Nenechte si ujít "Muže jménem Ove"

24.2.2017

Díky zvláštní shodě náhod se ze mě stal fanoušek severské kinematografie. Na filmy ovšem chodíme hromadně, protože tu "severskou depku" musíme poté rozmluvit a vysvětlit si, jak to kdo pochopil ;-)

Tentokrát se ovšem šlo na švédskou komedii. Tak zajímavé bylo už to, že film se promítal ve Francouzském institutu, kde jsem nikdy předtím nebyla, ale zjistila jsem, že tam mají prima kinosál a že se tam nabízí kdejaká kultura. Na moji facebookovou výzvu se chytla  docela slušná parta, a tak jsme vyrazili.

"Muž jménem Ove" je film natočený podle stejnojmenné knihy Frederika Backmana, Knihu jsem kupovala jako vánoční dárek a i film mohu směle doporučit.

Hlavní hrdina- postarší bručoun - vdovec Ove, který je naštvaný a přísný na všechny kolem. Postupně se odkrývá jeho minulost a divák zjišťuje, že mu život připravil tolik záludných a těžkých  životních situací, že je s podivem, že je Ove všechny přežil. O černý humor není nouze, místy je i hodně smutno- ale takový prostě život je. Spousta drobných příběhů, které se denně odehrávají kolem nás, nás ovlivňují a často i mění. Někdy je dobré naslouchat, jindy se zas člověk musí obrnit. Jen to vždy včas rozpoznat...

Příběh mě nadchl. Kdo si oblíbil Stoletého staříka, neměl by si Muže jménem Ove nechat ujít.
Nevím, kolik mu dává Mirka Spáčilová, za mě **** (z pěti) :-)

Teorie Tygra jako náhradní program

4.4.2016

Na pondělní večer jsme měli lístky do divadla. Samozřejmě koupené dávno před tím. Jenže i herci jsou jenom lidi, a tak se jim dějí lidské věci. Představení bylo z důvodu úrazu jednoho z představitelů zrušeno.

Jenže když už máte domluvené hlídání... je jednodušší rychle zařídit náhradní program, než odvolat babičku, která by mohla nabýt nesprávného dojmu, že příště nástup do služby nemusí brát tak vážně - takže šup do kina.
Kdepak, bydlení v Praze bych neměnila. Vždycky je kam jít a co dělat a díky metru jste všude ještě ten den ;-)

Na filmy do kina nechodím tak často jako do divadla, ale pravdou je, že pouze v kině vidím film od začátku do konce. Doma od toho odbíhám, nebo si k tomu vezmu práci na počítači- nebo alespoň žehlení- a pokud vydržím bez vedlejší činnosti, pak zaručeně usnu. V kině se chovám spořádaně :-)

Český film Teorie Tygra láká diváky mohutnou reklamní kampaní, ale myslím, že diváci si mezi sebou rychle řeknou, že "stojí za vidění". Je to film, u něhož se většina diváků, kteří už nějaký rok žijí v partnerském svazku, bude usmívat.
Je to film o životě, jak  my ženy s muži manipulujeme, ač o tom nechceme slyšet. Máme zato, že pro ně konáme dobro a děláme jim pomyšlení, a přitom je možná jen otravujeme a rušíme  a cpeme násilně do jiného stylu, než jim příroda naprogramovala.
Film je plný "hlášek", které bezpochyby v běžné mluvě zdomácní, odpustíte mu i pár drsnějších slov, protože i ta plní svou funkci (někdy je lepší od srdce si hlasitě zaklet, než fyzicky někoho napadnout ;-) )

Přestože diváci během filmu několikrát propuknout v hlasitý smích, po odchodu z kina má každý o čem přemýšlet. Každý z nás totiž v nějaké rodině vyrostl, takže ví, jak to chodí. On se totiž každý se ve filmu alespoň trochu najde- i když si to třeba rozhodně nehodlá přiznat nahlas.

Pro veterináře Jana (J.Bartoška) byla spouštěcím prvkem "zahájení odboje" smrt tchána. V tu chvíli si uvědomil, že i jeho vztah se řítí někam, kam on sám nechce a děsí ho pomyšlení, že to bude až do konce života.  Chce to změnit, ale jeho žena "generál" (E.Balzerová) není schopna a ochtona mu naslouchat, a tak ji začne po letech manželství zlobit. Vymýšlí vskutku nestandardní situace, někdy malinko přitažené za vlasy, ale pro pobavení to není špatné.

Trošku mě rozladil ten konec, nejsem úplně nastavená na happyendy, ale pro zmírnění deprese a výchovný efekt- proč ne :-)
Každopádně z kina jsem odcházela s předsevzetím, že svému manželovi nebudu dělat dobře za každou cenu a že nejlepší auto je rozhodně citroen (na modelu nezáleží- to je prostě účinek PP) :-)) 

Holub, který seděl na větvi a rozmýšlel o životě

17.1.2015

...přesně takle lákavě se jmenoval film, který jsem si vyhlídla na festivalu severských filmů v mém oblíbeném starobylém kině Lucerna. Vstupenky v online předprodeji rychle mizely, a  tak jsem jentak bez rozmyslu a konkrétních představ zarezervovala 4místa s tím, že je nějak obsadím :-)

Když jsme se blížili k pokladně kina v den D, nestačili jsme se divit- v pasáži se klikatila dlouhá fronta a lidé bez rezervací byli viditelně zklamaní, že ten skvost neuvidí. Já jsem byla spokojená, že mám svou dávku severské deprese pojištěnou a že zas budu mít o čem dumat. Kino bylo skutečně vyprodané do posledního místa. To už se mi dlouho nestalo. A  moje první setkání s režisérem Royem Anderssonem mohlo začít... bylo to drama. Několik desítek mikropříběhů, dlouhé až předlouhé záběry, hned v úvodu pasáž nazvaná "Tři setkání se smrtí" mě navnadila, že se bude filozofovat o životě, ale kdepak... čas se vlekl, několik dvojic ze sálu během promítání odešlo... dalo se to pochopit ;-)

Já osobně bych na film podruhé nešla. Ze všeho nejvíc mě bavila scéna, jak lidé stojí frontu na lístky a snaží se všemocně dostat do sálu, aby ten filmový trhák zhlédli :-) 

No upřímně:  nejlepší z celého večera asi bylo posezení u nás doma ;-)... víno a Wlkův "brie sýr" zapečený s hroznovým vínem a upraženou bagetkou... 

...a závěrem:  ono anitak nezáleží na tom, na co jdete, ale s kým tam jdete, protože večer byl naprosto výtečný!! ;-)

Téměř dokonalý... film

16.11.2013


Severský filmový podzim- dnes večer v kině ATLAS- prý severská (konkrétně dánská)  komedie :-)) To jsem zvědavá, čemu se na "severu" smějí ... každopádně se na tu hromadnější návštěvu kina těším!!


filmoví maniaci z ČSFD ho oceňují na 82%

oficiální text:

Televizní moderátorka Anne se už vzdala naděje, že potká muže, se kterým by mohla sdílet svůj přesně načasovaný život.. Chce dítě a rozhodne se tedy pro umělé oplodnění s tím, že ten pravý přijde až někdy potom. Později začne ze zvědavosti pátrat po identitě dárce. Lstí získá adresu a setká se hned se dvěma potenciálními otci. Jeden je dokonalý, s tím druhým je to horší...

----------------- po návratu z kina --------------------------

 Super zábava. V malém sále nebylo ani jedno volné místečko a všichni se dobře bavili.
 Seveřani jsou svérázní- asi jako to jejich počasí ;-) 
Ale potěšilo mě zjištění, že severská komedie opravdu existuje!! :-)  Dobré vtípky- sice velmi neotřelé, ale prima! :-)

Tak děkuji své odborné poradkyni pro severské otázky- Alče-  za doporučení a péči o můj kulturní rozhled i v oblasti kinematografie. V listopadu podruhé v kině!!! To se mi běžně nestává ;-)

Severský filmový podzim jen v zrcadle

30.10.2013

Náhoda tomu chtěla... koukla jsem na FB, kde včera specialistka na severské filmy a výuku dánštiny -Alča- lákala někoho do kina na norský film, po jehož knižní předloze už dlouho marně pasu, neb v Čechách vyšla asi před 15lety a v knihovnách je zřídka. Jedná se o knihu mého oblébeného autora Josteina Gaardera "Jako v zrcadle, jen v hádance". Na tuto knihu mě přivedla jedna čtenářka blogu, když mi odkaz přidala do komentářů. 
Shodou okolností babička dnes měla volmo, a tak se podařilo Martinku zaopatřit a vyrazit do kina na podvečerní představení. Paráda. Těšila jsem se, i když jsem věděla, o čem film bude... severská depka- to je moje označení pro severskou filmovou tvorbu. Jasně, že existují i výjimky, které mají označení "komedie", ale ty považuji za menšinové. 

Ve starobylém a nezmodernizovaném kině Lucerna- v samém centru Prahy- probíhá filmový festival severských filmů. Alča zajitila vstupenky, a tak jsme hromadně zhlédli film, jehož festivalový název zní "Jen v zrcadle, jako v hádance". 
Pro mě masochistický psychomasakr. Nemít vlastní životní zkušenost, asi bych přes slzy na plátno vůbec neviděla. 

Nevyléčitelně nemocná dívka - 13letá Cecílie- se snaží pochopit konečnost života a přijmout vlastní smrt ve věku, k němuž umírání standardně nepatří. Náhled do života rodiny, jejíž členové se snaží vyrovnat se s krutou zprávou lékařů, že jejich holčičce není pomoci. Nemají možnost volby. Tak už to v životě bývá....

Cecílii se zjeví anděl Ariel a ona s ním rozmlouvá  - o smrti, o životě po ní. Vedou spolu filozofické debaty a jeden druhého poučuje. 

 ---------------------------

Všechno vidíme jako v zrcadle, jen v hádance. Někdy můžeme nakouknout slepou skvrnou v zrcadle a vidět trochu z toho, co je na druhé straně. Kdybychom průhled zrcadlem rozšířili, viděli bychom víc. Ale to bychom už neviděli sami sebe...

 

Není to zvláštní, že člověku vstoupí do očí slzy z toho, že má někoho rád?

Čím hlubší je temnota, tím výrazněji jí každý paprsek pronikne.  

 -------------------------

 Silný zážitek.  

Vztahy, emoce, filozofie, život po životě, láska, snaha utéct před špatnými zprávami, neochota přijmout smrt milované osoby- a nakonec možná i poznání, že přijetí smrti může být projevem lásky... že umíme svého milovaného "nechat odejít" a netrvat na jeho bolestí doprovázeném žití... mnoho námětů k přemýšlení. Některé situace se v životě objeví nečekaně a rychle... a bez přípravy je potřeba je ustát a pořešit.

 -----------------------------

 Utěšovat někoho, komu je smutno, není nikdy blbost.

V kině Před půlnocí

3.9.2013

Narozeninový den pana Wlka dále pokračoval zase večer. Vydali jsme se do našeho oblíbeného klubového  kina "Atlas" na film, který si oslavenec vybral sám. Před půlnocí. Tak se jmenoval ten film, hrálo se už od půl deváté ;-)

Stihli jsme tedy ještě zastávku v naší oblíbené vinotéce na dvě deci a vyrazili vstříc kulturním zážitkům.

Já osobně o filmu nevěděla skoro vůbec nic. Jen že je to o manželských vztazích a že se to odehrává někde v Řecku.
Filmy totiž nejsou mojí silnou stránkou, ačkoli když se tak zamýšlím, posledních půl roku minimálně jeden nový za měsíc zhlédnu. Tak to to se mnou není zas tak špatné :-), ale za znalce se vydávat nemohu. Filmový maniak jich zhlédne minimálně tolik, kolik má týden dní ;-)
Navíc jsme zjistila, že toto je závěrečný díl trilogie... a že předchozí dva kusy  (Před úsvitem a Před soumrakem) byly hodně úspěšné.



 Dominantou filmu jsou dialogy. Pokud někdo strávil už nějaký čas v manželském soužití, jistě ocení návod, jak se hádat - pohotově, konstruktivně, vtipně, semtam i krutě cynicky...
Manželský pár- úspěšný a fanynkami obdivovaný americký spisovatel Jess a emancipovaná Francouzska  Céline- se vydali na letní dovolenou do Řecka.
A jak to tak bývá, najednou -když člověk vypadne z pracovního kolotoče, má čas na přemýšlení a  čas na toho druhého- tak to občas  začně pěkně jiskřit. Pár dní, na které se těšíte celý rok, se mohou změnit v psychodrama.

Z rozhovorů mezi těmi dvěma můžeme vyčíst všechno, co se třeba i hodně podobá našim problémům, našim úvahám o vztahu, o partnerovi... vytahování starých vztahů, křivd a hříchů- jak moc umíme odpouštět druhým?? , víra ve věčnou lásku- existuje vůbec?...pomíjivost v lidském životě... no tak exituje zcela určitě, jen my ji odmítáme (nejsme schopni??) začít vnímat v pravý čas...

Já se na film musím podívat ještě jednou v klidu - už kvůli těm dialogům, o některých věcech jsem si chtěla déle přemýšlet, ale v kině na to nebyl čas. Od meditování  mě rušila i spolusedící, která afektovaným smíchem v pravidelných intervalech přehlušila na několik vteřin i původní zvuk... ještěže měl film titulky.

Dobrých scén v něm bylo dosti, mě ale zaujala jedna na první pohled docela všední. Majitelé penzionu- řečtí manželé- uspořádali večeři pro své přátele. Sešlo se tam několik párů různých věkových kategorií, a tak se během konzumace vynikajících řeckých dobrot a popíjení řeckého vína rozjela nevázaná debata o podobách lásky a pomíjivosti času.
A tuto scénu nutně potřebuju vidět- tedy spíš slyšet znovu!! Tolik krásných moudrých vět... Jsem zvyklá si psát alespoň poznámky, abych to nezapomněla- v divadle, na koncertě- kdekoli. Píšu si je na volná místa v diáři, na vstupenku...píšu hrozně- potmě, bez brýlí :-) i chetitolog Bedřich Hrozný by s luštěním měl možná docela dost práce ;-)
Nicméně útržky z mých  zápisků

 "... všechno trvá jen chvíli. Stejně jako náš život. Objevíme se - a zase zmizíme. A pro někoho jsme velmi důležití... tomu pak chybíme... přitom tady jen procházíme..."

Líbila se mi i hudba... poslechnout soundtrack

Wlk se výběrem  trefil do vkusu mně i sobě.
Jen nevím, jestli mi ten film nevybral z výchovných důvodů ;-) Aby mi ukázal, jak muži trpí s verbálně zdatnými ženami- a nebo!!!  Jestli tam naopak nešel on ze studijních důvodů, aby se zlepšil v technice hádání - on to totiž vůbec neumí!! ...čímž mě taky někdy pěkně štve! ;-)

Nutně potřebuju vidět i předchozí dva díly!! 

Uvnitř tančím - dnes ve 22:50 na TV COOL

11.9.2013

Humorný, leč drsný pohled do života vozíčkáře. Budete se smát, ale možná i brečet...
Všechno je relativní, v životě musí člověk hrát s kartami, které mu byly rozdány... jinak by celý život protrpěl a pronaříkal.. to ale není Roryho případ ;-)!

Můj oblíbený :-) "Inside I'm Dancing"

Diváci na ČSFD mu přidělili 85%!

Premiérové Líbánky

22.8.2013

Dnes měl v kinech premiéru další Hřebejkův film- Líbánky. Mám české filmy ráda- tedy lehce jim nadržuju :-), ale zase nejsem žádný filmový maniak. Mám-li si vybrat, radši zajdu do divadla.

Nápad jít na Líbánky byl spontánní a jeho realizace byla expresní. Vyrazili jsme s Wlkem do kina našich studentských let - do Světozoru na Václavák!

Film má sice romantický název, ale tím romantika končí- pokud nepočítám úchvatné záběry na sluncem prosvícenou českou krajinu ;-).
Jinak pro mě osobně psychomasakr!

 

Děj prozrazovat samozřejmě nebudu-  snad jen to, že se odehrává ve několika dnech- z toho jeden je svatební. Krásná těhotná nevěsta Aňa Geislerová a slunný den - hotová idyla. Do toho jeden nezvaný host- a všechno je jinak. Pak už jste až do konce filmu stále na pochybách, jak to bylo doopravdy. Co je výmysl a co je těžko uvěřitelná skutečnost.

Přišla mi na mysl spouta otázek...
Co vlastně víme o těch, které si bereme dobrovolně a slibujeme si vzájemně, že spolu budeme navždy? A mají hříchy mládí promlčecí lhůtu?
Může zdánlivá nedospělost fungovat jako omluvenka na to, co jsme provedli?
Jak moc o sobě lžeme svému okolí?
Můžeme obelhat i sami sebe?
Měníme se s přibývajícím věkem- nebo jsme stále stejní, jen ten, kdo nás miluje nevidí naše stinné stránky?
Co všechno jsou rodiče ochotni udělat pro svoje děti? 
Zločin a trest?
Co s kostlivci ukrytými ve vlastní skříni? 

Film skončil. Na plátně byla dlouhou chvíli němá tma. V sále nikdo ani nedutal. Všichni přemýšleli. Určitě měl každý z nás o čem.

Bude to znít asi feministicky, ale je to můj dojem: všichni mužští hrdinové byli odsouzení i politováníhodní zároveň. Každý za něco jiného. Průšviháři, vyvrženci, slaboši... a přesto si je krásné ženy vybraly za otce svých dětí... v reálu to jistě funguje obousměrně- tedy pohlaví mohou být libovolně zameněna.

Líbánky, při kterých mrazí. Není špatné je vidět, jen je třeba zhlédnout je v mimořádně dobré psychické kondici ;-) Naposledy jsem takovou filmovou depku utržila po zhlédnutí dánského filmu "Hon".

Moje filmové léto

16.7.2013

 Do kina moc často nechodím. Zatímco v divadle se nacházím pravidelně a ráda a někdy i několikrát do měsíce, do kina zajdu párkrát za rok. Vadí mi ty reklamy a chroupání popcornu... a to už je obehraná píseň. Zkrátka mám v Praze asi tři kina, kam můžu- Aero, Atlas a BioOKO. ;-)

Jsou totiž zajímavá, nevypadají tak jako moderní kinosály- tedy uniformě- mají svoji tvář, svoji kavárnu, kde koupíte kdeco  jen ne ten POPCORN!!, který mi každé představení změní v iluzi posezení v kukuřičném lánu...  (dodatek: slečny barmanky z BIOOKO by možná mohly absolvovat nějaké školení, jak se chovat vlídně, že bílé víno se uchovává nejlépe v lednici, že to jinak "není dobrý" ...  AERO v tomto případě zaujímá 1.místo a pochvalu k tomu. Tam je posezení před filmem žádoucí!! :-)

Je půlka července, a já mám už zhlédnuté dva filmy!! :-)

Tak ten první je dánský z roku 2012 - je s titulky. S českým překladem názvu "HON". Znalci asi tuší, že severský film nebude žádnou veselou taškařicí. Takže kdo rád psycho, určitě doporučuju.

Film ze školního prostředí, co všechno se učiteli může stát, co všechno ustojí a neustojí vztahy - partnerské, přátelské, rodinné...  co způsobí jedno celkem nevinné tvrzení pětileté holky.
Drama, při kterém sedíte jak zařezaní a čekáte, že už konečně někdo hlavního hrdinu zachrání a osvobodí, ale kdepak... od začátku do konce si sympatický učitel zažívá psychologické peklo na všech frontách: ve ztahu s partnerkou, se synem, s nadřízeným, s kamarády... Je to film náročný a myšlenky se mi k němu vracejí i po týdnu. Za jistých okolností lze člověka zcela zničit jedním vykonstruovaným tvrzením... když se toho někdo chopí s nadšením, dokáže to :-(

Druhým snímkem je tolik propagovaný nový český film Alice Nellis REVIVAL. Do kina jsme šli hromadně, což je bezva, protože komedii si člověk užije mnohem víc, když se směje více lidí.

Revival byl z mého pohledu filmem příjemným. Komu nevadí černý -místy až morbidní- humor, bude se určitě dobře bavit. Mnohé hlášky jistě časem zdomácní i v běžném životě.

Film o stárnoucích kamarádech, kteří si uvědomují svůj strach ze smrti- na toto téma drsně žertují... chtějí si ve svém životě ještě užít, co se dá... Vztahy už dospělých dětí a rodičů... co všechno musejí rodiče dětem prominout a tolerovat a co se musí stát, aby děti pochopily a neodsuzovaly jednání svých rodičů, které často považují za staromódní a trapné. Komedie ze života. Každý z nás byl dospívajícícm dítětem, mnozí se pomalu přehupujeme do role těch "trapných rodičů, co nic nechápou"...

Pro mě úžasný výkon M. Krobota (zamilovala jsem si ho už v Okresním přeboru); překvapil mě herecky i R.Genzer (achjo, to jsou ty předsudky-role mu sedla náramně!). Bolek Polívka a Vojta Dyk coby otec a syn taky zajímavé... otravný je product placement.
Film se dá vidět opakovaně, pro letní líné dny jako stvořený. 

V 29.čísle Instinktu vyšel právě pěkný rozhovor s Alice Nellis - o filmu, o natáčení, o významných meznících jejího života...