Zavedli jsme s Wlkem novou hru. je to taková funerální hitparáda.
Trumfujeme se, kdo utrží od okolí větší pozůstalostní "pecku" ... Pro ilustraci dodávám příklady typu: vracení PONIČENÉHO čipu do školní jídelny, nebo konstatování jedné paní učitelky, že je vážně škoda, že Majda nedokončila pololetí... nebo na úřadě doložit potvrzení o studiu při žádosti o pohřebné... Závěrem se dá říct, že skóre je vyrovnané. Lítáme v tom oba. Nejhorší je, pecku ustát... pak už se z ní stává jen zábavná a nebo neuvěřitelná historka.
A jednu jsem dnes utržila já. Ona to není historka k psaní, ono by to bylo lepší vidět na vlastní oči, protože do popisu nevtěsnám všechna ta gesta a údivné obličeje hlavní postavy ... ba ani citoslovce a jiné její hlasové projevy. Škoda...
Jak jsem se zmínila v minulém příspěvku, čeká mě dnes další pohřeb. Manžel mojí přítelkyně v sobotu zemřel. Pomáhali jsme jí se zařizováním některých věcí kolem posledního rozloučení- máme to teď "zmáknuté". Bydlíme ve stejném rajonu, tudíž scénář a místo konání bude totožné....
Včera jsem volala kamarádce květinářce ohledně kytek. Jako na potvoru nebyla u sebe v obchodě. Nechtěla jsem ji stresovat, a tak jsem velkoryse koupi květin odsunula na dnešní dopoledne. Všechny akce jsem si odbyla včera, ráno na chvíli do práce- a cestou domů že koupím kytku "v našem květinářství"- aby byla čerstvá. Je to obchůdek na hlavní ulici, bydlíme v okrajové části města, takže se se sousedy známe, obchody máme ozkoušené. Do tohoto květinářství chodím běžně.
Už minulý týden, kdy jsem tam zavítala za účelem koupě květiny k narozeninám, mě zaskočila nová paní prodavačka. Byla velmi rozverná a hodlala mi kombinovat květy různých barev a druhů a zdobit je manžetami krepovými a celofánem... nakonec jsem uhájila svoji představu a odnesla si kytici střídmou a prostou všech těch přízdob, ale byla to fuška. ;-)
Paní si na mě nepamatovala. Já hned u vstupu do krámku zbystřila- jakéže to mám štěstí... že to zas bude "boj". Vybírala jsem a to už mě paní květinová vyzvala: "Co to bude?"
Tak jsem nerozhodně sdělila své přání, že kytka bude smuteční a že pro staršího pána- tak něco decentního..."- a pomýšela jsem na temné karafiáty a nějakým zeleným lupením...
"No jestli to chcete na dnešek, tak to nekupujte. nejsou rozvitý. Bude to vypadat blbě..."
No, tak fajn. Nechala jsem si nabídnout... žluté střapaté chryzantémy mi přišly zbytečně veselé a bílé jsem taky zavrhla. Nakonec jsem kývla na "zrzavé". A užuž jsem ji musela brzdit od "přízdoby"- lup tam dvě žluté... říkám důrazně: "Ne, je to pro pána, uvažte to prosím s nějakým zeleným listem a jen jednobarevně!"
A ta roztomilá Kytička za pultem na to žoviálně: "Helejte, buďte ráda, že to máte pro pána... To já tuhle vázala kytku pro dítě. Holčička to byla, víte. Tady kousek do školy chodila " ... no mně bylo hned jasné, o JAKOU holčičku se jedná... ale ta baba mě nevnímala. Stála jsem a civěla na ni, aniž bych cokoli stačila říct, pokračovala ve svém hrabalovském monologu...
"No a to jsem si tedy pobrečela. To je strašný, vázat kytku pro dítě! To vám řeknu!! A kolik jich bylo! To byste měla vidět- to chodily děti, maminky, učitelky... Voni to měli v kostele. Veelikej pohřeb- lidi taky občas nemaj rozum... takovejch kytek. Ale krásnejch, vám řeknu... No a ta maminka se z toho prej úplně sesypala... no já vám řeknu, já bych se asi voběsila, kdyby mně umřelo dítě..."
A tak se slyším, jak říkám: "Prosím vás, mlčte. To bylo moje dítě..."
"Ježiši, NE!! Jo?? Co? No, to neni možný... to jste vy??" (oči vytřeštěné, chvílemi obličej v dlaních- a nevěřícné zírání - jen si sáhnout, jestli nejsem přelud!!)
"Jo, to jsem já a pojďme tu kytku dovázat s tím, že ani vy, ani já nebudeme nic říkat..." (fakt se mi nechtělo jet zas někam jinam a taky jsem si naivně myslela, že ta paní už všechno, co měla na srdci, světu sdělila...)
Ale kdepak!
"No, tedy. To jste dobrá, že jste živá..."... a přes pult mi podávala ruku na důkaz toho, že jí je to fakt líto.
"Prej byla hrozně chytrá a šikovná...ale řeknu vám, je to pro vás určitě lepší...", mlela ta osoba.
"Jasně. Určitě. Člověk si celej život nic jinýho vlastně nepřál...", říkám jak ve snu...
"No, jo. Viďte... a máte nějaký další děti? To jste fakt dobrá, že takhle jako fungujete... pro kytku si jdete..."
A já na to: "No, na pohřeb zajdu... nemám problém. Mám se dobře."
"No, žejo. A dneska bude krásně... tak si užijete hezkej den ", snažila se mě ASI utěšit.
"Prosím vás, já nemám čas- kdybyste to dovázala, já bych RYCHLE zaplatila a šla... ", popoháním tu dámu.
"No, tak jo... hezký to máte... a když je to pro pána...jak říkám, nejhorší je, vázat kytku pro dítě..."
"No, třeba pro to moje..."
Vytahuju peníze- ani nevím, kolik ta baba žádá... Celkem mě rozhodila... takovou pecku jsem nečekala...to si furt myslím, jak mám natrénováno- a pak mě vykolejí nákup kytky ;-)
Panečku, výchova... ta se mi dneska pěkně vymkla z rukou. Vychovala ona mě! .. ale jo, vychovala- mám ze sebe radost, že jsem to ustála- neutekla z krámu, nekřičela na paní žádné urážky... vždyť ona chudák měla za sebou takovou tragédii...vázat kytku pro dítě, to je nejhorší...
Popadla jsem puget, dokonce i s manžetou, kterou nesnáším...a vypadla. V autě jsem seděla a čučela a cítila, jak mi tečou slzy... "To jste dobrá, že jste živá...", opakovala jsem si nevěřícně ...no to tedy jo. Ještě pár takových- a bude vázat kytku pro mě ...
A jak říká můj přítel Wlk: "Zážitek nemusí být pozitivní, ale silný"...a to tenhle tedy 100% byl ;-)
To snad není ani možné, jak si někteří lidi nevidí do huby!!!! Milá Wlčice, obdivuju vás za to, jak jste to ustála, já sama nevím, jak bych se zachovala. Neuvěřitelné... :(
OdpovědětVymazatHodně sil a už žádné další "pecky"!!!
Renča
Onemela som.
OdpovědětVymazatŠialené.
Ach jeje....
OdpovědětVymazatNo fujtajbl, ta byla teda empatická. Přiznávám,já bych se otočila a utekla bez kytky hned v úvodu.
OdpovědětVymazatPřeju, aby vaše hitparáda byla už u konce...
Kristepane... Ať je tahle pecka poslední, víc už to snad ani nelze.
OdpovědětVymazatJá nemám slov....
OdpovědětVymazatNo, já bohužel vím, že možný je snad všechno....
OdpovědětVymazatAle taky vím, že ty nejbizardnější historky dokážu zpětně brát s humorem (i když v danej moment jsem byla ohromená a ochromená).
Přeju hodně síly. Vím, že jí ještě bude spousta a spousta potřeba.
A zachovejte si (všichni) smysl pro humor.
Držte se! Ať je čas opravdu milosrdný. Myslím na vás!
No to je tedy story :-( Pro paní pěkný trapas, ale evidentně si to nepřipouštěla. Ovšem ta "škoda nedokončeného pololetí", to mi snad přijde ještě horší :-(
OdpovědětVymazatNeuvěřitelný, mlčeti zlato.
OdpovědětVymazatÚplně se mi zatajil dech, to je tedy síla. To prostě nevymyslíš, to se Ti musí stát. Držím palce,ať to ustojíte. Myslím, že hitparáda je u konce, to snad nikdo trumfnout nemůže. Doufám!
OdpovědětVymazatWlčice,jak jsem jindy ukecaná až "běda" tak dnes nemám slov :-( . Ufff :-(.
OdpovědětVymazatKde blb, tam nebezpečno!!!!Pan mistr Werich.
OdpovědětVymazatZměnit květinářství a nás nadále posilovat Vaší silou:-))
Magda
Pane bože, to snad není pravda, někdo si fakt nevidí do huby, pardon, ale jinak to nemůžu napsat.
OdpovědětVymazatDoufám, že se vám společně povede se nad tyhle zážitky povznést, máte jeden druhého a to je hlavní.
Tak tato paní vede na celé čáře :-(
OdpovědětVymazatšílené.. vůbec bych nevěděla, jak reagovat, já bych se na místě buď složila, nebo bych paní rychle poslala kamsi a třískla dveřmi... Jak tohle někdo může říct, že je vám bez Majdy líp ;(
OdpovědětVymazatNás se paní v pohřním ústavu zeptala, jestli nechceme tatínka přendat do nějaké levnější rakve. Když nechceme obřad, prý by stačila ta nejlevnější....
OdpovědětVymazatDržte se, nejhorší je srážka s blbcem, někteří lidé jsou hovada....:-)
No nejhorší jsou lidi, kteří se snaží trapas jak bejk zamaskovat dalším žvaněním..ale to není omluva pro tu dámu...stačilo by se omluvit amlčet...kristepane, to je tedy černohumor:-((
OdpovědětVymazatTak ze mě jen vyklouzlo - Ty, vole.. netušila jsem, že to bude mít až takové grády.. ufff.. uff.. ufff..
OdpovědětVymazat..taky jsem čekala omluvu, no nic. Sevřená jsem byla celé čtení, je skvělé, že náruč domova je přívětivá a chápající.
OdpovědětVymazatBrrrrrrrr :-( Lidská hloupost nemá hranice...
OdpovědětVymazatBaba je jasný favorit. Rovnou jsi ji měla pozvat na Bar :oD...jinak Wlkovo citát tesat do kamene :oDDD
OdpovědětVymazatJá si to myslela, že paní tady bude mít FAN KluB... ;-)
OdpovědětVymazatuž ten minulý týden jsem si všimla, že "vždycky má co říct" -když jsem ji sekýrovala, co do kytky nechci- pravila: "Nojo, lidi jsou dneska protivný...ale to je tím tlakem... bude pršet..." - no a opravdu jsem večer zmokla i s pugetem :-))
Včera mi to prostě nesedlo... chtěla jsem tu příhodu jen zveřejnit, abych potvrdila prosté staré přísloví: MLČETI ZLATO!! - váženě není nutné vždycky něco říct.
Ona v tom krámě nebývala!! Jsme zvyklí tam chodit... budu ten zvyk muset přehonotit :-)
Došly mi slova, to bych neustála.... Lenka
OdpovědětVymazatKroutím tu hlavou...žasnu...a raději mlčím...NEUVĚŘITELNÉ!!!
OdpovědětVymazatHanka
Tak tenhle pribeh ma opravdu grady,lidska blbost je neprekonatelna! Cetla jsem celou dobu bez nadechu,desny!
OdpovědětVymazatNa tohle se snad ani nedá nic říct.
OdpovědětVymazatAch jo :-(
Snad se paní květinářka poučí, že líná huba - holé neštěstí, ale pilná - dva roky podmíněně. Ale ti ostatní taky perlí :-( no jo, jeden neví, co by měl říct a pak zapomene, že mlčení nebo i jenom prosté objetí je víc než tisíc slov.
OdpovědětVymazatPááni, to je story..... ta užvaněná žena musela zažít pěkný šok. Copak by se jí asi tak muselo stát, aby zmlkla.........i když.... "nedokončené pololetí" mi přijde ještě horší. Tam už nelze najít ani omluvu stylu "byla v šoku a nevěděla co žvaní"
OdpovědětVymazattohle kdyby bylo v nějakým filmu tak řeknu, že ten scénárista asi něco hulil... Tyjo, životní realita je někdy neuvěřitelná. Paní opravdu blbka na entou.
OdpovědětVymazatto jsou vážně perly...
OdpovědětVymazatObdivuju, že jste vydržela a nebyla sprostá. Držte se.
OdpovědětVymazatAno šílené, zalapala jsem v jednu chvíli po dechu, i spontánnost a "žoviálnost" prodavače má své hranice, méně znamená více. Naprosto absurdní situace. zuzi
OdpovědětVymazatUf. To snad není možný.
OdpovědětVymazatA jak ještě přidávala a přidávala, nenapravitelná osoba. Neumím si ani představit, jak bych reagovala na tak necitelnou a tupou konfrontaci.
Ty vado, já si šla mále vyčistit brýle, jestli dobře vidím - aneb jak říkával můj táta: Prázdnej sud nejvíc duní.
OdpovědětVymazatMilá Wlčice, Vaše články čtu většinu se zpožděním... K Vašim zážitkům není ani co dodat...Ale i mně přijde to "nedokončené pololetí" vyřčené od učitele snad ještě horší než zážitek s paní Květinovou...
OdpovědětVymazatVybavuje se mi situace, do které jsem se dostala 5 měsíců po zjištění diagnóz u našich dětí. Když se jedna spokojená důchodkyně (která naši rodinu mimochodem dobře znala) dověděla o nemoci dětí, o předpokládané kvalitě a délce jejich života, tak jen tak při řeči konstatovala: "No, alespoň se nebudeš muset zlobit s jejich pubertou..." (Chvíli před tím sdělovala "problémy" její dcery s pubertálními syny.)
... Držte se.
waaaau! vlčí huba otvorená, čumim, civím 8 - / nno, teda gratulujem, ja by som ju asi na mieste zabila!
OdpovědětVymazata to moudro od pan Wlka, to je teda fakt dobré! ;-) držím vám labky. a ten kráve kvetinovej, a jej podobným, sa vyhýbaj.
Nemám slov :( Nejvíc mě dorazila slova učitelky, že Majda nedokončila pololetí:(
OdpovědětVymazatPaní květinářku bych příště poslala někam..
Držte se, lidi si nevidí do pusy:(
Petra
Tak jestli jste přežila tohle, už Vás nemůže nic dostat. Chápu, že se může trapas stát, ale patlat se v tom dál a neomluvit se, to snad ne. Kdyby blbost nadnášela, paní květinářka by nám mohla dělat satelit.
OdpovědětVymazatJana12