Termíny

31.3.2011

Změna času na letní mě každoročně totálně vykolejí a zbrzdí. Nesnáším tyhle časové posuny!!
Letos se mi neplánovaně nakupilo několik problémů, které bylo třeba vyřešit právě do posledního března, takže bych docela uvítala zas nějaké období mírného zklidnění.

Sotva jsem dořešila problémy pracovní, už se hrnuly další... Program na plánovaný víkend pro rodiny s dětmi s handicapem se postupně rozpadl, takže se přehoupl do roviny: zařiď si to všechno sama a budeš mít o starost míň...jo, jenže já to fakt nestíhám. Jsem zvědavá, jak to nakonec všechno zítra dopadne ... večer pro dospělé snad nějak... a bojovka pro děti- no, doufejme, že je do neděle všechny soustředíme zpět na základnu ;-) Vymyslela jsem několik pestrých úkolů, takže dneska mi dost času zabralo, než jsem např.  splašila "perly" pro Zlatovlásku, které by mohli navlékat i ti méně manuálně zruční. ... A mám!! :-)
Zvládla jsem dodělat korekturu jedné útlé brožurky, což jsem vlastně taky neměla v úmyslu, ale nakonec jsem si říkala, že to třeba někomu pomůže - a kývla...

Do toho všeho ještě vyplnit DP. Nevím, jak to dokážu, ale pokaždé ten prokletý růžový tiskopis vyplňuju tak dlouho, až je z toho poslední březen a náležitá fronta v podatelně.

Moje dieta se má asi tak, že jsem přestala mlsat-to jo, ale jsou to muka!!! ...no ale s tím pohybem je to bída :-( Madlena drsně konstatovala, že mi "ten špek" vůbec nemizí...;-)

Takže špek jsem zlikvidovat nezvládla a knížku na nočním stolku jsem dočíst taky nestihla. O tom, jak krutý je pohled z našich oken, když se do nich opřou nemilosrdné paprsky jarního slunce, to radši pomlčím. A kdy to všechno stihnu dodělat??? ...to bych jen tak orientačně taky chtěla vědět. Doufám, že LETOS. Vyšší cíle už snad ani nemám ;-)

FEBIOfest

27.3.2011


V neděli večer jsme poprvé kráčeli po červeném běhounu, abychom na stříbrném plátně zhlédli skvosty světové produkce na 18. Mezinárodním filmovém festivalu.

Lístky jsem kupovala já- filmový neználek. Do kina chodím málokdy a televizní divák jsem velmi špatný. Pokud právě nežehlím, sednu si do plyše a jediné, co vidím, jsou titulky- ty úvodní, a pak ty závěrečné... :-) Měla jsem dvě volné vstupenky a film jsem vybírala podle toho, kdy máme čas- tedy v neděli od cca 20hod. Jaké bylo moje překvapení, že zrovna promítali argentinský snímek! :-)

Pro znalce uvedu, že se jednalo o psychologický film Natalie Smirnoff s názvem "Skládačka". Byla to dobrá volba! 



50letá žena dostane jako dárek ke kulatinám puzzle a úplně propadne puzzlománii. Vypracuje si svůj vlastní systém skládání ... odpoví na inzerát, kde muž hledá partnerku na účast v mezinárodní soutěži ve skládání puzzlí... no a nejde samozřejmě jen o skládání dílků obrázku, ale skládá se mozaika života...

Poté jsme ještě zašli do hodpody k Andělovi, abychom probrali své dojmy z filmu a já si ke svému malému pivu dala ten nejúžasnější a nejlíp nazdobený nakládaný hermelín, jaký lze v Praze dostat!!

Film i hermelín doporučuju!! Báječná kombinace pro příjemný večer ;-)

Poprvé vdaná

25.3.2011

Pozvala jsem babičku do divadla. Poslední dobou se nám kulturní akce nějak nakupily, a tak hlídala "přes čas" ;-)

Představení bych definovala jako skvěle využitou hereckou příležitost, kterou dostala Taťjana Medvecká a předvedla doslova herecký koncert.

Hra ruského autora Pavla Nilina vypráví o tom, jak se v Rusku - tedy vlastně tehdy v Sovětském svazu- žilo. Socialistické soužití- více lidí v jednom bytě, přičemž jeden sledoval druhého, jestli je právě on tím správným budovatelem vlasti a jestli žije s souladu se socialistickou morálkou... Musím říct, že mi tedy až nepříjemně naskakovaly ty dobové reálie, byť je jim už více jak 20let odzvoněno :-(


K vytvoření koláže byly použity fotografie z internetu.


T. Medvecká - coby obyčejná a  celý život těžce pracující ruská žena Tonička- odehraje celé představení v teplákách a zástěře, s kýblem a smetákem v ruce.  Převypráví divákům svůj životní příběh. Vypravuje s nadhledem, a tak i líčení těch krušných období nejednou vyvolalo v hledišti smích. 
T.M. během představení zahraje řadu nejrůznějších postav, které jejím životem prošly. Skvěle se jí daří zejména  ty mužské :-)

 Dvouhodinový výstup nakonec končí šťastně a dlouhý potlesk doprovází hudba "Moskevských večerů" - asociací na tehdejší dobu bylo opravdu hodně! ;-)

Publikum bylo věkově velmi různorodé- střední a starší generace v textu jistě našla i spoustu jinotajů... ti mladší nevím ;-) - znalost základů ruštiny  a dějin socialismu je zde výhodou! (nikoli však podmínkou :-)) 

 Vzhledem k nenáročnosti na kulisy a vybavení je představení putovní, a tak pokud zavítá i k vám, nenechte si  Poprvé vdanou T. Medveckou určitě ujít! 
Za ztvárnění této role získala  paní Medvecká v roce 2002 cenu Thálie!

Domácí cirkus

23.- 24.3. 2011

Máme doma cirkus- doslova i dopísmene ;-)

Marod se uzdravil již natolik, že v posteli přes den nepobývá ani minutu. Vyžaduje zábavu. Dopoledne mu ji dopřávám já- věnujeme se písance a počítání... takže žádná velká radost a nadšení.

Odpoledne s tatínkem je to jiné- zatímco já pracuju, hlídá tatínek, a  ten je ochoten uskutečnit kdejakou skopičinu, neb se nestresuje tím, že se někde  udělá binec. Má tu vzácnou vlastnost, která je patrně vázaná pouze na chromozom Y, nevidět nepořádek a ještě ho  s úsměvem šířit.

Martina přišla s nápadem, že udělá domácí cirkus (jako by toho tady nebylo málo!!) Vžila se do role provazochodkyně. Tatínek ihned z kabelu od tiskárny vykouzlil provazochodecké lano, Martina se náležitě vystrojila, rozevřela paraplíčko a už balancovala.

Když to pěkně natrénovala, vyrobila vstupenky a pozvala všechny na vystoupení.

Součástí exhibice bylo i krocení divokého tygra Tobina a jeho zavření do klece. :-) Tobin podlehl lacinému triku a poslušně sbíral kousky krmení, které ho zavedly až do proutěné přepravky, kde za ním zaklapla vrátka a bylo... sklidil potlesk, ale bylo mu to srdečně jedno :-)

Ve čtvrtek ráno jsme s Máťou šly na kontrolu k paní dr. Paní dr. se vrhla na odběr krve- to Máťa nečekala, ale chovala se vzorně. Ani nepípla! Dr. konstatovala, že angína se jeví jako zaléčená. Hurá!!

Pozvala jsem Martinu do místní sámošky, aby si vybrala odměnu za hrdinství. Chtěla koupit housku s mákem. Za 3Kč. Nic víc nežádala... (někdy fakt netuším, kde jsem ve výchově udělala chybu... :-) )

Zavolat na výsledky krve jsem samozřejmě zapomněla- respektive jsem si na to vzpomněla v 6 večer...  Ale objektivně se mi pacient jeví jako uzdravený a v pondělí pošupajdí do školy :-))
Snad tam vydrží alespoŇ týden...


Dřevorubci

20.3.2011

Pohled z okna mě donutil doběhnout pro foťák. To abych zachytila ty dva "patymaty", jak likvidují pařez po našem obrovském smrku.

 Smrk jsme museli před dvěma lety porazit :-(  Stál příliš blízko domu, takže když fučel vichr, jeho větve čechraly příliš důvěrně tašky na střeše a jeho kořeny byly ze všech stran obehnány zdmi a betonem, takže se těžko hledal směr vhodný pro pád smrku v případě nouze.

Porazit v Praze strom není jednoduché. Musí to posoudit několik úředníků a vystavit potřebné povolení k takovému zásahu, kde se zároveŇ zavazujete, že do dvou let zmizelý strom nahradíte jiným kusem zeleně.

Čas se naplnil. Dva roky uplynuly a děda uznal, že pařez opravdu sám neshnije, ba ani jinak nezmizí a že bude třeba jej vykopat. Návrhy na vypůjčení frézy odmítl- "je to drahý" ;-)
Povolal si na pomoc kamaráda. Nejprve obrovský pařez obkopali, a pak zasedli a řezali a řezali... Pochvalovali si, jaké je to pěkné dřevo a jak na to vyzráli! ... a každý, kdo šel okolo, se podivoval, cože to vyvádějí...a oni ochotně povykládali celou historii a zdůvodŇovali své počínání :-))

Mně ta fotka přijde jako záběr z oblíbeného kresleného seriálu o dvou kutilech, co si poradí vždycky se vším- bez záruky požadovaného výsledku ovšem :-))
Snad všichni tento zásah přežijí ve zdraví ... ;-)


Na tahu

19.3.2011

V sobotu jsem vyrazila na tah! Kamarád slavil narozeniny- a protože to je ta moje "zabíjačková banda"- tak jak jinak, než že se bude udit maso. Sešlo se nás tam docela dost, o veselé příhody nebyla nouze :-))

Stylová výzdoba naší "klubovny" ;-)


Masíčko bylo výborné- krásně vonělo a jen se lesklo mastnotou... do mojí dietní kúry moc nepasovalo.... :-(

Dortů se sešlo hned několik. Tady je ten, který byl vyroben "na tělo". Oslavenec je profesí zedník, a tak mu dcery vyrobily marcipánového zedníka a postavily zeď z marcipánových cihel .. :-) ..dortu jsem odolala!! :-)


Dary byly pestré a některé i nápadité. Krom tuctu flašek alkoholem  se sešlo i pár skvostů. Jedním z nich bylo prasátko vyrobené z tlačenky! Vše - krom čepičky- bylo jedlé! Prasátko mělo špekové brýle :-)) 
Povídalo se, proběhly vtípky a žerty všeho druhu... zpívalo se s kytarou... a na nebi svítil mega měsíc- největší úplněk za posledních asi 20let. A všichni Josefové slavili svůj svátek... a my museli o půlnoci domů, protože Martina bere antibiotika a je k neprobuzení :-( Ale babička to zmákla...radši se neptáme, jak :-)))

Bylo to prima rozptýlení po pracovním týdnu. Oslavence jsme obdarovali fotoknihou a byl nadšen. jako  dárek můžu doporučit! ;-)

Ta váha si mě neváží

18.3.2011

Moje stravovací návyky rozhodně nejsou tím, čím bych  se mohla chlubit. Na jídlo mám v podstatě klid v momentě, kdy všichni zalezou do postele- nikdo mě pak už nevolá, nikdo nic nechce, tudíž  po deváté večer začíná moje slavnost obžerství. Čokoládu ke kafi likviduju stejně  jako Jeníček s Mařenkou perníkovou chaloupku, křupky, tyčinky, oříšky... prostě všechno, co se nedoporučuje, praktikuju v hojné míře.

Majda - můj hlavní kritik a módní policie k tomu - mě  pozorovala  při práci na PC a nemilosrdně zahlásila: "Mami, zastrč to břicho!" ... Nojo, zastrč, ale kam!!??
Smutně jsem konstatovala, že budu muset svoji chuŤ k jídlu opravdu korigovat. :-(
Slibuju si tedy, že ke kávě  nebudu mlsat. Večeři pozřu nejpozději v 6večer a večerní aktivity budu trávit leda ve společnosti čaje. Začnu jíst zdravě!

Na důkaz toho jsem si koupila  tašku jablek, hlávku ledového salátu a lilek.
Členové rodiny trousí vtipy na moji adresu, jakože se hodlám státi hlodavcem. Ignoruju to. 
Lilek jsem si pěkně zapekla podle tohoto receptu:

Ježíšek obdaroval naši rodinu dalším digitálním vynálezem- osobní váhou. Na váhu obvykle nelezu. Stresovalo by mě to. Wlk mě ale přesvědčil, že pro hubnutí je nezbytné zjistit výchozí údaj, aby se vidělo, jak úspěšně proces probíhá.
Tak jo. Váha je opravdu chytrá. Vyžaduje všechnymožné údaje: věk, výšku... ostatní si sama dopočítá. Stoupám na ni. V duchu si oddychnu- ukazuje přesně podle vzorce: výška mínus 100. Chvíli počítá... a vida! Píše, že podle tabulky jsem obézní!! Tak to je tedy zdrcující zjištění. Tak já jsem k tomu všemu ještě obézní :-((

Wlk žertuje- mailem mi posílá nejrůznější návrhy, jak se dá zhubnout a i písničku, jejíž verš jsem si vypůjčila do názvu příspěvku.




No, tak uvidíme, co se s tím dá dělat :-)

A co pořád děláš?

17.3.2011

Žiju v poklusu. AŤ se snažím sebevíc, nikdy nemám hotovo vše, co si myslím, že bych mít měla. Nestíhám. Přitom se nedá říct, že bych vysedávala u televize, či znuděně čučela z okna, nebo obrážela shopping centra jentak bez konkrétního cíle. Někteří nechcápou.
A co pořád děláš, že nezavoláš...nepřijdeš... nenapíšeš... a nebo cokoli jiného?, ptají se ostatní.

Nojo, co já pořád dělám?
Čtvrtek byl zářným příkladem mého "normálního" dne, kdy dělám pořád něco, ač to tak nevypadá.

Ráno klasika: vyskočit na zvonění budíku, cestou do koupelny zapnout vodu na čaj a kávu, cestou zpět oznámit ratolestem alergizující frázi, že  "škola volá". Při tom všem přeskakovat řvoucího kocoura, který se hlásí o druhou snídani a nebo honí balonek po bytě, aby na sebe upozornil.
Nachystat dětem krmi do krabiček, pití- snídani, uhlídat Martinu, aby ještě něco bezděčně nevyndala z aktovky a aby neodešla v bačkorách. Rozvézt děti do škol.

Ve čtvrtek chodím do práce až na 12., takže dopoledne obvykle trávím  nákupem potravin a žehlením, nebo jinými odpornými domácími pracemi. Vždy to neskutečně rychle uteče a oběd jím v klidu málokdy.

V práci se nezastavím, mobil neberu, ani nepíšu sms- není čas- prostě to nelze. V 5 večer končím, zpravidla si tam v klidu sednu, dopiju svoji láhev minerálky, prohodím pár slov s uklizečkou a vyrážím k domovu.

Po půl šesté se hrabu po schodech do bytu a už se na mě sbíhají! Kocour opět huláká a hlásí, že miska je prázdná; Majda se chlubí svými studijními úspěchy a oznamuje, že Martina je asi nemocná. Mám sto chutí sebou praštit a předstírat smrt. Odhodím promoklý kabát a ženu se do pokoje. Martina má na první omak teplotu. Teploměr pípá na údaji 38,3. Martina si stěžuje na bolest uší a krku. No, podle mého angína jak vyšitá.
Rychle ji pakuju, pospícháme na ORL na polikliniku. Zákon schválnosti funguje 100%- zrovna dneska mají zkrácenou pracovní dobu do 16:00.

Tak znovu do auta a hurá na Bulovku. vyzvednout lísteček za 90Kč jako poplatek za pohotovostní službu, a pak už jen ulovit nějakého doktora. Sestra je vlídná, vyptává se na podrobnosti, mylně ji informuju, že už jsme tam určitě byli. Po několika minutách vyleze, že tedy nebyli a požaduje doklady na vyplnění karty. Omlouvám se,... nojo, kdo si to má pamatovat! Na Bulovce jsme jak doma, s kým a čím...to už se mi vážně plete.
Sestra je v klidu, usmívá se a tvrdí, že to nevadí ;-)

Sedíme s Martinou v čekárně a ona pořád mluví. Mluví úplně o všem. Nepřestává, ani když na mě mluví sestra. Asi ta teplota...  V momentě, kdy přibíhá mladý zavalitý doktor, Martina hlasitě komentuje: "Fuj, doktorem bych nechtěla bejt. Všude samá krev. Já radši budu stavět domy..."
Okřikuju ji, ať je ticho!!!
Doktor už z dálky halaká: "Martino, tak co je?!" ... aha, už je informován! :-) )

Martina se s klidem usadí do vyšetřovacího křesla a pořád mele pantem. Doktor se tlemí. Martina zmlkne v momentě, kdy jí doktor naučeným trikem chytí jazyk do gázy a do krku jí strčí špachtli. Doktor konstatuje, že je to fakt angína :-(( Antibiotika dobrala přesně před týdnem. Doktor nemá radost, já už teprv ne. :-((  Napíše nám recept, všechno vysvětluje, komentuje svůj nález a pochválí nás, že jsme přišly včas. Oba se loučí s úsměvem. Beru recept na léky a zprávu a táhnu Martinu ven z ordinace.

Cestou domů lékárna a na základně jsme opět v 18:30. Wlk zatím připravil večeři a vyřídil s Majdou úkoly do školy. O půl osmé odchází na volejbal.
Martinu jsem založila do postele, jdu na večerní hygienu Majdy. V půl deváté mám pocit, že už musí být "zítra"- den mi připadá neskutečně dlouhý.
O půl hodiny později jsem "tuhá" - nestihnu si ani uvařit kafe, Wlk mě nachází spící v polosedě. O půlnoci Martina bere ATB. Ožiju, alespoň vycídím vanu a umyvadlo, přečtu asi dvě stránky v knize a zhasínám. na budíku je půl hodiny po půlnoci.

Tak to je to, co pořád dělám... pečuju, pracuju a neustále řeším nějaké nečekané situace - to mě zdržuje úplně nejvíc!!

Barování - tradičně netradičně

14.3.2011

Tak jsme opět zvítězili a získali lístky na tento báječný hudební koktejl, jaký umí namíchat jen na baru v Malostranské besedě.
Tentokráte nám vstupenky obstarala  naše Majda a byla na to náležitě pyšná... aby taky ne! Ví, že tímto se rodičů-prudičů zbaví na dost dlouhou dobu- přijdou domů k ránu a další den budou mít největší starosti s tím, jak překonat spánkový deficit a nebudou otravovat puboše výchovou ;-)

Vše při starém- tím, že máte vstupenky v kapse, ještě nemáte vyhráno...
I tentokrát bylo v sále hustě olístečkováno- snad jen barva lístečků se od minule změnila, takže na možnost "pohodlně se usadit" prostě odpadá - není moc kam :-((

Na scéně se tradičně střídali umělci různých žánrů a schopností :-), což se pokusím domumentovat několika ukázkami.

Dneska jsem vybrala paní Hanu Peckovou. Tato dáma je majitelkou krásného sopránu a taky učitelkou zpěvu celebrit typu Vojty Dyka, Matěje Rupperta a dalších.... Údajně naučí zpívat i židli (no to by se vidělo :-) )
Jak zpívá? Krásně, nahlas a bez chyb.





Zpívaly i hvězdy TV NOva - možná slyšíte ten rozdíl :-)




Vlastní tvorbou překvapila herečka Bára Poláková- tu já znám pouze z Divadla ABc, kde hraje v úžasné komedii Pan Kaplan má třídu rád




Stálicí Barování se stala i dokonalá Martina Bártová.




Za úlet večera považuju vystoupení Honzy Ciny a jeho kolegyně Marušky  :-))) Publikum řvalo smíchy, takže záznam má poněkud roztřesený obraz ;-)





Markéta Muzikářová je zářným příkladem toho, že housle rozhodně nejsou jen nástrojem pro vážnou hudbu.





Skvělé bylo i sólo pro mistra světa ve stepu  Tomáše Slavíčka a bubeníka Petra Zimáka- dokonalá souhra! :-)




Účinkujících bylo samozřejmě mnohem více. Radost mi udělali Eddie Stoilow; i Jelení loje, které dorazily až hodinu po půlnoci, ale předvedly skvělý výkon, překvapil mě Marek Ztracený, který se nechal vyprovokovat ke striptýzu a začal odhazovat své svršky ;-); tradičně zpívala v převleku Lucía Šoralová a nejvyšší zpívající herec Petr Šimíček... je jich zkrátka moc.

Všichni dohromady vytvořili originální mix a zasloužili se o to, že nikdo nemohl říct, že "to nebyl jeho styl". Na Barování je právě krásné to, že si tam každý najde to svoje... co by třeba ani nehledal, protože by vůbec netušil, že něco takového existuje :-)

Díky  organizátorům a za tu pestrost hostů a díky za další příjemný večer... ještě omezit to lístečkování a nebude co vytknout ;-)

Dnes večer je Barování!

 14.3.2011


Já se těším! Pondělí mám tedy tradičně  hektické, ale motivace k přežití je dostatečná :-)

Doufám, že budou zpívat a hrát moji oblíbenci- a těším se i na ty, kteří se o přízeŇ teprv budou ucházet.
Včera jsem si konečně pustila záznam Toboganu, kde byl hostem v pyžamu Vojta Dyk a můžu doporučit! (děkuji tímto Maríně za skvělý tip!! a za péči o mé kulturní já)

Tak příjemný pracovní týden všem a s mnohými večer na viděnou :-)

M.W.

Naši furianti v Dlouhé

10.3.2011

Divadlo v Dlouhé patří již několik mezi moje oblíbence. Repertoár máme zhlédnutý- některá představení i opakovaně ;-)
Stroupežnického Naši furianti mě tedy neoslovili ani za dob studií, ale říkali jsme si, že v podání tohoto hereckého souboru to nemůže být úplně špatné. Lístky nám věnovala babička, a tak jsme zcela neplánovaně vyrazili na tuto vesnickou frašku.

Hráli tam snad všichni herci- scény jsou bohatě zalidněné a odehrávají se na návsi- nebo v hospodě. Tomu odpovídají i dialogy. Je to taková veselá (místy až příliš)  hra se zpěvy.
Výkony herců celou hru povznesly na vyšší úroveň, než jsem očekávala, ale stejně bych dala ve svém soukromém hodnocení tak 60%.


Zotavování

9.3.2011

Ráno jsme Tobina předali na veterině. Nejprve nechtěl do své krásné proutěné přepravky nastoupit, na veterině ihned pochopil, že se bude dít něco nelibého, takže pro změnu nechtěl ven. Pokaždé s e někde zachytil jednou za svých čtyř končetin a pevně se držel. Paní dr. ho prohlídla, konstatovala, že je zdráv a výkonu schopen.

Po obědě jej vyzvedl Wlk, aby tam na mě Tobínek nemusel čekat až do večera. Prý byl v pohodě, nebrečel, jen ho nechtělo poslouchat tělo. Při obchůzce bytu přední část těla měla namířeno někam, kam ta zadní rozhodně nehodlala jít. Majda se smála, že je jak opilec a trvalo mu prý dobu, než pochopil, že bude praktičtější a míň namáhavé se z toho prospat.

Vlivem opiátů se mu asi nějak rozvinula fantazie a k odpočinku si vybíral naprosto atypická místa. Tady ho únava přemohla v půlce boje s Majdinou sedačkou do vozíku. Usnul zavěšený jako netopýr- oči otevřel jen díky mému štrachání s foťákem- tedy otevřel jen jedno. To druhé mělo nějaké těžké víčko. ;-)

Dr. zakázala šelmu krmit- aby prý nezvracel. To ale Tobin těžko chápe- půst do jeho životního stylu rozhodně nepatří :-)
 No ale přežil to, večer už i brousil drápy a šlapal dečku, takže snad už žádné komplikace nebudou.

Martina se ze své nemoci taky celkem zotavila. Urputný kašel a horečky opadly. Dr. konstatovala, že i poslech je OK. Martina je ale opravdu vzorný pacient. Dělala všechno, co dostala nařízeno, celý týden o ní skoro nevíme. Hraje si, maluje, poslouchá si CD...

Došla jsem do školy pro úkoly a máme spolu domácí školu. To je něco! Opět mě dostal text v našem úžasném Českém slabikáři... článek se jmenoval "Babička z Boubí".
Než jsme se dohodly na tom, co to BOUBÍ je a že je to BOUBÍ a ne bloudí a nebo loubí... málem mě kleplo!
Žasnu taky nad tím, kolik času tráví prvňáci psaním! Mordovala se tu s velkým psacím R a taky s velkým T. Psaní asi nebude naše hobby ani nic, zač bychom získávali diplomy. Ono je to ve finále stejně jedno, protože neznám mezi svými vrstevníky nikoho, kdo by normu písma dodržoval... Všichni píší  "po svém" a ponejvíce "tiskopsace" a nebo na klávesnici.
Martina ale neprotestuje, krouží svou levou ručkou  a obloučky a  smyčky usazuje na řádky za vydatné pomoci jazyka. Prostě má svůj styl :-)

Tak snad se marodům nepřitíží a od pondělka bude "normální" režim...i když jsme si vědoma toho, že v naší rodině slovo normální může mít i více významů :-)


Kočičiny kocoura Tobina

7.3.2011

Náš kocourek s námi bydlí už půl roku. Za ty měsíce se dokonale naučil využívat všech požitků, které naše domácnost nabízí. Na každého člena rodiny něco platí, on jediný má perfektně zmapováno, co to je.

Za nejdůležitější úkol považuje hlídání své misky. Jakmile se něco kolem šustne, už letí a vymňoukává, aby dvojnožec nedělal cavyky a koukal něco nasypat. Bere všechno. A když si někdo svůj naservírovaný talíř nehlídá, Tobin neváhá a udělá mu z něj dietní porci.
O tom by asi nejvíc mohl vyprávět děda. Tobin s ním rozehrál (dle mého dost nebezpečnou) hru ;-)
Zatímco si chystá   jídlo, Tobin se maximálně soustředí na to, jak dědu okrást. Téměř pokaždé se mu to podaří. Nedávno švihnul  dědovi z talíře plátek knedlíku a už s ním upaloval po schodech nahoru do pelíšku. Děda se nemohl dopočítat a kdybychom krádež nenahlásili, byl si jist, že si místo pěti nandal jen čtyři. Stejnětak když si ráno mazal housku. Připravil si plátky šunky- a najednou zjistil, že mu jeden přebývá. Tobin si pro jednu máslem mazanou houstičku sáhl a odtáhl si ji do úkrytu. Zlodějnu provozuje i s plným břichem- dožere misku- a už šmejdí, co by kde uzmul. Pokud k nám přijde návštěva a dostane něco ke kávě, je důrazně upozorněna, aby si to urychleně snědla, nebo aby si talířek bedlivě střežila :-)

Nejvíc ovšem zlobí babičku. Denně jí rozhází v koupelně všechny lahvičky se šampony a vším možným, co tak běžně v koupelnách na okraji vany stává. Pohlavkuje lahvičky packami a s radostí v oku sleduje, jak dopadají na dno vany.

Vyvrcholilo to tím, když si Tobin zahrál na bankovního lupiče, zmocnil  se babiččiny bankovní karty a zkoušel, jestli náhodou taky není jedlá. :-)

Nebyla. 
Babička zatím odolává pokušení ho zabít, ale mnohdy mu nepěkně vyhrožuje. :-)


S příchodem jara se v Tobinovi probudily hormony. Je mu přesně devět a půl měsíce a začal si značit své teritorium. Kočkoznalcům nemusím asi blíže vysvětlovat, co to znamená. Těm, kteří se značkujícím kocourem nikdy v jedné domácnosti nežili, to ani nedoporučuju. Puch jak od ropuch! Skoro bych řekla, že i v pavilonu opic se mi dýchá líp. ;-)

A tak jsem volala veterináři, abych Tobina objednala na kastraci. Děkuji Ivy za odbornou konzultaci- samozřejmě jsem sáhodlouze řešila, kdy je nejvhodnější čas a co a jak- názory jsou různé a já jsem Váha... nepříznivá kombinace :-(
.
Wlk rezolutně prohlásil, že další 2měsíce, než bude kocourovi rok, on tady s kolíčkem na nose chodit nebude... což tedy chápu, je tu fakt děsně neútulno. Babička se snaží přebít to parfémy, já zas savem- příroda je ovšem mocnější a on asi o to víc značí, aby zas přehlušil tu naši chemii :-))

Zkrátka včera jsem pročítala na internetu kdeco, hledala výsledky studií, jak ovlivňuje kastrace vývoj močových cest... měla jsem nutkání zavolat veťákovi, že to ruším, že ještě ne. Ale když se zas ráno bytem rozlila ta vůně jeho kočparfému, je rozhodnuto. Musí se svého mužství zbavit a snad mi to odpustí. :-(  Ve středu ráno jde. Nejstrašnější na celé věci je ovšem to, že 20hodin před zákrokem (provádí se v celkové anestezii) nesmí to zvíře bezedný žrát! To vážně nevím, jak zvládneme...

Muž bez minulosti ověnčený Radoky

5.3.2011

Cenami Alfréda Radoka jsou každoročně oceňovány počiny a výkony na českých divadelních scénách. Rok 2010 byl rokem více než příznivým pro mé oblíbené Dejvické divadlo.

Shodou okolností jsem předposlední únorový večer strávila opět v milé společnosti této komorní divadelní scény, za což vděčím Andree (díky!!), neboť se vydala do předprodeje vystát hned dvě fronty na lístky a ukořistila dokonce 1.řadu. (tam se tedy ovšem opravdu nedalo fotit- to bylo na očích všem hercům :-)

V představení "Muž bez minulosti"  finského autora  Akiho Kaurismäkii bylo oceněno hned ve dvou kategoriích. Hra se stala inscenací roku a představitel hlavního hrdiny- David Novotný- získal cenu za mužský herecký výkon.

Děj je poměrně jednoduchý: Muž Antero Lujanen je přepaden na nádraží chuligány. Utrpí vážný úraz hlavy, který díky operaci přežije, ale po probuzení zjistí, že si vůbec nic nepamatuje- ani svoje jméno- stává se  mužem bez minulosti.
Učí se tedy žít znova- od začátku. Je sice dospělý, ale chová se jako dítě- neví, jak fungují lidské vztahy; všechny zkušenosti zapomněl- všechno poznává znovu. Vstupuje do "nového života" jakoby očištěn-  nabízí se zamyšlení, kolik toho na sebe člověk během života nabalí- a co je ve skutečnosti opravdu pro život podstatné a nepostradatelné ;-)

Zamiluje se do pracovnice Armády spásy (vynikající Tatiana Vilhelmová) ...  a už se asi nesluší prozrazovat, jak to všechno dopadlo.

Pojetí hry je velmi originální. Jeviště je opět vybaveno jen stroze- žádné složité a nákladné kulisy. Jednotlivé scény jsou proloženy pěveckými výstupy, které díky ztvárnění často vyvolávaly v hledišti výbuchy smíchu.



Tu a tam se objevily parodie na nejrůznější známé věci- já přikládám tu, která mě rozesmála tak, že jsem nemohla přestat.

Možná mi to navozuje asociace díky zprávám o tom,  jak tečou peníze na našich ministerstvech...  Tak si říkám, jestli nám ještě jedno ministerstvo nechybí :-)) (pro název nutno vydržet do 0:48.vteřiny záznamu)
... kandidátů na ministra by se nabízelo hned několik ;-)





Každopádně Dejvickému divadlu gratuluju a přeju, aŤ je  i rok 2011 bohatý na dobré hry, na které se stojí fronty...  až se zas nějakým pokoutným způsobem dostanu k lístkům, ráda zajdu na cokoli. ;-)

Nepříjemné zpestření

4.3.2011

Tak máme doma zas o něco veseleji, než bych si přála.
Těšili jsme se na Katku, až přijede- a celé se to tradičně zkomplikovalo.

Martinka týden taknějak pokašlávala a ve středu navečer měla najednou teplotu- skoro 39°C. Ve čtvrtek ráno v pohodě, chtěla jít se školou do divadla, ale to jí samozřejmě neprošlo. Kašlala si dál a odpoledne opět vylítla teplota. Pojala jsem podezření, aby neměla zápal plic!

Hned ráno jsme se vydaly k paní dr. na poslech a pro radu. No, a co myslíte... řečeno slovy klasika: " měl ho tam!"
Paní dr. konstatovala, že jsem to dobře otipla, napsala balení klacidu, nařídila klid na lůžku a hodně pít...  Největší obavy máme vždycky, aby to nechytla Majda. Odizolovat ji nelze.. je sice převážně zavřená s Katkou v pokoji, ale stejně...

Martince nebylo dobře, zbylou část dne víceméně prospala. Je to vzorný pacient- užívá léky poslušně, pije... chuŤ k jídlu nemá. Je celá zchvácená, tvářičky červené jak korela.

 Katka už je zvyklá, že sotva se k naší rodině přiblíží, jistojistě někoho stihne záhadná choroba ;-) Naposledy jsme se viděli na podzim... než jsme skončili v jejich opavské nemocnici :-)

Večer vyrazily s Majdou do kina. Martina moc litovala a dožadovala se taky a vůbec nepomohlo utěšování, že stejný film už viděla před měsícem. Stejně prohlásila, že "Majda se má víc" ...a hotovo ;-)

Tak snad se nám podaří bacily v krátké době  nějak šetrně a ekologicky zlikvidovat....

Šest tanečních hodin s Pavlem Křížem

3.3.2011

 Už několik let jsem toužila vidět představení "Šest tanečních hodin v šesti týdnech" v divadle Ungelt. Jenže sehnat vstupenky se mi nedařilo. Stále vyprodáno. :-(
V listopadu dostal představitel hlavní role- Oldřich Kaiser - z divadla  výpověď, a tak jsem litovala, že už tento povedený kousek neuvidím.

Náhoda tomu asi chtěla. Na návštěvu se ohlásila naše nejvzdálenější Majdina asistentka Katka (z Vítkova), a protože za týden oslaví narozeniny, rozhodli jsme se ji obdarovat zážitkem. Pročetla jsem programy divadel- a zavítala i na nové www Ungeltu. Nabízelo se ještě pár vstupenek na nové nastudování této hry- roli učitele tance dostal Pavel Kříž.  Tím "pár vstupenek" měli na mysli doslova dvě: jedna do 1.řady a jedna do 7. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem je vzala obě :-)

Divadlo Ungelt je maličké. 7.řada je vlastně řadou poslední ;-)  Nachází se ve sklepení románské budovy zz 11.století. Divadelní klub je vybaven židlemi, které darovaly významné osobnosti kulturního a veřejného života.


Představení "Šest tanečních hodin v šesti týdnech" je příjemnou podívanou. Pavlu Křížovi role učitele tance neuvěřitelně sedne- asi hlavně díky vítězství v soutěži StarDance 2010. Partnerkou je mu Chantal Poullain, která si ho najme jako soukromého učitele tance. Jejich konverzace je odlehčená a velmi vtipná, až postupem času se ukáže, že oba hrdinové mají své 13.komnaty plné kostlivců.

Katku jsem usadila do 1.řady, aby měla herce nadosah.
A jaké bylo překvapení, když se vedle mne do 7.řady posadil sám pan principál- Milan Hein- alespoŇ bylo komu sdělovat své dojmy ;-)  Jednalo se totiž teprve asi o 3.reprízu, takže tam byl "pracovně"- psal si poznámky, aby vychytal ještě poslední mouchy... a je velmi komunikativní :-))

Oba herci sklidili dlouhý potlesk (zaslouženě!) Jediné, co mi trochu vadilo, byla mluva paní Ch.P. Vím, že ten nečeský přízvuk k ní neodmyslitelně patří a někdy působí komicky, ale občas jsem díky němu textu nerozuměla- nebo něco přeslechla...

Po představení jsme si ještě s Katkou daly 2deci v divadelním klubu, abychom poseděly na různých židlích ;-) a probraly své postřehy. Pak už jen  malá  noční oblídka Staroměstského náměstí- a tramvají až domů...

Toto představení bude Ungelt hrát i na své Letní scéně   na hradčanském Novém Světě (ta je bezbariérová). Předprodej vstupenek byl již zahájen- tak neváhejte, vážně stojí za vidění!

Anglicky II.- National Grammar Day

 4.3. 2011

Dnes mohou slavit všichni, kdo propadli kouzlu gramatiky :-))

V návaznosti na předchozí příspěvek o tom, jak efektivně učit anglicky již od základní školy :-), jsem  dnes na mých oblíbených www   objevila kreslený vtip:


No není kouzelný? :-))

4.březen je dnem, kdy byste měli mluvit a psát správně - tedy spisovně- pomáhat ostatním, aby to dělali taky tak ;-)

Pokud máte v okolí nějakého "language lover", můžete ho překvapit i elektronickým přáním...  já bych tedy měla tip, koho potěšit... ;-))

Anglicky

1.3. 2011

Všichni se učíme pořád  anglicky. V dnešní době opravdu nezbytná nutnost.

Někteří rodiče na to jdou zostra a své děti do jazykových kurzů přihlašují dříve, než odhodí pleny. Je to takový trend v současné výchově. Dítě vypovídá o svých schopnostech výčtem kroužků, které navštěvuje.

Nejsem zastáncem amerických školek. Myslím, že je rozdíl, když dítě vyrůstá v dvojjazyčném prostředí, a pak nastoupí do školky, kde se domluví pouze anglicky, ale zcela jiná situace nastává pro dítě, které je do takového prostředí vrženo a najednou zjistí, že si neumí říct ani o základní potřeby. Ti dravější si asi poradí, ovšem co ti ostatní? Jak jim asi je?

K tomuto zamyšlení mě přivedl jeden vyslechnutý rozhovor.
Běžná situace: v restauraci u stolu sedí dvě maminky a 3děti- z toho dvě 5leté. Maminky se baví o školce. Jedna chválí svého synka, jak chodí do školky rád a že i bez problémů spinká.
Druhá popichuje svého potomka: "Vidíš, Mareček chodí do školky rád. A nebrečí kvůli tomu!"
"Já už taky nebječim a chodim uád", patlavě odpovídá ten druhý.
"Nojo, ale vzpomeň si, cos dělal ve staré školce!! A to tě Alex vždycky pozdravuje, když mě potká..."
"Jenže tam še muší mjuvit anguišky. A já nechči mjuvit anguišky požád. Já chci mjuvit anguišky jenom když já chči!!!", ohrazuje se špatnou výslovností dotčený.
"No, vidíš, je to paličák. A tos neviděla, jak řval. Denně!! Půl roku jsem to vydržela, a pak šel do normální český školky. Je to k ničemu. To víš, lítaj venku, občas něco matlaj u stolu... ", znechuceně komentuje kamarádce matka antianglicky zaměřeného  synka.

Držím mu palce! Zdá se, že ví, co chce a umí si to prosadit ! ;-)

Rodiče utratí za americké školky desetitísíce ročně, jde jim o to, aby něco nezameškali, aby jejich dítě bylo do života připravené... Dobrá, je to jedna z nabízených možností na trhu. To, že se s ní zrovna já neztotožňuju, neznamená, že by ji měli zakázat.
Poskočíme do věku povinné školní docházky, kdy žáci s angličtinou povinně tráví 3-4hodiny týdně. Někdy se ovšem nabízí otázka, jak moc přínosné to je. Dost často mě to napadá v souvislosti s Majdinými úkoly.

Poslala mi kamarádka věty, které měl její syn v testu přeložit do angličtiny. Chtěla slyšet, co si o tom myslím.
Četla jsem je několikrát, a asi jsem ani po opakovaném čtení nepochopila  smysl některých.
Paní učitelka chtěla patrně zjistit, jak děti zvládají stupňování přídavných jmen. Zaráží mne jen způsob, jaký k tomu zvolila.
Nás vždycky učili, že testem se má  zjistit, co jsme žáky naučili - tedy co umějí- ne jim dokázat to, co neumějí...

Dá se předpokládat, že cizí jazyk studuju k tomu, abych ho mohla používat především prakticky- tedy k domluvení se v běžných situacích. A tak se možná  mezi čtenáři najde někdo, kdo mi poví, v jakých situacích bych některé z těchto vět mohla použít- zejména věta č. 2 a 5 mě zajímá... no ona i ta jednička stojí za úvahu ;-)

1/ Náš pes je smutnější než jejich nová kočka.
2/ Jsem nejlegračnější zvíře v této vesnici.
3/ Petr je nejmenší ve třídě, ale není tak malý jako Tom.
4/ Řidiči aut jsou někdy pomalí, pomalejší než náš strýc.
5/ Její obličej je krásnější než jeho hlava.

I já jsem měla potřebu to "konzultovat dále", a tak jsem  dnes vedla  na toto téma dnes několik úsměvných rozhovorů. Nápady byly vskutku originální: dvojku prý určitě  použiju při masupustním reji, nebo po flámu v případě, že budu mít dostatek  alkoholu v krvi :-)
A pětku by mohl z úst vypustit snad nějaký plastický chirurg po úspěšně provedeném zákroku... a to ani nedomýšlím, co se asi honilo hlavou těm sedmákům, kteří je měli přeložit!

Jsem taky ráda originální, ale v některých případech bych se přecejen držela klasiky a nevymýšlela to, co již bylo vymyšleno šikovnějšími. Stupňování přídavných jmen jsem už procvičovala i záživnějším způsobem. Existuje tolik učebnic a příruček...

Cílem jazykové výuky na základní škole by podle mého mělo možná být  vypěstování kladného vztahu k onomu cizímu jazyku, pochopení a upevnění jeho základů na příkladech  běžné mluvy - a na zejména bych kladla důraz na schopnost dorozumět se! Což tedy patrně nebylo cílem tohoto testu... tady jsou texty vět tak krkolomné a komické, že  rozptylují pozornost natolik, že gramatika jde zcela stranou ;-)

Tak já nevím... ty vtipy o učitelkách asi nevznikají jen náhodou... žeby nějaká osobní zkušenost autorů ?? :-))