Cestou do Prahy

18.9.2011

Po nedělním obědě násčekala cesta zpět do Prahy. Měli jsme v autě místo, a tak jsme přibrali i paní profesorku :-))
Wlk má v jižních Čechách jakési předky, takže byl celý žhavý pochlubit se vším, co kraj nabízí. Na mě šly mrákoty z toho, co zas budu muset paní Louise vysvětlovat ;-)

Zajeli jsme do malebné vesničky Holašovice, která je na seznamu pokladů UNESCO a můžete zde obdivovat domy ve stylu selského baroka. Vesnička je krásně upravená, leč domy jsou obývány svými majiteli- tedy žádný skanzen a nakukování dovnitř :-)

Moje slovní zásoba zaznamenala trhliny, neb neznám výraz pro rumpál a seník :-)
Ale při opisování oněch věcí jsme se bavili všichni.

Dále jsme pokračovali přes Tábor. Wlk nabyl dojmu, že když se paní Louisa tolik zajímá o historii, mělo by se jí dostati plnohodnotného výkladu o husitských válkách- včetně toho, jakých taktik používali ve svých bojích, aby přemohli nepřítele... tož došlo i na vypuštěné rybníky a šátky na bahnitém dně.... myslela jsem, že ho přetrhnu. Vždycky jsme na něj něco ucedila mezi zuby, ale kdepak- on si v tom vyloženě liboval. vytahoval další a další podrobnosti - když v dáli vykoukl Temelín- hup- a byli jsme u atomových elektráren- další mně blízké téma. :-) Louise nechápala, jakto, že jsou všude kolem pole?!! Že to prý v takové blízkosti elektrárny není bezpečné... Inu my, co jsme přežili jsme Černobyl, jsme asi k bezpečnostním opatřením nezdravě tolerantnější ... 

Nasmáli jsme se, když se Ms. Louisa ptala, co to máme za dřevěné domečky v polích? Myslela jsem, že myslí autobusové zastávky, ale kdepak!
Nojo, posed... jak se řekne posed? :-)) 

V Táboře na náměstí paní Louisa ani nedýchala. Miluje architekturu, každý dům obdivovala zvlášť.

Poslechla si i moji verzi story o Janu ŽIžkovi :-)

Šli jsme okouknout i muzeum, ale bylo tam narváno japonskými turisty- v kloboučcích cvakali svými hypermoderními digifoŤáčky na vše, co se nabízelo :-) Prohlídku jsme vzdali... Wlk nelenil a spustil zase zákeřně podrobný výklad o tom, jak a čím se bojovalo.
Velké mezery mám zejména v pojmenovávání sleských nástrojů- všechny ty sudlice, cepíny a řemdihy prostě sotva identifikuju v češtině ;-)

Na WC mě dostaly tyto cedulky. :-))) Opravdu v Táboře jsme si "všichni  rovní" :-)

A hned bylo co vysvětlovat, kterak bratři a sestry svoje společenstvo zakládali ..ještěže tam byl obraz a bylo se čeho chytit ;-)
Na náměstí jsme zašli do cukrárny na kávu a horkou čokoládu, což se ukázalo jako ne příliš dobrý nápad- právě skončilo dětské představení, takže v mžiku se všude rozběhl dav řvoucích dětí. Rodičům to bylo jedno, nechtěli jim kazit jejich hrátky. Servírka z toho byla velmi nervní. Děti okřikovala a preventivně se mračila na všechny hosty.

Cesta do Prahy byla hororová. Neděle odpoledne a začalo lejt. Nejelo se. Poskakovalo se krokem. Tak jsme v autě pořešili cestu na letiště, probrali téma opuštěných vojenských prostor, náš vztah k Sovětskému svazu... po dvou hodinách jízdy začala Majda vytahovat vtipy- a došlo k nejhoršímu: k jejich překládání. :-)

Tenhle je docela fajn- tak schválně, jestli vyloudím úsměv i na vaší tváři ;-)

A frog telephones the Psychic Hotline and is told, "You are going to meet a beautiful young girl who will want to know everything about you."
The frog says, "This is great! Will I meet her at a party, or what?"
"No," says the psychic. "Next semester in her biology class."

Do Prahy jsme dorazili v půl osmé večer. Lilo vydatně. Vyzkoušeli jsme nový pražský okruh- tam to sviští! :-) Rozloučili se s Louisou před hotelem, popřáli příjemný let a jeli dál... :-)

Co asi tahle paní bude vypravovat doma??? :-)) Wlkovi jsem řekla, že je bez večeře- za ty svoje výmysly. Cokoli říkal, už komentoval slovy: "No, tohle bude asi překladatelský oříšek, ale já to řeknu..." :-) pacholek!

Zážitků máme všichni mnoho, děti si užily vlastní program- vyráběly jakési jmenovky, přišel je pobavit Zdravotní klaun... zkrátka všichni spokojení, ale úplně unavení :-)