Vánoční prohlídka Hrádku u Nechanic

3.12.2011

V sobotu jsme se vypravili do Hrádku u Nechanic. Zámek je částečně zrekonstruován, zámecká zahrada na svou úpravu teprve čeká, ale je vidět, že se na ní intenzivně pracuje.

V tomto období zámek nabízí vánoční prohlídkový okruh. V každé místnosti je výzdoba laděna do určité barvy, přičemž jsou používány ozdoby "ze starých časů". Bohužel  focení bylo během prohlídky zakázano :-(
Paní průvodkyně povykládala o zvycích, které naši předkové v čase vánočním dodržovali- jak kupříkladu mladé dívky zjišťovaly, kdy a za koho se vdají (třesení bezem, klepání na kurník..:-)), jak se předpovídala budoucnost (brrr, někdy lepší nevědět!!) , jaké pokrmy se servírovaly a z čeho všeho se ozdoby vyráběly.

Prohlídka trvala asi 3/4hodiny, takže ji zvládnou i předškolní děti a celý tento "malý okruh" je bezbariérový! Zámek má otevřeno i o víkendech a můžete se tam vypravit i na některý z adventních koncertů.

Po porohlídce většina vymrzlých návštěvníků (na zámku se netopí) míří do zámecké kuchyně. Ta je plně v provozu a nabízí teplé voňavé nápoje :-), cukroví a perníčky a spoustu suvenýrů. Můžete posedět v teple  a obdivovat dobové vybavení a výzdobu.

Obsluha má dobové obleky.

K vidění je i historické nádobí:

A tihle utopenci vypadali velmi lákavě ;-)

Děkujeme Lence za tip, byli jsme moc spokojeni a můžeme všem doporučit! :-)

Cestou do Prahy

18.9.2011

Po nedělním obědě násčekala cesta zpět do Prahy. Měli jsme v autě místo, a tak jsme přibrali i paní profesorku :-))
Wlk má v jižních Čechách jakési předky, takže byl celý žhavý pochlubit se vším, co kraj nabízí. Na mě šly mrákoty z toho, co zas budu muset paní Louise vysvětlovat ;-)

Zajeli jsme do malebné vesničky Holašovice, která je na seznamu pokladů UNESCO a můžete zde obdivovat domy ve stylu selského baroka. Vesnička je krásně upravená, leč domy jsou obývány svými majiteli- tedy žádný skanzen a nakukování dovnitř :-)

Moje slovní zásoba zaznamenala trhliny, neb neznám výraz pro rumpál a seník :-)
Ale při opisování oněch věcí jsme se bavili všichni.

Dále jsme pokračovali přes Tábor. Wlk nabyl dojmu, že když se paní Louisa tolik zajímá o historii, mělo by se jí dostati plnohodnotného výkladu o husitských válkách- včetně toho, jakých taktik používali ve svých bojích, aby přemohli nepřítele... tož došlo i na vypuštěné rybníky a šátky na bahnitém dně.... myslela jsem, že ho přetrhnu. Vždycky jsme na něj něco ucedila mezi zuby, ale kdepak- on si v tom vyloženě liboval. vytahoval další a další podrobnosti - když v dáli vykoukl Temelín- hup- a byli jsme u atomových elektráren- další mně blízké téma. :-) Louise nechápala, jakto, že jsou všude kolem pole?!! Že to prý v takové blízkosti elektrárny není bezpečné... Inu my, co jsme přežili jsme Černobyl, jsme asi k bezpečnostním opatřením nezdravě tolerantnější ... 

Nasmáli jsme se, když se Ms. Louisa ptala, co to máme za dřevěné domečky v polích? Myslela jsem, že myslí autobusové zastávky, ale kdepak!
Nojo, posed... jak se řekne posed? :-)) 

V Táboře na náměstí paní Louisa ani nedýchala. Miluje architekturu, každý dům obdivovala zvlášť.

Poslechla si i moji verzi story o Janu ŽIžkovi :-)

Šli jsme okouknout i muzeum, ale bylo tam narváno japonskými turisty- v kloboučcích cvakali svými hypermoderními digifoŤáčky na vše, co se nabízelo :-) Prohlídku jsme vzdali... Wlk nelenil a spustil zase zákeřně podrobný výklad o tom, jak a čím se bojovalo.
Velké mezery mám zejména v pojmenovávání sleských nástrojů- všechny ty sudlice, cepíny a řemdihy prostě sotva identifikuju v češtině ;-)

Na WC mě dostaly tyto cedulky. :-))) Opravdu v Táboře jsme si "všichni  rovní" :-)

A hned bylo co vysvětlovat, kterak bratři a sestry svoje společenstvo zakládali ..ještěže tam byl obraz a bylo se čeho chytit ;-)
Na náměstí jsme zašli do cukrárny na kávu a horkou čokoládu, což se ukázalo jako ne příliš dobrý nápad- právě skončilo dětské představení, takže v mžiku se všude rozběhl dav řvoucích dětí. Rodičům to bylo jedno, nechtěli jim kazit jejich hrátky. Servírka z toho byla velmi nervní. Děti okřikovala a preventivně se mračila na všechny hosty.

Cesta do Prahy byla hororová. Neděle odpoledne a začalo lejt. Nejelo se. Poskakovalo se krokem. Tak jsme v autě pořešili cestu na letiště, probrali téma opuštěných vojenských prostor, náš vztah k Sovětskému svazu... po dvou hodinách jízdy začala Majda vytahovat vtipy- a došlo k nejhoršímu: k jejich překládání. :-)

Tenhle je docela fajn- tak schválně, jestli vyloudím úsměv i na vaší tváři ;-)

A frog telephones the Psychic Hotline and is told, "You are going to meet a beautiful young girl who will want to know everything about you."
The frog says, "This is great! Will I meet her at a party, or what?"
"No," says the psychic. "Next semester in her biology class."

Do Prahy jsme dorazili v půl osmé večer. Lilo vydatně. Vyzkoušeli jsme nový pražský okruh- tam to sviští! :-) Rozloučili se s Louisou před hotelem, popřáli příjemný let a jeli dál... :-)

Co asi tahle paní bude vypravovat doma??? :-)) Wlkovi jsem řekla, že je bez večeře- za ty svoje výmysly. Cokoli říkal, už komentoval slovy: "No, tohle bude asi překladatelský oříšek, ale já to řeknu..." :-) pacholek!

Zážitků máme všichni mnoho, děti si užily vlastní program- vyráběly jakési jmenovky, přišel je pobavit Zdravotní klaun... zkrátka všichni spokojení, ale úplně unavení :-)

V Luhačovicích

24.4.2011

Nedělní odpoledne jsme strávili v krásném lázeňském městečku - v Luhačovicích.

Klasická kolonáda, kde se prodávají teplé i  dárkově balené kulaté oplatky a nabízí se i nejznámější z léčivých vod: Vincentka.

Hned na úvod se mě zmocnila chuť ochutnávat léčivé vody. Jako první přišel na řadu pramen pojmenovaný po patronovi Luhačovic-sv. Josefovi. Brrr, zdravý je jistě, ale páchne strašně a nechutná jinak ;-)
Uchvátilo mne ovšem to, že nájezd k němu je vybaven  nejen schody pro pěšáky, ale i nájezdem pro vozíčkáře! :-)

Stavby architekta Dušana Jurkoviče působí velmi vesele. Každá jiná, svou barevností působí optimisticky. Právě díky nim se centrum města dostalo do seznamů kulturního dědictví UNESCO.

V parku překrásně kvetla magnolie. Květy měla větší než já dlaň!

A co by to bylo za lázně bez lázeňských šviháků :-)

Další nádherný den jsme zakončili posezením u roztopeného krbu a nikomu se nechtělo jít brzy spát :-)

Ve Zlíně

23.4.2011

Na Bílou sobotu jsme vyjeli do Zlína.
Zlínskou image vytvářejí především neomítnuté červené cihly, z nichž je postavena většina staveb.
My jsme samozřejmě zamířili na prohlídku zlínského mrakodrapu. Je 16patrová téměř 80metrů vysoká  funkcionalistická budova, v níž nyní sídlí krajský úřad.  Z vyhlídkové terasy je krásný výhled na celé město.

 Pohled na tovární budovy bývalého Svitu.

Největší atrakcí je ovšem pojízdná kancelář zbudována ve výtahu. Je vybavená klimatizací, umyvadlem, psacími stoly... zkrátka kancelář se vším všudy- aby se šetřil čas a pan šéf neztrácel minuty při přesunech z patra do patra. ;-)

Ve Zlíně jsme si nemohli jsme si nechat ujít Obuvnické muzeum.

Součástí expozice je malá ševcovská dílna.
V krátkém výkladu nás příjemná průvodkyně v mnohém poučila. Například verpánek není ta stolička, co na ní sedává švec, ale ten jeho pracovní stolek.

 

Kopyto. Často používáme toto oslovení pro někoho, kdo zrovna šikovností neoplývá. Ve skutečnosti je to však "imitace lidské nohy" - tento vědecký název mě opravdu rozesmál.

 

A taky jsem konečně viděla, co je fidlovačka.  Je to nástroj, kterým se upravovaly nerovnosti na obuvi a vypadá jako hůl, která má jeden konec zproštělý.

 

Sbírka obuvi je opravdu pestrá. Ve skleněných vitrínách můžete obdivovat různé typy obuvi ze všech částí světa: africké sandály, indické pantoflíčky, boty umotané z pštrosího peří až z daleké Austrálie, střevíce z lýčí ...

 

Nás nejvíce pobavila vitrina kuriozit- tedy boty něčím ýjimečné- převážně šité na míru. Obrovské farmářky vyrobené pro slavného basketbalistu Shaquilla O'Neala - délka podešve je 410mm.

V polovině 60.let minulého století- tedy zlatá šedesátá ;-) - nosily dámy v kabelce pro případ přívalových děštů skládací galoše!

... byly tam k vidění i boty drhané, chlupaté lodičky, mokasíny ušité z tisíce malinkatých kousků kůže...

... a taky zimní varianta lodiček pro dámy: zhotovené z polního křečka (ochránci zvířat jistě již omdleli...)

Krásný výlet do příjemného města jsme zakončili návštěvou pouti- tedy prolítly jsme se s Máťou na labutích a řetízáku... a to ke spokojenosti (naštěstí) stačilo.

Ve Vizovicích

22.4.2011

Ve Vizovicích jsme odpoledne na Velký pátek moc nepochodili.
Když jsem se v INFOcentru zjevila 15minut před zavírací dobou, měla ze mě paní informátorka šok. Navíc jsem otravovala koupí turistické známky. Tu mají, ale leda na zámku.  Zámek  však  v tuto dobu  ještě nemá sezónu, a tak je otevřen pouze o víkendech...  Tož bez známky. Nabrala jsem si ze stojanů všechny možné letáky s tím, že se s Vizovicemi seznámím formou samostudia- abych nezdržovala ;-)

Zašli jsme alepoň do miničokoládovny- tedy rozuměj: krámek nacpaný čokoládovými figurkami, zvířátky, květinami, ba i cédéčky, knihami... A tak si děti vybraly něco na zub, řádně jsme pozvonili na "ZVONEK splněných přání" :-)...a budeme netrpělivě vyčkávat, až to začne fungovat!!

... a za minutu před zavírací dobou (tedy v 17h) usedli venku ke kávě. I v tom papírovém kelímku vypadala krásně a chutnala výborně.

Bohužel i zámecké zahrady zavírají v 17h, takže zbylo už jen navštívit místní prodejnu Alberta- ten žije až do osmi ;-)