Líndos a nákup bohů

Krásné starobylé městečko s bílými domečky je lákadlem pro turisty hlavně díky Akropoli. Vydali jsme se autem hned ráno, abychom se vyhnuli davům turistů, které sem hromadně svážejí autobusy v rámci organizovaných výletů. Autem se do města nedostanete. Podařilo se nám zaparkovat v placené zóně (3eura na den, Pražák jásá ;-) ). 

Spletitými uličkami mezi domky jsme se vydali na cestu vzhůru.

 

Pohledy do údolí a na moře byly úchvatné. Lenochodi mohou využít oslí taxi, který je za 5eur doveze nahoru. Nám bylo oslíků líto, tak jsme šlapali po svých. 

 

 

Uličky jsou přeplněné krámky. Prodává se zlato, oblečení, cetky a taky zaručeně originál tašky, kabelky a dále pak ledová tříšť všech barev a taky pomerančová šťáva, kterou vám připraví z čerstvých pomerančů. S přibývající nadmořskou výškou obchůdky mizí. Zůstávají jen řecké ženy nabízející vyšívané dečky a ubrusy. Víceméně taky strojová výroba.:-(

Vstup do Akropole se platí. Dospělý za 12Eur. Děti v Řecku vstupné na památky neplatí. Výstup vzhůru je poměrně náročný, protože i v 9hodin ráno už byly kameny rozpálené od slunce a byl děsný hic (údajně 28°C). Helénské sloupořadí vypadá úchvatně. Jenže všude lezou lidi, takže vyfotit moc dobře nešlo- snad jen proti obloze :-) 

Selfaři (pracovní název pro ty, kteří chodí s mobilem na tyči a fotí se před sloupem, za sloupem, na sloupu... špulí kačeří pysky do objektivu a celkem nic jiného je nezajímá). Každou chvíli se ozvalo zapískání na píšťalu. Už jsem podezřívala nějakou smyslů zbavenou matku, že dala dítěti píšťalku na hraní... ale kdepak! P획alkou hlídač vyháněl turisty, kteří opravdu hodlali selfie pořídit nejlépe z vrcholu sloupu. Taže jakmile lezli někam, kam se nesmělo, ozval se pronikavý pískot... chvílemi to bylo jak na fotbale. 

Díky průvodci jsem si rozšířila slovní zásobu. Už vím, že propyleje jsou vchod do svatyně a triréma, že je řecká válečná loď. A takyže mozaika z oblázků,po které to tolik klouže, se jmenuje hochlákia. Budu ve Scrabble tvrdým soupeřem :-)

Martina stále touží po nakupování. Suvenýry jsou fajn, ale jak je pak využít a začlenit do bytu? Chtěla by si koupit sošku boha. Nejraději Dia. Brala by i Háda, protože má u sebe toho trojhlavého psa. Zeus (první) pořízený na Krétě totiž nepřežil utírání prachu :-)

Martina ho ale nevyhodila. Uložila ho do krabičky od toneru, ačkoli ví, že slepit nepůjde. Je to bůh a nerada by si ho rozhněvala. Chová se k němu uctivě i po jeho zkáze ;-)

Tak jsme v obchůdkách okukovali bohy. Z koupě ale nakonec sešlo. Vadila cena nebo umělecké ztvárnění. Řecké bohy Martina miluje, o každémví, čí byl syn a kdo byl jeho dědečkem. Mě z toho pořád zkouší. Já bezpečně dávám jen Dionýsa a Heru :-) Na pláž tahá tuto knihu. Koupily ji s babičkou na knižním veletrhu. Ani jsem netušila, co všechno se do kufru vpašovalo.

Nakonec jsme koupili pohledy a Rubikovu kostku. 

Na bohy se rozhodně vypravíme znovu- ale jinam ;-)