Wlcice (si) píše paměti

Inkluzívní dement

2012-01-30T23:30:00.000+01:00

29.1.2012

V názvu tohoto příspěvku se zřejmě skrývá nový terminus technicus. A kde že jsem k němu přišla? Odposlechla na ulici.

Jak víme, je doba zápisů do 1.tříd. natěšení předškoláci se nemohou dočkat a pyšní rodiče při tomto aktu své potomky natáčejí prostřednictvím nejnovějších technických výstřelků. Jenže než vůbec potomek poprvé do školy vstoupí, netuší, co všechno jeho rodiče absolvovali, aby se ujistili, že právě tato škola budo tou pravou a bude hodna vyučovat jejich poklad.

I vedl jeden tatínek předškolačky telefonní hovor na téma "dobrá škola" a po několika větách bylo zjevné, že takovou, která bude odpovídat jeho představám a požadavkům, ještě nikde nepostavili.
A zazněla i tato věta: "Nojo, všichni blbnou s tou inkluzí. Školy jsou teď plný těch inkluzívních dementů, to pak normální děti akorát brzdí a všechno jde do kopru..."

No vida! Taky názor. Mám jednoho inkluzívního dementa doma. Tak vím, co to v praxi obnáší. To je ale v tuto chvíli jedno. Fascinuje mě spíš jak společnost, která nezvládla integraci, směle přistoupila k vyšší fázi- tedy k inkluzi- tedy čistě teoreticky samozřejmě. V praxi to vypadá docela jinak.

Moc děkuji Ivy za odkaz na pořad, který mi v TV utekl. Jmenuje se příznačně: "Ošklivé slovo inkluze"
Koho toto téma zajímá, rozhodně doporučuju ke zhlédnutí - zabere cca 25minut. Je zajímavé poslouchat uhlazené fráze ministerských úředníků, a pak následně slyšet od ředitelů a učitelů škol, jaká je praxe a jak od příslušných institucí (zřizovatelů atp.) nedostali peníze ani na základní platy asistentů... inkluze je zatím i pro mne ošklivým slovem s neurčitým významem.

Nepochopené " LAMPY"

2012-01-30T16:52:00.000+01:00

23.1.2012

Moc jsem toužila vidět představení Petrolejové lampy v divadle Komedie. Určitě za to může Herzovo filmové zpracovnání, kde hrál Petr Čepek a Iva Janžurová.

Nebylo mi dlouhou dobu přáno ulovit lístky. Když se to díky kamarádce konečně podařilo, hromadně jsme vyrazili... a co se nestalo... představení pěkně plynulo, herci se mohli přetrhnout- na holém jevišti se odehrávaly scény, ze kterých šlo vyčíst, že hlavní hrdina trpí duševní poruchou a že jeho trpělivá žena s ním v manželství není šťastná.... Soustředila jsme se tedy na výkony jednotlivých postav, než jsem si na některé postavy (konkrétně Štěpku- rozčilovalo mě, jak herečka mluví ) - stačila zvyknout, byla v sále tma a po delším váhání se ozval potlesk. Herci se přišli uklánět- říkala jsem si, jaká je to úcta k divákovi, že se klaní i po první polovině... no a on už byl konec představení.:-)

Uznávám, že divadlo Komedie patří mezi alternativní scény, zároveň však musím konstatovat, že tentokráte jsem záměr pana režiséra Davida Jařaba a jeho uchopení tématu vůbec nepobrala.
Uklidnilo mě snad jen to, že jsme tam pak seděli všichni jak čerstvě vyorané myši a hleděli po sobě. Já se dožadovala 2.části :-), ostatní řekli, že bude rozumnější jít ještě někam na kafe a zvednout si seběvědomí nějakým méně náročným tématem ;-)

Ať o tom přemýšlím, jak chci- děj odehrávající se pozpátku a jednotlivé scény na mě působily poněkud neuspořádaně, zmateně- nebylo se čeho chytit- takže jsem těkala od jedné postavy k druhé- až byl konec. Hra trvala přesně hodinu. Obvykle se na návštěvu divadla chystám- kouknu, zběžně, co od představení mohu očekávat. V tomto případě jsem to nestihla a asi by mi to nebylo nic platné. Patrně bych asi musela absolvovat nějaký přípravný kurz pro diváka. ;-)
Nevím, s jakými pocity odcházel z divadla ten, kdož Havlíčkovy Petrolejové lampy předtím neznal vůbec...

Téma lamp mě tento týden doslova pronásledovalo ;-) Zjistila jsem, že toto pro mne nejsou jedniné "lampy", které zůstaly nepochopeny. Shodou okolností jsem narazila i na ORIGAMI LAMPY... a tam na tom s porozuměním "jak na to" nejsem o moc lépe :-))

O výrobky ovocnářské firmy je zájem ;-)

2012-01-29T21:22:00.001+01:00

28.1.2012

Martinka je stále nemocná. Angína je však už na ústupu. Martině se ale role pacienta líbí. Užívá si ji. V posteli pobývá dobrovolně- kreslí si, hraje hry, čte si, poslouchá CD- ani nechce na TV- je spokojená.

A taky prosila: "Mami, půjčíš mi prosímtě tu tvoji destičku s tím okousaným jablíčkem? Já bych si tam něco potřebovala zahrát ..." :-))

Tak mi to připomnělo scénu z filmu, který miluju: Forrest Gump: .... Dále je tu dopis od "ovocnářské" společnosti ...a vytahuje dopis na hlavičkovém papíře firmy Apple ... :-))

Mistr Hanuš a jiní slavní Češi

2012-01-29T18:15:00.001+01:00

27.1.2012

Martina (7,5roku) si velice ráda prohlíží knihy o historii.
Martina miluje, když jí někdo předčítá. Ponejvíce se jí daří přemluvit k tomuto činu Majdu. Majda jí předčítá knihy, které by si ještě sama těžko četla. Vybrala Staré řecké báje a pověsti a po přečtení kapitoly Martinu nemilosrdně zkouší: jak se jmenoval ten a ten? Koho si vzala..? Co dostal...? Co měl na sobě?... no někdy není lehké v takové testu obstát. Martina však ví, že by svou neznalostí předčitatele mohla ztratit, a tak se vždy vybičuje k maximální pozornosti a zatím se zdá, že se obě celkem dobře baví :-))

Přemýšlela jsem, co Martině nabídnout, aby si mohla číst sama. Jiráskovy Staré pověsti české jsou sice krásné, ale obávám se, že by květnatý a přechodníky protknutý jazyk Martině leda tak hlavu zamotal a brzy by s tím asi švihla.

Patrně stejného názoru byla moje oblíbená spisovatelka Martina Drijverová. Už před lety zpracovala klasické české pověsti pro malé čtenáře- a to hned ve dvou knihách.

(na obr. 1.vydání z r.2002 a 2004)

Martina je čte bez problémů a moc ráda a stále dokola. Knihy mají krásnou grafickou úpravu, větší písmena a jsou doprovázeny obrázky Dagmar Ježkové.

Samozřejmě, že jsou věci, kterým ještě nerozumí- a tak se třeba ptá: " A proč byl rabi lev?" - to když hltala pověst o Golemovi :-))

Následkem získaných vědomostí se u nás odehrál celkem vtipný rozhovor.

úvod do děje:
Táta Wlk bádal nad problémem, zda si má brát na ruku svoje hodinky (je zvyklý je nosit, ale při manipulaci s Majdou mu vadí, protože se o ně Majda zpravidla škrábne) - a tak před odchodem na nějakou naši společnou akci dumal nad tím, jaké činnosti tam bude provozovat.

Majda: "Ty hodinky si neber! Zas mě drápneš. Stejně na ně vůbec nekoukáš a všude chodíš, jak tě napadne... a máš je i na mobilu a v autě na palubce..."

Martina: "Teda, tati, ty jsi jako mistr Hanuš, ty máš ale hodin!" :-)

Tak tomu říkám aplikace poznatků v praxi :-)) .... a obě knihy vřele doporučuju! :-)
Ještě jsme to teď v době nemoci oživili poslechem CD "Hurvínkovy staré pověsti české" - to se Martina chechtala na celé kolo.

Integrační potíže trvalého rázu

2012-01-26T00:39:00.000+01:00

25.1.2012

S novým rokem zůstaly staré potíže.

Další věcí, která mě opět dostala, je zapojení Majdy do výuky. Pečliví čtenáři už vědí, že škola organizuje nejrůznější akce a exkurzní dny, ovšem nikdy nikdo neřeší, zda to bude schůdné i pro Majdu. :-(

Tentokrát jdou 9.třídy v rámci výuky dějepisu do kostela sv. Cyrila a Metoděje, který za II. světové války poskytl útočiště českým parašutistům, kteří v roce 1942 provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Samozřejmě, že do katakomb se s vozíkem Majda nedostane. No, ale naivně jsem očekávala, že p.učitelka třídní (dějepisářka organizující tuto akci) spolu s paní asistentkou dají hlavy dohromady a připraví i nějaký program pro Majdu- něco, kam by mohla, nebo co by mohla- vidět, zkoumat, připravit, načíst, zpracovat- k tomuto tématu.
Omyl.

Majda prý počká ve škole- se šestými třídami, které zpracovávají projekt "Anglosaské země".
???
Majda řekla, že nikam nejde, že neví, co by tam dělala, když na to nemá ani nic připraveného a že nebude na třídu 4hodiny čekat, až přijdou z kostela a budou si promítat film "Atentát".
Já to naprosto chápu. Nutit ji samozřejmě nebudu.

S paní učitelkou jsme si vyměily několik mailů, které s komunikací neměly nic společného. Ona mi vytrvale opakovala, že kostel není bezbariérový a já se dožadovala toho, aby i moje dítě smělo nahlédnout do české historie a ne si hrát s dětmi nad mapou Anglie.
Nic. Nemělo to cenu.

Dala jsem tedy sama sobě úkol, jak bych takovou situaci vyřešila v praxi učitele já, protože nejednoho čtenáře to už jistě napadlo, že se mi to píše, ale co bych dělala já na místě p.učitelky.;-)

Nedalo to ani tolik práce a nabídla se mi výstava "The Silent Village" a Jan Kaplan: 10:35 - obě věnované atentátu a událostem, které následovaly, v galerii DOX, které je plně bezbariérová, od školy vzdálená tři stanice metrem.

Takže to možná nebylo o tom, že se ani v tomto případě pro Majdu nenašla žádná náhradní forma, jak toto téma zajímavě přiblížit i jí - ona se zkrátka nehledala. Zřejmě to není pro vozíčkáře důležité.

Zítra si tedy s Majdou dáme úřední den a půjdeme zažádat o OP a novou parkovací kartu pro vozíčkáře.
Do DOXu na výše zmiňovanou výstavu zajedeme 100%, protože toto téma je nám blízké- koneckonců naše babičky to zažily na vlastní kůži a od osudné atentátnické zatáčky bydlíme coby kamenem dohodil.

Je mi líto, že z každého exkurzního dne, na které se všechny děti logicky těší, že se nebudou učit klasicky v lavicích, si naše dítě odnáší vždycky pachuť toho, že se s ním nepočítá, že je tam navíc a že ho teď zrovna s sebou nepotřebujeme, takže si ho odložíme, kde zrovna bude místo - bez ohledu na souvislosti, na jeho pocity...

Původně jsem tento příspěvek chtěla napsat do uzamčené části blogu, aby se zas do Majdy někdo nenavážel, ale pak jsem si řekla, že si to třeba přečte i někdo, kdo si z toho vezme ponaučení. A byť by to k zamyšlení donutilo jednoho jediného člověka, pak mělo smysl to napsat.

A aby tu nebylo tak smutno, Martina má angínu- jak hrom. Už 3dny leží a běduje. Skoro nejí, má teplotu a nechce se jí polykat penicilin.
Tak s panem Wlkem lehce nestíháme- přebíháme z práce k dětem a naopak.

7 pádů Honzy Dědka

2012-01-24T00:08:00.001+01:00

18.1.2012

Vyrazili jsme i s Majdou do Malostranské besedy na pořad 7 pádů Honzy Dědka.

Jeho hosty byli tři muži zvučných jmen: Karel Šíp, Jakub Kohák a Richard Nedvěd.

Příjemná talk-show, plná veselých historek a vtípků-a taky kouzel ...samozřejmě záleží na povaze a zaměření pozvaných hostů ;-)

Ukázky z pořadu lze vygooglit- např. ZDE

Příjemná atmosféra, posezení u stolečků a lidí "tak akorát" :-)

S ohledem na naše prostorové nároky jsem organizátory pro jistotu kontaktovala předem, jak moc "friendly" jsou k vozíčkářům a musím jen chválit. Komunikace na jedničku, s ničím nebyl problém- jak řekli, tak udělali :-) Vozík byl v sále přednostně usazen, aby nikomu nepřekážel- a aby z něj bylo i něco vidět, výtah fungoval... a Malostranská beseda nabízí tolik pořadů, které by stály za vidění... je ten čas na to mít ;-)

Moravské koláče podle Andrey

2012-01-22T20:29:00.001+01:00

14.1.2012

Oč raději jím, o to míň ráda vařím. Ne že bych to nedělala, ale netěší mě to - a rozhodně vaření nepatří do mých oblíbených činností.

Umluvila jsem Andreu, že nám jednou přijde udělat výukový kurz pečení moravských koláčů, které občas peče a nosí a my se můžeme umlátit, jak nám to chutná. Andrea souhlasila (ona je totiž sebevražedně hodná :-))

Začalo to přípravou kynutého těsta. Žádné rozdělávání a pěstování kvásku v hrnečku, jak mě to učili doma- pěkně v jedné míse udělat chlívečky- a jde to taky!

zatímco těsto kynulo, my si hráli náš oblíbený DIXIT - a když už bylo tak akorát, šlo se s ním pracovat.

Z těsta se vymačkala tlustá placka- a na ni se nanesla tvarohová náplň.

Placka se pak zamotala do koule - náplň je uvnitř

na vymaštěném plechu se pak z koule vymačká opět placka- o průměru jídelního talíře - bacha!! Neprotrhnout, aby tvaroh nelezl ven! ;-)

navrch se natřou povidla

a posype se žmolenkou (nebo po moravsku: drobenkou :-))

No a upeče se -a takhle to vypadá a je to vynikající, leč vůbec ne dietní. ;-)

Pro zájemce přidávám recept - cenná je zejména poslední kapitola: " Praktické postřehy" :-)
Andrea prý žádné další výukové kurzy pořádat nehodlá (zřejmě pod vlivem dojmů z výuky v naší rodině- seběhli jsme se všichni), ale případné dotazy v komentářích jistě odpoví ;-)

Moravské koláče alá Andrea

½ kg hladké mouky (možno i polohrubá)
12 dkg cukru
15 dkg tuku na pečení (hera apod.)
2 vejce
3 dkg droždí
trochu soli (odhadem, cca 2-3 špetky)
¼ l mléka

Tvarohová náplň:
Na 1 kostku tvarohu (250 g) přidat 1 vejce, rozinky (podle obliby), cukr krupice (podle chuti), nastrouhanou citrónovou kůru.

Drobenka – cca 150 g hrubé mouky, 130 g moučkového cukru, 130 g másla nebo hery

Povidla – rozmíchají se s trochou vody, aby se dobře roztírala… Možno přidat skořici, rum – podle momentální chuti a preferencí…

Mouku dát do mísy trochu na stranu, do volného prostoru vedle mouky dát vlažné mléko, do něj cukr a kvasnice. Nechat vzejít kvasnice a pak začít promíchávat s moukou. Při promíchávání přidat rozpuštěný vlahý tuk, vejce, sůl. Případně přidat mouku tak, aby na konci bylo vypracované „polotuhé“ těsto na kynutí – nelepí se k míse (nesmí být moc tuhé). Těsto nechat vykynout. Pak na pomoučeném vále zpracovávat jednotlivé koláče. Objem těsta tak cca do dlaní zpracovat do koule, trochu ji zploštit, doprostřed (do mírné prohlubně) dát tvaroh, přes něj přetáhnout volné okraje „placky“ a tvaroh zabalit dovnitř těsta. Těsto naplněné tvarohem zlehka zploštit mezi dlaněmi do silnější placky, na vymazaném plechu pak roztáhnout do tvaru koláče (výsledný koláč by měl mít výšku cca 1 cm). Potřít shora povidly a posypat drobenkou. Před vkládáním do trouby potřít okraje koláče zlehka olejem. Nejdříve se peče na cca 180° pak zmírnit na 150°. Po vytažení z trouby ještě za horka okraje znovu trochu potřít olejem (nevytvoří se pak tvrdá kůrka, zůstane měkká).

Praktické postřehy ;o)
Mouky je vždycky víc než půl kila, záleží třeba i na velikosti vajec, takže vždycky začínám na půl kile a až smíchám všechny suroviny a těsto je řídké, tak postupně přisypávám…
Tvarohy nekupovat ty v plastové vaničce!!! Ty jsou moc tekuté, a je problém ho uzavřít do těsta, to se pak snadno trhá a tvaroh teče ven. Doporučuji klasickou „kostku“ tvarohu balenou v „papíře“.
Na jednu dávku těsta je spotřeba cca 2 kostky tvarohu.
Z jedné dávky těsta jsou obvykle 3-4 koláče (spíš 4)
Původní recept jsem měla z hladké mouky, ale jednou jsem omylem dala polohrubou a těsto mělo lepší výslednou konzistenci a dobře se s ním pracovalo :o). Občas se i omyl může stát pokrokem :o)))). Ale závěr je ten, že se těsto dá udělat z obou druhů mouky.

Rychlokurz japonské kuchyně

2012-01-22T13:08:00.001+01:00

9.-16.1.2012

V těchto dnech u nás probíhal rychlokurz japonské kuchyně :-) Eiko vařila během celého pobytu zde japonské polévky- o ty my ale zrovna moc nejíme.

Tady je ale jídlo, které za zmínku stojí- jmenuje se gyoza (my -bývalí členové zemí socialistického tábora- jsme to přeložili něco jako pirohy- placičky z tenkého těsta - Eiko si dovezla v pytlíčku hotový polotovar - a nádivka- vegetariánská nebo s masem- jak kdo chce). Mě spíš zaujal způsob balení - Eiko vytvářela velmi obratně ranečkům takové sklady. A mně to vůbec nešlo tak pěkně ;-) Ale chutnalo to báječně! ještě se to namáčelo do mističek s omáčkami- nezbytnou součástí vaření byl i japonský křen čili wasabi. Kdo ještě neokusil, doporučuju: k protažení všech dutin a k vehnání slz do očí jedinečné :-)

Došlo i na výrobu sushi :-)) Tedy ve speciální úpravě- odmítali jsme syrové ryby! Takže se plnilo směsí z krabích tyčinek, rýže, avokáda ...a bylo to moc dobré!

Sushi se balí do takových tenkých plátků z mořských řas (my Evropani to tipovali spíš na špenát)

Tady už jsou válečky nachystané k nakrájení...

závěrečná fáze: porcování na malé válečky: jednohubky.

A tohle je zvláštní úprava pro Američany "California sushi" - takové sushi naruby. Vrchní vrstva je tvořena rýží a ještě je posypaná sezamem. Japonci prý něco akového nepoptávají ;-)

A je naservírováno:

Eiko si zas pochutnávala na českých specialitách. Uchvátily ji např. naše obložené chlebíčky. Říkala jim důvěrně "Czech sushi" :-)

Jojo, nejen láska, ale i mezinárodní vztahy mohou procházet žaludkem....

Ze školních lavic 2.A

2012-01-19T21:50:00.001+01:00

Občas mě při psaní domácích úkolů podpane záchvat sebelítosti a běduju si tady tajně: "Proč já nemůžu mít alespoŇ jednoho potomka (co se požadavků vzdělávání týče) standardního!???" ;-)

Martina na začátku druhého roku své povinné školní docházky dospěla k názoru, že některé známkované disciplíny nemůže akceptovat. Například OPIS. Zhruba sedmiletý jedinec dostane předlohu- jakýsi text- pár veršů, nebo několik vět- a jeho úkolem je přepsat tento text bez chyby- tedy se všemi náležitostmi- tečky, čárky, velká písmena... naše dítě ovšem netvoří opis, nýbrž vlastní originál- tedy cosi na motivy zadaného textu. Dospěla jsem k závěru, že tento druh úkolu jest pro "cvičenou opici" a že potomka svého nepoddajného v této disciplíně vycvičím.

I vybrala jsem básně Pavla Šruta- jsou veselé, nabízejí zajímavé rýmy a člověk se u nich i zasměje. Denně OPIS osmi veršů. Dítě se snaží a tu a tam vytvoří i bezchybné dílo. Domlouvám jí a ptám se, proč se školní sešit jen hemží červeně opravenými chybami.
"Když mě to nebaví psát stejný, co už někdo napsal stejně...", laxně odpoví Martina.

Udala jsem několik případů, proč je třeba umět opisovat přesně zadaný text... tak naivně doufám, že ve volných chvílích bude to astrální stvoření přemýšlet o mých argumentech a pokusí se pak nevkládat do opisu slova vlastní- rádoby "lepší". :-)

Dalším úkolem byla abeceda. Děti se učily abecedu. Žádný problém (naštěstí). I dostala dítka tvůrčí úkol: vymyslet na každé písmeno abecedy slovo.

A co se neobjevilo v našem vypracování?

H - jako HYPOTÉKA. (na můj dotaz, zda ví, co to je- odpověděla, že "asi nějaký zvíře") :-))
no a V jako VINOTÉKA ...prostě běžný slovník žáka druhé třídy.... už se na nic neptám....

...já vážně na třídní schůzky nikdy nepůjdu ... leda řádně maskována... :-)

Úplně živě si představuju ty poetické večery, kdy paní učitelka (zcela vyšťavená) doma zasedne ke kávě a říká manželovi: "Představ si, člověče, já ti mám ve třídě dítě ... " :-)))

Jazz Bluffers potěšili ;-)

2012-01-17T11:54:00.001+01:00

10.1.2012

Mám skluz a nestíhám můj milý blogček psát tak, jak bych si přála, ale na co rozhodně nesmím a nechci zapomenout je návštěva literární kavárny v Salmovské ulici.

Koncert skupiny Jazz Bluffers, na který jsem neměla v úmyslu vůbec jít, protože mým toužebným přáním je letos se vyspat!! :-)) Domluvilo sevše narychlo a nečekaně- díky panu kapelníkovi za rezervaci míst, protože nakonec nás bylo osm.

Napadlo nás pozvat i naši zaoceánskou návštěvu. Souhlasili celkem nadšeně. Zcela nečekaně se k naší výpravě za kulturou přidal i nás děda- to bylo takové překvapení večera :-) Zatímco my jsme se obouvali, že vyrazíme na tramvaj, děda už stál venku- a automaticky se přidal. Měla jsem z toho takový zvláštní pocit- nějak si totiž nemohu vzpomenout, kdy náš děda na nějakém koncertě nebo v divadle byl ;-)
No ale: kdo chce kam, šup tam s ním...

Bylo plně obsazeno. Tentokráte se hrálo v novém složení- poprvé s basou, na kterou mistrně hrál Franta Raba. Muzicírování hned dostalo úplně jiný ráz, než jsme zvyklí v klasickém složení se suzafonem.

Jako čestný host vystoupil i Bob Zajíček- nestárnoucí legenda českého jazzu, jak uvádí Wikipedie. A má pravdu. Ten chlapík válel- hrál, zpíval- vtipně komentoval... a na fotce právě vysvětluje, jaký je rozdíl mezi kornetem a trubkou (snad jsem to nezmotala :-))

Bylo to skvělé!! Naši hosti byli unešení- fotili, nahrávali- a žasli, co všechno se dá v takové malé kavárně zažít. Takže Jazz Bluffers tentokrát potěšili naše uši dokonale.

Problém vznikl jen jeden. Dědovi se líbilo natolik, že hodlá tuto kulturu navštěvovati častěji... takže jsme možná přišli o hlídače našich dětí a Jazz Bluffers budeme sjíždět leda na youtube :-( .... jak se vše dobré může v opak obrátit :-)

...a vším budu rád

2012-01-13T23:21:00.001+01:00

Už jsem mnohokrát psala, že miluju rozhovory s dětmi- vlastními i cizími. Vážím si toho, když získám jejich důvěru a začnou se mnou rozprávět na nějaké téma. Poštěstilo se mi tento týden! :-)

Ve školce jsem se nachomýtla ke skupince předškoláků. Čekali na chodbě na paní psycholožku, která s nimi měla provádět testy školní zralosti. Povídali si mezi sebou a Terezka v návaznosti na cosi prohlásila: "Až budu velká, budu princeznou!" Zadívala se na mě, pokynula bradou směrem ke mně a ptala se: "A čím jsi chtěla být ty, když jsi byla malá. Taky princeznou?"

Popravdě jsem odpověděla, že učitelkou, neboŤ u této věkové kategorie jsem nepředpokládala žádné "vtipné" narážky na tuto profesi... ale ouha! ;-)
"Učitelkou?", nevěřícně opakovala Ema. "A to umíš JENOM učit? Nic jinýho?"
"No, skromně doufám, že umím i NĚCO JINÝHO... :-)", bránila jsem se chabě. "Ale vždycky jsem moc chtěla být učitelkou."

"Tak to já budu kutilkou!", zahlásila Anička.
"Kutilkou? A co dělá taková KUTILKA?", snažila jsem se získat nějaké další informace pro případ, že bych ještě kdy měnila zgruntu profesi.
"No přece kutí!!", nevěřícně kroutilolo hlavou to dítě nad mojí neznalostí. "Tatínek je taky kutil. Tak budu po tatínkovi!", uzavřela debatu.

Saša se mohl přetrhnout, aby i on mohl sdělit světu svoje touhy. "To já budu PRACOVNÍKEM!", hrdě hlásil s lehkým ruským přízvukem.
"A jakým?", ptala jsem se zas natvrdle já ve snaze vyloudit nějaké neslýchané moudro- a povedlo se! ;-)
"Těžkým pracovníkem! Budu stavět domy, kopat díry na domy...", upřesnil Saša.

Jako poslední se projevil Jakub. "Budu krotitelem tučňáků a sov."
"To je tedy zvláštní kombinace zvířat. A jde to vůbec dohromady?", vyzvídala jsem.
"Jde. Zatímco sovy budou spát, budu krotit a krmit tučňáky. A až si půjdou lehnout tučňáci, budu krotit sovy..."
Měl to do detailu promyšlené :-) Kdy bude spát pan krotitel, to se asi ještě musí vymyslet :-))

Jojo, lidi, kteří dělají vytoužené povolání, jsou prý spokojenější- tož ať jsou spokojení i výše uvedení :-))
a jak praví klasik:

"... já ledačím už byl v tom božím světě
a čím jsem byl, tím jsem byl rád..."

Barování pokračuje i letos! :-)

2012-01-13T11:01:00.002+01:00

9.1.2012

Každé pondělí je šílené :-(( Od rána kmitám, blázinec- jedna akce stíhá druhou- a já nestáhám nic pořádně, návštěvu třídní schůzky s omluvou na poslední chvíli ruším, neb jsem na ni dočista zapomněla... Ovšem vidina večera je celkem příjemná- hromadná návštěva Besedy- první v tomto roce... těším se- sednu si a nebudu nic dělat, jen poslouchat muziku- určitě bude i něco pro moje uši :-) - a hlavně uvidím zas lidi, které nepotkávám denně. Těšíme se na sebe- možná právě proto, že nás spojují zatím jen příjemné zážitky.

Jdu pozdě- dobíhám akorát na osmou, ale díky Andree (pokolikáté už??) mám místo u stolečku. Proběhlo mnoho novoročních zdravic, objetí a pus a koncert může začít.

Hudebníků se na scéně vystřídá opět celá dlouhá řada, nelze všechny vyjmenovat- stálici Věruš Neruš ovšem vynechat nemohu. Má totiž 100% docházku :-)), a to se cení. Opět překvapila. Elánem už ani ne. Ten jí můžeme všichni jen závidět. Už jsem panu Wlkovi důrazně kladla na srdce: "Připomeň mi, že takhle chci vypadat za 30let a koukej pro to něco dělat!!" ...díval se na mě dost vyděšeně :-))

Ondra Brzobohatý- objekt Věřina zájmu a miláček publika - tentokrát chyběl :-((, ale paní Věra jej nahradila hbitě jiným Ondřejem- Rumlem. Předhodila mu noty- zavelela, aby zpíval- a bylo ;-)

Samozřejmě si s tím poradil :-)) a ještě diváky pobavil- a tak to má být!

To mám na Barování totiž nejradši. Každý, kdo tam přijde, je prostě machr ve svém oboru- tedy zpívá, hraje nejlépe na několik nástrojů, přeladí hlas do jakékoli stupnice na požádání- to je jakýsi samozřejmý základ, ale zazpívat něco neznámého s někým, koho potkal teprv na schodech Malostranské besedy- to je prostě to pravé barovací umění ;-) Na to se těším vždycky nejvíc, tím získává BARcredity :-)) Ondra Ruml, Ondra Brzobohatý, Věra Nerušilová, Petr Zimák, Jakub Přibyl - to jsou BARmistři, ti se myslím v těchto náhodných "premiérách" přímo vyžívají.

Překvapením večera pro mne osobně byl František Segrado. Valach s úžasným hlasem. Ten večer mě uchvátila píseň z muzikálu Kudykam- Havrani na sněhu. Úžasná... Dojemná....

Havrani na sněhu

(Petr Hapka / Michal Horáček)

Havrani na sněhu

černí a úžasní

večer mi radili

co napsat do básní

nocí mě nosily

havraní perutě

psal jsem:,, Já nevěřím,

že někdy najdu tě.

Že někdy najdu tě."

K ránu pak z balady

od Karla Erbena

přilétl krkavec

jak obzor červená

kouká mi do oken

přísně a nadutě

ani on nevěří,

že někdy najdu tě

Snad se ti taky zdám

na hraně svítání

když sněhy na polích

obsadí havrani

když ptáci básníků

zpívaj tak mrzutě

říkáš si: ,,Nevěřím,

že někdy najdu tě.

Že někdy najdu tě,

Že někdy najdu tě"

Dělí nás oceán

nebo jen nevíra?

Co je to za srdce,

které se nesvírá,

má-li se rozhodnout

v ten den, v té minutě

kdy v tebe uvěřím,

věř mi, že najdu tě.

Věř mi, že najdu tě.

Návštěvou mě potěšily i dámy ze seskupení Jelení loje. Jsou veselé, zábavné a krásně jim ty hlasy pod vedením kapelníka Jelínka ladí ;-)

Po delší pauze zavítal Eddie Stoilow- už se mi po těch profláknutých hitech stýskalo :-) Ale musím uznat, že nikdo jiný se tak okatě neraduje z pozvání na barovací jeviště jako Žampík. To je super, a proto dodávám záznam, že umí i písně jiné-zatím ne tolik slavné ! :-)

Duet zapěli i Sandra Nováková s Filipem Rajmontem.

Přišli mi oba tentokrát nějací smutní, nebo unavení... zkrátka proslovy pana Rajmonta byly nezvykle strohé a na vtip skoupé- žádné glosy, ani obvykle trefné osobní postřehy... Koncert dokonce skončil podle časového plánu- pouhých 15minut po půlnoci!! (takový případ není v historii do¨posud popsán!! ;-)) ... asi nějaké novoroční předsevzetí organizátorů... no ale náš zvyk je železná košile, takže se domů stejně včas nešlo. Seděli jsme u stolu další hodinu a povídali o všem možném. Takže žádný včasný příchod do pelechu se nekonal.

Ale naše starosti byly alespoň na pár hodin zapomenuty a zrelaxováno bylo dokonale :-) Děkujeme a snad zase přijdeme podívat. Je to ale boj sehnat lístky!! Sama sebe přesvědčuju, že to nemám zapotřebí!!! ...no ale jak je vidět- mám. ;-)

Hrajeme DIXIT!

2012-01-07T23:09:00.002+01:00

6.1.2012

Patřím do generace, která vyrostla na hraní klasických společenských her. Moje dětství ovládly hry jako "Člověče, nezlob se", "Prší", "Kvarteto" a později i "Ruleta" a všelijaké hry se žolíkovými kartami.
Jsem okouzlená tím, jaké hry se dnes nabízejí na trhu. Krásné provedení, luxusní balení - no a tomu odpovídající ceny :-(

Ježíšek nás asi občas pozoruje, a tak se rozhodl rozšířit naši sbírku her a pod stromečkem se objevilo i několik zcela nových společenských her. V současné době jsme okouzleni hrou DIXIT pyšnící se titulem "Hra roku 2010". Hra s nezvykle velkými kartami, na nichž jsou zvláštní obrázky. Obrázky zajímavé a fantazii podporující.

Úkolem hráčů je pohrát si se slovíčky a poškádlit představivost soupeřů. Někdy je to legrace, někdy pěkná fuška na přemýšlení. Po chvíli ale do hry vklouznete a začnete se snažit uvažovat nad tím, jak asi přemýšlí váš soupeř.
Podrobný náhled do krabice a do karet je zde.

V našem domácím herním týmu krom karet hrají důležitou roli i emoce :-))
Takhle to vypadá, když někomu nejde karta ;-)

Na krabici se píše, že hra je pro děti cca od 8let.
Myslím, že bude skvělým zpestřením i nějakého dospěláckého věčírku ... to pak asi karty nabydou i dalších významů :-) Uvidíme, vyzkoušíme :-))

O výhodném nakupování

2012-01-04T23:16:00.003+01:00

5.1.2012

Mám muže, s nímž mohu dělat spoustu věcí a bude mi skvělým spoluhráčem, popřípadě soupeřem a budu se při tom báječně bavit, či zdravě rozčilovat.

Je však i několik věcí, které s ním rozhodně provozovat neumím, nemůžu... a snad už ani nechci, neb se u nich rozčiluju nezdravě a potěšení mi to nepřináší ani trochu.

Patří sem např. rybaření, sledování sportovních přenosů v TV a taky nakupování- tedy pokud si zrovna nehodlám kupovat IT vybavení, úsporné žárovky, či jakékoli elektrické spotřebiče. To nelení, sedne k internetu a během několika minut mám před sebou seznam výrobků všem normám odpovídajících a ke koupi vhodných - včetně doporučených cen - to celé zpracované v přehledné excelovké tabulce.

Jakmile jde o koupi čehokoli jiného, mám jeho plnou důvěru a slíbí téměř cokoli, jen aby nemusel do obchodu vstoupit osobně.

Už loni jsem prohlásila jeho bundu za obnošenou a vyhlásila jsem akci "koupíme ti novou!" Nechtěl ani slyšet. Pak se jednoho dne nějakým nedopatřením ocitl v TESCU v doprovodu Majdy- naší prvorozené pubescentky v nejlepším "teen-věku". Prolítli spolu jedním obchodem- a hned měli vybráno. Majda mu svým zkušeným okem módní policistky vybrala bundu pěknou, leč velmi mladistvou- kostkovanou. Byli na to oba náležitě pyšní. Nic proti kostkám, ale přecejen bych uvítala k jistým příležitostem i něco méně nápadného než je nápadná černo-bílá kostka. A tak jsem trvala na koupi ještě jedné- nejlépe jednobarevné. Ti dva nelenili- a koupili spolu ještě jinou bundu. Pro změnu kostkovanou. Nebyla sice už tak výrazná, nicméně jsem akci vzala pevně do svých rukou- zakoupený model došla beztrestně vrátit (chvála této službě!!) a umanula si pana Wlka vytáhnout do víru nákupního centra.

Sliboval v čase adventním, "že vyrazíme". No, nevyrazili jsme. Nějak se nenaskytla vhodná doba, abychom u nakupování byli oba.

Po Vánocích vypukly slevy. "Ha! Vytáhnu ho na slevy!", myslela jsem si naivně.

"Jojo, někdy zajdem", odbyl mě vždy ten kostkáč.

Bylo jasné, že musím udat přesný čas a vytyčit trasu. A tak jsem domluvila s babičkou hlídání- na odpoledne a na tu akci ho i připravila.
Neodporoval. Až když nastal okamžik "O", oznámil mi, že nemůžeme odjet teď hned (byl pátek - 4 hodiny odpoledne!!), protože má ještě jednu pracovní schůzku. Nechtěla jsem dělat scénu, a tak jsem se přemohla a asertivně se zeptala, zda je pravděpodobné, že odjedeme ještě dnes. "Jojo, já to vyřídím rychle- to bude hned. Pán už je na cestě, bude tu za 20minut" ... prima. Svlékla jsem si tedy kabát. Vím, že čas je relativní a "20minut" může některým pánům trvat i celou věčnost.

O půl hodiny později to moje pekelněmódní stvoření bylo skutečně připraveno k odjezdu.
Jupí! Na nic nečekat, šup do auta a jedééém!

Zatáhla jsme ho do svého oblíbeného krámu - a nastaly potíže. Mnou nabízená bunda naprosto nevyhovovala - byla těžká, dlouhá, moc teplá...
Wlk s e tedy ponořil mezi kolotoče s vystavenými oděvy- několikrát se ujistil, že je v pánském oddělení... a začal vybírat. Šly na mě mdloby. Chvíli jsem ho pozorovala, ale pak jsem se rozhodla, že vyzkouším něco, co by mohlo obohatit i můj šatník. Wlk mezitím vybral bundu. Vypadala Ok, byla černá, slušivá- i velikost byla odpovídající- jen visačku neměla. Prodavačky měly problém se stanovením ceny. Chvíli jsme se dohadovaly, chvíli byly bezradné, ale nakonec prodaly za cenu, kterou jsem ani nečekala, ale rozhodně jsem neměla v úmyslu o ceně smlouvat. Bunda je mi v tomto případě přednější než úspory :-))

Wlk hodlal vše pokoupit v jednom obchodě, a tak začal vytahovat i mikiny a svetry. Ujistila jsem ho, že nákupem budny to nekončí a že jdeme dál, jelikož občas chodíme i mezi lidi a šatník je tu a tam třeba oživit v intervalech kratších než jím stanovené dekády.

Suše mi oznámil, že má na 19. hodinu domluvenou ještě práci, že si MYSLEL!!!, že jdeme JEN pro bundu. Zatmělo se mi před očima. Měl ale smůlu- nenechám si svou kořit utéct jen tak. Nakoupila jsem mu několik věcí- bylo dobré sledovat jeho rozhodování: nejdřív vše krtizoval- buď to bylo "moc barevné"- rozuměj: vše, co má jiné odstíny něž šedá-černá a bílá- je "kříklavé" - nebo to "kousalo", nebo to bylo "upnuté"... no prstě furt něco. Ale sotva hodiny pokročily a bylo patrné, že bez nákupu nehodlám centrum opustit, svolil ke koupi mikiny i svetru bez delších cavyků. Ba i čepici, kterou "nepotřeboval, protože jednu (příšernou a kolemjdoucím hrůzu nahánějící už 10let) má ", si koupil.

No a jelo se domů. Těšila jsem se, že něco koupím i sobě, ale smůla. V tom trysku nebyl čas. :-)
Tak doufám, že bunda vydrží, protože vidina, že stejnou akci opakujeme v dohledné době, mě docela děsí.

Výhodnému nakupování v páru ZDAR! ;-)

Svět je plný protikladů- zatímco kdejaký výstřelek techniky musíme mít neprodleně vlastnit a povinně jej používat, chodit bychom nadále mohli v pestrých a poločas rozpadu nemajících svetrech z Maďarské lidové republiky či v dederonových košilích.... Zde se jaksi vývoj zastavil :-)

PF 2012

2012-01-01T15:39:00.003+01:00

1.1.2012

Novoroční zdravice bývají naplněné optimistickými vizemi. V životě pak obvykle růžovou barvu překryjí i odstíny studených barev... to aby bylo vše v rovnováze ;-)

Moje největší přání je bohužel nesplnitelné, a tak bych svoji zdravici formulovala asi tak, že bych přála všem, aby ten nový rok nebyl horší než ten právě uplynulý, abychom jej všichni prožili ve zdraví a abychom případné nepříjemnosti byli schopni vždy vyřešit a přežít.

Těším se se všemi přáteli na viděnou či na počtenou i v roce 2012! :-)

...a dobře se v tom novém roce bavte! ;-)

Personalize funny videos and birthday eCards at JibJab!

Vánoční výstava v Betlémské kapli

2011-12-31T23:07:00.000+01:00

30.12.2011

Kampak mají Santové vstup zakázán? :-) No přece na výstavu českých betlémů!
Nic proti Santovi nemám, aŤ si řádí na zbytku zeměkoule, ale k českým Vánocům patří přece Ježíšek &spol. ;-)!

Každoročně probíhá v katakombách Betlémské kaple výstava betlémů a ručně vyráběných ozdob. Letos jsem vyrazila s Martinkou a s naší mezinárodní delegací. Paráda! Všichni nadšeni, ba unešení - karta digifoťáku se rychle plnila, a teď je obtížné vybrat pár obrázků na ukázku. ;-)

- postavičky z vosku

- postavičky z lipového dřeva- autor si mě získal tím, že pamatoval i na ZTP občany :-)

- modro-bílý šitý betlém

- a taky soustružený betlém kočičí :-)

- staročeská výzdoba světnice - pouze z přírodnin!

- k vidění byly ozdoby z nejrůznějších materiálů - zde luxusní paličkované

- a nebo ozdoby z vánoční stuhy
(zatím jsem nevygůglila návod, jak je stvořit, ale myslím, že při své šikovnosti musím nejpozdějí příští měsíc začít, mají-li viset na vánočním stromku :-)

Cestou domů jsme neplánovaně zapadli do kavárny U Červené židle v Liliové ulici. Byla to dobrá volba! Příjemné prostředí, milá obsluha, bohatá nabídka kávy, čokolády a mlsků všechmožných chutí....

A čokolády se tam i prodávají!
Myslím, že si na své přijdou i znalci. Na pultě se nabízely čokolády desítek příchutí - s obsahem až 100% v lákavých obalech... z různých končin světa- i z Madagaskaru - takže sem se jistě ještě pro nějaký dárek vrátím :-)

Coleda Cabaretu Calembour

2011-12-31T22:31:00.000+01:00

19.12.2011

Andrea zorganizovala hromadnou kulturu. Vyrazili jsme na Kampu- do malého divadélka na představení - fraška na divoko :-)) - "Borůvčí". O legraci nebyla nouze :-))
Stojí za vidění, milovníci češtiny, improvizace a hudby si přijdou jistě na své.

Andrea napekla pro publikum asi 150perníčků s logem kabaretu, které bohužel zmizely dříve, než jsem je stihla zaznamenat na foto ;-) Byly krásné a dobré...jak to ta ženská dělá?? :-))

Jeden originální betlém :-)

a jedno originální calambouří přání :-))

Štědrý den

2011-12-29T00:02:00.000+01:00

24.12.2011

Jak se všechno postupem času mění... Děti se nemohly dočkat, až nastane okamžik "O" a budou moci vniknout ke stromečku a rozbalovat dárky.

I já si dobře vzpomínám, jak jsem kdysi dávno počítala minuty a den se neúnavně vlekl a u večeře mi připadalo, že dospělí záměrně zdržují a nejvíc mě dokázala rozčílit klasická otázka mámy, když se ptala stolovníků: "Nedáte si ještě někdo něco?" ... a vždy se našel někdo, kdo chtěl ještě trochu salátu, či kousek ryby .... ;-)

Role se vyměnily. Připadá mi, že den děsně letí a já nestíhám podle časového harmonogramu, který jsem si sama pro sebe sestavila. Od rána kmitáme, aby se nazdobil stromek, připravily pochutiny na večer- děti přepínají televizi a loví oblíbené pohádky a já s hrůzou zjišťuju, že jsou tři hodiny odpoledne a že ještě musím na hřbitov. Musím, protože chci. Překvapilo mě, kolik lidí má stejnou potřebu: navštívit svoje nebožtíky právě dnes... Po čtvrté hodině odpoledne už byla tma, pršelo, na většině hrobů plápolaly plamínky svíček a pohybovalo se tam docela dost lidí.

Pak ještě zaběhnout k sousedům s dárečkem a s rybí polévkou - a honem nachystat stůl na večeři. To nám ten den rychle utekl! ;-)

V šest večer jsme skutečně zasedli ke společné večeři. Bylo nás osm. Parádní rodinná sešlost :-) Český kapr chutnal i zaoceánské sekci :-))

Pod stromečkem měl každý překvapení. Ježíšek si dal práci a opravdu každého něčím překvapil - až šokoval :-))
Ozývaly se různé výkřiky údivu a díků, o babičku se několikrát pokoušel stav šílenství- to pokaždé, když rozbalovala krabici s "nějakou elektronikou". Děda totiž propadl kouzlu plastů a elektroniky. Vše nakupuje ve velkém stylu- mnohdy netuší, k čemu ta věc doopravdy slouží, ale reklama je mocná čarodějka, a tak se naše domácnost hemží vysavači všeho druhu, kávovary, TVpřijímači... a vrcholné číslo se mu povedlo, když na vánočním večírku vyhrál myčku na nádobí :-)) - takže i myček je tu dostatek :-))

Je s nimi legrace. Ještěže pan Wlk umí vše zprovoznit a popřípadě i opravit - ne každý přístroj vydrží naše neodborné zacházení :-)

Děti se nakonec nejvíce radovaly z darů obyčejných: z kuličkové dráhy, kterou si moc přála Martinka; Majdu potěšila nějaké paráda a lávová lampa, kde se prohánějí modré bubliny. Samozřejmě nechyběly knihy a CD- ale to už se tady bere automaticky- to by spíš asi vzbudilo údiv, kdyby se něco takového pod stromečkem neobjevilo.

A tak jsme vybalovali a hned všechno zkoušeli a povídali a pili víno a kávu a mlsali kdeco... a spát se šlo samozřejmě dlouho po půlnoci.

Děkujeme za krásný večer strávený pohromadě a taky za spoustu dárečků... zasloužili bychom si i méně! ;-)

Vánoční kočičí žertování

2011-12-26T15:44:00.002+01:00

24.12.2011

Tobin se na Vánoce taky těší. On se totiž těší na všechny akce spojené s chystáním většího množství jídla, protože jak správně předpokládá- čím víc se chystá, tím víc zbyde ;-)

Je to svérázná kočičí povaha. Nenechá si nic vnutit, poslouchá velmi neochotně. Má své jasné představy o tom, jak to bude v naší domácnosti vypadat, a nehodlá je měnit jentak.

Vánoční svátky přijela do Čech slavit i mezinárodní sekce naší rodiny. Dům je tedy plný lidí a je tu rušno téměř nonstop- žije to tu i v noci :-)

Tobin návštěvníky pěkně "vyškolil". Jednou v noci- cca ve 3h. ráno - šel J. na WC. Neprozřetelně nechal otevřené dveře do ložnice. Tobin využil této nepozornosti a ihned vyhřátý pelíšek obydlel. Když se po chvíli J. hodlal vrátit, aby pokračoval ve spánku, Tobin se jal bojovat! Syčel, prskal- a rozhodně neměl v úmyslu vzdát se bez boje. Chvíli to vypadalo tak, že J. stráví dlouhý zbytek noci v obýváku v křesle- a pěkně vyčká, až kocour dostane chuť na snídani, a lože opustí. :-) Nakonec se nějak dohodli.
J. skočil do postele a pečlivě za sebou zavřel :-))

Celodenní šichta- hlídání kapra a jeho příprava - Tobina zmohly natolik, že ke stolu ani neusedl. Obdržel sice místo s jmenovkou, ale usnul dřív, než se začalo servírovat.

Tak hezké Vánoce, ať už má vaše vánoční pohoda jakoukoli podobu :-)

Vánoční vycházka

2011-12-26T15:23:00.000+01:00

23.12.2011

Pátek byl ve znamení dodělávek a chystání se na dětmi tolik očekávaný Štědrý den.

Navečer jsme se ještě vydali na vycházku do centra Prahy, aby holky viděly, jak je krásně nasvícené a vyzdobené Staroměstské náměstí a aby to čekání rychleji utíkalo. Já vím, ozvou se hlasy, že je to barevný kýč pro turisty, ale k Vánocům přece světýlka v ulicích i za okny patří.

Rozsvícený strom vzbudil u našich dětí nadšený obdiv ....

Dekorace v podobě mincí je nápaditá a nepamatuju si, že bych ji tam kdy viděla...

...ale každá věc má svůj rub- a tak jsem strčila objektiv i do zákulisí- tedy ke kmeni starého smrku- tolik světýlek potřebuje ke svému provozu kilometry kabelů a skoro i svoji elekrtárnu ;-)

Rozsvícenému náměstí dominuje červeno-zlato-bíle nasvícená královská koruna

U stánků se nabízí všelicos. Něco méně, něco zas více vkusné. My jsme asi nejvíc okukovali háčkované ozdoby- stromečky a adělíčky- a nakonec jsme nevydrželi a jednoho anděla ze sisalu zakoupili.

A tenhle anděl na všechno dohlíží pěkně z dálky.

Děti vyžebraly trdelník, na svařák nedošlo, neb jsme byli autem :-( a pít v jednom je neslušné :-).

Cestou domů můj stoicky klidný manžel ještě pokoupil vánoční dárky... času dost, žádný spěch...

Dlouho do noci jsme pak ještě balili dárky a chystali bramborový salát, aby Štědrý den nic nenarušovalo ;-)

Vánoční

2011-12-23T10:56:00.001+01:00

23.12.2011

Fotografie je samozřejmě vlastní :-) Vánoční pohoda v našem obýváku...

Smuteční průvod na Hrad

2011-12-21T22:21:00.001+01:00

21.12.2011

Nedalo nám to. V předvánočním shonu jsme s Wlkem se vším sekli a šli naposledy doprovodit pana prezidenta na Hrad.

AlespoŇ stručně popíšu můj subjektivní dojem z celé akce:
Smuteční průvod byl velkolepý. Už dlouho jsem nebyla uprostřed takové masy lidí.
Poslední masová akce, které jsem se zúčastnila, byla asi právě revoluce v roce 1989. Nejsem pouliční typ, nechodím demonstrovat za zvýšení platů, ani za zrušení čehokoli... ale tohle mi přišlo úplně samozřejmé.

Směrem ku Hradu proudily krátce po osmé hodině davy lidí. Všichni šli klidně, spořádaně- policajti různě odkláněli dopravu z exponovaných částí centra (pobavilo mě, kolik řidičů vůbec nerozumí policejním signálům... ) - kupodivu nikdo nedělal scény, všichni to chápali.

Ač jsme k branám Hradu dorazili kolem deváté hodiny- tedy hodinu před očekávaným příchodem průvodu- neměli jsme šanci dostat se blíž. Stovky lidí spořádaně stály a čekaly. Mně se podařilo zachytit jen vršky praporů. K tomu zněla hudba a dusot vojenských bot.

Všichni jakoby se zklidnili. Mlčeli, vzpomínali, přemýšleli, rozjímali...

A pak zazněl poslední potlesk pro Václava Havla a symbolické zvonění klíčů...

... velmi působivé a dojemné. jen těžko šlo zadržet slzy a dojetí. Pánové sňali pokrývky hlavy a nad hlavami davů se vlnily ruce znázorňující "vítězná véčka"

Víc takových osobností- a možná by svět vypadal jinak...

R.I.P.

V.H.

2011-12-20T00:29:00.000+01:00

18:12.2011

Poslední adventní neděle byla nejen zlatá, ale taky smutná.
Všechna média zaplavila zpráva o smrti Václava Havla. Člověka, jehož jméno je spjato se změnou politického systému v této zemi- se sametovou revolucí a pro mne i se specifickým smyslem pro humor a taky s absurdním dramatem, kterému jsem se tehdy před 20lety -coby studentka - musela učit rozumět.

Je zvláštní, že u některých lidí si nechci jejich smrtelnost vůbec připustit. Zůstávají mi v mysli zafixovaní tak, jako by se zastavil čas. Podobu Václava Havla si asi už navždy budu pamatovat právě díky tomuto plakátu, který na přelomu roku 89 visel na všech nárožích a na všech nástěnkách.

foto: zdroj internet

Miloval lidi a byl jimi milován. Možná pro to, že jej ani vysoké fukce nezbavily lidských vlastností.

Ráda jsem poslouchala Hovory z Lán- nebo jak se přesně ten rozhlasový pořad jmenoval. A byl to taky první politik, jehož projevy jsem si se zájmem poslechla až do konce- už pro jazyk a styl, jakým byly psány.

Havlovo jméno je dnes skloňováno ve všech pádech. Bohužel už jen v minulém čase.
Mnoho nesmrtelného však po něm zůstane...

"Člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni."
Václav Havel

Barování - závěrečná kapitola

2011-12-17T17:31:00.000+01:00

12.12.2011

Závěrečná kapitola Barování by mohla vypadat třeba takhle:
Díky divákům, kteří byli ochotni zaplatit za vstupenku dvojnásobnou částku, se vybralo pro dospělé oddělení motolské onkologie cca 35tisíc korun.

Díky za hezký večer samozřejmě patří všem účinkujícím hostům.

Hvězd ten večer zazářilo mnoho. Já dávám jako ukázku Lucíu Šoralovou- týden před plánovaným termínem porodu (Lucía je živým příkladem toho, že těhotenství není nemoc :-)): - Zpívala a řádila v doprovodu Ondry Brzobohatého, kterému evidentně nebylo nejlíp, ale přesto přišel zahrát- ač k naší velké lítosti společnost opustil nezvykle brzy.

A dalším obdivuhodným člověkem je Martina Bártová. V soutěži "Robin Hood" působila nevýrazně a odtažitě- alespoŇ na mě- ale co ta dokáže! :-)
Její vystoupení jsou vždy perfektně připravená. Dokonalý zpěv- a co víc: Martina si pokaždé připraví nějaké zajímavé a vtipné aranžmá - tentokrát samozřejmě variace na vánoční téma ;-)

A ještě pokus o koledu v podání těch, bez kterých by to nešlo :-)

Vánoční koncert

2011-12-16T14:30:00.001+01:00

11.12.2011

V neděli měla Martinka svůj první koncert :-))
Chodí na flétnu na soukromé hodiny k panu učiteli. Pan učitel je starý pán, kterému už prošly rukama desítky dětí. Je zkušený a s dětmi to náramně umí, ví, co na koho platí... Žádné rozmazlování, pěkně zostra ;-) Martina z něj má vítr, což je v jejím případě jedině ku prospěchu věci .-), ale na hodiny chodí ráda.

Pan učitel učí žáky ve věkovém rozpětí od 4 do důchodového věku. :-) No a 2x do roka pořádá ve svém domě koncert. Aby se žáčci mohli předvést publiku.

Žáčci se mnohdy vzájemně neznají- tedy rozhodně nemají čas se spolu sehrát, takže scénář koncertu je překvapením i pro ně ;-)

Martinka hrála mj. se "sousedovic klukem" :-) Filip je o dva roky starší - hraje už dlouho a moc mu to jde. Přišel pěkně vystrojený a měl nový účes! Tak jsem mu ho chválila :-)) a maminka mě ujistila, že toho kohouta si načesal kvůli Martině, aby nebyl menší ;-)!

(samozvaná tanečnice nebyla k odehnání. Navštívila prý Ukrajinu a viděla, že tam ženy tančí samy... tak ji to uchvátilo, že nebyla k zastavení...)

A závěrečnou skladbu si dali všichni :-))

Byla to příjemná akce. Neumím si tedy představit, že se mi takový dav prožene bytem v předvánočním čase :-), ale toho starého pána obduvuju! Mít tolik elánu a být ještě takhle schopná a užitečná pro ostatní, to bych v tom věku taky chtěla umět... :-)

Perníčky

2011-12-15T19:07:00.000+01:00

10.12.2011

V této kapitole se nedozvíte vůbec žádné vychytávky, co se pečení a zdobení perníčků týče. Perníčky léta nepeču. Neumím to exkluzivně jako některé moje kamarádky, což mě demotivuje- a tak to nedělám. ;-) Jenže Martinka letos nedala jinak- a já pod nátlakem slíbila, že zadělám těsto a budeme péct. Našla jsem si tedy na internetu recept podle klíčových slov "perníčky ihned k jídlu" :-), a vrhla se na akci.

Lekci zdobení jsem si vyžádala u kamarádky, která vyniká svou dokonalostí ve vyrábění čehokoli. Je neuvěřitelně šikovná a pečlivá- tedy i trpělivá. Zlákala jsem Andreu na pracovní návštěvu. Neodporovala. Přislíbila jsem něco k jídlu a něco k pití :-) ... a domluveno.

Děti jásaly. Martinka hned radostně volala: "Tak až s Andreou nazdobíme perníčky, může si s námi za odměnu zahrát Zooloretto!"
...no, jasně- to je správný pohled na věc: Pěkně k nám přijďte- a sotva budete mít hotovou práci, můžete si s našimi dětmi ZA ODMĚNU pohrát! :-))

Andrea opravdu dorazila. Přišla vybavená vším: zdobičky, polevu, časopisy s náměty na zdobení... prostě dokonalá hospodyňka. Perníčky jsme nazdobily. Vypadaly umělecky a jsou opravdu jedlé ihned ;-) Musela jsem je zapakovat do plechové bedýnky, protože lákaly i kocoura.

Zooloretto jsme nakonec hráli do půl jedenácté, pak jsme zahnali děti spát a dárkovou megaláhev vína jsme vypili do dna. Andrea nakonec jela domů až dlouho po půlnoci taxíkem :-))
Bylo to bezva předvánoční posezení-taková malá soukromá besídka.

Óda na zlost

2011-12-12T10:22:00.001+01:00

6.12.2011

Martina hraje na flétnu už dva měsíce. ;-)
Blíží se první vánoční koncert a pan učitel zapsal do sešitu s několika vykřičníky, že má víc cvičit nějakou koledu. Martina si totiž ráda věci dělá "po svém", což v hudbě není až to pravé- tedy pokud se zrovna nejedná o improvizaci nebo jinou vlastní tvorbu. Pan učitel trvá na tom, že noty budou mít příslušný počet dob a že se bude dodržovat i určené tempo.

Wlk už asi nemohl poslouchat moje počítání a zakoupil metronom. Ať si tu cvaká, jak chce, Martina si hraje, jak se jí to hodí. Tak jsem si řekla, že ji to odnaučím důsledností ;-)

Jakmile zahrála špatně, hned jsem ji stopla: "Tak to není, hraj, co je v notách!"
A moje svéhlavé dítě mělo po ruce vždy hned nějakou zdůvodňující odpověď-třeba: "Je to tak! ty tomu nerozumíš, to se tak má hrát!"
Vysmečovala jsem to vždy nějakou klasickou rodičovskou replikou jakože asi neznám klasické koledy, aŤ mi nevěší bulíky na nos a hraje podle not!!!

Martina praštila s flétnou a běžela z pokoje ven.
Potlačila jsem svoji okamžitou potřebu vystartovat po ní a se řevem ji přitáhnout zpět ke stojanu s notami. Výstražně jsem volala: "Okamžitě se vraŤ, přestaň bulit, nebo ti nudle potečou do dírek u flétny a pojď trénovat. Víš, co říkal pan učitel- kdo nebude cvičit a bude to kazit, dostane do ruky zvoneček a bude jen zvonit! A jestli ty budeš takhle řvát, tak budeš zvonit leda na zvonek u dveří! Ostudo!!"
Ostuda vzlykala a hulákala z druhého konce bytu: "Nene, nebudu. A budu hrát. A ty mi do toho nebudeš povídat!!"
Moje chuť přetrhnout to dítě na dva kusy rostla. "Okamžitě sem pojď, nebo si pro tebe dojdu!!!"

Nic. Ticho. Slyším blížící se ťapkání bačkor. Martina se potutelně usmívá, rukávem roztírá poslední slzy po celé tváři a v ruce si nese nějaký papír. Položila ho na stojan a pronesla: "Tak a do tohodle mi povídat nebudeš. Tohle neznáš. To umím hrát jen já..."

Vzteky vymrskla vlastní směsici not :-))

Odešla jsem. ať si vrže, jak chce. Já si klidně v čase adventním poslechnu i zvonění na zvonky. :-)

Jak jsme vyráběli hořické trubičky

2011-12-12T00:03:00.000+01:00

3.12.2011

Tak tohle je moje kamarádka Lenka. Bydlí v Hořicích, což každému mlsounovi jistě navodí asociaci, při které se mu nutně zjeví mls v podobě hořické trubičky.

S Lenkou se známe už dlouho. Paradoxně nás sblížila věc velmi nepěkná- totožná diagnóza našich dětí.:-( No ale to samozřejmě k přátelení nestačí :-) Prostě je to jeden z lidí, o nichž víte, že jim můžete zavolat i dlouho po půlnoci, což skutečně v krizových stavech občas činím (mám tím na mysli naše nemocniční výjezdy s Majdou a takové "lahůdky"). Takže tahle moje "osoba blízká" zorganizovala náš výjezd na východ. Poté, co jsme navštívili nechanický zámek, vydali jsme se na návštěvu do Hořic.

Program byl poetický: nic nedělat :-)) To se tedy nakonec moc nepovedlo. ;-) Lenka naservírovala luxusní svíčkovou (jedla i naše potravní specialistka Majda, které zpravidla k životu stačí vzduch a voda :-))

Po obědě jsme s Wlkem projevili zájem o rozestlání postele. Byli jsme z toho jídla úplně znavení! Ale k tomu nedošlo. Wlk byl odvelen na detašované pracoviště- zprovoznit dědovi PC-( dědovi vypadl skype a byl celý nesvůj ;-))

Naše dámská sekce se vrhla na výrobu domácích hořických trubiček. Recept tu nezveřejním, není k mání. Je to jedna z věcí, které se zde v kraji dědí z generace na generaci, a tak jsem jen pochytila pracovní postup, jak z tajně upečené placky hořickou trubičku umotati a při tom si prsty nespáliti a trubičku nerozmačkati :-))

Ve zkratce to vypadá asi takto- a jí se to mnohem rychleji, než se to vyrábí. Dobré jsou naplněné šlehačkou, což jsem s ohledem na blížící se Vánoce nepratikovala.

Návštěva se nečekaně protáhla. Děti a mládež se odebraly do vedlejší místnosti- hrály hry a nikdo o nich ani nevěděl. Martinka jim zvládla asistovat :-)

Lenka se opět vrhla do kuchyně a začala smažit řízky... nechápu!! myslím, že touto návštěvou jsem definitivně vyčerpala svůj příděl masa pro letošní rok!! Vše bylo výborné!

Domů jsme dorazili až pozdě večer, což vlastně nikomu nevadilo, protože byla sobota! :-)
Děkujeme za vlídné přijetí a budeme se snažit vám to oplatit 28.prosince u nás v Praze!! Těšíme se! ;-)

Vánoční prohlídka Hrádku u Nechanic

2011-12-08T08:58:00.000+01:00

3.12.2011

V sobotu jsme se vypravili do Hrádku u Nechanic. Zámek je částečně zrekonstruován, zámecká zahrada na svou úpravu teprve čeká, ale je vidět, že se na ní intenzivně pracuje.

V tomto období zámek nabízí vánoční prohlídkový okruh. V každé místnosti je výzdoba laděna do určité barvy, přičemž jsou používány ozdoby "ze starých časů". Bohužel focení bylo během prohlídky zakázano :-(
Paní průvodkyně povykládala o zvycích, které naši předkové v čase vánočním dodržovali- jak kupříkladu mladé dívky zjišťovaly, kdy a za koho se vdají (třesení bezem, klepání na kurník..:-)), jak se předpovídala budoucnost (brrr, někdy lepší nevědět!!) , jaké pokrmy se servírovaly a z čeho všeho se ozdoby vyráběly.

Prohlídka trvala asi 3/4hodiny, takže ji zvládnou i předškolní děti a celý tento "malý okruh" je bezbariérový! Zámek má otevřeno i o víkendech a můžete se tam vypravit i na některý z adventních koncertů.

Po porohlídce většina vymrzlých návštěvníků (na zámku se netopí) míří do zámecké kuchyně. Ta je plně v provozu a nabízí teplé voňavé nápoje :-), cukroví a perníčky a spoustu suvenýrů. Můžete posedět v teple a obdivovat dobové vybavení a výzdobu.

Obsluha má dobové obleky.

K vidění je i historické nádobí:

A tihle utopenci vypadali velmi lákavě ;-)

Děkujeme Lence za tip, byli jsme moc spokojeni a můžeme všem doporučit! :-)

Doktoři

2011-12-07T00:23:00.003+01:00

5.12.2011

...co kus, to originál. Stali jsme se rodiči dítěte, které do vínku nedostalo to, co jiní dostávají automaticky- zdraví :-(, a tak jsme byli proti své vůli strženi do víru, z něhož nelze uniknout- návštěvy mnoha specializovaných ambulancí. Pravda- za ty roky jsme vše minimalizovali. Došli jsme k názoru, že tato snížená zdravotní péče naše dítě nezahubí, a co víc- možná si bude žít spokojeněji.

Za ty roky jsme taky poznali snad všechny typy lékařů. Já vím, jsou to taky "jenom lidi", ale... na rozdíl od jiných pracují v oborech, kde zkrátka tu a tam jde o život. Takže jejich nálady a nenálady toleruju velmi nerada. Podle mého do ordinace nepatří. Vadí mi, když jako doprovod vážně nemocného pacienta mám poslouchat, jak je vše drahé a jak nejsou peníze... a jak se mají špatně a kolik mají práce... Připadá mi to nevkusné, přesto jsme to s Majdou již mnohokrát zažili. Obvykle se ráda ptám: "A co pro to můžu udělat já osobně?" ... no asi nic. jen to vyslechnout. nebo vyjádřit své politování na stavem pokladny?? Nevím, co se po mně chce. A většina doktorů si ještě taky myslí, že Majda tyto řeči nevnímá. Nejednou pan doktor hovoří na Majdu prostřednictvím mě. Někdy je to fuška, vnutit mu vzorec, že ve svém věku (téměř 15let) je schopná své obtíže popsat mnohem lépe sama.

A tak tu máme pana doktora, který při vstupu do ordinace kývne hlavou od PC a ptá se suše: "Tak co jí je?"
V rámci svého tajného programu "já vás vychovám" :-)) odpovídám lhostejným tónem: "Komu?"
"No JÍ!", znechuceně nad mou tupostí kroutí hlavou pan otitulovaný.
"Jo, tak to se JÍ musíte zeptat..." , odsekávám už úmyslně arogantně, aby pan doktor zaregistroval, že "TO" na vozíku je živá bytost.
"Aha", otráveně a bez nějakého začervenání ON na to. "Tak co tě trápí, princezno..." , opravil se dotčeně. V duchu si říkám, že to snad hraje, že takhle tupej nemůže být, že tímto oslovením by možná polichotil slečně v 1.třídě, ale v deváťačce?? !!! Ale jak se zdá, je to "neotesanec".

Další akce: práce s PC nás o tom jen přesvědčila. Nejdříve hudruje na pojišťovnu, co si všechno navymýšlí, poté na počítač, nejblbější je údajně program, z něhož nejde vytisknout to, co potřebujeme- a nakonec jsou blbé i ty formuláře... Wlk tedy v těchto případech s oblibou říká, že "závada je někde mezi židlí a klávesnicí", ale obávala jsem se, že tenhle fór by pan dr. jistě pochopil úplně jinak- a tak jsem radši mlčela. Čekaly jsme a čekaly, než se panu doktorovi asi napočtvrté podařilo vytisknout dva poukazy na požadované pomůcky pro Majdu. V autě jsme si pak mezi čtyřma očima vysvětlily, že titul opravdu není zárukou kvality člověka... bohužel.

K napsání tohoto příspěvku mě ovšem donutila zkušenost zcela jiná. V pondělí ráno jsem musela s Majdou na kožní. Příběh k tomu je dlouhý, asi by nemělo cenu jej zde rozepisovat- nicméně jistá neochota a pohodlnost v něm své zatoupení má. Opět jsem byla uvržena do role Slepičky, co sháněla vodu Kohoutkovi. Tento scénář znám už celkem důvěrně, a tak vím, že pokud něco chci, musím to dohrát až do konce. Je to vždy jen otázka času.

Řešila se celkem banální záležitost- otlak na obratli, který se tu a tam objeví- ve formě puchýře, a pak pálí a otravuje. Samozřejmě, že než jsem oslovila naše dvorní interní lékaře, vyzkoušela jsem několik volně prodejných prostředků.
Problém byl celkem jednoduchý: "je to drahé", to si budete asi muset nějak sehnat finance... Ano, souhlasím. Je to drahé. Ale zároveň si dovolím podotknout, že oleženinu si nikdo nepořizuje z rozmaru, u nepohyblivého pacienta se tomu zkrátka těžko vyhnete- můžete polohovat a podkládat- stejně tu a tam se někde během noci něco omačká. Bojím se těch otevřených, a tak jsem měla potřebu to řešit nějak aktivně.

Skončily jsme tedy na kožním. Interna to prý řešit nemůže. Dobrá. Snažím se tomu uvěřit. A velmi nerada beru doporučení na kožní. Venku leje, fouká, pavilon hledám v areálu nemocnice, klasicky tam není kde zaparkovat...sama sebe tedy ještě pěkně vytáčím... V kartotéce mě vítá celkem schopná sestra. Bere si ode mne papíry, nechá mě vyplnit vstupní dotazník a odvelí nás do příslušné ordinace.

Tak a zde velký střih!

Paní dr. na kožním je neskutečně milá. Při vstupu do ordinace vyskočí ze židle a představuje se - a podává ruku mně a vzápětí stejně samozřejmě i Majdě! Ptá se Majdy, zda jí nevadí, když budou vyšetření přihlížet medici- a okamžitě se MAJDY vyptává, co ji trápí.

Pochváluje nám samoléčbu a odbíhá někam z ordinace. Vzápětí je zpět v doprovodu sestry z lůžkového oddělení. Okukukují svorně všechny omačkaný obratel, sestra vybíhá z ordinace a za chvíli se vrací se štosem různých krytíček (to jsou takové zázračné polštářky (vypadají jako velká náplast- odborně prý "imitace lidské kůže"-vypadá to opravdu věrně- a hlavně: funguje to!!) napuštěné čímsi, které otlak zmírŇují a léčí- nevýhodou je snad jen ta cena 100Kč za kousek :-(( .

Paní dr. Majdu ujišťuje, že se vůbec nemusí obávat, že to dáme do pořádku a že teď dostane na testování několik krytí, aŤ si vybere, co jí bude vyhovovat a v lednu že na kontrolu a předepíše, co bude potřeba. Dává nám telefon-kdyby bylo třeba, že můžeme volat- a pak nabízí termíny další návštěvy, kdy nám to bude vyhovovat dostavit se na kontrolu. O nedostatku financí a ceně léčiv nepadne ani slovo.

Odcházíme z ordinace a já jsem v šoku. Nechápu...

Neskutečně mě to potěšilo, že opravdu existují doktoři, kteří krom znalostí mají i jistou úroveň vystupování. A jak jsem tak měla truchlivou, tak mi depresi prohloubilo pomyšlení, že jsem už ve fázi asi úplného rozpadu- mě prostě šokuje, když někdo jedná slušně, vstřícně a ochotně... čili to, co by mělo být základním standardem.

Já opravdu nevím, jestli někdy doktory napadne, že jsou třeba i lidi, kteří by byli nejšťastnější, kdyby vůbec nikam do ordinace nemuseli, ale bohužel mají obcházení kontrol na "plný úvazek". Pro některé pacienty je výjezd k lékaři určitou společenskou událostí- k jiným třeba nemají vůbec příležitost... takže poslouchat v této pozici, jak je vše drahé, nebo snášet nerudné chování pana doktora- to mi připadá poněkud nejapné.

P.S. Ten anděl v ordinaci se jmenoval MUDr. Anna Jiráková. :-))
Děkujeme! Přejeme si víc takových- všechny- to je asi utopie :-(

Vánoční Praha - královská

2011-12-04T18:20:00.000+01:00

1.12.2011

Letošní výzdoba Staroměstského náměstí je laděna do zlaté a bílé.

Návrháři k dekoraci použili královské prvky- lilie, halapartny, královsko korunu, jablko a trubky...

...a taky figury hry králů ...

Letošní vánoční strom pochází z Kladenska a je jím dvacetimetrový smrk ztepilý. Ozdoby jsou taktéž v královském duchu- zajímavě vypadají zejména půlmetrové zlaté mince.

A všude voní svařák, grog, pečící se trdelníky a taky pečené kaštany. U stánků lze nakoupit dárečky a suvenýry všeho druhu. Cizinci jsou fascinováni především ozdobami:

A všude je spousta lidí... přesto neopomeneme každoročně toto turisty přesycené centrum navštívit.

Makropulos jako výhra

2011-11-30T23:55:00.094+01:00

27.11.2011

Soutěžím ráda. Je mi celkem jedno, jaká bude odměna. Hřeje mě pocit, že znám odpověď na otázku, nebo jsem schopná jinak vyhovět požadavku. ;-)
Vyhrála jsem už několik cen, které lze právem označit jako "velmi zajímavé" :-))

Tentokráte jsem jentak "od boku" střihla odpověď na otázku z mého oblíbeného pořadu "Divadlo žije!" - a vida! Vyhrála jsem.
Skvělé je to, že si v tomto případě můžete vybrat dvě vstupenky do divadla "na co chcete". Já jsem poptala Věc Makropulos ve Stavovském divadle. Představení velmi diskutované, chválené i zatracované. Každopádně stále vyprodané.

Pan manager se mnou měl svatou trpělivost :-) jednou mi nevyhovoval termín, pak se mi zas nepozdávaly vstupenky... Ano, pryč jsou studentské časy, kdy jsme postávali za pár korun na 2.galerii a pohled na jeviště připomínal pohled do Macochy. Mám svoje tipy na dobrá místa- a chci v divadle dobře vidět a slyšet. ;-) Vyměnili jsme si několik mailů- až "to klaplo" :-)) pan manager to komentoval slovy: "kdo si počká, ten se dočká" - a poslal dva luxusní lístky do lóže ve zvýšeném přízemí.

Uvaděčky se zde činí. Myslím, že díky jejich vystupování nikoho nenapdane "zlobit". Nikdo nerušil, všichni byli společensky oblečeni a chovali se kultivovaně. ;-)

Věc Makropulos v pojetí Stavovského divadla se určitě nebude líbit každému. Zpracování je opravdu velmi netradiční- kostýmy, účesy, líčení herců, minimalistické kulisy... to všechno může milovníky klasiky znechutit až tak, že odcházejí (skutečně se dvě dámy zvedly, vzaly své kabáty - a znechuceně odešly :-(( )

Měla jsem tu výhodu, že jsem toto dílo znala pouze z literatury. Nikdy předtím jsem ji na jevišti neviděla. Neměla jsem s čím srovnávat, a proto mě představení uchvátilo.

Soňa Červená v roli femme fatale.- Emilia Marty -je prostě dokonalá. Jí to musíte věřit, že už po světě běhá 337let! (zvídavější mohou vygůglit datum narození této dámy- obdivuhodná a energiií nabitá bytost!!!)

Život ji už nebaví, nudí se, je otupělá vůči citům ... ale na druhou stranu se tak moc bojí smrti.
A tak to, co jiní považují za štěstí - být nesmrtelný- ji svazuje a deprimuje. Smrt je pro každého z nás jistým mezníkem- víme, že náš čas na Zemi je vyměřen.

citace pro ilustraci:
Emilia: „…My – my staří víme příliš mnoho; ale vy znáte víc než my, vy hlupáci! Nekonečně víc! Lásku, velikost, účel, všecko možné. Vy máte všecko! Vždyť ani nemůžete víc chtít! Vy aspoň žijete, ale v nás se život zastavil, Kriste Ježíši! a nemůže dál – Bože, ta hrozná samota!“

Prus: „Proč tedy jste si přišla… pro Věc Makropulos? Proč chcete ještě jednou žít?“

Emilia: „– Protože se strašně bojím smrti…“

A tak po skončení představení máte o čem přemýšlet- je prodloužený život a nesmrtelnost opravdu to, po čem toužíme? Učiní nás právě toto šťastnými?

Skvělý zážitek!
Konečně jsem taky viděla hlavní tvář Barování- Filipa Rajmonta- na prknech, co zanamenají svět! Super! Bylo mi líto, že postava Janka měla jen omezené trvání ;-) Pan Rajmont hrát umí :-)) (nesleduju seriály TV Nova - a tak jsem doposud mohla hodnotit jen a pouze jeho moderátorské schopnosti :-))

Večer jsme zakončili procházkou přes vánočně vyzdobené Staroměstské náměstí... ale to až v dalším příspěvku.

Začíná advent

2011-11-30T23:46:00.000+01:00

26.11.2011

...letos nezvykle brzy! S vánoční výzdobou to nehodlám přehánět, ale něco přecejen v naší domácnosti přibyde.
Adventní věnec jsem letos po dlouhé době nevyráběla. Dostala jsem ho darem. Moc mě to potěšilo, neb dárkyně mi k němu připojila ještě velice milé věnování. Tak děkuju!! :-))

Martinka je posedlá nezkrotnou chutí stále něco tvořit a vyrábět. Zpracuje cokoli, co se chystáme vyhodit do odpadu- krabičky, obaly, kartónky, provázky, zátky, špunty, víčka... asi si tím dobře cvičí fantazii, protože vytvoří z nemožného domeček, zvířátko, prostírání...
Užila bych nějakou místnost, kde bych všechny ty výtvory vystavovala a shromažďovala ;-)

V sobotu po obědě chtěla jít do DDM na vánoční tvoření. Časově se mi to do plánu vůbec nehodilo, ale nakonec jsem přehodnotila situaci a dospěla k názoru, že smejčit doupě můžu i jindy- a vyrazily jsme. Moje vize byla optimistická: odvedu Martinu do DDM, lektory zná, chodí tam ráda- zaplatím vstupy na jednotlivé akce- a zmizím :-) ... no, nestalo se tak.

Nejžádanější byla výroba věnců, kam se hnal dav- tak tam jsme nešly.
Andělíčky z korálků jsme taky vyrábět nechtěly, neboŤ je naše babička vyrábí celoročně :-)) (zejména v červenci jí jde práce od ruky)

Šly jsme tedy tam, kam nikdo jiný nešel- a vlastně jsme ani netušily, co se tam bude vyrábět :-)
Dílna se jmenovala PLSTĚNÍ.

Nabízela se výroba broží z filcu a taky z ovčího rouna. Tak to jsem neznala. zatímco se jedna slečna věnovala Martince, druhá se snažila nalákat i mne na výrobu čehosi. Chvíli jsem váhala (chtěla jsem přece odejít!!), ale pak mi to nedalo. Zaplatila jsem symbolických 30Kč- a vrhla se na plstění :-) Velmi uklidňující činnost!!! Určitě někdy v budoucnu zopakuju!!
Tady je moje první brož - na fotce tedy nicmoc, ale na svetrech vypadá fakt zajímavě!

Martina se vrhla na šití. Vyučoval PAN lektor :-) Šili rybičku. Seděli u vedlejšího stolu a rozhovor, který ke mně doléhal, byl velice zajímavý- pro Martinu dost typický.
"Tak Máťo, už jsi někdy šila na šicím stroji?", ptal se ten dobrák.
"NE!" , chtivě odpověděla moje Martina.
"Tak se to spolu naučíme."- a začal Martinu poučovat, jak se co dělá.
Martina se snažila dávat pozor, a pak s klidem řekla: "Ale musíš mi říct, kdy mám přestat šít,jo? " Lektor překvapeně: "No to snad uvidíš, ne, kde je konec?"
"Já nemám čas koukat, já budu přece šít!", oponovalo to moje astrální stvoření ... no a panečku, jak pan lektor hlásil zřetelně: "Konec, stop!" :))

Rybička vypadá takto- je vycpaná levandulí, takže lze použít do prádelníku a nebo jentak na poličku- nebo k dárku. měla z ní velkou radost a hned se vnutila, že ušije ještě jednu ;-)

Taky jsme ještě stihly ve vedleší dílně upéct perníky- polovinu jich MáŤa snědla dřív, než jsme došly domů :-)

Bylo to moc vydařené odpoledne. Nakonec jsem byla ráda, že jsem se vypravila. Bezva relax! Martinka spokojená, protože vyrobila i dva vánoční dárky a ještě než jsme opustily budovu, už se ptala, jestli za rok půjdeme zas :-))

Majda strávila odpoledne s babičkou v Tescu. Ačkoli jsem jim ro rozmlouvala, vyrazily. A přijely spokojené- ba přímo nadšené. A o to vlastně šlo ;-)

Romeo a Julie v podání DPB

2011-11-27T17:48:00.001+01:00

23.11.2011

Velice jsem si oblíbila ostravské Divadlo Petra Bezruče. Mám štěstí! Poměrně často jezdí tento soubor hostovat do Prahy, a tak stačí jen počíhat si ve správný okamžik na lístky a kvalitní kulturní zážitek je zaručen ;-)

Tentokráte Bezruči hostovali v Divadle v Dlouhé, a protože hráli tradiční klasiku "Romeo a Julie", nabídla jsem Majdě, jestli nechce jít s námi. Samozřejmě chtěla :-)

Bezruči opět nezklamali. Tradiční hru pojali velmi netradičně, co se jednoduchých kulis (obýváková stěna se spoustou dveří, skříněk a šuplíků, z nichž jednotlivé postavy vystupují a za nimiž zase mizí), netradičních kostýmů (většina jich je ušita z hnědo-béžových televizních dek s motivy obrovských zvířat :-)) a prostředí týče.
Pro text autoři použili pžeklad Joskův překlad (miluju Hilského, ale tohle vůbec nebylo špatné!)

zde lze přehrát ukázku

Výkonem určitě zaujmou představitelé hlavních rolí- pro mě doposud neznámé mladé tváře: Pavla Gajdošíková a Michal Sedláček. Vyloženě jsme se těšila na Norberta Lichého v roli chůvy - zaslouží potlesk! ;-)

Pojetí je zaměřené na mladší publikum, čemuž je přizpůsoben i program- velmi zajímavě a atraktivně vyřešen- i pár testovacích otázek se v něm najde- hle:

Všechno bylo fajn, až na chování některých diváků. Já to vážně nepochopím, proč se někdo vypraví do divadla- aby si s kámošem hlasitě povykládal, aby pojedl 20deka brambůrků a jiných křupek, aby lemtal colu z 2litrové PETláhve, která čím je prázdnější, tím větší rámus vyluzuje... Řada, kde seděla celá skupina "kámošů", dělala dojem, že přiletěli Marťani- obličeje ve ztemnělém sále modře osvícené displeji mobilů téměř nepřetržitě. Pravda, nikomu mobil nezazvonil, ale smskovalo se, hry se hrály... prostě žádná nuda!

To, že přijdu 10minut po začátku a rvu se na místa uprostřed řady a zvednu tím 15lidí- abych zjistil, že mě to nebaví a po půlhodině se s klidem vydal opačným směrem směrem k baru.... nechápu.

Poté, co jsem přestávala slyšet herce z jeviště, jsem toho měla tak akorát a vyzvala veselou skupinu sedící za mnou, zda-li by se nechtěli přesunout na bar, že by si v klidu mohli povídat a já že bych mohla v divadle sledovat hru a ne poslouchat jejich duchaplné komentáře. Tak jsem si vyslechla: "Drž hubu, vole, bába (to jako JÁ ! :-)) - neslyší. Bába se tedy otočila znovu, sjela je pohledem otázala se, zda bylo rozuměno povelu :-)) - a pak byl klid. Co si mysleli, to je mi jasné, nějak mi to v tu chvíli bylo jedno. Podotýkám, že to nebyly děti, ale dospělí mladí lidé cca 20let.

Byla jsem z toho otrávená na nejvyšší míru. Nechápu, proč tohle neřeší uvaděčky, proč pozděpříchozí není usazen někde stranou, aby nerušil ostatní- kde seděly celou tu dobu, že tenhle humbuk neslyšely??

Takže kdo má rád netradiční pojetí klasiky a rád srovnává, nechŤ určitě na tuto verzi R&J zajde. Kdo trvá na balkonové scéně v kalsickém podání, nedočká se jí ;-)

Na Bezruče zase ráda zajdu, ještě mám v jejich repertoáru vyhlídnutých pár "kousků" ;-)

Návštěva z daleka

2011-11-26T12:01:00.003+01:00

17.- 19.11.2011

Ještě musím napsat pojednání o návštěvě, na kterou jsme se velice těšili, kterou jsme dlouhé měsíce plánovali, neb návštěvníci měli problém opustit rodnou slezskou hroudu a Praha pro ně představovala všudečíhající nebezpečí ;-)

Nakonec se zadařilo, naši milí Slezané se rozhodli, že volných listopadových dní využijí k výletu. Ještě bych měla říct, že ač obě naše rodiny mají stejné příjmení :-), nemáme společný rodokmen. Seznámili jsme se před 8lety v době, kdy jsme hledali asistentku k Majdě- a slečna Katka si nás z dlouhého seznamu žadatelů vybrala právě kvůli tomu příjmení :-)) Dneska to vypadá tak, že se máme rádi všichni- Katka je prostě "naše" a její rodiče taky.

V naší rodině fungují jakési tajemné síly... Zhruba ve stejném okamžiku, kdy na ostravském nádraží nastupovali naši přátelé do žlutého vagonu RegioJetu, jala jsem se dokončit úklid dopěte a doutírat prach- zjistila jsem, že je v obýváku skoro studené topení. Vyplísnila Wlka, proč ho vypíná??!! Wlk se hájil, že on nic (ale to dělá běžně ;-) ... a šel se ujistit ke zdroji. No a co se nestalo... plynový kotel byl mrtev. Nehodlal se nechat oživit běžnými praktikami. Oblil mě studený pot. Představa, že se sem táhne návštěva přes půl republiky a já je uvítám v místnosti, kde skoro mrzne a voda z potoka by možná byla teplejší, mi navozovala mdloby.

Wlk neváhal, kotel rozebral a naskytl se nám zničující pohled: základní deska byla úplně ohořelá. Státní svátek- dvě hodiny odpolene. kde koho sehnat? Kde ji rychle- nejlépe hned- koupit? Ten kotel fungoval zcela bez problémů, ale své 10.narozeniny (skoro na den přesně!!) hodlal zřejmě oslavit dnem pracovního klidu, a tak kiksnul. Wlk vytáhl svoje kufry, pájky, kleště... dvě hodiny to mordoval- no a ...spravil!! :-) Byl na sebe náležitě pyšný, muselo se i chválit :-))- tentokrát bylo vážně za co!! ...návštěva už se tou dobou přiblížila ku Praze na několik kilometrů.

Vlak dorazil na minutu přesně. Jela jsem autem k metru návštěvu vyzvednout, protože chlapci měli lístky na hokej, což znamenalo obratem naskočit do tramvaje a jet na stadion, aby Jiří viděl na vlastní oči, jak hraje SPARTA!! ;-)

Druhý den jsme vyrazili do města. Na Vyšehrad.
Praha je prostě úchvatná. Letos jsem si provádění návštěv (i cizokrajných :-)) užila, baví mě sledovat, jak jsou návštěvníci nadšeni, jak se kochají a žasnou... ale nakonec skoro shodně konstatují, že žít by tu nechtěli- moc lidí, moc aut, hluk... nojo, to všechno k Praze také patří. :-(

Na Vyšehradě jsme se zdrželi déle, než bylo v plánu. Na hrobu Františka Hrubína ležel roztomilý vzkaz:

Svoji pouť jsme zakončili na Smíchově- v osvědčené hodpodě U Anděla. Skvělá kuchyně, vlídná obsluha a dobré pivo :-)

Nakonec jsme se ještě narychlo rozhodli, že zajdeme do divadla.

Mně -patrně ze samé radosti- naskočil opar nebývalých rozměrů, takže jsem vypadala jak havajský domorodec po nezdařené plastické operaci rtů. Bylo to velmi neestetické, bolelo to a pálilo a pro konzumaci čehokoli to bylo značně nepraktické :-(( Zkrátka předvedli jsme návštěvníkům vše, co se dalo :-)

Na poslední chvíli se nabízely vstupenky na muzikál Vražda za oponou v HDK.

Divadlo je krásné- udělalo dojem ;-)

Představení jako takové bych tak minimálně o hodinu zkrátila. Je to veselá komedie (jak už český název napovídá) s detektivní zápletkou, kde exceluje několik postav - pro mne osobně třeba O.Brzobohatý, M.Absolonová a I.Chýlková - ale chvílemi jsou tam "hluchá místa- prostě nuda". Takže představení mě nijak nepobouřilo, avšak ani nenadchlo.

Zatím nemám v úmyslu jej navštívit opakovaně ;-)

Stihli jsme toho ještě mnoho, ale zdaleka ne všechno :-)

Návštěva prchala na pendolino v sobotu navečer.

Doufáme, že se zase brzy uvidíme! VždyŤ jsme si nestihli ani pořádně popovídat ;-)

Už máte CHYTROU kuchařku?

2011-11-20T14:26:00.001+01:00

19.11.2011

Vaření nepatří mezi mé hobby. Čas strávený v kuchyni mě netěší, čímž tedy neříkám, že tuto činnost neprovzuji ;-), ale jsou zkrátka věci, které dělám s větším nadšením. Zelenou u mě mají recepty, jejichž realizace netrvá déle než půl hodiny.

Majda domů přinesla bezva věc. Dostala darem autorský výtisk kuchařky, kterou stvořila její paní asistentka Karla Šponarová. A tak dávám k nahlédnutí, protože v tomto čase může posloužit i jako tip na vánoční dárek.

První dojem: jedním slovem skvělý!
- neotřelé grafické zpracování
- praktická kroužková vazba- kniha s e nezavírá, pěkně drží otevřená na vybrané straně
- formát velikosti klasického CD- to je pro můj mini pracovní pult ideální!
- stránky jsou z tužšího papíru - dobře se otáčejí a nenasakují tolik případné kuchyňské nečistoty ;-)

- zde je náhled do obsahu:
(celkem má kniha 78stran)

Pokyny jsou psány jasně a stručně - v "tykací formě" - přilej, nakrájej, osol, nastav troubu na 200 ° ...atd.

U každého receptu je uvedena i další možná varianta úpravy a já jsem si moc oblíbila sekci: BAZAR MYŠLENEK :-) To kuchařku činí čtivou- jsou tu na několika řádcích popsány různé příhody vztahující se k receptu, nebo "know-how" -jak si přípravu usnadnit - nebo něco úplně jiného :-)

V období skoroadventním jako ukázku dávám stránky s recepty na úpravu ryb:

A ještě pro ilustraci detaily ilustrací...

------------------------------------

K mání je i kuchařka pro úplné začátečníky, která má sice stejnou grafickou úpravu, ale je dílem zcela samostaným.

Potěší zejména začínající hospodyňky, protože v ní jsou recepty na "klasické pokrmy":

Knihy si lze objednat přímo u autorky na adrese kajina@gmail.com ( cena za kus je 150Kč + poštovné dle tarifu ČP) - lze si vyžádat i podpis či věnování (alespoŇ si to myslím :-)) ... hehe, chce se mi zlomyslně napsat, že při uvedení správného hesla vám autorka přijde pokrm sama připravit, ale bohužel takové heslo ani v jedné z uvedených knih není :-( Asi chyba tisku. Inu každá věc má své klady a zápory ;-)

Jinak je k dostání a k nahlédnutí na několika místech v Praze:

Občanské sdružení ONŽ
Voršilská 139/5, Praha 1 - Výtisky tomuto OS autorka věnovala, a tak koupí přispějete na dobrou věc.

ORIGINÁL MÓDA
Jungmanova 4, Praha 1

DOBRÁ TRAFIKA
Korunní 42, Praha 2

MLSNÁ ŽIRAFA
Ke Strašnické 5a/3304, Praha 10

ALCHYMISTA
Jana Zajíce 7/975, Praha 7

TRAILPOINT
Jirečkova 7, Praha 7

KNIHKUPECTVÍ JANA ŠIMSOVÁ
Třeboradická 1067/31, Praha 8

ATELIÉR A GALERIE
Přemyslovská 29, Praha 3

- ceny v těchto prodejnách se mohou lišit od té výše uvedené!!

Tak DOBROU CHUŤ! :-)

Ledová krása a Windows 2011

2011-11-16T21:41:00.000+01:00

16.11.2011

...právě dnes jsem pokořila Windows 2011 - tedy umyla jsem všechna okna v naší IT domácnosti, čímž považuji letošní vánoční úklid za zahájený... Odporná práce.

Venku je dnes trochu líp- tedy smogmlha se lehce rozplynula, tudíž viditelnost se o pár metrů zlepšila. Nicméně ráno oškrábat tan namrzlý humus z čelního skla, to je výkon!

A klouže to! Takže autem jet mi nečiní potěšení, zatímco když vyrazím po svých- tu a tam ztrácím nad chůzí kontrolu.

Člověk si má na všem hledat pozitiva- a tak jsem zjistila, že jestli někomu ta namrzlá směsice smogu sluší, pak jsou to naše rostlinky na zahrádce.

Ledokráska

Mražené růže

A listy s ledovými kraječkami

Svatomartinské slavnosti na Letné

2011-11-15T00:11:00.008+01:00

13.11.2011

Každý důvod k oslavám je dobrý ;-)
Rozhodli jsme se tedy navštívit svatomartinské slavnosti v Národním zemědělském muzeu na Letné, které probíhaly během celého víkendu. Program vypadal lákavě. Zkusila jsem mailem poptat bezbariérový přístup. Odpověď přišla obratem. Pan manager psal, že NZM disponuje všemi druhy zdviží a plošin, ale bohužel tu venkovní mají mimo provoz. Do budovy asi 10schodů.. nic pro nás :-(

Během chvíle přišel další mail. Tentokráte s návrhem- trochu krkolomným, ale umožňujícím vstup do muzea nouzovým východem... lehce mě zneklidŇovala poslední věta mailu: "A dejte prosím vědět, jak to dopadlo!" ...to slibovalo mnoho dobrodružného ;-)

Vyzbrojila jsem děti pitím a svačinou, vytiskla inkriminovaný mail - a utěšovala se, že když to nepůjde- projdeme se v Letenských sadech a budeme taky spokojeni.

Na Letné nebylo tradičně místo k zaparkování. Svatý Martin vyjel na bílém koni- naštěstí jen symbolicky... leč zahalen smogovým závojem :-(( ... inu typická podzimní Praha.

Ve dvoře muzea probíhal trh. Nabízelo se spoustu dobrého, zajímavého i voňavého- pro každého něco ;-)
Nechybělo svatomartinské mladé víno....

Peklo se, smažilo i pražilo...libě to vonělo a báječně chutnalo :-)

..no ale kinderčokoláda z vlastních zdrojů taky není špatná ;-)

.. anebo snad moravský koláček? Tak kolik mám ukrojit??

...a copak to tu máme v kotlíku? Odpověď, že guláš nestačí... jaký je?

no přece pštrosí... nene, pštrosy my nejíme... těch je nám (nelogicky) líto :-(

to my radši pečínku...

V zahradě bylo i spousta zajímavých a naučných věcí: bluditě a prolézačky pro děti, poznávačka dřevin a taky tohle.

Kdopak ví, co to je? ...odpověď dám až na konec článku, aby se tu nechytračilo a nešvindlovalo. ;-)

A když už jsme byli dostatečně nasycení (děti si libovaly, že jedly ten nejlepší a největší trdelník- zde zvaný "motanec" -v Praze), vzdělaní a vymrzlí, šli jsme vyzkoušet ten bezbariérový vstup. Musím říct, že veškeré jednání s personálem bylo velice příjemné a bez komplikací. Sotva jsem zabušila na obrovská vrata a dožadovala se vpuštění, přišel otevřít starší elegantní pán a vítal nás slovy: "No, tak už jste tady! Vím o vás a jsem rád, že vám otevírám právě já. Můžu vám i něco o strojích říci, kdybyste chtěli..." ...měla jsme dojem, že sním!!!

Prošli jsme expozici traktorů a jiných zemědělských strojů, pán nám byl stále nablízku a ochotně vykládal pikantnosti o modelech 100let starých.

Dále nás dovedl k internímu výtahu- tím jsme pak pohodlně vyjeli do 3.patra na výstavu mysliveckých a lesnických uniforem a dále pak v 1.patře zhlédli naučné expozice o stromech a lesních obyvatelích zvířecí říše.

Odpoledne uteklo jako voda. Bylo moc vydařené.

Pravda, někteří byli asi nemile překvapeni, když nenašli auto tam, kde jej zaparkovali... policajti se činili. Letná je jedna velká modrá zóna, takže s parkovacími místy je to bída :-(( ...ani sv. Martin neuděluje výjimky!

a slíbená odpověď na hádanku. Ano, správně- onen přístřešek není uměleckým dílem, ani skladištěm otopu, nýbrž hnízdištěm pro včely samotářky a jiný hnízdivý hmyz :-))

Tak zase za rok se svatým Martinem a tetkou rohatou na viděnou! :-)

V oblacích

2011-11-13T21:06:00.002+01:00

9.11.2011

Ocitla jsem se na akci, kam jsem se sice typově vůbec nehodila, ale brala jsem to jako příležitost poznat společnost managerů a jinak vytížených lidí.
Večírek se konal v naší nejvyšší 27 patrové budově: City Tower v Praze na Pankráci.

Takhle vypadá pohled na smogem zahalenou Prahu z výšky 109metrů (uši mi zalehly hned v superrychlém výtahu a odlehly až druhý den ráno ;-))

Program oficiální části večírku zahrnoval ocenění pracovníků podávajících skvělé a neobvyklé pracovní výkony. Dostali pugéty nádherných -převážně exotických- květin v nadživotních velikostech a hodnotné odměny. Akci moderoval Milan Hein a myslím, že on i Marta Kubišová, která se snažila hlučnému davu cosi zazpívat a sdělit, byli značně rozladěni chováním těch draze oděných hostů.

Hosté neřešili, co se sluší a patří, a tak se během produkce nerušeně bavili, k samoobslužnému bufetu přicházeli s použitými talířky- aby si jako přidali a nešpinili při tom další nádobí, někteří nelenili a nabírali si ta jedlá umělecká díla přímo vlastní vidličkou...

Servírovalo se to, co běžně k vidění není :-) Moučníky, masíčka, sýry- to vše naparáděné... zvláštní kapitolu tvořila japonská sekce- tedy ochutnávka 12leté japonské whisky a nabídka sushi. Nic z toho bohužel neumím konzumovat, ale znalci tvrdili, že je to vynikající a že to v Aureole umí skvěle!!

Vše bylo dokonale sladěné, a tak i nevšední květinová výzdoba byla ve stylu sushi- tedy "květinové sushi". Vypadalo moc krásně! Hyacinty, pryskyřníky, hortenzie a pár zelených listů nanaranžovaných v misce a obaleno širokým zeleným listem čehosi. Bezva nápad ;-)

Hosté mohli během večera ochutnávat doutníky, vína a taky zkusit přistát letadlem na trenažéru.
Šla jsem to zkusit. :-) Pobřeží Hawaje není úplně ideálním terénem pro začátečníky :-)) jednalo se o nouzové přistání- instruktor zlomyslně vypnul motor a pásl se na tom, jak hobluju vrcholky hor a posléze přistávám kolmo na hladinu Pacifiku. :-(
Škoda, kybych byla bývala více trénovala, mohla jsem získat láhev dobrého vína... achjo, proto nemám ráda podmiňovací způsob. ;-)

Večer byl tedy i poučný :-) a hlavně! Potkala jsem tam spolužáka- a on mě i po letech poznal! Povídali jsme, řehtali jsme se vzpomínkám a slibovali si, že určitě uspořádáme třídní sraz :-)

Takže rozhodně nelituju, že jsem šla, ale jen jsem se ujistila v tom, že tyhle hypermoderní budovy nejsou pro mne.. ale pokud si chcete dát oběd v oblacích, je City Tower tím správným místem! ;-)
Budova je plně bezbariérová!

Barománie pokračuje II.

2011-11-13T01:01:00.002+01:00

dodatek:

No a jaké bylo listopadové Barování?

No přece skvělé ;-)!!
Ono je vždycky fajn, ale tento díl považuju co se obsahu a formy týče mezi ty zdařilejší. Hodně se improvizovalo, hodně se zpívalo v nahodilých seskupení - a to je vždycky zábavné a napínavé, jak pro účinkující, tak pro publikum. (to bylo tentokrát kultivovanější- žádný extra narušitel zmožený alkoholem se nikde poblíž nevyskytoval) - a na scéně zářily i zcela nové objevy.

Mne třeba zaujal Vít Soural- čerstvě 15letý, ale už teď dost šikovný:

Báječná byla i Lucía Šoralová- měsíc před porodem je ve výtečné kondici. Zpívala opět na výbornou.

Několikrát s e na jevišti objevila i Sandra Nováková- ředitelka pořadu, ale při nahrání jejího videa na youtube na mne vykouklo nějaké výhružné upozornění ohledně autorských práv, takže raději nepublikuju :-( Musíte asi vidět osobně ;-)

Objevil se i Xindl X, Martina Bártová...Michal Hrůza, Honza Nedvěd a spousta dalších.

Závěrečné části večera se ujali "cikáni" :-) Naši oblíbení. Vojta Lavička posbíral cestou přes Žižkov a Karlín zas jinou sestavu, kterou žertovně nazval "After Last Minute"- rozjeli to "po jejich". Publikum vydatně tleskalo a hvízdalo- parádní vystoupení.

Skvělý večer nám vždy kazí jen pohled na hodiny, které pravidelně sdělují, že už běží minimálně 2.hodina ze dne nového- a představa ranního vstávání do práce :-(

Bylo to moc příjemné posezení. Doufám, že ulovíme lístky i na prosincové benefiční Barování s magickým datem 12.12.2011 ;-)

Barománie pokračuje ;-)

2011-11-08T12:23:00.016+01:00

7.11.2011

Sedmý listopad a s ním VŘSR jsme neoslavili v Moskvě, jak praví klasik, ale v Malostranské besedě.
Bavili jsme se opět výtečně (a já moc děkuji Maríně za obstarání lístků!)

O akci napíšu víc- časem, dnes mi z pochopitelných důvodů padá čelo na klávesnici :-)

Ale alespoŇ jednu ochutnávku na důkaz toho, že z MB se prostě před půlnocí odejít nedá!!! :-)

Elton John a L.Pavarotti počesku :-))

Nejraději na Barování mám vystoupení, na nichž je v přímém přenossu vidět improvizace. Závěrečná píseŇ z muzikálu- tedy lyrikálu- Kudykam je toho krásným příkladem.
Krom poslechu úžasného zpěvu Věry Nerušilové určitě stojí za pozornost komunikace klavíristy Ondry Brzobohatého a bubeníka Petra Zimáka. Jsou to profíci... všichni tři ;-)

------------------------------------------------------

Na návštěvě

2011-11-08T11:55:00.000+01:00

5.- 6.11.2011

Návštěvu s Marcelou jsme složitě domlouvaly na několik pokusů. Jenže neustále měl někdo rýmu, kašel nebo jiné neduhy- a tak se termíny rušily, posouvaly... a máme tu listopad. Největší motivací k rychlé domluvě byl patrně jejich rozbitý notebook :-) Najít volný víkendový termín je pro workholiky typu "Slávek" problém - a tak jsme do Vraného jeli v sobotu "na noc".

V sobotu večer nás čekala vynikající kačenka a příšerně nedietní knedlíky! ;-)

Poté jsme se jali slavit- důvodů je vždycky mnoho: setkání, zdraví, narození miminka... Jenže šampáňo bylo nedobytné. Dobýval se Slávek- po dobrém, pak i Wlk -po zlém- a nakonec se špunt zlomyslně přelomil. Došlo tedy i na vývrtku :-))

Jedlo se, pilo a hlavně povídalo... a workholik typu pan Wlk opět šťoural techniku.
Zázvorkovic noťas přestal fungovat údajně po pádu na zem. Wlk ho postupně rozebíral na prvočinitele a majitelé jen těžko skrývali pochybnosti, že ještě někdy ta hromada součástek bude tvořit celek. :-) Nakonec se po důkladném výslechu ukázalo, že poruchu nezpůsobil Kryštof tím, že jej shodil na zem, ale nejmenovaný uživatel, který do klávesnice omylem nalil čaj... ovocný...asi pickwick. :-))

Nejmladší účastník této seance většinu času prospal. Pohodové a nádherné miminko- chlapeček Tadeášek.

Martinka s Kryštofem se zdekovali do dětského pokoje a nikdo o nich ani nevěděl. Jen Marcela občas směrem k pokoji vysílala prosby typu: "Koberec musí zůstat zelený, malujte na zemi!" :-)

Spát se šlo až hoodně po půlnoci.

Ráno nabídlo slunečné počasí, a tak jsme neodolali kratičké vycházce k místní kapličce sv. Rosálie.

Ještě jeden opožděný halloweenský kocour Čiko :-)

Bylo nám spolu dobře, slíbili jsme si, že musíme ty setkávací intervaly zkrátit! :-) Děkujeme za vlídné přijetí!

----------------------------------------------------

V neděli odpoledne jsem ještě měla v plánu divadlo s bývalou kolegyní, kterou taky vídám už jen sporadicky, ale vždycky ráda :-)

Vyrazily jsme na bezva hru "Africká královna"- s Hynkem Čermákem a Lindou Rybovou v hlavních rolích. Podle mého názoru velmi zdařilé provedení. Vtipné dialogy plné nadsázky, scény plné pohybu. Obdivovala jsem nápadité provedení scény a taky fyzičku obou herců, kteří většinu textu musejí odříkavat na kymácející se lodi - Africké královně- za náležitého balancování...

jednu z recenzí lze číst ZDE

Africká královna vyplouvá za diváky po celé republice, takže máte možnost vidět ji na vlastní oči!

Čtení, psaní, povídání

2011-11-07T15:08:00.000+01:00

4.11.2011

Tyto tři činnosti doma s dětmi provozujeme v hojné míře. Jsem moc ráda, že se nám podařilo dětem vštípit dětem návyk, že televize se nezapíná, pokud zrovna někdo nechce sledovat něco konkrétního. Neběží u nás jako kulisa.
Hodně čteme, v knihovně jsme za "štamgasty"- personál se na nás usmívá- my se rozprchneme každá ke svému regálu a nosíme své úlovky na jednu hromadu. :-)

Majda občas vezme Martinku do parády. Někdy ji pozve k sobě do postele a čte jí - teď momentálně Staré řecké báje a pověsti. MáŤa má co dělat, aby pobrala všechna ta jména cizího původu :-) a Majda ji nešětří s testovacími otázkami, ale Martině to zjevně nevadí, někdy se sama masochisticky na čtení hlásí. A jindy zas ona chce číst Majdě. Majda je přísný posluchač a žádnou chybu Martině netoleruje... někdy se až divím, že to všechno vydrží bez odmlouvání.

Co se týče kapitoly psaní- Majdu psaní baví a navzdory tomu, že mě před jejím nástupem do školy "odborníci" varovali, že její grafický projev díky postižení jistě nebude estetický a možná jej nebude ani schopna, tak opak se stal pravdou. Majda měla písanky jak natištěné- a já rázem upadla v podezření, že ji doma mořím, abych vyvrátila ony teze... Nic takového samozřejmě neprobíhalo, vzhledem k její zvýšené únavnosti a její povaze bylo velice málo věcí, do kterých bychom ji mohli nutit ;-), ale to se těžko dokazuje. její psaný projev je celkem kultivovaný a hlavně čitelný!

Martina píše levou rukou a některé její písmené výtvory opravdu mají k normě písma daleko :-) Nicméně její volná tvorba zaručeně pobaví- vymyšlená jména a příběhy... nemají chybu. :-)

Ve verbální projevu vede Martina jednoznačně. Občas některá slova zkomolí, jindy použije v nevhodném kontextu- a o zábavu je postaráno.
Tu a tam tápeme, o čem vlastně to dítě mluví :-)

"Mami a jak dlouhá je osmisměrková nota?"
"A o čem si povídáte s rodinným mluvčím?"
"..sbalím si to do letní taštičky..."

...a nikdo jí nevymluví, že taštička není letní, ale toaletní, když se do ní dávají mycí - tedy toaletní potřeby, osmisměrky, že jsou hříčky s písmenky a s osminovými notami nemají vůbec nic společného a mluvčí, že je rodilý -nikoli rodinný :-)

Tam, kde čas končí...

2011-11-03T19:29:00.019+01:00

2.11.2011

První dny měsíce listopadu mají lehce posmutnělý nádech- jsou oficiálně vyhlášeny jako vzpomínkové.

Pro někoho je svátek Dušiček smutný, pro jiného příjemně melancholický. Vzpomínám na svoje nebožtíky ráda. Všichni pro mě byli cenní. Tím, jak žili, co mi kdy řekli, udělali- aŤ už v dobrém, či zlém- bylo to pro mne přínosné.

Jejich podoby se otiskly do mé paměti a určitě třebas i nevědomě kopíruju chování těch, co už tady nejsou. Často vyprávím svým dětem o svých předcích - co babička vařila, říkala, jak žili a hospodařili.

Už je to dávno, co jsme se neviděli, a tak ty vzpomínky nebolí. Už je neoplakávám a nečekám, že se stane zázrak a oni se tu zjeví a já jim budu moci doříct všechno, co jsem nestihla... vím, že se nevyplatí otálet- a radši vše udělat hned- ne až zítra... bůhví, co zítřek přichystá.

Hřitovy jsou v těchto dnech rozsvícené a nazdobené. Plné lidí, mnozí se zdraví a dávají se do řeči. Po zemi se válí barevné listí vzrostlých stromů... uklidňující pohled.

Při pročítání všech těch nápisů, jmen a všelijakých dovětků za nimi vytesaných do náhrobků mě napadá verš Jiřího Žáčka:

"Už je po boji! - Odpočívejte v pokoji!"

... a to všem svým "dušičkám" opravdu přeju. Zaslouží si to!

Ještě přidávám pár veršů, které mě už kdysi dávno zaujaly - původně jen svým názvem, ale není to jediný řádek, který stojí za přečtění ...

Tam, kde čas končí

Tam, kde čas končí
a věčnost začíná
je ona krajina

Kde každá vidina
stává se skutečností -
přítomnou budoucností

Kde člověk žasna
listuje v oblacích
v tajemné knize knih
a chápe
jak dohrát má svou roli

(Letokruhy, 2006)

Nomen Omen

2011-11-02T11:13:00.002+01:00

1.11.2011

čili příznačné pojmenování...

Jméno- věc, bez které se neobejdete; věc, kterou dostanete bez ohledu na vaše přání. ;-)

Při vybírání jména pro svého potomka jsou rodiče mnohdy ovlivněni spoustou faktorů. někdy hraje roli tzv. "rodové jméno"- dědeček i jeho čtyři prapředkové se pyšnili jménem Čestmír, takže potomek mužského pohlaví má už několik generací předem dané, jak se bude jmenovat.

Jindy jsou rodiče ovlivněni nějakou významnou osobností- či postavou- z historie; v současnosti hrají významnou roli při rozhodování seriálové postavy ... no a tady už to je někdy trošku problém. Ne každé světové jméno vypadá dobře ve spojení s ryze českým příjmením.

Díťátko má pak o zábavu postaráno- milující rodiče si nepřipouštějí, že "tady něco nehraje", ale všechno mu pěkně spočítají až spolužáci, kteří jméno s chutí zrýmují, zkomolí, počeští... a chudák nositel se pak může topit v slzách, ale nic moc s tím nenadělá. AlespoŇ co já si pamatuju, většina přezdívek všech mých spolužáků, kamarádů a známých je odvozena od jejich jmen.

A tak mi v hlavě uvízlo třeba spojení: Kevin Hruška, Sarah Štěříková, na vizitce prodejce našeho prvního nového vozidla se skvělo jméno přímo historické: Jeroným Pražský, moje paní dr. se jmenuje Myslena, v porodnici jsem si přišla na své- s chutí jsme pročítala cedulky u dveří: Annie Přibilová, Max Týc, Jeanette Švorcová... užije si zajisté i hošík jménem Matouš Šámal- pokud jeho sykavky nebudou bezvadné, může se těšit na spoustu legrace.

Nejsem ani vyznavačem módních vln všech těch Kubíčků, Matýsků, Aniček, Terezek... Jména krásná, ale čeho je moc, toho je příliš. Jak má pak jméno plnit rozlišovací funkci, když Terezek je ve skupině holčiček hned několik?

K tomuto zamyšlení mě vybudil úkol, který naše Martina opět vypracovala po svém. Měli psát jména dětí na zadaná písmena. Přece se nebude zdržovat listováním v kalendáři, který stojí na psacím stole. Hbitě si vymyslela jména vlastní...

Doufám, že než nastane čas výběru jmen pro vlastní potomky, touha po originalitě ji (alespoŇ částečně!!) opustí, nebo se můžeme těšit na vskutku nezaměnitelná vnoučata :-) Snad si zvykneme :-))
Kam na to chodí, to vážně netuším...

Halloween

2011-10-31T23:30:00.001+01:00

31.10.2011

Ať chceme, nebo nechceme, tento americký svátek se rok od roku silněji zabydluje v našem českém prostředí.

Inu obchod je obchod, a tak je každý důvod na zvýšení tržby vítán!

- kupte si masky kostlivců, příšer či netopýrů,

- mlsejte stylově: gumové upíří zuby, zelené muffiny

- a dlabejte dýně... buďte IN!

Tenhle vtípek mě pobavil a našla jsem ho (a sposutu dalších) na svém oblíbeném blogu, kam si chodím udržovat svoji angličtinu - aby byla v kondici ;-)

Peřinofil

2011-10-31T22:49:00.001+01:00

30.10.2011

Neznám nikoho jiného, komu by moje peřiny slušely víc.... ;-)

Peřiny mého čtyřnohého prince přitahují magickou silou... :-)

Ztraceni na Vítkově

2011-10-30T13:37:00.003+01:00

29.10.2011

Včera byl státní svátek. Docela mě vyděsily odpovědi některých mladých lidí na anketní otázku, při jaké příležitosti byl 28.říjen vyhlášen státním svátkem. Tož jsme se s Wlkem rozhodli, že musíme ty svoje ratolesti ve vlastivědě vzdělávat aktivně, neb škola to za nás asi neudělá... a představa, že naše děti žijí ve světě PC her a televizních novel, je pro mne stále nepřijatelná (i když vím, že přijde den, kdy se mě na můj názor a moje pocity třeba ani jedno z mých dětí ptát nebude ;-)

Zkrátka a dobře Wlk navrhl, že bychom mohli vyrazit na Vítkov- okouknout nově nablýskanou sochu husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova - třetí největší jezdeckou sochu na světě!

Pracně jsme našli v modrých zónách Žižkova místo k zaparkování a Majda drkotala po rozbitém a kopcovitém terénu žižkovských ulic směrem k vrcholu. Kopec je protkán cestičkami. Tento rajon neznáme, a tak jsme se pěkně prošli. Cíl je pěkně vidět z dáli, takže jsme jej nemohli minout :-)

Něco málo odborných údajů:
Socha je dílem Bohumila Kafky a byla odhalena u příležitosti 530.výročí vítězné bitvy na Vítkově- tedy 14.7. 1950. Je z bronzových plátů (uvnitř vyztužena železobetonem) a váží 16,5 tuny. Výška činí 9metrů. Byla rekonstruována cca za 23milionů korun a slavnostně znovuodhalena před několika dny s tím, že bylo ještě doděláno nasvícení sochy ve stylu trikolory (k vidění u profíků třeba zde)

Památník byl obložen spoustou honosných věnců, které sem u příležitosti oficiálních návštěv položily významné politické a kulturní osobnosti.

Samozřejmě jsme navštívili i Národní památník na Vítkově. Zde jsem vyfotila alespoŇ detaily z výzdoby velkých kovových dvěří...

Hlavním účelem této stavby mělo být uctění památky českých legionářů českého odboje v období první světové války.
V roce 1953 zde však bylo umístěno (po vzoru rudých bratří) mauzoleum Klementa Gottwalda. To se ale soudruhům příliš nepovedlo, a tak bylo po několika letech zrušeno a z budova byla nadále využívána k propagaci komunismu.
Dnes jsou v památníku uloženy ostatky neznámého vojína z bitvy u Zborova a z dukelské operace.

K vidění je také expozice "Křižovatky české a československé státnosti", což je pro větší děti jako doplněk učiva dějepisu celkem snaživě zatraktivněno interaktivními panely s dotykovými obrazovkami, u některých exponátů jsou sluchátka s výkladem v češtině a angličtině.

Za dobré viditelnosti jistě stojí za to navštívit vyhlídku- to musíme až někdy příště.

Při vstupu do interiéru se ocitáte v potemnělém mramorovém chrámu. Neobvyklé prostředí. Důstojné, ale zároveň studené a neútulné.

Rozpačitá jsem byla z personálu. nebyl neslušný, to ne. Řekla bych "dobový" :-)

Paní v pokladně to "nechala na nás" - jaké vstupenky budeme potřebovat. Vzali jsme si tedy rodinnou, neměla jsem nějak náladu se dohadovat o vtupu zdarma na ZTP průkaz. Jen jsem se ptala, jestli je expozice přístupná i pro vozíčkáře. Prý ano. Turistické známky paní už neměla. Nečekala, že o ně bude takový zájem, a tak během posledních dní všech 30ks vyprodala- kdo by čekal zvýšenou návštěvnost právě v tyto dny... no nic. Děti byly trochu smutné, že si domů neponesou další úlovek do sbírky, ale alespoŇ máme důvod zajít sem znovu ;-)

Při vstupu do expozice nás jiná paní uvaděčka pečlivě přepočítala :-) a hned nám řekla, že dolů jsou schody a že se tam s vozíkem nedostaneme. Ale vzápětí nám hned 2x zopakovala, že se přece můžeme vystřídat, že tam nemusíme jít všichni najednou. Chtěli jsme předejít dalším radám, a tak jsme s Wlkem shodně prohásili, že "už si nějak poradíme".

Pro Majdu nabízela výstava aktuální téma - Masaryka zrovna probírají v dějepise, a tak se celkem se zájmem začetla do textu a prohlížení dobových fotografií, které se v určitých časových intervalech objevovaly na obří obrazovce. Po chvíli k nám přišla paní uvaděčka s dalším návrhem: "Mladá paní, to nemusíte s holčičkou stát jen tady na jednom místě. Můžete chodit dokola.." :-)))
"No, my půjdeme dokola, až si holčička přečte, co potřebuje, půjdeme dokola...", odvětila jsem. Paní byla evidentně udivená, že "holčička si čte" a prohlásila: "No, tak to jooo, já si nevšimla!"

Výstavu jsme prošli pečlivě. Bylo to zajímavé. My s Wlkem vzpomínali na staré časy- tedy na naše mládí a vypravování babiček a dědečků, naše děti už jsou samozřejmě jinde (naštěstí), a tak rozhodně nechápaly naše zážitky z nácviku na spartakiádu a ani smysl existence formuláře nazvaného "výjezdní doložka" a nebo "celní prohlášení" - to vše je tam k vidění! :-)

Mauzoleum a jeho technické zázemí jsou dost depresivní...

Docela jsem litovala pana uvaděče.. celý den trávit v takovém prostředí a jen občas ohlídat nějakého návštěvníka, jestli nemačká jedno ze sta tlačítek na panelech všude kolem a nebo neleze do zakázaných dveří v podzemí... to bych asi z práce chodila totálně vyřízená!

videoprohlídka

Z vítkovského kopce je krásný výhled na Prahu. Počasí tedy nebylo zrovna ideální vyhlížení - bylo pošmourno a mlhavo, ale i tak žižkovský vysílač zarámovaný větvemi s barevným listím vypadal zajímavě.

A tady se do podzimní krajiny napasoval i RegioJet :-)

Po prohlídce a prosmejčení okolí památníku jsme se vydali na zpáteční cestu. Majda trvala na tom, že půjdeme stejnou cestou, kterou jsme přišli, ale přesvědčili jsme ji s Wlkem, že půjdeme jinudy - že to tam nebude tolik drncat... Byl to docela sešup z kopce dolů. ;-) Majda lamentovala, ale naklopila si sedačku vozíku, aby nevypadávala za jízdy ven :-) a jela... až jsme došli k krásné asfaltové cestě. Bylo vidět, že je nová. Povrch hladký. Kolem cesty z jedné strany svah a křoví a z druhé pohled na původní- a dnes již značně zchátralé- žižkovské domy -jeden dokonce s (možná) prvorepublikovou reklamou!

Chvíli jsme se rozhodovali, zda jít vpravo, či vlevo. nakonec Wlk usoudil, že logicky vlevo. Já, neb jsem orientace mapy neschopná a dezorientovaná i na přehledné širší ulici, jsem neodporovala. A tak jsme šli. Ušli jsme už docela kus cesty a nikde žádná odbočka, žádný nápis- jen po levé ruce to křoví a svah a po pravé zadní trakty starých domů - ještě nevzhlednější než části viditelné z hlavní ulice.

Asi po 20minutách chůze se před námi objevil tunel??? Vůbec jsme netušili, kam vede. Nikde nikdo. Bylo skoro šest hodin a šero přecházelo ve tmu. Tunel byl perfektně nasvícen a jen pár plivanců na zemi naznačovalo, že ho dnes již někdo použil. Vstoupili jsme dovnitř- jiná alternativa -krom toho jít ten kus zase zpátky- se totiž nenabízela.

Majda nás obviŇovala z nemožnosti a ze ztráty vlastní osoby v neznámém terénu, my dva jsme lehce žertovali o světýlku na konci tunelu, Martina neříkala nic a držela se mě za ruku a já tunely nemám obecně ráda, takže jsem byla úplně hotová a v duchu jsem lála svému nevyvinutému orientačnímu smyslu.

Ha! Objevil se konec tunelu!
Zvědavě jsme s Wlkem pospíchali, kdeže se to vlastně vyloupneme... a vida! Krejcárek coby kamenem dohodil! Krásný- i když trochu zamžený výhled- na rozsvícenou část Prahy. No a teď ještě najít něco jako zastávku MHD. Vylezli jsme asitak na půli cesty mezi domovem a zaparkovaným autem. Pěkná asfaltová cesta pokračovala naštěstí i dále. Majda patrně hnána představou, že tu někde zůstaneme ještě déle- drandila na vozíku a mlela, že to snad není možný, že rodiče ztratěj svoje vlastní děti a ještě se dohadujou, kdo z nich je ten schopnější, když neschopní jsou OBA!! Martina vesele poskakovala a volala, že tááámle jezdí tramvaj...Wlk ji usadil, že jezdí, ale o patro výš než jsme my, takže se možná raduje předčasně.

Tramvaje se nám postupně přibližovaly. Majda potěšeně konstatovala, že tu jezdí i bezbariérové... tak sláva! někam jistě dojedeme a doufáme, že ještě dnes.

Došli jsme k zastávce. byla naštěstí sjízdná i pro vozík. Vlítli jsme s Wlkem na zastávky a začali studovat jízdní řády- bylo nám jedno, kterým směrem, ale potřebovali jsme bezbariérový vůz. Rozdělili jsme se na dvě party: já s dětmi pojedu tramvají směr domov a Wlk s OPENcard a klíčky od auta pojede opačným směrem vyzvednout naše motorové vozidlo. Sejdeme se někdy večer doma :-))

Celý přesouvací manévr nám trval půl hodiny a sešli jsme se na konečné tramvaje. Wlk nás naložil do auta a hromadně jsme se dopravili až domů. :-) Babička nás vítala, kde jsme tak dlouho, že jsme jistě zkejsli zas někde v hospodě nebo u MacDonalda... ;-) no pěkné mínění má o nás turistech babička...

Doma jsme nastudovali mapu a zjistili, kde jsme se to vlastně nacházeli!
Tunel byl původně železniční- a měří cca 270m- nyní je součástí jakési "cyklostezky pod Vítkovem" - osobně bych řekla- ne příliš zdařilého, zato však pekelně drahého projektu - že by za pořizovací cenu 24milionů bylo nějakých pár km opravených silnic, které jsou v Praze samá díra... o vytíženosti té trasy máme již jistou představu, neb jsme zjistili, že jsme ušli téměř 3km a nepotkali ani jednu živou brusli či cyklistu, kteří by stezku brázdili. Dodnes ono veledílo nemá v pořádku "papíry"- tedy kolaudaci a splacené účty... a více si lez přečíst třeba zde.

Tak jsme si rozšířili obzory více, než jsme původně měli v úmyslu. A jsme rádi, že jsme našli cestu domů :-)) To by mě nenapadlo, že jsem schopná ztratit se i v Praze! :-)

Kouzlo domova

2011-10-27T15:19:00.003+02:00

26.10.2011

Někdy si říkám, jestli se těm našim dětem nevěnujeme moc. Po celodenním pracovním kolotoči se na nás vrhnou se svými požadavky a když kolem deváté večer opouštíme dětský pokoj, jsme oba značně opotřebovaní.

Martinu si občas vezme s výukou do parády Majda :-)
V pondělí odpoledne přišla s úkolem. Učili se ve škole, že R je tvrdá souhláska a že se po ní píše tvrdé Y. Měla vymýšlet slova, kde se právě tato slabika bude vyskytovat. Majda jí udávala několik příkladů: rybník, rybář, rýč, rys.... a když byla řada na Martině, na důkaz toho, jak látku pochopila, řekla hrdě a nahlas: ORYON! ...pěkně s důrazem na inkriminouvanou slabiku... ;-)

Dalším ozvláštněním naší domácnosti je hudba vlastní produkce. Martina toužila po umění hráti na nějaký hudební nástroj. Holčičky ve třídě mají různé vrtochy, a tak jedna hraje na kytaru, jiná na bubny... shodli jsme se na tom, že vzhledem k prostorovým možnostem bude pro naši domácnost vhodná flétna ;-)

Netušila jsem, jaké decibely a jak neústrojné tóny se z tohoto nenápadného nástroje dají vyloudit.

Vláčím se po schodech z práce domů a jediné, po čem doopravdy toužím, je chvíle TICHA a hrnek vonící kávy. Ale to už mě vítá Martina. Brebentí, co bylo ve škole. Počká, až si uvařím vytouženou kávu, dosednu- a už u mě stojí s flétnou a duje a duje.

Kocour reaguje na pouhé vzetí nástroje do ruky- opouští místnost - okamžitě a bez rozmýšlení. Raději bude sedět na studených dlaždicích v nevlídné chodbě sám, než aby pěkně na plyši a v teple obývacího pokoje naslouchal hudební produkci.

Majda se taky rychle klidí z doslechu, občas pronese nějakou povzbudivou větu typu: "Máťo, ty hraješ jako hudba v hororu. Tam tohle hrajou, když někde vržou dveře... to se fakt nedá poslouchat!"

A já to vydržím. Musím. Vím, že je pro dítě "zpětná vazba" důležitá- vytrvale dělám publikum. Každý den. Takový nový rituál- ke kávě sušenku a pár různě (ne)libých tónů ;-)

...a chvílemi přemýšlím, zda-li by se pro mne někde nenašla adoptivní rodina, kde by nikdo nehrál na žádný hudební nástroj- natožpak na flétnu- a kde by všichni byli soběstační....

Další exkurzní den

2011-10-23T23:58:00.003+02:00

Škaredá středa, dá se říct.

Opět mě dostihla moje noční můra: integrace!

Léta se rozčiluju- tedy nejen já, ale já to činím taknějak aktivně, poněvadž když už jezdím na různé semináře a konference, ráda bych, aby se to, co se na této akademické půdě káže, projevilo už konečně taky v praxi. A ono ne a ne!

Zas tu máme naše oblíbené exkurzní dny. Tedy dny, kdy se žáci v rámci výuky odeberou do terénu, aby poznávali svět i z jiného úhlu. Má to jen malý háček. Obvykle se nepočítá s tím, že by měla jít i Majda. Nevím, proč tomu tak je. Škola má zkrátka nějaký plán akcí, podle něhož se jede již dlouhá léta, a nebude je přece měnit! Určitě je míň práce sdělit jednomu, že tam prostě nepůjde, protože to pro něj není přístupné, než vymýšlet nějaké jiné aletrnativy.
Majda chodí letos už do 9.třídy. Řekla jsem, si, že když během 8let škola nepřistoupila na integraci jako takovou, nedá se s tím nic dělat. Hold to nějak musí dožít... rezignovala jsem. Ale protože to pro mne není tak úplně přirozený postoj k věci, samozřejmě mi to nevydrželo...

Sled událostí byl asi takový:
Devítka půjde ve čtvrtek v rámci exkurzního dne na exkurzi do pivovaru Staropramen - znělo sdělení školy. A nic víc.
V úterý ráno jsem tedy navštívila školu osobně, abych zjistila, jak to mají vymyšlené s dopravou a organizací, protože jet z našeho okraje přes centrum Prahy na Smíchov- to je tak vzít si celodenní dovolenou. (zde se nabízí otázka: Proč tohle musím zjišťovat já? Proč už rovnou není u sdělení dopsáno, jak to bude s Majdou?)

Asistentka nic nevěděla, protože ve čtvrtek má službu ta druhá. Přišla sama zástupkyně a ihned přivolala paní učitelku, co akci měla na starost, aby mě ubezpečily, že dopravu neřešily, protože pivovar je samé schody. Majda tam tedy nemůže.... prima. (stále myslím usilovně na to, že nemám dělat potíže, že mi to zato nestojí... a že prosazovat její účast na této akci je v tuto chvíli opravdu nesmyslné)

"Předpokládám tedy, že bude mít nějaký individuální náhradní program...", konstatuju suše.
"No, ano... to by mohla", pravila paní zástupkyně celkem vlídně, " my tu v budově máme pro nižší ročníky záchranný systém- hasiči, záchranáři- co , Majdo, chtěla bys?"
Majda celkem oddaně kývla. ... co taky asi na to říct, že?
Snažím se na tom hledat pozitiva - probírám to ještě mezi 4očima s Majdou, říkám jí, že naštěstí už chod pivovaru viděla v Dublinu a že ve Staropramenu to jistě lepší nebude... no takové ty řeči, když sami sebe chcete ujistit o něčem, co byste normálně řešili jinak.
Majda neprotestuje. Tak se ještě rozloučím se všemi třemi dospělými a letím do práce.

Středa.
Situace se změnila..... podrobnosti raději jen zde.

Všechno je jinak a bude lepší, když Majda zůstane doma....

Následoval můj telefonát do školy a pohovoření na téma integrace a účast Majdy na akcích konaných mimo školu. Nepříjemná a poněkolikáté se opakující záležitost.

Závěrem:

Tak mi v rámci integrace došly mi nápady, zbraně... je mi zvláštně divně.
Když na různých setkáních vidím rodiče postižených dětí- co všechno dokáží: pracovat, starat se mnohdy o velice složitě nemocné děti, a přesto ještě organizovat akce pro druhé, jezdit po výletech s tím, že se výpravy účastní všichni členové rodiny - zdraví i nemocní....

Co je potřeba k tomu, aby se člověk začal chovat lidsky?

...tak první exkurzní den si můžeme odškrtnout. Ještě nás tento rok čekají asi čtyři...

Když se daří...

2011-10-23T17:11:00.002+02:00

17.10.2011

... jsou dny, kdy bych měla zalézt, a nikam nevycházet.

Pondělí je mým nejpestřejším dnem v týdnu, jedna akce stíhá druhou, vše pěkně časově navazuje, žádné prostoje se netolerují. Ráno hbitě vyskočit z pelíšku, nasadit svižné tempo a nepolevit až do pozdních večerních hodin.

Alespoń že je krásně! Nádherný podzimní den, kdy sluníčko dohání resty studeného léta.

Díky aféře s azbestem je Martinčina škola stále mimo provoz. Děti se učí v náhradní budově, čímž mi lehce nabourávají můj logistický plán. Každý týden přijde od p.učitelky mail s nějakými novými instrukcemi, co se týče délky vyučování a organizačních záležitostí. Všechno pěkně přečtu, jen občas zapoměnu vymazat z mojí interní paměťovou kartu.
A tak se stalo, že jsem složitě dumala, jak to udělám, když mám obě děti vyzvednout ve stejný čas na dvou různých stanovištích, přičemž ani jedno z mých dětí nenůže počkat samo.

Nakonec jsem Martině napsala vyzvedávací lísteček pro p.učitelku, že v pondělí půjde domů po obědě- tedy ve 12hod. a že na mne může počkat sama v šatně, protože mi bylo jasné, že to prostě dřív nestihnu.

V poledne jsem dolítla domů, popadla klíče a papíry od auta a hurá pro děti. Ke škole jsem dorazila přesně ve 12:02. Dobrý čas, pomyslela jsem si potěšeně.
Vtom vidím, že Martinu vede šatnářka za ruku za školy ven. Nenapadlo mě nic optimističtějšího, než že má nějaký úraz- proč by ji jinak vedla, když měla napsáno, že jde po vyučování sama???
Martina se jí ale vysmekla a letěla ke mně. Otočila se na paní šatnářku, mávala a volala: "Na shledanooou!", a s úsměvem se hnala ke mně.

"Co je?", ptám se.
"Nic, co by bylo?", tázavě kouká Máťa.
"Kde jsou ostatní děti? A proč tě vedla paní šatnářka?", vyzvídám zase já.
"No oni mají ještě češtinu. Já šla o hodinu dřív, jak jsi chtěla...", s klidem na to Máťa.
"Cože?!! vy máte ještě češtinu? jakto? VždyŤ jste měli minule do 12.", zúpěla jsem.
"Jo, ale teď máme už zas 5hodin, takže do půl jedný", usadila mě Martina.
No to snad není možný, já se tady ženu...a ono to platilo jen minulý týden. teď je všechno jinak...

Tak šup do auta, jedeme pro Majdu. Paní asistentka se tvářila šibalsky a konstatovala, že by bylo dobré dávat k jogurtu i lžičku.
Cože??! Jo, dala jsem Majdě k svačině jogurt, ale nikoli lžičku- další bod na mém kontě.

A tak ze samého spěchu- sedla jsem si s dětmi v parku na lavičku. Najednou jsme díky mé organizaci měli hodinu času. Sluníčko hřálo, pozorovali jsme kačeny na rybníčku a povídali si- místo češtiny :-).
Pak nás čekala rehabilitace s Majdou.

Odpoledne jsem se rozhodla navštívit ORL. Už 3dny mě bolí hlava- klasicky: dutiny. V čekárně jsem strávila hodinu, ani mi to nevadilo, alespoŇ jsme stihla napsat úkoly z němčiny ;-)

Paní dr. je moc milá, moje zdravotní karta nabízí bohaté počtení- vyfasovala jsem hned tři recepty a v lékárně zaplatila částku, za kterou už bych snad byla celá nová JÁ!

Cestou domů jsem ještě musela na Bulovku vyzvednout Majdě sedačku z opravy.
Při pohledu na hodiny je 17:15 - právě jsem prošvihla předprodej na Barování. :-( Doma nikdo barovací lístek neulovil- to říkám pořád, že máme pomalý internet!! sakra! :-((

Večerní hodina němčiny je strašná, pan učitel s námi má svatou trpělivost, že nás ještě nepřerazil. Budu to muset nějak vylepšit...

tak to bychom měli... a to je teprv pondělí...

Nedělní Barování

2011-10-21T16:04:00.009+02:00

16.10.2011

Tentokráte se Barování konalo netradičně v neděli, což nebylo jakosti na závadu :-)

Fotky a záznamy dnes nebudou nicmoc- seděla jsem až vzadu, a to jsem ještě měla to "štěstí", že se přede mnou usadily k olístečkovanému stolku nějaké rádoby celebrity. Takže na většině obrázků budou patrně zachycena záda rozverného pána v červeném svetru. Ten večer tam fungoval jako apoštol na orloji- chodil sem a tam. Vždy svou cestu ze sálu, kdy několik lidí muselo uhýbat, (přičemž sál ne nabitý tak, že skoro není kam) ještě vtipně komentoval- jednou šel pro láhev sektu, za chvíli pro skleničky, poté dostal chuť na oříšky, načež po pár minutách zjistil, že mu chutnají natolik, že si skočí k baru pro další- jen si je na stolek donesl- a to už se mu chtělo na WC... všechno nám vždy ochotně sděloval a byl si jist, že je vtipný a originální. A když náhodou seděl na místě, obvykle si stoupl, aby lépe viděl. Prima parťák.
Ostatní spolubarovníci jeho nadšení pro sálovou turistiku rozhodně nesdíleli.

Jojo, on si toho člověk asi trošku jinak považuje, když musí lístky pracně ulovit, pak jak to pako vystát frontu před sálem, aby na něj zbyla nějaká ta židle... než když vtipný muž lístky dostane až pod nos a ještě 5minut před začátkem vesele paří na baru, poněvadž ví, že v sále na něj čeká místečko přímo uprostřed sálu :-(

Večer tradičně uváděl Filip Rajmont v novém padnoucím obleku ;-) ...
První dámu této akce- Sandru Novákovou - v nové paruce se mi nepodařilo kvalitně vyfotit :-(

Hostů se na jevišti vystřídalo mnoho- nelze všechny jmenovat, ani předvádět. Ale všichni se snažili.
Bavičem večera se stal Ben Cristovao, kterého si F.R. velice dobíral a Benovi se to velice nelíbilo :-)). Nezpíval zde poprvé, ale dnes určitě nejlíp :-)

Jako důkaz dávám jeho španělskou píseň (název nevím- třeba někdo doplní .- díky Adéle už se ví, že je to Cancion del Mariachi :-)) - za doprovodu Vojty Lavičky a nahodilého seskupení "Last minute"

Skvělý výkon Jana Kareze a celého seskupení kolem něj.

Zcela nové kousky a kejkle předvedla Věruš Neruš. Kdo nezažil, neuvěří... Sotva byste zrovna tuto dámu tipovali na nejstarší účastnici Barování- na tento výstup vstal ze židle i Filip Rajmont (úplně vpravo)

... a že to stálo zato! :-))

Kluci cikánští to rozjeli ještě několikrát během večera- skvělá hudba! Padlo mnoho vtipných narážek na soužití s romy- cikány (jak kdo chce-obojí je správné :-)) No jestli jim něco jde, tak hudba. Bílí by mohli makat- a oni by je mohli po práci bavit- to by byla možná ideální kombinace ;-)

Chvílemi to na jevišti vypadalo jak v těhotenské poradně :-)

Dorazila stále krásná mladá paní Jitka Čadek Čvančarová.
S Ondrou Brzobohatým se vyřádili a JČČ pak vymrskla nádhernou slovenskou písničku.

... a to už ji střídala malá dáma s velkým hlasem- Lucía Šoralová- taky s bříškem ;-) Zazpívala písničku z televizního muzikálu "Neberte nám princeznú", kterou původně zpívala Marika Gombitová.

Ptákovina večera: :-)))
Honza Nedvěd a jeho jazykový kurz angličtiny:

Písničku údajně slyšel kdesi v baru v Dublinu a nevěřil svým uším :-) Tak ji přenesl i do barovacího prostředí :-) Doslovně přeložený Holubí dům!

Další úžasný večer za námi!
Tak uvidíme, jestli se zase v listopadu uvidíme... jak víme, Barování není k mání :-)

Podzimní víkend

2011-10-19T00:10:00.001+02:00

14.-16.10.2011

Odjeli jsme na víkend do míst, kde obvykle trávíme část letních prázdnin- k Bělečskému rybníku. Ten byl však už zahalen pokrývkou ze spadaného listí - a po veselém křiku dětí asi slechu.

Měli jsme tam školení pro asistenty, kteří hodlají asistovat dětem s nějakým zdravotním handicapem. Proběhly různé přednášky na téma, jak se o takové dítě dobře postarat, jak jej kvalitně vzdělávat, jak s ním např. cestovat... mnoho zajímavého. Zvláštním ( a pro mne moc milým hostem) byla paní Šárka- maminka Juliánky s Edwardsovým syndromem, která přijela pobesedovat o dokumentu, který byl natáčen právě v jejich rodině. Film se jmenuje "Zachraňte Edwardse" a vybízí k velmi zajímavému zamyšlení. Při jeho sledování si sice neodpočinete, ale možná vás to přinutí zamyslet se nad tím, co znamená, když se řekne: "to není správné" a "takhle je to správně".

A po celý víkend bylo venku krásně!

V lese byly k vidění luxusní kousky hub.

...paní osamělá stála přímo u cesty...

...tady někdo zkoušel, zda je jedlá ;-)

...a tahle zas ukazovala, že kloubouk má kvalitní i zespodu

... a téhle klobouk praskl, možná proto, že nedodržovala dietu

V lese bylo nádherně. Naprostý klid. Jen tu a tam zaskřehotal nějaký pták.

Příjemný byl i pohled na sytě zelené kopečky mechu.

Vyšperkovala to jen naše Martina, která obvykle neobtěžuje zdravotními potížemi. V sobotu odpoledne zvracela. Nikdy předtím to neudělala. Tak jsem hned začala vyšetřovat, co jedla. No a dopátrala jsem se odpovědi, která mě málem složila k zemi.

"Cos jedla?", ptám se.
"Nic, mami. Jen to, co děti... a pak ty borůvky v lese."
"Cože!!?? Borůvky v říjnu?? Jaké borůvky jsi kde v lese měla?", zavyla jsem nevěřícně.
"No tam, jak chodíme v létě, tak jsme s holkama šly a já koukala, jestli tam ještě nejsou- a byly!", stydlivě odpovídalo naše hladem trápené dítě.

...no jasně. To musela být kvalita! Potlačila jsem potřebu to dítě zmydlit... paní Hladová! Má v budově jídlo 5x denně, ale potřebuje si přilepšit téměř archivními borůvkami!

Uvařila jsem čaj a víc pro to nehodlala dělat. Snažila jsem nemyslet na to, kdo všechno ty borůvky znečistil a jak to provedl ;-)
Martina si zalezla do pelechu, malovala, poslouchala CD a byla smutná, že nemůže za dětmi. Snad si to pro příště bude pamatovat...

Jinak se víkend velice vydařil, asistenti načerpali nové poznatky a zkušenosti, byl čas i na popovídání, nakoupili jsme si knihy z nakl. Portál- budou přece Vánoce :-) ...a vůbec všechno tak pěkně vyšlo ;-)
Tak zase na jaře na viděnou!

Tradiční úterky v Salmovské

2011-10-18T23:34:00.001+02:00

11.9.2011

... patří příjemnému posezení s přáteli za doprovodu kvalitní!!! ;-) hudby v rytmu jazzu a swingu. Tato malinká hospůdka je neuvěřitelně útulná. Opět jsme se domluvili a vyrazili společně.

Co tenhle člověk dovede s klarinetem....

:-)

a tady neobvyklý suzafon...

sólo na trubku...

a posluchači jen zasněně hledí....

Muzikanti tradičně nezklamali, nejenže si vtipně dobírali jeden druhého, ale ještě skvěle hráli, improvizovali a bylo s nimi moc fajn.

Ochutnávka pro uši :-)

Krásné, osvěžující...děkujeme! Přijedeme zas :-)

Reklamace jako hobby?

2011-10-10T20:06:00.001+02:00

4.10.2011

Už to vypadá, že mám nové hobby. Ne že bych měla času nazbyt, nebo že by mne omrzelo to, čemu se věnuji ve volných chvílích ráda, ale zkrátka se to nějak semlelo a já během měsíce září shledala v naší domácnosti 4páry bot zralé na reklamaci, přičemž dva z případů považuji za poučné.

Loni jsem si v rámci péče o své stále unavené dolní končeniny zakoupila zdravotní pantofle Santé- český výrobek. Stály 600Kč, což je na domácí obuv celkem slušná částka, a tak jsem od nich drze očekávala, že se mnou stráví déle než 17měsíců. Praskly jim podrážky. Nejprve jedné, a týž den i té druhé. Celá tlustá podrážka z jakési hmoty praskla napříč. Vyštrachala jsem paragon a vydala se je reklamovat.

Zdravé boty se prodávají u nás v lékárně. Když mi je paní lékárnice prodávala, mohla se přetrhnout, zatímco když spatřila, s čím přicházím tentokrát, značně se zakabonila a sjela mě pohledem. "No, to jsem ještě neviděla! prodáváme je 11let a nikdo tady s takovou závadou nikdy nebyl. To jste musela způsobit vy nevhodným nošením..."

Užasle jsem zírala a chtěla jsem si ten román vyslechnout do konce, tak jsem ji jen pobídla: "A to jakým?"
"No lezla jste v nich po žebříku! To je vidět. Prostě jste třeba čistila okna a lezla jsem v nich po těch šprušlích, a tak se to zlomilo! Jinak to NENÍ MOŽNÝ!!!", měla ve věci jasno paní prodavačka.

A to už mě můj úžas přešel. Přešla jsem k výchově :-): "Co si to dovolujete? Vy jste mě viděla? Asi neviděla, že? To je stejné, jakobych já o vás tvrdila, že kradete- nemyslíte? Neviděla jsem vás, ale jak tak na vás koukám..."

Úžas se přestěhoval do její tváře a povolala kolegyni- aby jako holky byly v přesile a daly hlavy dohromady ;-)

Jak jsem byla rozhodnutá věc nehortit, poslat pantofle k posouzení a popř. je zahodit do koše a na Santé se pro příště vykašlat, tak tohle mě tedy nakoplo k max. výkonu.
Ze zákulisí se ozývalo: "Vidělas to, vona (to jako JÁ) sem přinese na první pohled úmyslně zničený boty a myslí si, že jí to uznají na reklamaci, aby si nemusela kupovat nový!"

Pobídla jsem paní lékárníkovou, že bych tu reklamaci ráda vyřídila ještě dnes a že boty pošleme na posouzení někomu povolanějšímu- nejlépe výrobci bez ohledu na její pocity. Ačkoli se jí nikdo na nic neptal, mlela stále o tom, že "to ještě neviděla a že se jim výrobce leda vysměje" - Tak fajn, alespoŇ někdo se při tom bude bavit.

Při odchodu z lékárny už jsem byla rozhodnutá, že tam nakupovat nikdy nejdu. A to jim může být líto, protože Majda mívá i velmi "tučné" položky na receptech.

Po měsíci jsem se šla optat, jakže se mají moje -po všech stránkách- drahé pantofle?
Byl tam pan lékárník a byl milý a úslužný jako obvykle. Hlásil, že oprava je vyřízená a popřál mi, aŤ se mi botičky pěkně nosí.
Výrobce měl asi jiný názor na moje nevhodné nošení a aniž by mne obviňoval z akrobacie na žebříku, poslal nové.:-)

Tak jsem ráda, že jsme nepodlehla znechucení a nenechala se odradit tím vstupním pohovorem na téma: vhodné nošení domácí obuvi.

Druhé boty byly BAMAboty. Praskl jim podpatek tak, že jsem jej čtvrtinu ztratila. Nesla jsem je k ševci a ten řekl, že oprava bude stát min. 300Kč. Tak jsem jen protočila oči, že zas nejsou tak staré... mi doporučil, aŤ je pošlu na reklamaci k posouzení. Podle jeho názoru je to špatně vyrobené.

Dodala jsem si odvahy a připravena na to, že si vyslechnu zase story o tom, že boty vlastně nebyly určené k nošení, vydala jsem se do RENA. No a, světe, div se! Pan prodavač vše sepsal, nic nekomentoval. Po týdnu mi bylo sděleno, že mám nárok na vrácení peněz- nebo na novou obuv. Vzhledem k tomu, že poptávám tu nejokrajovější velikost ze všech :-), je ta druhá varianta pasé... :-(

Takže závěrem: reklamovat se v případě nutnosti musí. AŤ má výrobce taky nějakou zpětnou vazbu, ne? :-)

Odebíráme časopis "TEST", kde vyšla mimořádná příloha věnované reklamacím výrobků, vrácení zboží, internetovým nákupům, obtěžující reklamě... velmi užitečné počtení!

Nahlédnout lze i na internetu.

Samozřejmě je lepší to v praxi vůbec nepotřebovat, ale pro případ nouze je lepší jít do obchodu poučen :-)

Narozeninové ozvěny

2011-10-08T22:33:00.000+02:00

2.10.2011

V neděli jsme absolvovali rodinný oběd v restauraci. Odmítám rodinné oslavy pořádat doma- tedy ruším rodinnou tradici, kdy všechny generace žen v naší rodině strávily několik hodin přípravami pochutin, aby pak v okamžik O byly náležitě uhoněné a oslava dále pokračovala v rytmu obskakování hostů.
Jakmile hrozí větší sešlost, povolávám odborníky. Restaurace je Ok, každý si vybere, nač má zrovna chuť a doma proběhne káva, dort, víno... a takové ty mlsky.

Večer jsme šli ještě s kamarádkou Andreou a s Majdou /už podruhé :-)/ do divadla- na úžasné a mnoha oceněními ověnčené představení "La Putyka".

Andrea mě obdarovala dárkem, který mě velice překvapil a opravdu potěšil. Dostala jsem krásný deštník s motivem koček.
a/ kočky miluju (a to Andrea dobře ví :-) /
b/ deštník jsem kdysi obdivovala- takže bylo jisté, že se mi líbí :-)
c/ žádný kloudný už léta nevlastním - vždycky to odbydu koupí nějaké "křapky", která přežije pár akcí, než z ní vylezou dráty a stává s e spíš zbraní než ochranou před deštěm...

Prostě Andrea to vystihla a já moc děkuju. Optimisticky vyhlížím podzimní deště, abych tu parádu ukázala všem! :-)

Mám ráda dárky promyšlené- tedy takové, u nichž si dal autor práci s tím, že se zamyslel a nebo dlouhodobě sledoval, co by potěšilo. Ono vlastně ani tolik nezáleží na ceně... já např. nemám ráda obálky nacpané bankovkami. Pokud to není přímo dárkový poukaz na něco konkrétního, zpravidla končí v přihrádce u pokladní v supermarketu výměnou za koš potravin.

A tak svým dětem taknějak naznačuju, že dar by zkrátka neměl darujícího finančně zruinovat, ale zas by na něm nemělo být patrné, že byl "velmi výhodnou koupí" z jakéhosi výprodeje. Asi by u obdarovaného neměl vzbudit otázku " kam s ním?" a úhledné zabalení je nezbytností! :-)

Někdy méně je více :-)

Mapping

2011-10-05T22:27:00.000+02:00

1.10.2011

Praha se snaží nalákat turisty na další moderní atrakci: mapping - v současné době velmi populární umělecký styl, kdy je projekce promítána přímo na nějakou budovu. Budova musí být předtím laserově zaměřena a každá animace je vytvořena přímo "na míru".

Mě na ni vylákala kamarádka L. - i v Hořicích vědí, co stojí za vidění :-).
První říjnový večer byl mimořádně teplý. Pokochaly jsme se osvětlenou Prahou a atraktivní formou osvěžily znalosti z hodin dějepisu.

A to můžete udělat i vy - až do 22.10.2011 lze každou sobotu od 19:30 na Staroměstské radnici zhlédnout tyto videoprojekce. Během této 10minutové světelné show se na zdech Staroměstské radnice zjevují významné historické okamžiky z našich dějin.

Davy lidí s úžasem hleděly na to, co se běžně nevidí.

Ignoranti ovšem nehodlali respektovat upozornění, aby při focení nepoužívali blesk, takže sotva uplynulo pár vteřin, začalo se všude kolem blýskat jak při letní bouři.... někteří měli nutkavou potřebu si v tom hustém davu vykouřit svou cigaretu, průvodci nehodlali ztratit ani minutu a neváhali protáhnout mezi diváky celý zájezd japonských turistů, kteří by se taky rádi podívali, takže se houfovali tam , kde už vůbec nebylo místo... prostě těch nečekaných zpestření bylo až dost... :-(

Večerní show však lze doporučit všem věkovým kategoriím a my jsme ji zakončily procházkou do kavárny Slavia, kde jsme s L. za dozoru "Pijáka absintu" sluply řádnou porci vyhlášeného štrůdlu.

Krásný večer, dá se říct. :-)

Poslední zářijový den

2011-09-30T22:20:00.001+02:00

30.9.2011

Poslední zářijový den činí každoročně tečku za nejzběsilejším měsícem v roce a zároveň mi mění moji věkovou číslovku ;-)
Děti se mě ptaly, kolik mi je a jestli mi to nevadí :-))) I kdyby vadilo, tak si myslím, že s tím stejně nic nenadělám... ale ono je mi taknějak fuk. Dělat ze sebe nestárnoucího diblíka- to nehodlám; a tvářit se moudře, abych si dodala vážnosti- už teprv ne. Takže to beru, jak to je, pokud je číslovka kulatá, uspořádám mejdan, pokud ne- odbyde se to posezením s kamarádkami "u kafe". AlespoŇ je důvod se vidět ;-)

Doma pěstujeme docela pěknou zábavu: snažíme se oslavence vždy překvapit nějakou originalitou, něčím, co by nečekal. Žádné tucty párů potřebných ponožek, nebo bankovky do obálky- "kup si něco a nezdržuj nás": Nesnáším tyto typy darů - a to nezávisí na výši obnosu, jaký se v obálce nachází. Radost mi udělá drobnost, když budu vidět, že si s vymýšlením a přípravou dal dotyčný práci. Snažím se v tomto duchu vychovávat i děti- a snad se to daří :-))

Pan Wlk (krom jiných skvostů) donesl orchideu zvláštního barevného provedení. Pracovně jí říkáme "ženich a nevěsta". Je moc krásná- a vznešená, tak jak orchideje bývají. Jen nevím, jak dlouho vydrží být modrá, podezírám prodejce z nějakého barvicího fíglu.

Majda vyslyšela mé přání! Ví, co mě těší a kam chodím ráda- a vyrobila originální dárkový poukaz. Jupí! Tak se těším, že v pondělí zas naběhnu do třídy za svým skvělým Adrianem z Grimsby :-), aby zdokonaloval mé znalosti mé oblíbené angličtiny.

Martinka vyrobila obrázek "Vzpomínka na Řecko".

A společný oběd proběhne až v neděli, neb na sobotu si všichni něco domluvili mimo domov, jen já to nestihla a zůstala na základně s dětmi.
Ale po celotýdenním kvapíku mi to vůbec nevadí...

Zběsilé září

2011-09-30T21:40:00.002+02:00

27.9.2011

Letošní září je štědré nejen na slunečné dny, ale pro mne osobně i na neobvyklé a povětšinou i nepříjemné situace - o finanční náročnosti tohoto měsíce ani nemluvím... :-(

Začalo to tím, že jsem řešila stavební úpravy své "nové kanceláře". Samozřejmě nic nebylo tak, jak bylo dohodnuto. Termíny stavebním firmám nic neříkají, tudíž se nazačalo budovat v červenci, ale přímo v září. bezva. Za provozu je to nejlepší, alespoŇ je publikum.

Dále byl zadán ořez vzrostlého ořešáku, který zakrýval část vstupních dveří. Nechtěli jsme se do toho pouštět sami, řezat ořech není snadné- láme se, větve jsou těžké- no a přecejen- je to rostlina - zaslouží si slušné zacházení.
"Osoba povolaná" se dostavila a ořez učinila bez jakékoli porady se zadavetelem. Prostě přišla do objektu, vyhledala ořešák a usoudila, které větve je třeba odstranit a do jaké míry. Chudák strom. Kdybych byla bývala tušila, jakým odborníkem je onen povolaný muž, sama bych to jistě neprovedla o moc hůře.

Vrcholem bylo, když jsme s kolegyní čekaly na pondělní večerní lekci němčiny. Náš pan profesor je "stará škola", decentní vzdělaný pán, který s námi má už léta trpelivost a vše má přesně naplánované... šestá hodina odbila, a on nikde. Nejprve jsme si říkaly, že se někde zdržel, v půl sedmé bylo jasné, že už asi nedorazí. jenže zavolat nebylo kam. Pan profesor (*1934) má mobilní telefon uložen v nočním stolku - aby ho neztratil - a zpíná jej jen v 9 večer, kdy je domluven s dcerou na prozvánění ;-)

Pevnou linku nikdo nebral. Napadalo mě tedy už jen to nejhorší. Ve čtvrtek se konečně ozval. Odvezla ho v pondělí dopoledne RZ přímo z hodiny. Sesunul se k zemi se srdeční příhodou. Tak se mi ulevilo, přála jsem mu rychlé uzdravení a on štěbetal: "Ale, holka, mně nic není, já se pěkně vyležel už ve špitále. V pondělí se uvidíme! Úkoly platí!!" :-)) ... nezmar! ;-)

Další nepříjemností je, že Martinka už 2.týden nechodí do školy. Probíhá tam rekonstrukce (zateplování budovy)- a hygiena naměřila nějaké zvýšené hodnoty škodlivin (azbestu) zejména v šatnách. Děti tedy do školy nesmějí. Ze dne na den byly vyhlášeny 4 ředitelské dny. To je příjemné zejména pro rodiny, které nedisponují hlídacími babičkami. Ve čtvrtek a v pátek už byly děti se školou na výletě. Od října se začnou učit v náhradních prostorách jiné ZŠ.

Tak si říkám, jestli je to normální, když probíhají rekonstrukce školských zařízení tímto způsobem. Práce nikdy nejsou dokončeny včas, tudíž potom se mezi dětmi pohybují dělníci nejrůznějších národností, všude prach... a když už s několika měsíčním zpožděním veledílo předají, kolaudační komise sepíše dlooouhatánský seznam závad, které se pak po zbytek roku odstraňují. To bylo, když Martinka chodila do školy, opakovalo se naposledy loni, kdy u Majdy ve škole předělávali WC, letos pokračujeme na jiné škole- u Martinky, a to nemluvím o medializovaném případu sousední školy Hovorčovická.

Tak já nevím, kdo ty firmy vybírá a co je měřítkem výběru. Spolehlivost (dodržení termínů) a kvalita práce to jistě nebude. Každopádně mám dojem, že osoby a obsazení zůstávají vždy stejné.

Den ve znamení Valdštejnů

2011-09-30T19:56:00.000+02:00

25.9.2011

Podzimní počasí se patrně rozhodlo vyhladit všechny hříchy letošního léta, a tak teploty šplhají nad dvacítku i koncem září. A zatímco příroda se chystá k odpočinku, my si ještě můžeme pěkně prohřát kostru a nachytat nějaké ty sluneční paprsky do zásoby.

My jsme tentokrát s dětmi vyrazili do Valdštejnské zahrady. Je to moje zamilovaná vycházková destinace :-) Pokaždé mám pocit, že vstupuju do pohádky- nebo alespoŇ do kulis nějakého romantického filmu.

Jeden pohled na Pražský hrad...

... tentokrát i s popisky :-) ... Tato pěkná pěkná pomůcka pro turisty je umístěna hned u vchodu!

Vzácný bílý páv sledoval čilý ruch v zahradě a Martina sbírala kaštany, což se silně nelíbilo panu hlídači. :-(
Ale vzhledem k tomu, že mu po trávníku pochodovala i celá grupa našich ruských spoluobčanů, které nechával bez povšimnutí, nebrali jsme si jeho hrožení osobně ;-)

Na tentýž večer jsem měla pozvání do luxusní restaurace shodou okolností na Valdštejnském náměstí s názvem "Waldštejnská hospoda".

Sláva dárkovým poukazům a sláva tomu, že si Š. vybrala za spolustolovníka zrovna mě :-))
Miluju jídlo a ač velmi nerada vařím, neskutečně ráda jím ;-) ..inu paradoxy. Š. měla starost, aby mi chutnalo vybrané menu- haha! Jak zbytečné obavy! V podstatě jsem se musela dlouze zamyslet, co nejím. Museli by servírovat segedín nebo vařenou kapustu, abych řekla: "Děkuji, nebudu" :-)

To se ale samozřejmě tento večer nestalo!

Čekala nás zcela prázdná restaurace. Převlídná obsluha ...

A tak jsme při popíjení výborného vína postupně zkonzumovaly švestky ve slaninovém kabátku, kuřecí plátek na hříbkách se špenátovými noky a zlatým hřebem tohoto obžerství byla výborná a dozlatova vypečená kachna s karlovarským knedlíkem.

Vynikající! ještěže mi pak chuŤ nezkazil obřad placení :-))
Se Š. jsme si po dlouhé době popovídaly, probraly potřebné a já moc děkuju za originální dárek k * :-))

Cestou do Prahy

2011-09-23T15:41:00.006+02:00

18.9.2011

Po nedělním obědě násčekala cesta zpět do Prahy. Měli jsme v autě místo, a tak jsme přibrali i paní profesorku :-))
Wlk má v jižních Čechách jakési předky, takže byl celý žhavý pochlubit se vším, co kraj nabízí. Na mě šly mrákoty z toho, co zas budu muset paní Louise vysvětlovat ;-)

Zajeli jsme do malebné vesničky Holašovice, která je na seznamu pokladů UNESCO a můžete zde obdivovat domy ve stylu selského baroka. Vesnička je krásně upravená, leč domy jsou obývány svými majiteli- tedy žádný skanzen a nakukování dovnitř :-)

Moje slovní zásoba zaznamenala trhliny, neb neznám výraz pro rumpál a seník :-)
Ale při opisování oněch věcí jsme se bavili všichni.

Dále jsme pokračovali přes Tábor. Wlk nabyl dojmu, že když se paní Louisa tolik zajímá o historii, mělo by se jí dostati plnohodnotného výkladu o husitských válkách- včetně toho, jakých taktik používali ve svých bojích, aby přemohli nepřítele... tož došlo i na vypuštěné rybníky a šátky na bahnitém dně.... myslela jsem, že ho přetrhnu. Vždycky jsme na něj něco ucedila mezi zuby, ale kdepak- on si v tom vyloženě liboval. vytahoval další a další podrobnosti - když v dáli vykoukl Temelín- hup- a byli jsme u atomových elektráren- další mně blízké téma. :-) Louise nechápala, jakto, že jsou všude kolem pole?!! Že to prý v takové blízkosti elektrárny není bezpečné... Inu my, co jsme přežili jsme Černobyl, jsme asi k bezpečnostním opatřením nezdravě tolerantnější ...

Nasmáli jsme se, když se Ms. Louisa ptala, co to máme za dřevěné domečky v polích? Myslela jsem, že myslí autobusové zastávky, ale kdepak!
Nojo, posed... jak se řekne posed? :-))

V Táboře na náměstí paní Louisa ani nedýchala. Miluje architekturu, každý dům obdivovala zvlášť.

Poslechla si i moji verzi story o Janu ŽIžkovi :-)

Šli jsme okouknout i muzeum, ale bylo tam narváno japonskými turisty- v kloboučcích cvakali svými hypermoderními digifoŤáčky na vše, co se nabízelo :-) Prohlídku jsme vzdali... Wlk nelenil a spustil zase zákeřně podrobný výklad o tom, jak a čím se bojovalo.
Velké mezery mám zejména v pojmenovávání sleských nástrojů- všechny ty sudlice, cepíny a řemdihy prostě sotva identifikuju v češtině ;-)

Na WC mě dostaly tyto cedulky. :-))) Opravdu v Táboře jsme si "všichni rovní" :-)

A hned bylo co vysvětlovat, kterak bratři a sestry svoje společenstvo zakládali ..ještěže tam byl obraz a bylo se čeho chytit ;-)
Na náměstí jsme zašli do cukrárny na kávu a horkou čokoládu, což se ukázalo jako ne příliš dobrý nápad- právě skončilo dětské představení, takže v mžiku se všude rozběhl dav řvoucích dětí. Rodičům to bylo jedno, nechtěli jim kazit jejich hrátky. Servírka z toho byla velmi nervní. Děti okřikovala a preventivně se mračila na všechny hosty.

Cesta do Prahy byla hororová. Neděle odpoledne a začalo lejt. Nejelo se. Poskakovalo se krokem. Tak jsme v autě pořešili cestu na letiště, probrali téma opuštěných vojenských prostor, náš vztah k Sovětskému svazu... po dvou hodinách jízdy začala Majda vytahovat vtipy- a došlo k nejhoršímu: k jejich překládání. :-)

Tenhle je docela fajn- tak schválně, jestli vyloudím úsměv i na vaší tváři ;-)

A frog telephones the Psychic Hotline and is told, "You are going to meet a beautiful young girl who will want to know everything about you."
The frog says, "This is great! Will I meet her at a party, or what?"
"No," says the psychic. "Next semester in her biology class."

Do Prahy jsme dorazili v půl osmé večer. Lilo vydatně. Vyzkoušeli jsme nový pražský okruh- tam to sviští! :-) Rozloučili se s Louisou před hotelem, popřáli příjemný let a jeli dál... :-)

Co asi tahle paní bude vypravovat doma??? :-)) Wlkovi jsem řekla, že je bez večeře- za ty svoje výmysly. Cokoli říkal, už komentoval slovy: "No, tohle bude asi překladatelský oříšek, ale já to řeknu..." :-) pacholek!

Zážitků máme všichni mnoho, děti si užily vlastní program- vyráběly jakési jmenovky, přišel je pobavit Zdravotní klaun... zkrátka všichni spokojení, ale úplně unavení :-)

Konference o nervosvalových onemocněních

2011-09-23T11:26:00.000+02:00

16.-18.9.2011

Konference k tématu nervosvalových onemocnění (spinální svalové atrofie a svalové dystrofie) probíhala 16.-18.9. na Zdravotně-sociální fakultě v Českých Budějovicích.

Velmi užitečné stekání pro všechny, kdo o takové pacienty pečují- aŤ už v domácí péči, či po stránce medicínské. Přednášející ve svých prezentacích představili posluchačům nový pohled na musltidisciplinaritu v přístupu péče o děti s tímto závažným progresivním a dosud nevyléčitelným onemocněním.

Hlavním organizátorem konference bylo občanské sdružení Kolpingova rodina Smečno, s nímž v rámci projektu "Podpora rodin s onemocněním SMA" tu a tam taky aktivně spolupracuju, takže jsem si to "těšení se" moc neužívala, neboŤ jsem se nervovala, jestli bude i moje prezentace dostatečně na úrovni, nebo jestli všichni ze sálu utečou ;-) (neutekli, byli slušní ;-)

Zde je přednáškový sál a za pultíkem moje známá z University Manitoba - prof. Simard.
Její parketou je genetika a výzkum. Prezentaci do češtiny naneštěstí tlumočil pán, který zjevně o problému mnoho nevěděl, takže lepší byla originální verze :-)

Tak a zde je názorně předvedeno a odborně vysvětleno, co těm našim SMA dětem vlastně je.

Jedna přednáška střídala druhou- zajímavé bylo pojednání na téma operace páteře - rehabilitace - no a mě samozřejmě nejvíc zajímalo vzdělávání SMAdětí- resp. jejich integrace a pomůcky život usnadňující.

V pátek odpoledne jsem měla další trauma. V budově nebyl ještě spuštěn internet- akademický šk. rok ještě nezačal, a tak přístup s heslem měla jen "šéfka" konference a pak ti, co měli ono připojovací zařízení. Nespadala jsme ani do jedné skupiny. :-( Odpoledne začínal předprodej lístků na Barování, a tak jsem věděla, že prostě v 16:55 musím sedět u netu a bušit do klávesnice, abych ulovila lupeny. Paní šéfová dovolila- ví, že tato akce slouží k mé regeneraci- a ona mě potřebuje odpočatou... závěrem: lístky mám. :-) Uf!

V sobotu odpoledne jsme měli možnost navštívit rehabilitační centrum pro osoby se zdravotním postižením ARPIDA.
Bohužel nemám žádnou ilustrační fotku, neb jsem opět nestíhala. Tlumočník po přednáškách kamsi zmizel- a tak se paní prof. s důvěrou obrátila opět na mě. Jenže poslouchat výklad a rovnou ho překládat paní profesorce ... na tohle nejsem cvičená :-) Je to vždycky šichta-zapamatovat si větu- a už poslouchat další-a říkat k tomu něco jiného... Jak se tímhle někdo může živit? Já bych si nevydělala ani na slanou vodu :-)
Paní prof. měla ještě zvídavé dotazy ;-), takže adenalinu jsem v tu chvíli měla víc, než jsme stihla zpracovávat. :-)) Tuto disciplínu musím nějak vylepšit ;-)

Tak alespoň jeden místní hippoterapeutický koník...

V neděli ráno se konalo benefiční představení divadla Víti Marčíka ml.- Pinocchio. Moc pěkné představení- a nejen pro děti. Daly jsme si ho s paní prof. zase dvojjazyčně- tentokrát mě dostal cvrček :-)) ne a ne mu přijít na jméno ;-)

Díky všem organizátorům za to, že všechno klaplo. Na jednom místě člověk potkal tolik zajímavých lidí, získal spoustu informací a hlavně viděl se lidmi, kteří řeší stejné problémy.

Do Salmovské na Jazz Bluffers

2011-09-22T22:49:00.002+02:00

13.9.2011

Po šíleném, náročném a pracovním dni jsme se večer rádi vypravili za jazzíkem do Salmovské. Tradiční setkání s partou lidí, co mě neštvou ;-)

Pohoda se dostavila s prvními tóny. Opět se hrálo kvalitně a s chutí :-)

Třeba i na ty nejmenší hudební nástroje...

Paní Darja s přehledem vysmečovala všechny invektivy svých kolegů a krásně zpívala- česky, anglicky... jak komu libo.

Nenápadý banjista a pan kapelník za bicími ;-)

Děkujeme za další krásný hudební večer :-)) Přijdeme určitě zas!!

Neobvyklá procházka Prahou

2011-09-22T22:35:00.001+02:00

13.9.2011

Občas se dostanu bez vlastního přičinění k úkolu, který mi způsobí lehkou neurózu. Takovým byla i akce "Provedeš paní profesorku po Praze, bydlíš tam, tak to znáš..."

Paní profesorka je z Kanady a hodlá přednášet na Konferenci o nervosvalových onemocněních, která se bude konat o víkendu v Českých Budějovicích.

Paní profesorku jsem vůbec neznala. Netušila jsem,co ji zajímá, po čem touží.... jen mi bylo jasné, že půjde o vzdělanou - asi starší - ženu a na internetu koukla, jak asi vypadá. Dostala jsem jen adresu hotelu, v němž bydlí. Čas příchodu jsem si - pravda- mohla zvolit sama. Vymluvit se z tohoto úkolu asi bylo možné, nicméně mně to lhaní moc nejde a následné výčitky svědomí mi stejně nedovolí radovat se z výdobytku, a tak to už dlouhá léta neprovozuju. Zkusila jsem u babičky poptat hlídání- a klaplo to!

Přemýšlela jsem, jaký "univerzální" program paní profesorce nabídnu. Uvítání a představení proběhlo- první kámen ze srdce spadl dolů- uf! Paní profesorka řekla, že je Louisa :-)
Dáma velmi milá, srozumitelně anglicky hovořící :-)
Nastínila jsem jí, co se dá v praze vidět- byla na pražské památky nažhavená, a tak vzhůru na "Staromák". Hemžilo se to tam lidmi, jedna svatba střídala druhou, jen apoštolové měli zrovna pauzu, neb bylo pár minut po 12.

Padl mi zrak na nápis a šipku: TOWER. Tož nabídla jsem vyhlídku. Paní po chvíli váhání kývla- a šlo se.

Z věže se naskytlo několik úchvatných pohledů. Týnský chrám...

Lidičky na náměstí...

Hradčana...

Červené střechy domů -tolik obdivované turisty ze světových velkoměst plných mrakodrapů, kde střechy vidět běžně není... a krásné fasády starých domů...

Obešly jsme ochoz, chtěla jsem Louise udělat pár fotek, ale nechtěla moc pózovat...až když jsme sjely dolů, ptala jsem se, jak se jí líbila Praha z výšky... a Louisa skromně odvětila, že Praha je tak krásná, že překonala i svůj strach z výšek... No, bezva. Tak po půlhodině společného poznávání Prahy jsem Louise způsobila léčbu šokem... :-) Pěkně nám to začíná...

Prošly jsme Karlovu ulici, zastavily v Klementinu, dovedla jsem ji na Novotného lávku, odkud je údajně nejkrásnější pohled na Hrad -jistě si jej pamatujete ze staré stokoruny ;-), přes Karlův most jsme došly na druhý břeh Vltavy, abychom zakotvily na oběd v Malostranské besedě.

Louisa mě pěkně pocvičila v konverzaci- ptala se úplně na všechno. Probraly jsme parlament- poměr poslanců a senátorů, v momentě, kdy kolem prosvištěla záchranka, došlo na téma záchranný systém v ČR, dále jsme rozebíraly jednotlivé stavební slohy, českou kuchyni.... a procházkou došly až do mojí oblíbené Valdštejnské zahrady.

Lousia je profesí genetik, takže byla úplně paf z bílého páva. Takovou mutaci naživo ještě neviděla, a tak jsem ho vyfotila, aby se i ostatní mohli pokochat tím unikátem. :-)

Vracely jsme se pěšky zpět, Týnský chrám byl osvícen zapadajícím sluncem, které prostupovalo skrz šedá mračna.

Louisa byla spokojená. V 5odpoledne jsem ji vrátila do hotelu a popřála jí hezký večer. Chystala se na BLACK LIGHT THEATRE... ale to už měl na starost někdo jiný ;-)
Já pádila domů, abych trochu okoukla děti, které hlídala babička- a vyrazila na další štaci: do Salmovké literární kavárny. ...někdy s e to zkrátka sejde...

Lodí "Proti strachu"

2011-09-19T21:23:00.001+02:00

11.9.2011

Neuvěřitelných 10 let uplynulo letos od doby, kdy se zřítila new-yorská dvojčata. Šílená zpráva, která obletěla svět snad každému utkvěla v paměti. Dodnes si přesně pamatuju, co bylo za den a co jsem v tu chvíli dělala. Televize mi to odpoledne běžela jako kulisa- respektive zůstala patrně zapnutá po nějakých odpoledních pohádkách, které Majda tehdy sledovala, a já ji znechcuceně šla vypnout, neb jsem se domnívala, že se jedná o nějaký příšerný akční film. Láteřila jsem, že blázniví Američani už fakt nevědí, co by vymysleli ... šok nastakl až v okamžiku, kdy se ukázalo, že ta hrůza je skutečností. Desítky jmen v tu chvíli ztratili své nositele a začaly se používat pouze ve spojení s minulým časem.

Na Střeleckém ostrově se ten den konala vzpomínková akce a koncert "Proti strachu".

Díky Maríně za upozornění na bezbariérovou loď, která pendlovala mezi Rašínovým nábřežím s Střeleckým ostrovem.
Lodní posádka sestávala ze stařičkého kapitána a dvou námořníků- tedy spíš nářečníků ;-) O šikovnosti jednoho nebylo pochyb- měl ovázanou levou ruku a kapitán ho neustále za něco plísnil. On se bránil, že dělá všechno dobře a na důkaz toho utopil dřevěný klín, kterým se podkládal nájezd pro vozíčkáře. :-)) Smáli jsme se velice a doufali, že se během plavby nebude přibližovat ke kormidlu.

Lovení utopeného kusu :-)

Děti konečně vyzkoušely zdymadla v praxi. Užitečný vynález, jen nám trochu zkomplikoval cestu... trvalo to tak dlouho, že jsme na koncert dorazili přesně v okamžiku, kdy se hudebníci ukláněli a technici začali smotávat kabely :-))

A pak už se to za lodí jen vlnilo...

Vltavu hustě brázdila plavidla rozmanitých podob ...

Úchvatný pohled na karlův most a jiné skvosty se mému foŤáku neomrzí nikdy ;-)

Střelecký ostrov je pro vozíčkáře běžně nedostupný- organizátoři akce však zajistili zdviž,

takže kočárky a vozíčky se pohodlně mohly vylodit přímo na mostě Legií

My jsme pak ještě pokračovali ve vlastivědné vycházce Prahou... tedy kolem Národního divadla a Nové scény, přes Františkánskou zahradu, kde mají přepychově vybavené dětské hřiště, až na zmrzku do Vodičkovy ulice.

Krásný den, kdy padaly i teplotní rekordy, protože sluníčko vytáhlo teploměry až k hodnotě 30stupňů.

Na návštěvě v televizi

2011-09-10T09:28:00.003+02:00

9.9.2011

Jak slíbila, tak učinila... paní asistentka K. domluvila Majdě exkurzi v ČT.

Žasla jsem, když nás přesně v 10hodin před hlavním vchodem do budovy ČT čekala delegace: dvě milé dámy a hlavní muž pořadu Objektiv. Ti se rozhodli věnovat nám svůj čas a seznámit nás s televizním zákulisím.

Nejprve Majdu provedly po budově, kde se nacházejí natáčecí studia některých pořadů. Viděli jsme zrovna přípravu dalšího dílu "Krásných ztrát".
Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých podrobností, nakoukli do výrobny kulis, kde pracují pánové extrémně zruční.

Chodby i výtahy v ČT jsou (asi kvůli stěhování kulis) velmi prostorné, takže jsme opravdu celou trasu projeli s vozíkem bez problémů.
S potěšením musím konstatovat, že obě dámy si daly tu práci a celou trasu si předem prošly, aby měly jistotu, že všechny výtahy jezdí a že se všude dá projet. Dokonalé!! Nevídané! Následování hodné :-)!

Zajeli jsme až do suterénu, kde se nacházejí obří sklady kostýmů. Šaty, saka, klobouky, trikoty, historické kostýmy- to vše narovnáno na tyčích, označeno čísly a popisem- kdo a kdy měl onen oděv na sobě. Viděli jsme především šaty z pohádek, ale Majdu nejvíc potěšilo, když paní začala vytahovat kostýmy z pořadu STAR DANCE. Co kus- to originál. Některé pěkně těžké! Pořizovací cena na jedny šaty se pohybuje kolem 25tisíc.

Probírali jsme jednotlivé kusy, odhadovali, co se v nich natáčelo a se zvědavostí pročítali cedulky, kdo kostým měl na sobě a při jaké příležitosti. Žasli jsme nad nepřeberným množstvím klobouků a jiných doplŇků a smutně konstatovali, že v nasvícení kamery všechny ty "hadry" vypadají 100x lépe a že pro normální nošení by se stejně nehodily :-)

Jinak kostýmy v ČT si lze (za poplatek) po dohodě zapůjčit na večírek či karneval. To jsem netušila. :-)

Druhou část naší exkurze tvořila prohlídka budovy zpravodajství.
Pan T.Š. nás zavedl do míst, kde se natáčejí oblíbené pořady ČT- např. Toulavá,kamera, Objektiv, kde se tyto pořady upravují a co všechno se s nimi děje, než je můžeme my diváci sledovat doma na TV obrazovce. Práce velice zajímavá, ale i náročná. Každý z těch lidí musí být schopen pracovat samostatně, kreativně a ještě být součástí jednoho velkého týmu.
Tak už chápu, proč jsou vždycky titulky tak dlouhé- tolik lidí musí máknout, aby pořad byl OK a nic mu nechybělo ;-)

Zjistili jsme, že v televizi je všechno je iluze :-) Že to, co my vidíme na obrazovce, ve skutečnosti vůbec neexistuje. Studio je zcela prázdné, moderátor ukazuje na imaginární předměty či obrazy- vše je pouze projekce.

Takhle vypadá studio, v němž se točí díly našeho oblíbeného pořadu Toulavá kamera. Kde nic-tu nic. Jen zelené stěny.

Tak a když se trochu začaruje... židle pryč, paní moderátorka má dnes vlastní... :-)

... a je to. Dneska se se budete toulat po Čechách s moderátorkou Majdou :-)

No a tady je muž, který to všechno zorganizoval :-) ... poznáváte? ;-)

Dále jsme měli možnost nahlédnout do "news roomu" -tedy do obrovské místosti, kde sedí několik desítek lidí u svých PC, sledují dění, čtou,píší, tvoří- po celý den- a vytvářejí zprávy. Měli jsme štěstí- bylo právě poledne, a tak jsme mohli přes tlusté sklo sledovat moderátora, jak to vypadá naživo. Majda okukovala čtecí zařízení - dozvěděli jsme se např., že moderátor si sám pedálem ovládá rychlost, s jakou se mu text bude pohybovat ;-), nechápali jsme , jak někdo může soustavně na monitoru sledoval cca 8 různých oken... zahraniční redakce zpravodajství, to je úplný babylon- sledují zprávy z celého světa- třídí, upravují- a následně servírují českému divákovi.

Strávili jsme v čilém pracovní ruchu 3hodiny. Dozvěděli se tolik nových věcí. Bylo to bezva. Majda byla nadšená. Večer si s chutí pustila zprávy a jásala, že zas vidí Marcelu Augustovou, kterou jsme v poledne překvapili v maskérně (ale ona je krásná i bez zásahu maskérky :-)), hned komentovala, co všechno se děje, kolem- co divák nevidí.

Moc děkujeme všem zúčastněným za zpestření dne. Nemělo to chybu!

Zajděte se podívat i vy! ČT má svůj "prohlídkový okruh".

Dojalo mě...

2011-09-09T01:10:00.001+02:00

6.9.2011

Majdina třída -jako každým rokem touto dobou- odjela na týdenní zážitkový kurz. Majda letos jet nechtěla. Loni si to zkusila a letos řekla už v květnu, že nepojede. Že si myslí, že tam nikomu chybět nebude.
Mrzí mě to, ale nebyla jsem tam, nemůžu hodnotit, co a jak se kde odehrávalo, každopádně o tom dnešní příspěvek nebude.

Ve škole pro děti, které se této akce neúčastní, není připraven žádný ekvivalentní program - exkurze, kultura.. nic takového, tudíž jsem na tento týden s klidem domluvila takové ty nudné pochůzky po doktorech, co se nám během školního roku s obtížemi vejdou do plánu, ale čas od času je lékařského dozoru potřeba.

A byla jsem mile překvapena tím, co udělala jedna Majdina školní asistentka- paní K.
Ptala se, jestli by mi to nevadilo, že ty dny, kdy má mít službu- tedy středa a pátek, by si Majdu vzala někam na výlety po Praze, aby měla taky nějaké vzrůšo- že by spolu mohly jít třeba na Vyšehrad a pak posedět v bezbariérové TAkavárně no a v pátek, že by domluvila exkurzi do České televize.

Nevěřila jsem vlastním uším! To se nestává denně. Vážně je tu někdo, koho moje dítě neotravuje a kdo jej i sám aktivně vyhledá, ačkoli by se mohl v poklidu "zašít" při administrativních pracích v budově školy??!

Potěšilo mě to tak moc, že jsem po dlouhé době byla vážně dojatá! ...jak málo mi stačí, že? ;-)

Majda se tetelila blahem. Výlet na Vyšehrad se bohužel neuskutečnil, protože se ochladilo a nakonec i lilo, což na procházení se a cestování s vozíkem není ideální. K. ovšem operativně změnila plán a zavolala, že přijede tedy k nám- jestli tedy může a že si alespoŇ s Majdou udělají debatní kroužek a popovídají si o prázdninách, proberou chov morčat a spoustu jiných důležitostí ;-)

No a v pátek ráno vyrážíme za zážitky do ČT! V tomto případě nás počasí nezaskočí, takže se těšíme všichni :-)

Děkuji tímto všem kreativním lidem, kterým občas stojí za to potěšit někoho druhého... jentak- zdarma, bez nároku na odměnu. Velmi vzácné- a přitom tolik potřebné!
Díky.

Barování zahájilo další sezónu

2011-09-07T21:17:00.003+02:00

5.9.2011

Na konci prázdnin je pozitivní to, že barovací sezóna začíná ;-)

Máme za sebou klasický rituálek: boj o lístky, výměnou za vstupenku získat u vchodu do MB razítkový punc na ruku ...

... pohodlně se usadit v sále :-) ... a můžeme začít obdivovat známé i neznámé; očekávané i nečekané vystupující... Mě na tom Barování baví hlavně to, že jdu vlastně vždycky na premiéru. Těch momentů překvapení je během večera pravidelně tolik, že získaný adrenalin odbourávám několik dní poté :-)

Miluju hosty zcela nové, ale zároveň jsem tak trochu závislá na "stálicích", což je je v praxi obtížně skloubitelné- ještěže to řeší někdo jiný. ;-) Tímto děkuji Sandře Novákové, že otevřela další "barovací sezónu", pořídila si na to nový účes (a trocha bulváru: moc jí to seklo :-)) a vyhovuje mi i to, že na místo moderátora opět nastoupil osvědčený- decentní, vtipný a zároveň (když je třeba) ostře kritický- Filip Rajmont.

Ten pojal své vstupy mezi jednotlivými účinkujícími jako svodku prázdninových událostí z vlastního života. Vypravování o tom, co se všechno semele, když se rozhodnete v těžké nemoci pečovat o "osobu blízkou". Jedeme s Wlkem na stejné horské dráze už několik let a musím říct, že byŤ vypravování pana Rajmonta bylo vtipné, chvílemi mi naskakovala husí kůže. Inu asociace. Hlavně zdrcující zjištění, že se za těch 10let vůůůbec, ale vůůůbec nic nezměnilo- v přístupu úředníků na sociálních odborech, v chování většiny bytostí z "planety Motol", jak trefně tuto mekku všech nasmrt nemocných F.R. pojmenoval.
Vystihl to přesně, pojednal na téma "kulich" v nemocnici.
S vtipem sobě vlastním vylíčil ty nemocniční hrůzy tak, že příznivci novácké "Ordinace" mohou tvůrcům děkovat, že jim ukazují pouze tu lepší (sci-fi) stránku našeho zdravotnictví. Tak snad i ten Filipův příběh bude mít happyend...

Novinkou dnešního programu byla Eva Vrbková. Tvrdila nám, že neumí hrát na žádný hudební nástroj, ale že ji baví rozezvučit předměty v dílně, v kuchyni... a zpívala moc pěkně!

Příjemně nesmělý Michal Jesus Skořepa opět válel- tentokrát s kytarou...

Eddie Stoilow překvapili novinkou :-)))

Dokonalá a krásná Martina Bártová se obklopila novou kapelou, kde došlo ke genderovému vyrovnání ;-)

S tou pravou náladou na Barování dorazil frontman skupiny Support Lesbiens- Kryštof Michal. Vyhecoval hned několik účinkujících k výkonům, které původně neměli v úmyslu. Zpíval, vtipkoval- prostě přišel (se) bavit. :-)

Kvalitně zahrát a zazpívat přišel i Jan Kares - za doprovodu bubeníka Petra Zimáka a ztepilé slečny trombonistky to nemělo chybu!!

Tentokrát zas po dlouhé době nechyběl ani T-mobilový kouzelník Richard Nedvěd- děkuji mu tímto za KOUZELNÉ ÚTERKY :-)

Zpívala výborná Věra Nerušilová, zaskočil i vytížený Ondra Brzobohatý, který má momentálně asi dost práce "za oponou" HDK; zpívala samozřejmě i sama paní ředitelka- Sandra Nováková, krásná Dominika Hašková, stepoval Tomáš Slavíček- a předvedlo se i mnoho dalších...

Jan Cina má svůj styl :-))

No a závěr patřil Ondřeji Rumlovi a Honzovi Nedvědovi - hodinu po půlnoci donutili zpívat publikum a bylo to parádní!

Takže díky za krásný večer všem.
Spánkový deficit se opět prohloubil, už jsem se smířila s tím, že jej v tomto životě nedoženu ;-), ale... já mám takovou teorii- a ta se mi moc osvědčila: sbírám si zážitky právě pro takové nekonečné chvíle, o nichž F.R. mluvil- depresivní nemocniční chodby- následně se dostavující hodiny nespavosti- no a já si pak promítám ty svoje "zážitky"- prostě "movie"- pěkně barevně, se zvukem :-) ... no a vytěsňuju ty příšerné, k šílenství dohánějící- a zážitků musí být mnoho, neb jeden nikdy neví...:-))

Takže se těším- 13.9. do Salmovské na všudypřítomného a stále se usmívajícícho bubeníka :-) Petra Zimáka a jeho Jazz Bluffers- a no a měsíc na to (snad) zas na viděnou v Malostranské Besedě.

Když se vlaštovky houfují...

2011-09-04T10:36:00.003+02:00

1.9.2011

... je jisté, že se blíží začátek školního roku.

Moje holčičky se na něj těšily úměrně výši ročníku, který hodlají navštěvovat: Martina se tetelila, že uvidí paní učitelku a vyzvídala, co nového se budou ve druhé třídě učit, zatímco Majdu vůbec nezajímalo, jaké učebnice bude potřebovat a vyjmenovala několik předmětů, nad jejichž vyučujícími obracela oči v sloup.

Rodiče byli nuceni navštívit specializované obchody, aby dle obsáhlého seznamu zakoupili potřebné (i nepotřebné) pracovní sešity, poznámkové sešity požadovaných barev, tlouštěk a rozměrů, obaly, pisátka a výtvarné potřeby- a následně pak nechali svoji platební kartu u pokladny vykrvácet.

Přiznávám se, že tyhle věci nakupuju ráda. Probírám se těmi všemi učebnicemi a závistivě pokyvuju, že "tohle za nás nebylo", v papírnictví neodolám a nakoupím i to, co potřeba není...

Jsou ale věci, které mě každoročně donutí k onomu nevěřícnému kroucení hlavou...

Na konci školního roku jsem pravidelně rozčarovaná, když Majda donese domů požadované pracovní sešity téměř nepoužité- např. v algebře vyplněná jedna strana za celý školní rok, na geometrii nedošlo vůbec... Je to rituál pravidelně se opakující. Zkrátka je kdysi někdo na seznam napsal- a my tu nejsme od toho, abychom seznamy aktualizovali každý rok. Možná by bylo ekonomičtější tu 1-2strany dětem okopírovat... když už tedy slýchám pravidelně, že "škola nemá peníze"...

No a další věc, kterou nepochopím, je vyžívání se autorů v roztodivných formátech učebnic. Nemohu se zbavit dojmu, že písanka pro druháky ve formátu lavírujícím mezi A4 a B5 (200x 260mm) nebude pro tyto človíčky asi úplně praktická (už vidím, jak se Martina- a myslím, že nejen ona- natahuje na horní řádek a spodní třetinu písanky ohýbá a mandluje přes kraj stolu), ale bude se zcela určitě lišit.

Dalším kamenem úrazu je pak tyto učenice obalit- paní učitelky to vyžadují, což je v některých případech pochopitelné, avšak ne vždy snadno proveditelné.

Zakoupila jsem "chytré obaly" a myslela jsem si, že mám vyhráno. Z názvu "univerzální" jsem odvozovala, že bude schopen pojmout všechny formáty... ale kdepak!

Autoři pracovního sešitu k prvouce opět přišli s novinkou a klasický formát A4 otočili "naležato"... a je po univerzálnosti. Moc tomu nerozumím. Učebnice, která tvoří druhou část tohoto kompletu, je totiž klasická A4 a nenašla jsem žádné praktické výhody tohoto nápadu.
Desky jsou měkké, a tak se domnívám, že déle než měsíc tučných 72stran pohromadě neudrží. Autoři vsadili na kreativitu a je tam nepočítaně vystřihovacích obrázků, proužků, čtverečků..., které děti poté mají nalepit na příslušné místo v textu nebo uschovat pro pozdější použití.

Tak už se těším na ten nekonečný příběh, jak tady z nedostatku jiné zábavy vyrábíme speciální obal, posléze průběžně slepujeme učebnici, hledáme na dně aktovky a následně vkládáme do obálky všechny ty vystřihovánky, skenujeme a doplňujeme ty poztrácené.... možná by se něco dalo částečně vyřešit vloženým dvojlistem samolepek, tak jako to mají zahraniční učebnice cizích jazyků pro tuto věkovou kategorii...

Každopádně si přeju, aby nový školní rok byl pohodový a bezbariérový ve všech směrech.

Jako řádný přítel školy slibuju, že se poperu i s roztodivnými fotmáty učebnic, do ochranných obalů je nacpu i proti jejich vůli- předpis je předpis :-), celý rok budu dokupovat chybějící pastelky, obíhat vystavení duplikátů čehovšeho, a protože ani moje děti nemají úplně standardní "formát", jsem si jista, že se nudit nebudu ani chvilku. :-)

Partyzánská válka ve městě

2011-08-30T13:59:00.050+02:00

30.8.2011

V Praze se objevily "popletené objekty"- tedy do pletených či háčkovaných oblečků oděné architektonické prvky (mosty, sloupy, zábradlí...) a stromy.

Já jsem na tento úkaz narazila přímo na tramvajové zastávce na Národní třídě, kde je opletené oko diváka ;-)

Pátrala jsem, co je to za "street art" a našla! :-)
Knitting guerilla je fenomén pocházející ze 70.let minulého století z Ameriky.

Dnes už má samozřejmě svoji stránku na Facebooku.

Některým lidem zkrátka není lhostejné, jak okolí vypadá, a tak se jej potajnu- tedy partyzánským způsobem- snaží zvelebit.
Když počasí dovolí, provozují guerilla gardening- tedy osazují opuštěné kouty města keříky, květinami, zatravňují nevzhledné plochy ve městě- no a když už počasí zahradničení nepřeje, vrhnou se na pletení- tedy knitting guerilla - vyrábějí "oblečky", které pak také sami instalují na vyhlídnuté objekty.

Článek s fotografiemi k nahlédnutí ZDE.

Chcete-li se takové akce zúčastnit osobně, nejbližší příležitost se nabízí 24.9.2011 při "Podzimních pletkách na Palmovce"

A je tu pátek...

2011-08-27T17:58:00.005+02:00

26.8.2011

Týden "svobody" utekl jak voda! Rekultivaci našeho bydlení jsme opět s Wlkem odsunuli na neurčito. Vrhli jsme se raději do víru života plnou parou. Volný čas jsme si rozplánovali každý po svém, a tak jsme se poprvé sešli doma ve středu večer :-) , ale to zavolal kamarád, aŤ se přijedeme podívat na jeho novou střechu a ochutnat kapra na grilu. Znělo to lákavě, vídáme se málo... takže jsme vzali láhev vína jelo se :-)

Celý týden jsme věnovali svým přátelům. Přes rok na běžná setkání nezbývá moc času a já to nevidím ráda, když se konverzace víceméně smrskne na SMSkování , kde v omezeném počtu slov čtete jen, jak je kdo zaneprázdněný. Já si stále žiju v té své idealistické bublině, že v životě nastanou chvíle, kdy člověk potřebuje lidi. A kde je pak vzít, když jsem je dlouhá léta odháněl pro nedostatek času? To se každý pohrne - pomáhat, naslouchat, foukat bolístky a rozveselovat chudáčka upracovaného. ...

Každý den byl pestrý, každý den mě čekalo- krom studování a pracování - nějaké příjemné setkání;
stihla jsem i dětem nakoupit školní věci, než vypuknou fronty, ulovila jsem už i pár vánočních dárků (jojo, já nemůžu čekat, až nastane vánoční čas- to zpravidla řeším nemoce svých dětí a šílím pod tlakem všech načasovaných úkolů);
zaběhla jsem i na pedikúru, kde mi paní Úžasná hodinu hýčkala moje kopýtka;
denně poctivě psala úkoly z angličtiny;
strávila příjemné posezení s Dreamcantadorou ( je to velmi erudovaná a příjemná dáma, která studiu psychologie zasvětila celý svůj život a která kdysi Majdě za OS Moje přání organizovala výlet za nejkrásněkší knihou světa);
ve čtvrtek jsem šla do kina s kamarádkou- na prima komedii "Zahraj to znovu, Same!" - Woody Allen v hlavní roli- film nabitý vtipnými hláškami (W.A. se snaží seznámit: "Co děláte v sobotu večer?" "Spáchám sebevraždu." "A v pátek večer?") :-) - dobrá volba pro letní večer...
Zkrátka stihla jsem toho mnoho, jen žehlicímu prknu jsem denně planě slibovala, že už už ho vytáhnu a zmasíruju mu záda napařovačkou...ale zůstalo jen u slibu- nebyl čas!! ;-)

V pátek ráno jsem ještě zaběhla k paní dr., protože mě od středy nesnesitelně bolela noha. A ta konstatovala, že mám zánět žil... tož jsem vyfasovala opět injekce fraxiparinu a detralex a mám mít většinu dne nohy ve výšce... tak to bych se odtud asi musela odstěhovat do nějaké rezervace :-)

Mezi 15.-17.hodinou jsme měli vyzvednout obě děti z táborů. Problém byl v tom, že každou na jiném konci republiky. Nejteplejší den jsme tedy strávili v autě - naštěstí klimatizovaném. Zázračně jsme se vyhnuli všem avizovaným karambolům (spousta lidí vážně jezdí jak o život!).
Posbírali děti - obě spokojené, živé, zdravé... co víc si přát.

Večer jsme věnovali vybalování zavazadel- Martina si balila sama - je to šikulka :-)) Hned mi hlásila: "Umazala jsem ti jenom tři trička!" ... umazala je opravdu eufemismus pro to, co jsem vytáhla z jednoho velkého klubka věcí z tašky ven! ;-)

Při rozložení osušky jsem objevila velikou díru. Ptám se jí, kde se tam vzala?? Nevěděla. Tak jsem dotírala: "Vy jste se o ni přetahovali? Nebo ti to někdo o něco roztrhl?"
Martina zjevně nehodlala ztrácet čas hledáním výmluv, a tak pravila: "No, jednou byla děsná bouřka. Tak to je asi od toho, víš. To je pravděpodobný, viď?..."
Hm, to je nejpravděpodobnější ze všech možností, že nám blesk rozčísl koupací osušku... (jednou ji přetrhnu!)

Holky vypravovaly jedna přes druhou svoje zážitky. Dovezly si spoustu táborových suvenýrů, Martina je celá žhavá zpívat při kytaře, tak se pokusíme oprášit svoje táborové vzpomínky a zpěvníky... a kytaru ;-)

U Slepé kočičky

2011-08-27T17:23:00.001+02:00

25.8.2011

V creperii U Slepé kočky na Letné jsme zakončily s kamarádkou jeden kulturní večer- a bylo to moc prima, takže dávám doporučení jako tip na příjemně strávený večer!

Název je tedy lehce brutální, nepátrala jsme po jeho původu (to až příště :-)), ale jinak spokojenost!

Slepá kočička v nadživotní velikosti vítá hosty už venku.

Restaurace je malá; sedět se dá i přímo na předzahrádce na chodníku hlavní letenské třídy, nebo pak dole v suterénu.

Celá je vyzdobená kočičími soškami a předměty s motivy koček- pro nás kočkomily velmi stylové ;-)

Zde je kočobraz ze špuntů od vína.

Dále si zde můžete před-a následně i po- konzumaci alkoholu udělat kočičí test :-))

Servírované jídlo ochutnáváte i očima- zde je palačinka se sušenými rajčaty a mozzarelou.

Zprávy z tábora

2011-08-26T08:15:00.001+02:00

23.8.2011

Naše děti překvapivě zůstávají i 4.den v místě pobytu ;-)
A domů nám došly pohledy!

Martina má svůj styl- s tím nic nenadělám. Při čtení jejích vlastních textů je třeba opustit v duchu všechna pravidla pro psaní, zapojit notnou dávku fantazie- a pak se člověk snad může i něco dozvědět :-)

Po přečtení tohoto sdělení jsem měla dojem, že se z těch vos asi po... :-) ...no ale ono tí hnědé cosi je to morče! Nikoli exkrement!

A vzápětí přišel dopis, z něhož jsme vyrozuměla, že jí vosa už štípla :-)

Majda píše poněkud kultivovaněji :-)) Věty dávají smysl a místo na pohledu je využito pro text do posledního místa :-) Snad se k tomu postupně s MáŤou taky dopracujeme ;-)

Každopádně jsme si nemysleli, že Majda někde vydrží zdráva déle než 3dny :-) Z tohoto důvodu držíme s Wlkem abstinenční hlídky- pijeme tedy na střídačku, aby vždy jeden z nás byl schopen sednout za volant.

Majda nás vycvičila hned v sobotu ráno. Zvonil mobil- číslo hlavní vedoucí. Já se málem zhroutila při pohledu na displej- fantazie pracovala naplno :-(

Paní Dáša ví, jak na to- hned na úvod místo pozdravu křičela, že s Majdou je všechno OK, aŤ se nelekáme, jen vozík, že se porouchal. Čučeli jsme na sebe s Wlkem dost nevěřícně. Závada, kterou jsme za celou éru ještě neměli, se projevila v pravý čas, 40 km od domova. Majda si polohovala opěradlo - a ono už se do výchozí polohy nevrátilo.

Řešili jsme tedy, co s tím- asi převodovka- :-( . Dovézt náhradní vozík můžeme, ale je to takový kostitřas- má ho jen na doma, nemá žádné polohovací prvky, ani nepruží- takže jízda po bytě se je OK, ale v terénu děs. Servis pracuje až od pondělí- a to se ještě neví, jestli nebudou na opravu objednávat díl z Německa (vozík je MEYRA). Nakonec Wlk vymyslel nějaké provizorní vypodložení (polštář za záda), Majda měla pokyn zavolat, jak to vidí- a Wlk byl nastartován, že pojede směr sever.

Majda došla k závěru, že to vydrží. UF!Tak snad jo!! ;-)

Indiánské léto

2011-08-24T18:54:00.001+02:00

20.8.2011

Majdin tábor se nese ve znamení indiánů. Jmenuje se "Indiánské léto" a organizátoři připravili program do detailů, což pro naše vozíčkáře jistě nebylo snadné.

Děti mají svá indiánská jména (Majda je Bílá sova- ehm, Bílá vrána by možná bylo výstižnější ;-)), jako správní indiáni budou jezdit na koni, vyrábět lapač snů, učit se rozdělávat oheň pomocí kamenů, budou batikovat šátky... no a na zahradě vyrostlo pravé indiánské tee-pee.

Indiáni právě sesedli ze svých koní a šli na velký sněm....

My jsme jak utržení ze řetězu :-) V podstatě se ani moc nevidíme... čas bez dětí letí nepoměrně rychle!!

Na tábor!

2011-08-22T20:03:00.001+02:00

19.8.2011

Podařil se mi husarský kousek- tedy hned několik kousků ;-)

Udala jsem děti na tábor! Obě!! A ve stejném termínu!!

Obě mají premiéru- Martinka proto, že je malá a Majda proto, že na běžný tábor sama nemůže...

S Martinkou problém nebyl, nemá totiž žádné speciální požadavky. Jela na tábor pořádaný DDM, kam chodí na kreslení, takže znala i vedoucí a některé děti a těšila se moc. Ona je na tohle dobrá- pro všechno se nadchne, těší se, hned začne vymýšlet, co kde bude dělat...

Mně se líbil nápad, že seznam požadovaných věcí jsme dostali hned ve dvou verzích: psaný- pro rodiče- a obrázkový, aby i děti pomáhaly s balením :-)

Tábor pro Majdu zorganizovala parta skvělých nadšenců, kteří se rozhodli pro děti s tímto onemocněním něco dělat. V rámci projektu "Učíme se zvládat SMA!" pořádají různé vzdělávací semináře, zábavné programy pro děti... a tak na tento týden Majda odjela.

Má zajištěnou asistenci a vše potřebné - bez nadstandardních příplatků. Výborné je to, žeodjely ve stejném termínu- každá je sice jinde, ale alespoŇ si od sebe odpočinou :-) ... ehm, zapomněli jsme Majdin tábor zaplatit! Tak jsme se na tu vzácnou chvíli těšili, že jaksi nikdo nezadal příkaz, takže nám hlavní vedoucí volala 2dny před nástupem, jak to s námi vypadá... no trapas! ještěže jsou tolerantní...

Apak jsme zmotali kdo kdy odjíždí a přijíždí... Majda měla nástup už v pátek, zatímco Martina v sobotu... no prostě co se týká zmatků, je na nás 100% spolehnutí :-)

Majda byla z balení trochu rozpačitá :-) Tohle na seznamu nebylo!!!

Zdárně jsme holčičky vypravili a laškovali s myšlenkou, že předěláme obývák- pěkně od podlahy :-) No ale... asi z toho nic nebude ;-) Kolikrát do roka se nám naskytne status "bez závazku" ...

Tak jsem zvědavá, jak dlouho tam vydrží! majdě jsme dali podmínku: alespoŇ do středy! :-)) (známe svoje lidi, že?)

Prohrála jsem

2011-08-21T12:22:00.002+02:00

18.8.2011

Ano, prohrála jsem svůj boj v antihlodavčí kampani- po urputném týdnu slovních přestřelek a skloňování morčete ve všech pádech.

Neobstály moje argumenty proč si NEpořizovat hlodavce morčecího typu, nepomohly mi ani hlasité citace z vašich komentářů o inteligenci a chování těchto tvorů, nepomohlo ani vyhrožování, že Tobin je šelma kočkovitá po ulovení hlodavce lačnící... prostě moje dvě holčičky věnovaly veškeré úsilí tomu, aby to tu zmanipulovaly - a povedlo se jim to.

Po dobu mé nepřítomnosti na aukru vyhlídly domeček, oměřily místo, kde by mohl stát- aby na hlodavce nefoukalo- a respektovaly moji podmínku, že "doma nebude!" - tudíž budou dva, aby se mohli hřát a být spolu venku. Tatínkovi donesly všechny svoje úspory a přesvědčily tatínka, že jim ho koupí a smontuje.

No tady ho máme v celé své kráse. Rozkošná garsonka s balkonkem.

Asi mě brzy trefí šlak. Proč já mám vždycky něco, co nechci??
Láteřila jsem tu, protože vím, jak to dopadne. Akorát mi přibyde další starost, až holčičky zjistí, že morčata nemazlí a nejsou tak veselá, jak se píše v příručce... no nic. Vyřešila jsem to tedy po svém. Každý si tu dělá, co chce- proč bych nemohla já?

Vrátila jsem se ke svém starému příteli, kterého jsem poslední roky tak trochu zanedbávala. Byly časy, kdy jsme spolu trávili večery a měli z toho oba dobrý pocit- on, že je užitečný a já, že jsem zas o něco chytřejší.

A to je on :-)

Přihlásila jsem se na intenzivní kurz angličtiny, chodím denně. Lektorka je skvělá, je nás tam pět a musím říct, že se ze mě jen kouří- ale baví mě to. Nemám čas na zbytečné rozčilování, doma udělám, co je třeba, a pak si zalezu a píšu úkoly, nebo si dám sluchátka a poslouchám ... měla jsem to udělat už dávno! ;-) Mám klid. Hlodavce neřeším a hodlám intenzivně studovat i v září... a pak uvidíme ;-)

Takže lze říci, že ne každá prohra musí být ztrátou ;-)

Veltrusy

2011-08-19T23:33:00.001+02:00

14.8.2011

Vyjeli jsme si na nedělní výlet do zámeckého parku nedaleko Prahy- do Veltrus.
Barokní zámeček, jehož jméno je spjato s hraběcím rodem Chotků, se nachází uprostřed rozlehlého parku.

Zámek byl značně poničen povodněmi, a tak je stále ověnčen lešením a probíhají zde stavební úpravy a opravy. prohlídka zámku je možná, ale nadchne spíš kutily a stavebníky, neb je to spíš prohlídka staveniště a popis úprav. My jsme ji s dětmi neabsolvovali, ale vycházející pánové zářili, co se všechno dozvěděli...

Okolí zámku je krásně upraveno, v zámecké zahradě se procházejí pyšní pávi, v jezírku rejdí rybky a hladinu pokrývají květy leknínů...

A z výšky na všechno dohlížejí sochy dvanácti měsíců.

My jsme si nenechali ujít prohlídku výstavy historických kočárů. Krásné kousky zde byly k vidění :-) jak už je známe jen z filmů pro pamětníky a z pohádek.

Zde můžete porovnat změny v designu jednotlivých exemplářů- jak šel čas ;-) - není kočár jako kočár ...

Některé kočáry vypadají sice honosně, ale o svezení není radno stát!

Zámecký park je nesmírně rozlehlý. Můžete se vypravit i na komentovanou cykloprohlídku- kolo vám zde v případě potřeby zapůjčí. Více informací je na http://www.zamek-veltrusy.cz/

A tady ještě jedna zámecká kočka :-)

Byl to příjemný výlet - krásná procházka parkem, rozlehlá obora pro exoticky vyhlížející daňky skvrnité byla prázdná :-( - asi zrovna tábořili na opačném konci, a tak jsme nezahlídli ani kopýtko!

V areálu se nachází i zámecká restaurace, kterou jsme nějak nestačili využít.
Bývají zde i různé zámecké slavnosti. Zámek s parkem určitě stojí za pozornost :-)

O morčatech

2011-08-14T12:16:00.002+02:00

13.8.2011

Obě moje děti propadly naprosto šílenému nápadu: chtějí morče.

Argumetuju tím, že rozhodně nechci, aby hlodavec bydlel s námi v ložnici- zvířátka mám ráda, ale nějak se neztotožňuju s tím, že králíci, osmáci, fretky a jiní se stávají součástí dětských pokojů. Náš byt nění bůhvíjak prostorný, a tak by nejspíš klec musela být zavěšena někde u stropu- z bezpečnostních a prostorových důvodů.
Kvůli vozíku musí zůstat prostor i na chodbě (kde bych chroupajícícho a dupajícího jedince eventuelně i tolerovala) ...no a aby ten chudinka byl kdesi koutě - bez přístupu denního světla, to mi připadá nevhodné.

Řekla jsem tedy, že lituju, ale že bychom hlodavci nedokázali vytvořit odpovídající podmínky a že by se u nás neměl dobře. Nehledě na to, že máme kocoura-lovce, kterého si loni vybraly samy a teď jim připadá, že nemazlí dostatečně a že je moc veliký a je vlastně můj...

Děti vše odkývaly, ale boj nevzdaly. Jen vylepšily taktiku ;-)

Napsaly nám dopis:

Máťa ještě pro větší názornost doplnila obrázky, jak mooc budou smutné bez hlodavce- a pozor! Už nechtějí jednoho, ale dva- aby se prý mohli hřát a pobývat ve společném příbytku venku!

V knihovně si vypůjčily příručku, na internetu studují blogy chovatelů, vybírají si typ srsti, jakou jejich miláček bude mít, na jaké jméno bude nejlíp slyšet... mám pocit, že se mi to jen zdá!!!

Martina zalistovala v příručce, cpala mi pod nos tuto dvojstránku a pravila: "Hele, je to dobrý zvíře i pro tvoje šťastné stáří...!" - hnala jsem ji!! :-) Myslím, že svoje šťastné stáří zvládnu prožít i bez toho, že mi doma bude kvíkat tucet morčátek. ;-)

No, tak nevím, jak to pořeším. Ráda bych jim vyhověla, ale při praktickém pohledu na věc je mi jasné, že si koleduju o další problémy a práci a vůbec....

... až si v nestřeženém okamžiku Tobínek naservíruje hlodavce k svačině... :-((

BIO OKO

2011-08-13T18:33:00.003+02:00

12.8.2011

Zorganizovala jsem Wlkovi kulturu ;-) Nebyli jsme v kině tak dlouho, že si vlastně ani nevzpomenu, kdy naposledy. Faktem je, že se tam nehrnu. Dát 159Kč za lístek a zhlédnout 20minut reklam s ohlušujícími zvukovými efekty, pak sledovat film za vydatného chroupání popcornistů ... už mě neláká. Ale zase vím, že jsou filmy, které je lepší vidět ve společnosti- je fajn vnímat reakce diváků.

V některých kinech právě probíhá akce "Pražské filmové léto".

Jedním z kin, kde se promítá, je starodávné kino s poetickým názvem "Bio OKO".
My starší víme, že dříve se kinu říkalo "biograf", a tak taky víme, že bio OKO je zkrátka kino. Jenže některá slova postupem doby nabyla jiných významů- a na ty původní se skoro zapomnělo... proto Majda byla přesvědčena, že jdeme na něco "zdravého" - BIO má totiž spojeno výhradně se superzdravou výživou :-))

V rámci festivalu reklamy zvou diváky do kina "za 30" - jo, vážně tím myslí 30korun! :-)

Bio OKO nabízí posezení v klasických desítky let starých sedačkách - rázem jsem se ocitla v době svých studentských let :-)) - no ale! - můžete si vybrat i alternativní posezení v sedacím vaku, v plážových lehátkách a nebo ve speciálně upraveném trabantu :-)

Vybrali jsme si americký životopisný film o zakladateli Facebooku "The Social Network". Mně se film líbil moc- a to musím podotknout, že nejsem standardním, ani náruživým uživatelem FB.

Kniha tváří si mě nezískala. Profil tam sice mám, ale víceméně jen proto, že některé lidi už jinde těžko doběhnouti lze. Status mám nevyplněný :-) a rozhodně nemám potřebu své přátele a přátele svých přátel informovat o tom, co v tento moment právě dělám a jak se cítím, ani fotky tu nevystavuji.

Každopádně film je zajímavý- je o lidech, o vztazích, o přátelství- touze po penězích... o tom, že na jednoho schopného člověka se vždycky nalepí i desítky jinak schopných, o tom, že člověk s milionovými zisky nemusí být vždycky úplně šťastný. Dialogy jsou svižné až tak, že jsem tedy americkou angličtinu vážně nestíhala- ono i číst titulky bylo tak trochu o závod ;-).
Dobrá hudba k tomu... no asi bych měla zajít ještě jednou, protože to byla opravdu dvouhodinová smršť- informací, vtipů, dialogů...

V kině neběžely otravné reklamy, ale pár upoutávek přecejen být muselo.
Mě tedy naprosto dostal spot týkající se dnešního Prague PRIDE 2011.

Jo a kino je přístupné i pro vozíčkáře- má plošinu i WC :-)

Jazz Bluffers - návyková záležitost! ;-)

2011-08-12T12:20:00.005+02:00

9.8.2011

Minulý měsíc jsem poprvé zavítala do literární kavárny v Salmovské ulici a jak mi tak ta hudba doznívala dalších několik dní, měla jsem potřebu to každému povyprávět a hromadná akce na srpen byla na světě. Zvědavci toužili zažít to taky, a tak ve středu jsme vyrazili všichni společně - a musím říct, že to bylo úúúplně skvělé vystoupení a díky luxusním místům (od pana kapelníka :-)) jsme to celé měli z první ruky!

Začnu ukázkou, protože těžko někomu líčit, jak "úžasné to bylo", když tam nebyl osobně:

Byla jsem přímo nadšená vším, co hudebníci předvedli- dialogy jejich hudebních nástrojů, zpěv- duety - improvizace- prostě vše, co ke kvalitní hudbě patří.

Přidávám pár (nekvalitních) fotek k dokreslení atmosféry. (ono se tam nedá fotit- je tam šero-spíš tma- no a hrát se zas příjemně nedá při záři světla, takže fotky nicmoc- spíš jen výjevy :-))

(Více obrázků u Aranel, jejíž manžel byl z vystoupení dočista paf- on totiž vůbec netušil, na co jde! :-)

Zde jsou zachyceni všichni členové toho výtečného sextetu s názvem "Jazz Bluffers":
- žertující zpěvačka Darja Kuncová,
- nenápadný banjista Jiří Šícha,
- na trumpetu vyváděl psí kusy Ladislav Koucký,
- saxofon s klarinetem neuvěritělnou rychlostí střídal a i "podružně" zpíval Rudolf Musil
- a do bubnů s úsměvem bušil a všechno dění bedlivě sledoval pan kapelník Petr Zimák.

- pan Václav Dědina se suzafonem :-), který také celý večer příjemně moderoval...

Bubeník si užívá jedno ze svých četných sól...

Když se večer pěkně rozjede, je čas na předvádění kousků, které publikum pobaví, roztleskají a vybudí k úžasu :-)
Jako tlumítko lze použít i dopitou skleničku ;-)

... a zpěvem lze i rozprávět s kolegou...

Jazz Bluffers prostě musíte slyšet na vlastní uši! :-) ... třeba hned v září ;-)

(více na www.salmovska.cz)

Křišťálové

2011-08-11T21:25:00.000+02:00

8.8.2011

...výročí od svatby slavíme dnes.

Z fotek jsem vytvořila koláž, protože ony ty roky prožité spolu vlastně takovou koláží jsou. V celé té pestré směsici se najde spousta dobrého, veselého, nezapomenutelného... tu a tam i něco, na co by se raději moc vzpomínat nemělo, no ale zatím jsme nedošli k názoru, že to budeme nějak výrazně měnit, a tak děkuji panu Wlkovi za donesené pozornosti a doufám, že to se mnou (díky své trpělivosti a rozvážnosti) ještě nějaký ten rok vydrží ... tedy snad ;-)

Dozvuky oslav

2011-08-10T21:49:00.001+02:00

7.8.2011

Uplakaný nedělní den byl zakončen nádherným západem slunce.

Vzpomínali jsme, jak se před sedmi lety jelo narychlo a zcela nečekaně do porodnice. Je to historka úsměvná :-)) A dovezený suvenýr taky stojí zato! :-))

Martina si svůj narozeninový den užívala po svém.
Dostala včera totiž také "dárkový poukaz" na kulturu dle vlastního výběru. Domluvila se s dárcem, že půjdou do kina a do dinoparku na Harfě. Nevěřila jsem!! Oba mi to v podstatě jen oznámili. Maminka dárce vše organizovala. Lilo jak z konve.
Prošli dinopark, kde Martina nikdy nebyla. Zakoupili i dinosauří vejce, takže mi na kuchyňské lince ještě v kyblíku klíčí dinosaurus!!

Vytoužené náušnice samozřejmě byly naděleny! :-))
Ve zlatnictví jsme měly vybráno, nakoupeno i zaplaceno během 3minut! Prodavačky se smály. Ty původní náušnice Martina opustila se slovy: "ty si můžete nechat"... no, klasická Martina ;-)

Sedm svíček

2011-08-08T22:34:00.001+02:00

6.8.2011

...sfoukla Martina na dortu na sobotní oslavě. Byla šťastná. Konečně se dočkala. Pozvala si kamarádky, díky dovoleným se to opět některým nehodilo, a tak jsme letos měli jen 6 dětí.

Pro mne jsou nejhorší ty přípravy. Naučili jsme si děti na zábavný program, takže sotva slupnou dort a pogratulují, už se hrnou na soutěže. Každoročně připravíme s Wlkem bojovku v lesíku, který máme hned za barákem. Samozřejmě se jde po fáborkách a cestou s e plní úkoly a nakonec se hledá poklad ... tentokrát ještě počasí vypadalo všelijak, takže jsme musela vymýšlet i "suchou" variantu, to pro případ, že se mi omladina nahrne do bytu.... Nakonec se putující děšťové mraky naší lokalitě zázračně vyhnuly.

Letošní téma hry vymyslela Majda: "ptáčci" - děti je poznávaly na obrázcích, lovily v lese jejich barevná peříčka a nakonec coby ptáčkové musely sezobat červíky ze stromu. Obrovské želé žížaly jsem prošila a zavěsila na větev stromu.

Pro ztížení úkolu jsme ptáčkům zavázali oči :-) Ptáčkové se chechtali a zobali jak diví!

Po dvou hodinách jsme dorazili zpět na základnu. Grilovalo se maso i kukuřice, děti byly skvělé. Hrály si a nechaly nás dospěláky v klidu. Letos nám pomáhala jedna aktivní maminka a bylo to bezva-moc se to hodilo ;-)

Děti u nás vydržely do 9hodin. Martina terpve pak rozbalovala dárky a jásala. Dostala opravdu krásné věci. Libovala si, že je to bezva mít narozeniny o prázdninách :-)

Budu mít narozeniny

2011-08-07T10:18:00.002+02:00

4.8.2011

... slýchám už asi měsíc intenzivně od naší Martiny.

Martinka se těší na oslavu. každoročně si pozvě kamarády a my s Vlkem připravíme pro děti bojovku po okolí s úkoly a hledáním pokladu a občerstvení u nás na zahrádce. Zatím se akce vždy vydařila...

Poučila jsem Martinu, že to není tak úplně vhodné někomu hlásit, že má narozeniny, že by to mohlo vypadat, že si tak říká o dárek.
"Ale já chci dostat dárky", pravilo to moje stvoření.
(Achjo, některé objekty jsou vychovatelné jen velice těžko... prakticky pak asi vůbec ;-))

Ptám se tedy: "A co bys chtěla jako dárek?"

"Já nevím, mně je to jedno...", odpovídá nejistě Martina.
"Třeba náušnice. Z bílýho zlata s kamínkem", řekne po chvíli s nepřítomným výrazem ve tváři.

No jasně. Co jiného si taky přát k sedmým narozeninám :-))

Tak naše zlato touží po drahých kovech... Zdá se, že má v některých věcech víc jasno než já.... ;-)

Koho já chci vychovávat?? Sama se mám co učit! Už abych nenápadně začala hlásit, že BUDU MÍT NAROZENINY! :-))

....................................

Odpoledne jsem tedy vyrazila na kafe s kamarádkou a na obhlídku zlatnictví. (nic jsme nekoupila, prý je lepší mít s sebou dotyčné ucho ;-))
Během našeho pobytu v pizzerii venku hřmělo a pršelo, ale za než jsme si sdělily vše potřebné, bylo po všem. :-)

Ne tak tomu bylo u nás doma - tedy o pár km dál. Když jsem se večer vrátila, děti mi hlásily, že udeřil hrom a v pokoji to začalo smrdět, že jim shořel počítač!! Ale já že můžu být klidná, mně shořel jen modem. :-(

Děda bědoval, že mu voda v hojném množství natekla i do garáže. Hotová průtrž. Prý místní záležitost... Tak Vlk odstraňoval škody...

Zážitkový den na Gutovce

2011-08-07T00:34:00.002+02:00

3.8.2011

Středa. Dnes je léto! Respektive chci říct, že neprší a dokonce svítí sluníčko. Takových dní bylo zatím od začátku prázdnin poskromnu.

Odpoledne po práci jsme vyzarili s dětmi na do oblíbeného areálu Gutovka. Vybudovali tam totiž nové lanové centrum. Skvělý nápad, výborná realizace.
Martina si několikrát oblezla nejrůznější lanové atrakce abyla tuze spokojená...

Poté jsme přešli do sekce vodních hrátek.
Vodu protékající korytem lze na několika místech regulovat důmyslně sestavenými vodními díly: turbíny, šroubovice, kola, lopatky... to vše svádí děti i dospělé, aby prováděli nejrůznější pokusy a proudy vody rozpohybovali všechna ta zařízení.

Chtěla jsem zvýšit průtok vody, aby Martinka viděla, jak s e pracuje se stavidlem, když v tom okamžiku jiný pán roztočil vodní šroub opačným směrem- přímo nade mnou... takže jsem dostala pěknou sprchu, crčelo ze mě jak z vodníka ;-)
Pán byl rozpačitý, já se přemohla k žertování a nabízela mu, že "teď si to vyměníme" :-)
No můžu já být "za dámu"? :-)) ...

Martina s gustem vyzkoušela vodní trysku- když se pořádně skočí na píst, vycákne voda a zkropí všechny nicnetušící přihlížející ;-) ...mně už to v tu chvíli bylo jedno, nebylo na mně celkem už co zmáčet :-)

Pak jsme Martinku odveleli na suché aktivity- tedy na úžasně vybavené multifunkční hřiště: prolejzačky, houpačky, pyramidy, kolotoče, lanovka... vše do detailu promyšlené, bezpečné a hezké. A odešli vedle ke kiosku zakoupit café a zmrzku. V momentě, kdy obsluha začala plnit naše přání, se ozval řev. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že je to NÁŠ řev!! Majda vedla řvoucí Martinu, které tekla krev z obou kolen. Nechala jsem objednávání, popadla Martinu a táhla ji na WC. Koleno rozbité minulý týden na koloběžce se ještě nestačilo zhojit, a už dostalo další zásah, tentokrát vydatný: pád do štěrku...aúúúú.

Martině jsem poskytla 1.pomoc studenou vodou a toaletním papírem. Omyla a osušila jsem, co se dalo, uklidnila ji, že je to "dobrý". Martina se dožadovala mojí krve- tedy transfuze :-) Při nějaké filozofické debatě ji Majda poučila o existenci krevních skupin - Martina provedla průzkum v domě a zjistila, že já jsem ten nejlepší přítel, neb vlastním nulu (jsem pozitivní nula :-)) , tudíž můžu darovat krev skoro komukoli.
Na WC byla mnohopočetná fronta, takže mnoho lidí vyslechlo náš dialog na téma- rozbité koleno a transfuze. Řekla jsem Martině, že tohle ošetření je dostačující, teď že půjdeme ke stánku, já si vypiju to kafe a ona že obdrží nanuka dle vlastního výběru, čímž považuju léčbu za skončenou a nechci o tom slyšet!

Léčba nanukem byla účinná. - tak trochu to dítě znám, takže náplast nosím i v pouzdru na foťák :-), oblepila jsem, co se dalo a Martina si ještě šla pojezdit na lanovce a prolézt pavoučí síŤ.

My s Majdou jsme okukovaly lezení po stěně a dovádění pubošů ve skateparku - tyto sporty nám v praxi ani jedné nehrozí. ;-)

Uf, byla to fuška- relaxovat na Gutovce :-)

Ale jinak doporučuju- skvělé vyžití pro všechny věkové kategorie, příjemná restaurace, ceny v občerstvení vlídné a prostředí moc pěkné! Škoda, že to máme tak daleko :-(

Výlet do Písku

2011-07-31T22:43:00.004+02:00

30.7.2011

Další sobotní výlet. tentokráte na jih Čech byl opět doprovázen vytrvalým deštěm a chladným počasím. Děti se těšily, protože moje kamarádka je milovíkem všeho živého a chovatelem kdečeho. :-) Z obdivování krás města Písku nebylo nic. Ani jsme nevytáhli paty! Lilo a lilo...

Odpoledne se slavily psí narozeniny :-)) Celé jméno této ušlechtilé psí slečny samozřejmě nevím, požívám jen zkrácenou praktickou verzi: Flóra.

Flóra si nechala pěkně pogratulovat, přijala dort a rozbalila dárek (nadělený plyšák hned přišel o ucho ;-))

Naše holčičky byly fascinovány tímto hlodavcem: činčila Šarlota- lítala a skákala v kleci jako divá. Děti žadonily, aby se mohla proběhnout po bytě, ale tento návrh u jinak mírumilovné tety neprošel :-)) Představa odchytu ji vybudila k zamítavé odpovědi, z čehož pak měla (úplně zbytečně!) výčitky svědomí, že dětem z Prahy!! nevyhověla :-))
(já její rozhodnutí hlasitě podporovala, představa, jak lákám hlodavce zpět do klece a vymýšlím lsti a nechám se i kousnout, jen aby byl lapen zpět... ani náhodou! :-))

Nejen psí dorty teta peče s láskou. I ten lidský byl výstavní a tuze dobrý!! :-)

A ještě jsem si vyfotila něco, čeho schopná rozhodně nejsem: malování. Takhle kreslí 17letá slečna...jen tak ... pro radost...

Pršet nepřestalo ani cestou domů. Lilo vytrvale i celou neděli... já fakt nevím, co to letos s tím počasím je!?

Období dešťů

2011-07-31T22:42:00.001+02:00

20.-22.7.2011

Od středy začalo pršet a do pátku už nepřestalo. Jindy klidný potůček se proměnil v celkem rychlou říčku,

a tak moc nechybělo a nový most vystavěný po povodních v roce 1999 zas málem skončil po vodou.
Lehce mě zneklidňovalo pomyšlení na evakuaci- už vidím, jak se balíme někam "rychle".

Taková laguna vznikla na místě, kam si děti chodí stavět z písku a vody je tam sotva po kolena a dá se s rozběhem přeskočit na druhý břeh....

Nakonec došlo i na hasiče. Voda podmáčela stromy a stará borovice se nebezbečně naklonila na klubovnu, která bývá téměř nepřetržitě obydlená lidmi různých věkových kategorií... Zásah trval celé odpoledne, třebechovičtí hasiči předvedli všem přihlížejícím svoji techniku- nakonec museli povolat vybavenější posádku z HK a společnými silami sosnu odstranili do bezpečnější polohy.

Navečer konečně přestalo pršet. Táborák se ale nekonal, protože vše bylo dokonale nasáklé vodou. Buřty tedy kuchař zájemcům opekl v kuchyni... inu romantika :-)

V den odjezdu sluníčko svítilo od rána. Tak jsme s návratem do Prahy ani nepospíchali- došli si na dobrý oběd, pak se projeli na kolech, okoukli letošní úrodu borůvek (oproti loŇsku nic moc) a poté jen velmi neradi nasoukali do auta všechna naše zavazadla a sebe a jelo domůůůů!
Tak zase za rok! ;-)