Poslední letošní Barování

se konalo onoho dne s magickým datem 12.12.2012, ale já ho prostě ještě nestihla zpracovat :-)

Ale dneska to  musím stihnout, protože  31.12. 2012 na ČT 2 ve 20:30 bude záznam z listopadového Barování. Tak sice netuším, co z toho TV štáb vyrobí za koláž, ale troufám si říct, že "to nemůže být špatné" - tak se můžete podívat, na čem já to už skoro 3roky!!! ujíždím :-)

Hostů v sále i na jevišti bylo dosti- atmosféra příjemně barovací. ta je naštěstí nakažlivá, takže i bručouni po chvíli roztávají.

Moderátor Filip Rajmont byl po dlouhé době opět ve výborném rozmaru- s účinkujícími žertoval, ostře glosoval chování politiků-máme patrně stejný vkus- tuze nám  "imponuje" jistá nepochopitelně sebevědomá mladá dáma K.P. ;-)

Paní ředitelka Sandra Nováková opět vypadala úplně jinak. je to žena tisíce tváří- tedy myšleno čistě vizuálně!! :-) Ono jí snad sluší úplně všechno...

Zajímavých čísel bylo opravdu mnoho. Respektive mám dojem, že jedno bylo lepší než druhé. To se zkrátka někdo má, že ho můzy políbí hned opakovaně :-)

Pár ukázek samozřejmě dodávám.

Ondra Brzobohatý= klavír + zpěv- show: Filip rajmont + Jitka Schneiderová:





Skvělá byla i Lenka Nová- kdysi dávno bylo její jméno spjato se skupinou Laura a její tygři.




I takhle může vypadat seriózní moderátor TV zpráv Tomáš Drahoňovský :-)) Skupina Funk Corporation - neznala jsem, žasla jsem a bavila se :-))



Úplně úžasní byli tihle dva kluci: Štěpán Klouček a Roman Tomeš - pro mě objevy roku. :-)



Nevidomého Radka Žaluda jsem schválně natáčela už při příchodu. jeho černý humor asi není pro každého, ale každopádně je to člověk, který má můj obdiv... a ten hlas...hmmmm :-)


Tak víc ukázek dávat nebudu, ale ještě musím zmínit jednu skvělou věc- izraelskou hudbu- The Trees & the Bees  . Výborná záležitost...

Jediný,kdo mi tam tentokrát chyběl, byla Věra Nerušilová. Ta nikdy nechybí, a tak doufám, že důvodem  bylo jen předvánoční nestíhání...

Tak já už se těším na další barovací ročník. Barování, to je moje terapie. Letos bylo co léčit...

Díky všem, kteří tento pořad chystají a dovedou v Malostranské besedě vždy vytvořit skvělou atmosféru. Největší dík patří samozřejmě Sandře N. Dovedu si představit, kolik telefonování a dopisování a času schramstne to, než se dá dohromady celá ta škála účinkujících... a vždycky se to podaří :-)) Díky!!!

Den "štědrý"

24.12.2012

 ... Martinkou tolik očekávaný a mnou tolik obávaný... ach, ty předsudky!! ... odložit se nedal, a tak proběhl  v řádném termínu- jen v jiném obsazení než obvykle. :-((

Dopoledne jsme všichni vyrazili na hřbitov.
Na Majdu si ten den vzpomnělo víc lidí. Celá náhrobní deska byla zakryta nejrůznějšími předměty. Moje estetické snahy vzaly za své :-) Já tu ladím výzdobu do zlato-bílé, aby to jako ladilo s nápisem (podotýkám, že jsem truchlící a ještě minimálně 3měsíce mám na úlety podobného rázu bez nároku na blázinec nárok ;-)-  a nikomu to nemá být podezřelé-tak prosím bez připomínek... ale uznávám, že občas lpím na kravinách) ... no ale jiní to vidí v barvách ;-), a tak je tam přehlídka barevných lucerniček, květin, andělíčků, soviček...  už si  říkám, že mi estetično může být ukradené, snažím se vnímat spíš to, kolika lidem stálo zato chvíli s e zastavit a zavzpomínat.

Martina mě zas odbourala svojí filozofií.
Jentak z ničeho nic pronesla: "My jsme s Majdou vždycky hrály  na Štědrý den na splněná přání"
Tušila jsem, že si zahrávám s ohněm, ale opět mi to nedalo a rozvinula konverzaci: "Jo, a jak s eto hraje? Nemohla bych hrát místo Majdy?"
"Mmm, hmm, ty ne...", vrtělo hlavou to stvoření.
"A jak se to hraje vědět můžu?", lákalo mě to neznámé.
"My jsme si vždycky na Štědrý den něco tajně přály. A já si vždycky přála, aby Majda mohla chodit. A dneska od rána nevím, co si mám přát...", dívala se na mě Máťa upřeně a úplně vážně ... evidentně očekávala, že právě já budu úspěšným řešitelem tohoto problému...tak jo. Dala jsem se do toho... snad jsem obstála...

Den utekl jak voda.

 Večeře proběhla bez dramatických scén alá spolknutá rybí kost. A byl by docela fádní nebýt toho, že jsem se nechala zlákat a k bílému vínu (??) jsem začala pořádat Martinkou nabízené gumídky... jeden byl tak masitý, že se mi ulomila půlka zubu. Tož obálka od Ježíška s nápisem "Na kulturu (Barování)" bude zcela jistě využita jako vstupenka do zubní ordinace :-( -  a jak znám pana zubaře, určitě bude stačit sotva na zlomek  opravných prací té prokleté šestky :-(

Žádné další dramatické scény neproběhly. ;-) Naštěstí. nedošlo ani na věštby, že "to bude strašný".
Nebylo to strašný, bylo to zkrátka jiné. Samozřejmě jsme všichni na Majdu vzpomínali, ale taknějak hezky. Bez výčitek, bez naříkání a  vyčítání osudu a pocitů křivdy.

Pod stromečkem každý našel přesně to, co si přál, ba i to, co ho ani ve snu nenapadlo, že by mohl vlastnit :-)) Nasmáli jsme se hlavně s dědou, který podlehl kouzlu  elektoniky. Nakupuje ji ve velkém stylu. Dostali jsme "chytrý hrnec", který patrně uvařenou krmi i sám sní a taky  bezdotykový dávkovač mýdla, ale i tomu jsme našli místo ;-)

Martinka nutně potřebovala budík :-) I ten se pod stromečkem našel.

Wlk nezklamal. Ani po letech ho neomrzelo vymýšlet dárky vtipné a nápadité. Jde s dobou, a tak jsem třeba dostala do svého iPadu slovník Wordflex Touch Dictionary.  Miluju slovníky- dá se říct, že mnohé kupuju jen pro pocit "je vlastnit"-no a tenhle druh rozhodně nezabírá tolik místa :-))

A pak taky jeden kulturní poukaz :-))

 

Tak to se těším. Jana Buriana a jeho pořady a psaní a povídání mám moc ráda. ;-)

O překvapení tedy nebyla nouze, spát se šlo klasicky dvě hodiny po půlnoci. Povídali jsme, probírali dárky a Martina se vrhla na LEGOdomeček. Dárek nad dárky- LEGO!! ;-)

Vánoce za námi! Vzhůru do dalších dní.... 

Přání a jiné...

23.12.2012

 

Včera večer jsem  začala balit dárky.
Problém se zjevil záhy... píšu si vždy seznam. Jednak abych na někoho nezapomněla, jednak abych dary neopakovala... jenže ouha... přibyl další rok- a já zjistila, že je třeba založit další kolonku- kam jsem zakoupený dar schovala. ;-)

Včera jsem tedy měla večer přímo keškový. Zcela jsem se vyčerpala hledáním darů, posléze jsme propadla hysterii, že jsem jedné osobě odeslala dvě stejné knihy, neb tu druhou ne a ne najít. Kniha se našla, vše jsem zabalila a zas marně hledala krásné látkové stužky, které jsou letos zakoupila v galanterii, abych nepoužívala stále ty okoukané lesklé... No tak látkové se nalézt nepodařilo- a když se blížila druhá hodina po půlnoci, rozhodla jsem se, že všichni dostanou ty okoukané lesklé :-)
Achjo...jde to se mnou z kopce ;-)

Nicméně cukroví už mám dopečené a troufám si říct, že ho mám nejčerstvější ze všech :-) A panu Wlkovi chutná, takže  úkol považuji za úspěšně splněný.

Martinka se tolik těší... nakreslila přání i morčatům :-) Vyzdobila si pokoj papírovými řetězy a zbývá jí rozbalit už jen ten poslední adventní balíček.

Já jdu ještě dodělat poslední pracovní resty, abych u PC mohla vysedávat už jen rekreačně a nestrašily mě povinnosti.

Klidné svátky všem!!;-)

Tak si představuju...

21.12.2012

Tak si představuju, jak asi musí vypadat člověk (???), kterému stojí za to na hřbitově ukrást přízdoby z krásného adventního věnce, který mi kamarádka udělala pro Majdu. Byl opravdu výstavní- bílo-zlatý.

Dneska jsme s Martinkou při návštěvě hřbitova  zůstaly jak opařené. Na věnci zbylo jen pár mašlí, které přimrzly. Všechny 4svíčky i s podložkami jsou fuč. Ještěže je přimrzlý i ten věnec k desce, jinak by byl možná pryč taky.

Pár cetků v hodnotě nepřevyšující pár desítek korun, a  přitom to možná mrzí víc než ztracená peněženka. Ale jo, i tohle patří k naší moderní civilizaci... prostě měl někdo potřebu, tak si udělal dobře.

O andělovi a jiných radostech adventních

19.12.2012

 Adventní čas je bohatý nejen na kulturní radovánky, společenské večírky, přátelská posezení, ale je pro něj typické také to, že se -zejména po ženách- vyžadují práce specifické- tedy smejčení, nakupování dárků a laskomin-posléze i jejich balení, což je taky časově poměrně náročná disciplína- no a především pečení těch titěrných kousků cukroví.
Ani v jedné ze zmiňovaných disciplin nejsem adeptem na zlatou medaili. Jediné, kde se cítím jako olympijský vítěz, je kolonka: kulturní vyžití a družba s přáteli :-) To provozuju přímo vrcholově.

Cukroví jsme s Martinkou začaly péct až v pondělí. Ona byla spokojená, že má už týden nazdobené perníčky a teď přímo jásala. Nacpávala horlivě formičky pracnů těstem přesně podle připraveného vzoru a nad upečenými jásala. "Mami, já myslím, že tu soutěž v družině o nejhezčí cukroví určitě vyhrajeme..." - někdy mi k pláči stačí fakt málo... ;-) Kde jsem já -tragéd!!-  vzala takhle optimistické dítě???  Tuto zlatou medaili skutečně neočekávám :-)) 

Dnes měli ve škole jarmark. Byla s taťkou Wlkem, já byla odpoledne ještě v práci. Děti tam prodávají svoje výrobky a za utržený peníz si pak mohou koupit to, po čem touží a  co si odhlasují. 
Martina zakoupila anděla vlastní výroby :-)) Chápete to, že někdo pospíchá na jarmark, aby si nakoupil to, co vyrobil, poněvadž to považuje za to NEJ ?? ;-)

Doma hned vybalila úspěšný nákup. Zářila a pravila: "Mami, koupila jsem jednoho mnou vyrobeného anděla v mimořádně dobré kondici..."... málem jsem spadla smíchy pod stůl. Kam na ty obraty chodí??

to je ON- narozdíl ode mne-"v dobré kondici" !!! :-)

Wlk suše prohlásil, že maminka by jednoho anděla strážného v mimořádně dobré kondici jistě upotřebila, ale musel by být o dost větší ;-) ...a to má tedy  pravdu! ...mohlo by jich být i víc ;-)

 Tak jdu roztopit ještě pec, ať to máme čerstvé a hlavně už hotové!!!! :-)

Chystání se na Vánoce

17.12.2012

Poslední dobou nepíšu blog. Není v tom nic víc, než že zkrátka žiju příliš aktivně- a nezbývá mi pak času na to, co vlastně dělám velice ráda. Psaní blogu upozadilo asi hlavně i stěhování dětského pokoje. (to bude samostatná kapitola-už je hotovo a obydleno! ;-)) Zpětně vše dopíšu...tedy snad ;-)
Ale za nepsaní mohou samozřejmě i společenské akce všeho druhu, jichž se s oblibou všichni účastníme :-)
Naklizeno a napečeno ještě nemám, ale to všechno jistě jednou mít budu. Až nebudu mít malé dítě, až nebudu mít práci, až... já doufám, že AŽ za dlouho ;-)

Nejčastější konverzační zádrhel posledních dní způsobuje otázka: "Tak co Vánoce? Asi to letos zrušíte, co?"
Takže stručně a snad i jasně: Vánoce jsem nezrušila, ani mě neštvou, ani nepojedu do Egypta za sluncem, ani nevyrazím na Štědrý den na hory, abych se "z toho doma nezbláznila"... vše zůstává tak, jak jsem byli zvyklí, jen nás bude o jednoho míň. Nerada utíkám před problémy- ony by mě pak stejně někde nečekaně doběhly... takže co.  Máme ještě Martinku, takže nemůžeme z Vánoc udělat tryznu za naše drahé zemřelé. Ti nám přece chybějí i ve dnech všedních- nejen o Vánocích.

Martinka se těší jako každé jiné osmileté dítě, takže Vánoce rušit nebudeme- nemůžeme- a ani nechceme. Docela mi lezou na nervy všechny ty "soucitné projevy a zlepšovací návrhy". Ono se to radí... Hodláme být doma, protože jsme si to tu celé přestavěli a chceme si užívat návštěv přátel a  kamarádů, na něž v předvánočním chaosu nezbyl čas.

Minulý týden jsme měli velice akční víkend. Vyrazili jsme i s naší ostravskou návštěvou do Divadla ABC na takový malý "muzikálek" - "České Vánoce":

Skvělé rodinné představení dobře poslouží k navození předvánoční atmosféry. Každý si v něm jistě najde něco, čím se pobaví- aŤ už jsou to vtipně ztvárněné kulisy, či dialogy, které se velmi vtipně snaží nastínit, jak to asi mohlo kdesi na české vsi vypadat, když tam dorazila zpráva o narození Božího syna. Nouze není ani o živou hudbu a zpěv koled.

Dana Batulková v roli Anděla hlásajícího dobro a usilujícícho o osvícení lidu českého, proč by měl Vánoce slavit :-) Neustálé názorové střety s Ďáblem, který našeptává a škodí, jak jen může ;-) Představení je spíš oddychové, zvládnou jej i mladší děti.

 

 foto: web Divadla ABC

Martina se bavila náramně! :-) Asi o tom všem řádně přemýšlela a za několik dní u snídaně zazněl tento rozhovor: :-))

"Mami, a  kdo sem k nám vlastně poslal Cyrila a Metoděje?", ptala se mě s vážnou tváří.
"Cože? Co tě to zrovna teď napadlo? To je úkol?", zareagovala jsem předpisově učitelsky ;-)
"Ne. Jen mi to připadá jako dobrej nápad...", zhodnotila skutečnost Martina a spokojeně odkráčela od stolu.

Ať jejich světlo stále svítí

10.12.2012

 Včera jsem se opravdu vypravila na akci zmiňovanou v minulém příspěvku. Akce s mottem: "Ať jejich světlo stále svítí..."

O existenci kostela ve Lhotce jsem neměla ani tušení. Musela jsem doma nastudovat mapu i spojení. Takový malý vlastivědný výlet po Praze ;-)
V době mého příchodu bylo už hodně šero a venku hustě sněžilo. V této přírodní scenérii vypadal nasvícený kostelík úchvatně.

 Kostel je zrekonstruovaný a v interiéru je k vidění velmi moderně a zajímavě pojatá křížová cesta.


Hned u vchodu mohli příchozí zapálit svíčku. Nad místem k tomu vyhrazeným visely tři velké archy - jmenné seznamy zemřelých dětí. Někteří si je se zájmem pročítali, jiní přesně věděli, který řádek při čtení bolí nejvíc... někteří ještě další jména s život vymezujícími daty dopisovali.

Zahajovací řeč pronesla paní Martina  Hráská  - spoluzakladatelka a předsedkyně OS Dlouhá cesta. Zazněly i verše od jedné "pozůstalé" maminky: "Pro moje stejně bolavé přítelkyně"
Vše bylo velice milé, dojemné, ale přesto decentní- žádný americký kýč. ;-)

Poté nastoupil pěvecký sbor Canti di Praga a spustil se hodinový koncert. Nádherně  sladěné hlasy se v příjemném prostředí kostela krásně rozléhaly.

 

Bylo to příjemné zastavení a prostor k meditování. Jsem ráda, že jsem šla a že jsem se vydala sama- měla jsem klid, a přesně to jsem chtěla mít.

Moc děkuju všem, kteří celou akci s citem a s láskou připravili.
Z časových důvodů už jsem se nezdržela na zádušní mši, která se tamtéž konala od 18:30.

Zatímco já opečovávala svoje duchovno, venku napadla tučná vrstva sněhu. Pro Pražáky hotová zkáza! ;-) Autobusy klouzaly i do menších kopečků, a tak jsem opět blahořečila metru. I tak mi na cestu domů nestačila hodina.

Doma už naše "teta" Andrea suplovala nepřítomnost matky a zdobila s Máťou perníčky. takže ani výčitky svědomí, že se tomu malému dítěti nevěnuju ;-), se nedostavily. (díky, Andreo!!) 


Tak a abych tady stále jen nešířila chmury- ale laskavý čtenář snad pochopí, že před nimi nemůžu jentak utéct a nebo dělat "že nejsou". Prostě jsou a já se jen učím, jak je zpracovávat a jak si je dávkovat, abych se v tom všem neutopila a stihla taky ještě něco jiného než truchlit.

Všímám si samozřejmě i věcí radostných- no abych pravdu řekla: potěší mě alespoň jedna  "ptákovina" denně :-)
Tak třeba cedule na vstupních dveřích kostela :

 

... no ale to by nebyli lidi, aby do hrobového ticha po úvodním proslovu nezapípal signál oznamující příchod SMS... i tohle zkrátka k životu patří :-(

Den památky zesnulých dětí

9.12.2012

Poprvé letos budu aktivním účastníkem této akce.
Světový Den památky zesnulých dětí připadá na druhou prosincovou neděli. Nevěděla jsem to. Díky OS Dlouhá cesta jsem tedy vzdělanější a taky musím říct, že z jejich strany příjemně opečovávaná pozůstalá.

Občanská sdružení vzniklá "účelově"- tedy na základě vlastních prožitků, potřeb a zkušeností podle mého fungují velmi dobře a mají svůj smysl. Kdo vám líp může poradit, pomoci a pochopit vás než ten, kdo podobný problém řešil, prožil a přežil. Odborník vám sice poskytne rady odborné- tedy popíše vám "fáze vývoje", ale sám si často nedokáže představit- mnohdy ani nemá potřebu si představovat- co všechno v praktickém životě se nadále odehrává.

19.prosince to bude už 9měsíců, co nám začala úplně nová etapa života. Řekla bych, že etapa nejsložitejší. Učíme se žít s tím, že vlastní dítě máme už jen ve vzpomínkách a chodíme jej navštěvovat na hřbitov. Všechno se změnilo. Nepřestali jsme sice aktivně žít, ale hodně času já osobně trávím tím, že vzpomínám a neustále si představuju, co by Majda řekla, kdy by tu byla... Letos mě netěší ani to, co jsem vždycky ráda dělala- nakupování dárků. Najednou vidíte tisíc věcí, o kterých víte, že by potěšily právě ji - a hup- je tu realita. Jediné, co můžete- koupit věnec a svíčku. Vánoce budou letos asi psychicky náročné a nemyslím si, že nějaké další budou jednodušší. Jenže Martinka se těší, a tak to na sobě budu muset nějak zapracovat a nějak to zašmoulit.. snad na nějakou  sebeterapii přijdu.

 Dneska tedy určitě v 19hodin zapálíme svíčku... nejen za Majdu, ale za všechny děti, které z nějakých důvodů rodičům musely předčasně odejít...

 

A taky vyrazím na vzpomínkový koncert Canti di Praga , který se dnes  od 16:30  koná v  kostele Panny Marie Královny míru v  Praze 4-  Ve Lhotce 36. Kdyby se někdo chtěl přidat, pozvánka ke stažení je  ZDE.

SMArt GOSPEL

1.12.2012

V sobotu se ve čtyřech městech současně konal benefiční koncert, který se rozhodlo OS GOSPEL TRAIN v čele se svou  náčelnicí :-) Alenkou Dobrovolnou uspořádat pro podporu dětí se vzácným onemocněním - spinální muskulární atrofií.(SMA)

My Wlci jsme se aktivně účatnili koncertu v Praze. Byla to pro mne první akce tohoto druhu, a tak jsem se (jak se později ukázalo zcela zbytečně) stresovala, aby vše klaplo, aby přišli lidi...

Lidi přišli a bylo jich tak akorát, aby si všichni měli kam sednout :-) Vstupné bylo dobrovolné, což si samozřejmě každý vyložil po svém ;-) -  někdo hodil tučnou bankovku a šel se usadit, jiný hodil do kasičky minci a měl tucet požadavků. Skutečně mě doslova dobily připomínky typu:
-  "Jéžiš, to je randál! Snad takhle nebudou nahlas pořád???" ... nojo,no, když je na jevišti tolik zpěváků, těžko lze očekávat, že budou šeptat...
- jinému zas připadaly dřevěné lavice moc tvrdé a nepohodlné, další chtěl ztlumit světla... no prostě lidi ;-)

Ale naštěstí většina přišla dobře naladěna a věnovala se plně umění :-)
Myslím, že kdo chtěl, užil si to parádně. Přišlo hodně známých a kamarádů. Moc jim za to díky. Bojím se jmenovat, abych na někoho nezapomněla, ale určitě moc děkuju dvorním fotografkám za jejich krásné fotky - Aranel a Gabro.
Andree díky za pořízení záznamu celého koncertu a za autorská práva k jeho publikování :-), protože první polovinu koncertu jsem nějak nestihla v klidu sledovat :--)
Katce a Mirce děkuju za pomoc s úklidem (tyhle holky si vždycky práci najdou :-))

No a ostatním děkuju za to, že přišli podpořit dobrou věc, aby tyto zdravotně značně znevýhodněné děti mohly  mít v létě 2013 svůj tábor, kde je pro ně přichystán speciální program, který odpovídá jejich potřebám a možnostem a k němuž je potřeba taky hodně asistentů. Děti tráví týden bez rodičů a mohou zažívat to, co jejich vrstevníci. Majda si tuto akci moc užívala a celý rok na léto ve Smečně vzpomínala, ale o tom už se tady psalo ;-)

Moc si toho vážím, protože vím, že se mnohdy utratí spousty peněz za nesmyslné a předražené pomůcky a různé rádoby "léky", ale tady jsem přesvědčená, že tahle investice smysl má. Zážitky jsou nade vše. Ty vám nikdo nevezme. ... a  že se v životě najdou chvíle, kdy se to hodí-mít nač vzpomínat....

Takže celková částka, která poputuje do pokladny OS Kolpingova rodina Smečno, činí krásných  61 144Kč.
Velké díky všem, kteří se jakkoli účastnili této premiérové akce!

Závěrem ještě ukázka, cože jsme to vlastně poslouchali a zpívali :-)

Středečně-listopadové Barování

28.11.2012

Tentokráte připadlo Barování zcela atypicky na středu. Když jsem se blížili k Malostranské besedě, viděli jsem všude po zemi svazky kabelů a vozy ČT... k našemu překvapení se toto Barování natáčelo. Záznam prý bude k vidění na ČT poslední prosincový den.

Báli jsem se, že "to nebude ono"- známe natáčení... teď se usmějte, teď si to dáme ještě jednou a ještě 3x... ale nic z toho se nekonalo. Na požádání se natáčly se vlastně jen potlesky- a to byla nakonec docela legrace :-)

Účinkujících bylo více než obvykle a samé oblíbené hvězdy s příjemnými novými prvky (tedy pro mne novými ;-))

Tentokrát jsme si s Aranel sjednaly písaře. Aranel fotí, já zas natáčím- a pak tápeme v paměti, kdo a co zpíval :-) Dobrá duše Andrea nás neposlala do háje a opravdu celý playlist vlastnoručně v tom pološeru na stolku plném sklenic, kde vůbec není místo ;-) ... sepsala...a ve finále jí ho Aranel omylem přetrhla :-))

Vtipkovalo se, zpívalo, díky B.Hybnerovi došlo i na dramatické výstupy :-))

Večer tradičně zahájila zpěvem sama paní ředitelka: Sandra Nováková (které tímto děkuji za ta nejlepší místa  k sezení...jestli to takhle půjde dál za chvíli budeme sedět přímo na pódiu :-) )




Další videa vkládat nebudu - budou jen odkazy ;-), blog mi vyhrožuje, že má téměř zcela zaplněnou kapacitu, tak přemýšlím, kam se přestěhuju a jak a KDY!! to udělám...  :-(

Skvělým zážitkem je pokaždé vystoupení Ondry Brzobohatého- a v kombinaci s Matějem Ruppertem to nemělo chybu!! *****


Další člověk, na kterého se vždycky moc těším, je (údajně nejvychrtlejší zpěvák- toto /výstižné/ označení je převzato od Filipa Rajmonta :-)) Ondřej Ruml. Zpívá v doprovodu Šimona Veselého. *****

A takhle zpívala Leona Šenková - pro mě premiérová!   *****

Všestranně talentovaná Míša Doubravová překvapila písní od Zuzany Navarové *****

Večer se značně protáhl. Na popovídání nebyl čas, a tak se sedělo ještě po akci... no přijít domů ve 3ráno a od osmi zařezávat-to už není úplně to pravé :-( ... ale vždycky to stojí za to!! ;-)

Více bude k vidění v televizi ;-)

No ještě by asi bylo dobré připomenout,že  všichni účinkující na Barování vystupují bez nároku na honorář, takže jedinou odměnou jim je volný vstup na zdejší bar... a díky tomu organizátoři věnovali tento večer 40tisíc pro dospělácké onkologické oddělení v Motole. 

Tak se budeme těšit 12.12.2012 - lístky už jsou připraveny u kalendáře :-)!