Výlet do Písku

30.7.2011

Další sobotní výlet. tentokráte na jih Čech byl opět doprovázen vytrvalým deštěm a chladným počasím. Děti se těšily, protože moje kamarádka je milovíkem všeho živého a chovatelem kdečeho. :-) Z obdivování krás města Písku nebylo nic. Ani jsme nevytáhli paty! Lilo a lilo...

Odpoledne se slavily psí narozeniny :-)) Celé jméno této ušlechtilé psí slečny samozřejmě nevím, požívám jen zkrácenou praktickou verzi: Flóra.

Flóra si nechala pěkně pogratulovat, přijala dort a rozbalila dárek (nadělený plyšák hned přišel o ucho ;-))


Naše holčičky byly fascinovány tímto hlodavcem: činčila Šarlota-  lítala a skákala v kleci jako divá. Děti žadonily, aby se mohla proběhnout po bytě, ale tento návrh u jinak mírumilovné tety neprošel :-)) Představa odchytu ji vybudila k zamítavé odpovědi, z čehož pak měla (úplně zbytečně!) výčitky svědomí, že dětem z Prahy!! nevyhověla :-))
(já její rozhodnutí hlasitě podporovala, představa, jak lákám hlodavce zpět do klece a vymýšlím lsti a nechám se i kousnout, jen aby byl lapen zpět... ani náhodou! :-))

Nejen psí dorty teta peče s láskou. I ten lidský byl výstavní a tuze dobrý!! :-)

A ještě jsem si vyfotila něco, čeho schopná rozhodně nejsem: malování. Takhle kreslí 17letá slečna...jen tak ... pro radost...


Pršet nepřestalo ani cestou domů. Lilo vytrvale i celou neděli... já fakt nevím, co to letos s tím počasím je!?


Období dešťů

20.-22.7.2011

 Od středy začalo pršet a do pátku už nepřestalo. Jindy klidný potůček se proměnil v celkem rychlou říčku,


 a tak moc nechybělo a nový most vystavěný po povodních v roce 1999 zas málem skončil po vodou.
 Lehce mě zneklidňovalo pomyšlení na evakuaci- už vidím, jak se balíme někam "rychle".


 Taková laguna vznikla na místě, kam si děti chodí stavět z písku a vody je tam sotva po kolena a dá se s rozběhem přeskočit na druhý břeh....

Nakonec došlo i na hasiče. Voda podmáčela stromy a stará borovice se nebezbečně naklonila na klubovnu, která bývá téměř nepřetržitě obydlená lidmi různých věkových kategorií... Zásah trval celé odpoledne, třebechovičtí hasiči předvedli všem přihlížejícím svoji techniku- nakonec museli povolat vybavenější posádku z HK a společnými silami sosnu odstranili do bezpečnější polohy.


Navečer konečně přestalo pršet. Táborák se ale nekonal, protože vše bylo dokonale nasáklé vodou. Buřty tedy kuchař zájemcům opekl v kuchyni... inu romantika :-)

V den odjezdu sluníčko svítilo od rána. Tak jsme s návratem do Prahy ani nepospíchali- došli si na dobrý oběd, pak se projeli na kolech, okoukli letošní úrodu borůvek (oproti loŇsku nic moc) a poté jen velmi neradi nasoukali do auta všechna naše zavazadla a sebe a jelo domůůůů!
Tak zase za rok! ;-)

Branné cvičení

Pro asistenty byla letos (díky aktivní matce L.Š.) nachystána bojovka ve stylu "branné cvičení".
Naši asistenti jsou ve věku, kdy už většina z nich ve škole nezažila povinné šílenství s krycím názvem "branné cvičení".

Našim vzpomínkám na prostředky IPCHO se uchechtávají a nevěří, že jsme si mohli hrát na válku tak vážně. Dostali pokyn, aby si s sebou vzali pláštěnku, že bude cvičení v praxi. :-)

Klasické prostředky IPCHO jsme samozřejmě neměli- kdeže je konec plynovým maskám ;-) Dostali improvizovaně roušky a místo slavných "pytlíků" jednorázové tašky z nejmenovaného hypermarketu :-)


Atmosféru jsme asistentům přiblížili písní Slávka Janouška

Asistenty čekaly úkoly z oblasti zdravovědy (přenos raněného na stoličce vyrobené z rukou) + prozkoušení ze základů záchrany života- měla na starost sama paní dr.;
topografie- jak zorientovat mapu je učil pan Wlk, který nelenil a pokud někdo úkol splnil rychleji, zaúkoloval ho stavbou protiatomového krytu na pískovišti :-) ... tou dobou lilo jak z konve...
Cvičení bylo i pro vozíčkáře :-)

Na startu si někteří krátili čas hrou na klavír v prostředcích IPCHO...




Asistenti byli skvělí, hru si fakt užívali- na stanovišti "hod granátem na cíl" byl jeden taťka, který si s gustem zavzpomínal na svá vojenská léta- neprominul nikomu nic a byl drsně absurdní :-)) Všichni z něj byli na větvi, protože jinak je to tvor tichý a mírumilovný :-)) Inu vžil se do role :-))

Pobavilo nás, že dneska už mlaďoši netuší, co se skrývalo za zkratkami jako: SSM, RVHP - co oni všechno nevymysleli :-))

Děkujeme za hojnou účast! bylo nám potěšením, že se bavily obě strany: organizátoři i účastníci :-)))

Westernová show

Program letošního pobytu byl zaměřen na western. Téma mně dost vzdálené- filmy s touto tematikou nesleduju, knihy mě taky minuly... je to zkrátka jedna z věcí, které mě neoslovily.... kladné body tím asi nezískávám, ale je to tak a těžko to už asi napravím. ;-)

Abych nevypadala jako sabotér, nechala jsem sobě koupit v Hořicích pravý kovbojský klobouk vietnamského původu. Stál celých 39Kč a v dešti se mi stal neocenitelným společníkem :-))

Jedno odpoledne byla v plánu westernová show v podání velmi zábavného kovboje Jana Betlacha.
Podívaná to byla vskutku zajímavá a velice akční.

Chvíli se kroužilo lasem ...
...poté se házelo nožem na nakreslený obličej ... a docela přesně!

...testovalo se i publikum.
Vždycky byl vybrán náhodný divák, aby něco předvedl - např. Iva měla ukázat, jak je hbitá a předvést, jestli dokáže sebrat láhev s pivem, kterou obkružovalo laso...
Iva pivo ráda, a tak to dokázala! :-)

S pivem se čarovalo i jinak- otevíralo se prásknutím biče (úspěšně!),


pak se točilo i pěnou dolů - viz foto :-)


Házelo se i tomahavkem- a to asi pán nějak vytušil moji náklonnost k těmto hrátkám a z davu vyhmátl jako házecí médium mě ... poprvé tomahavk letěl do křoví. :-)
Omlouvala jsem se, že tento nástroj vážně neovládám, jen jej umím pojmenovat... no ale napodruhé se pěkně zaťal do špalku :-)

Za svoje čísla pán sklidil velký potlesk- má toho v nabídce více - mj. i cestopisné besedy, protože projel celý svět. Je vtipný, zábavný a sám o sobě mluví jako o "mladém perspektivním na státu nezávislém důchodci" - to se mu dá směle věřit. Víc takových ;-)

Den v zajetí doktorů

18.7.2011

Kdo chce, může si tipnout, co je tohle:



Kdo si myslí, že kardiostimulátor v různých svých vývojových fázích, odpověděl správně. Ten vlevo je nejstarší z této sbírky, vyráběný v Tesle. A tyhle dráty vám doktor vpraví do těla- tedy do srdce, aby pracovalo ve správném rytmu. Vybere vám typ nejvhodnější pro vaše potíže a může vám slíbit, že dalších 10 až X let budtete fungovat "jako za mlada" :-)

Samozřejmě jsem velmi zkrátila a zlehčila obsah přednášky naší skvělé paní dr. Evy, která tento pobyt zaštiťuje po zdravotní stránce (přecejen koncentrace nemocných dětí je zde velká).
Paní dr. v civilu léčí lidem srdíčka. Je nesmírně šikovná a ani po letech ji práce nepřestala bavit- tleskám a opakuju, že tyhle lidi miluju!! Neznám nic horšího, než zmořen svými zdravotními problémy vstoupit do ordinace znuděného a nerudného doktora!

Paní dr. povyprávěla velmi zajímavě o historii kardiostimulátorů- já si jen pamatuju, že se používají od r. 1958 a že je zavedl jakýsi švédský doktor a jeho první pacient prodělal cca 26 reoperací (baterky se tehdy vybíjely po několika měsících) - a přežil svého operatéra o pěknou řádku let... Inu paradoxy ;-)


Dneska jsou kardiostimulátory velikosti větší mince- viz ten v igelitovém pytlíčku vpravo. Kdo si chce přečíst více a okouknout názorné fotky, jak a kam se kardiostimulátor zavádí- může kliknout SEM.

Vážně to bylo velice zajímavé.

V závěru přednášky jsem z okna místnosti  zahlédla, jak naše Martina letí dolů z cca 2metry vysoké prolejzačky (neměla tam samozřejmě co pohledávat!!) - spadla, prokousla si ret, tekla jí z nosu krev a řvala jak tur. Já měla rázem tachykardii!!! ;-) Martinu jsem dotáhla do koupelny, vše jsme zaléčili svépomocí - dostala vyhubováno, že neumí poslouchat a vidí, k čemu to pak vede... dobrý.

Horší to ten den začalo být s Majdou. Odpoledne zas začala zvracet. Jentak. Tušila jsem, že bude zle. Večer to nebylo lepší. Paní dr. jí píchla injekci na zklidnění žaludku, ale nezabralo to. :-(  Tušila jsem, že výjezd do hradecké nemocnice bude nevyhnutelný. Preventivně  jsem volala Katce- pracuje tam jako dr.-sice na jiném oddělení, ale my jsme extra případ a je pro doktory neznalé našich poměrů lepší, když je někdo věrohodný varuje :-) Katka byla zlatá, vše vytelefonovala a my opravdu sbalili věci a jelo se na kapačku.

Musím personál jen a jen chválit. Madlenu napíchli hned napoprvé, ubytovali ji na pokoji- přesně odbíjela půlnoc.

Krom nějakého šíleného dotazníku, nad kterým jsme se s Wlkem  sice dobře bavili, ale nedokázali na některé otázky najít vhodné odpovědi - kdo tyhle věci vymýšlí??? - jim nemám co vytknout.
Sestry opravdu celý den kmitaly, žádné vysedávání na sesterně - doktorů se tam za ten den a noc vystřídalo taky několik. Majdě se asi vrátilo to, co začalo už minulý týden s babičkou. Ono je to vcelku jedno, protože vždycky to končí stejně: kapačka a většinou je dobře. On tomu tedy nikdo nevěří, ale je to tak.

Majda se stala "vlastnictvím FN HK", jak se na peřině píše ;-)



Ráno se Majda vzbudila s dobrou náladou. Byla ochotná i jíst! Řekla, že půjdeme domů. Pan dr. tedy koukal dost vyjeveně, ale zas se moc nebránil- dohodli jsme se, že počkáme do večera- a necháme ještě pro jistotu kapat jednu bandu elixíru života. Majda celý den jedla, pila a tvářila se vesele.

Venku bylo krásně, naše společenstvo mělo na ten den v plánu celodenní výlet- tak naším cílem bylo poznávání FN HK. Někdo sbírá turistické známky, jiný zas lékařské zprávy... někdy si připadám jak blázen.

Ale mají to tam krásné!
Pokoje vyzdobené takovými veselými dekoracemi:



A za nápadité považuju i rozcestníky na chodbě
(ty jsem ještě nikde neviděla- a to jsem za ty roky už slušně zcestovalý nemocniční turista;-)


Večer se jelo zpátky do tábora!
Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že půjdu hned spát, ale pak mi to přislo  škoda-  radši jsem se šla rozptýlit do společnosti- a dobře udělala! :-)
Majda spala jak dudek - tvářičky pěkně růžové, tak jsme připili na její zdraví a modlili se, aby se nic podobného neopakovalo!

Relaxační pobyt ;-)

16.7.2011

V sobotu odjíždíme na "relaxační pobyt" (ono je to označení v našem podání trošku zavádějící ;-)) - vysvobodit babičku a dědu a převzít naše vykutálené ratolesti do své péče.

Každoročně se tu na týden schází  takové zvláštní seskupení lidí- rodiny se svými dětmi- tedy zdravými i postiženými, tlupa mladých lidí (zpravidla studentů), kteří obětují týden ze svého volna a dobrovolně v rodinách fungují jako asistenti, aby si oddychli i rodiče.  Pro všechny je připraven program- kdo chce, může se vyžít, kdo ne- může jej směle ignorovat.

To vše na břehu Bělečského rybníka, uprostřed nádherných- jak já říkám- bezbariérových lesů :-) Procházkou se dojde do příjemné hospůdky, kde vaří "soukromé pivo" značky CAR, ideální terén pro vyjížďky na kole- to vše cca 10km od Hradce Králové.



A pak že nerostou! tenhle měl 12cm! Ale ještě před námi jej stačil navštívit červ a provrtal mu ladnou nožku skrz na skrz :-((

Po roce jsme se zase viděli se starými známými tvářemi, bylo si co povídat. Jsem vždycky potěšená, že jsme všichni přežili s našimi dětmi náročný školní rok a shledáváme se v téměř ustálené sestavě. Těším se na skopičiny, které si pak vzájemně mezi dospěláky provádíme, těším se na debaty, které se často táhnou dlouho do noci  a pro mě jsou poučné a cenné  a mnohdy i velmi zábavné ;-)

Svátek

13.7.2011

Rádi vyhledáváme nejrůznější důvody k "oslavám" :-)
Dneska se jeden oficiální  nabízel- v kalendáři je tento den věnovaný všem Markétám- tedy i mně! :-))

Majdě se podle došlých SMS udělalo lépe a s babičkou přes den naspávaly probdělou noc. Z našeho plánovaného výjezdu do HK sešlo. Zůstali jsme s Wlkem doma. Venku lilo, nikam na večeři se nám nechtělo. Wlk pojal oslavu originálně :-)) Má tedy spoustu nectností (jako každý chlap ;-)), ale jeho velkou předností je jeho hravost a nápaditost v oblasti kravin.

Vystrojil mi retro oslavu- u babičky vyšťoural plexisklový tácek, doběhl pro šunkové chlebíčky, nelenil a zakoupil (podle mě nepitelné) víno zn. Sklepmistr (horší snad je jen Svíčka :-)), sebe oděl ve dvacet let starý oblek a širokou kravatu, natužil patku alá "Discopříběh" a v ruce třímal klasické rudé karafiáty (prý to byla fuška je sehnat :-)) a poukaz na rekreaci ROH :-))

Válela jsem se tu smíchy. Asociace se dostavily ihned, a tak jsme vzpomínali, jak jsme "tehdy" žili a co jsme jedli a pili :-)) Sklepmistra jsem nakonec usmlouvala- zůstal zavřený ;-)- a došlo na šampáňo. Po včerejší zkušenosti jsme se rozhodli láhev rychle vypít, abychom stihli alkohol odbourat a v případě potřeby (že zas Majdě bude zle) v noci vyjet k zásahu ;-)  
(nic takového naštěstí nebylo třeba)

Zatímco jsme konzumovali chlebíčky a řehtali se všemu možnému, venku se schylovalo k pěkné bouřce. Pro někoho romantická záležitoat, pro mě jeden z důvodů někam zalézt. Hromy bily, blesky křižovaly oblohu, utěsnila jsem všechna okna, stáhla žaluzie... aby můj drahý romantik rozrazil balkonové dveře dokořán, nainstaloval stativ a začal tu nádheru fotit!! 
Neskutečný!!!

Každý jsme oslavu pojal po svém. Tobin se s námi docela nudil. Bouřka ho nevzrušila, ani v TV nic pořádného nedávali...a tak usnul :-)

Literární kavárna Salmovská

12.7.2011

Na tento večer jsme se těšila asitak půl roku. Zhruba v té době mi totiž bubeník Petr Zimák na Barování prozradil, jaké úžasné pořady tam s dalšími kapelami, v nichž figuruje, pořádají. Časově nám to bohužel nikdy nevyšlo, a tak jsme se radovali, že Jazz Bluffers hrají i o prázdninách- a to každé první úterý v měsíci v Literární kavárně v Salmovské ulici.

Den byl náročný, ale vidina onoho koncertu nás držela při životě :-)

Kavárnička maličká a útulná, stěny vyzdobené  mj. podpisy známých osobností kultruního života... vstřícná obsluha a chutné víno a všichni účinkující nadosah...


Jazz Bluffers je seskupení skvělých hudebníků, jejichž výkony byly opravdu vynikající. Hrají swing a a tradiční jazz. Publikum tvořili převážně "štamgasti" ;-) každý už tu měl své místo, hudebníky oslovovali jmény ... prostě parádní posezení se skvělou hudbou.




Nebýt té SMS, která pípla (naštěstí až) během poslední skladby, kde babička oznamovala, že je Majdě zle a co má dělat... nemělo to chybu.
Takže v srpnu se budeme snažit přijít zas!

Děkuju hudebníkům za další rozšíření mých hudebních obzorů, které  -jak je vidět- mají ještě veeeelké mezery :-)

Co uvízlo ve foťáku při procházce Prahou

10.7.2011

Bezdětnou neděli jsme věnovali průvodcovským službám po Praze. Připravili jsme pro naši zahraniční návštěvu procházku  Prahou. Chtěli vidět Josefov - židovskou čtvrť, ale všude u synagog byly na vtup takové fronty, že jsme v tom vedru nehodlali čekat.

 Na fotce jsou zachyceny dvoje hodiny- patrně nejstarší hebrejské, co jdou pozpátku- a ty běžné věžní ;-)


Potkali jsme samozřejmě i Franze Kafku ...

...a osoby rozličných vizáží ;-)...

.... a ukazovali, jak vypadá židovský hřbitov a naši turisti všechno fotili :-)


...asi takhle:


V pozadí vykukovala Hradčana a mně obrázek kazily všudypřítomné trolejové dráty tramvají :-((


Krásy Prahy lze sledovat i z kočáru:

... a prodejci občas prodávají vodu  s vysokohorskou přirážkou ... tak předpokládám, že je alespoŇ zázračná!


V Karlově ulici davy obdivovaly barokní fasádu jednoho z nejkrásnějších domů na Starém Městě: U Zlaté studně.


Nakoukli jsme i do dvora Klementina, kde od roku 1775 denně zaznamenávají teplotu a hlásí každý teplotní rekord.

Pod dozorem Pijáka absintu jsme ve vyhlášené kavárně slupli výborný jablkový závin a

vypili originál kávu


Výhled z okna tentokrát obohatily stavební stroje, které po celém nábřeží rejdí, rámusí  a předělávají koleje.

Porovnali jsme stavební styly dvou scén Národního divadla...

Na Žofíně opět fotili Hradčana- 100x jinak :-)

Japonku fascinoval tančící dům na nábřeží a věnovala mu jistě nejméně 1GB své karty ve foťáku ;-)


Posléze jsme skončili v OC Anděl, aby si turisti nakoupili kalendáře s obrázky Prahy a skončili na zahrádce stejnojmenné restaurace, kde servírují vynikající nakládaný hermelín.
To naši turisti neznali, ba ani důvěru v to neměli, ale když odcházeli, vypadalo to, že už nikdy nebudou jíst nic jiného :-))


Byl to náročný a svým způsobem rozlučkový den, který se  moc  vydařil.

O tom, jak je vždycky všechno jinak

13.7.2011

Posledních půl roku můj život nabral tempo rychlíku a já si naivně plánuju, že ho zbrzdím. Ještě tedy přesně nevím, jak to udělám... ale! Udělám z něj osobáček- ne-li lokálku, abych se mohla pohodlně z okýnka rozhlížet a kochat se krajinou okolo a stačit tak zažívat všechny události.

 Na druhý červencový týden jsem se těšila a od března jej měla v diáři označený oranžovým zvýrazňovačem. Je to týden, kdy si moji rodiče berou obě naše děti na rekreaci. Pracovně jej s Wlkem nazýváme týdnem "svobody" a po letech jsme se naučili neplánovat na něj činnosti jako malování, přestavby, úklidy a podobné umrtvující práce. Ten týden prostě hýříme, řádíme, domů rozhodně nespěcháme... ;-)

Jenže letos se to nějak všechno komplikovalo. V červnu přiletěla do Prahy naše zaoceánská část rodiny, takže se chodilo po Praze a tak různě ;-)

V sobotu jsme tedy babičku s dědou a naše poklady odvezli na rekreaci směr Hradec Králové a dále se doma aktivně věnovali návštěvě.

V úterý ráno - tedy ve 4hodiny ráno- už jsme si to hasili liduprázdnými ulicemi přímo ma letiště. Vůbec nám nevadilo časné vstávání :-) - naše kanadsko-japonská delegace odlétala domů. V 5hodin jsme byli zpět doma a pračka už přežvykovala   povlečení a my si hodlali  den užít!!

Večer jsme se chystali vyrazit za kulturou do Literární kavárny v Salmovské ulici (o tom pojednám extra).
A v 19:15 jsme si už vybírali z vinného lístku, co si dáme! Zkrácené období "svobody" začíná!!! :-)) Koncert byl úžasný, víno vynikající, toustíky nevalné úrovně mi nemohly pokazit náladu. Předběžný konec kulturního vyžití byl oficiálně stanoven na 22.hodinu...

... ve 21:58 mi přišla SMS. Psala babička, že Majdě není dobře- co má dělat??  Málem mě kleplo! Nevěřícně jsem zírala na modře svítící dispej mobilu. Bylo jasné, že do HK nejsme ani jeden schopen hned jet a platit si taxíka na 100km...no, nevím.. Zjistila, jsem, jak vážný je stav. Majda zvracela, ale teplotu neměla. Usoudila jsem, že je to z vedra a riskla to. Nasadila jsem neutrální tón, - babičce-mamce- doporučila Hippokratovu léčbu- tedy jeden mokrý hadr na hlavu Magdalény, druhý na hlavu vlastní. (naše rodina pěstuje černý humor- babička odepsala, že OK, že to určitě zabere :-))  Napsala jsem jí, že můžeme přijet až tak za 4hodiny, až odbouráme požitý alkohol. Ať mi napíše, jak jsou na tom, že nebudu spát. Kdyžtak zalarmuju kamarádku, která naštěstí jako dětská dr. pracuje v hradecké nemocnici. (Měla by ze mě asi radost ve tři ráno, ale ona nás zná osobně již tolik let, tak ví, že zbytečně plaším jen vzácně :-) )

Jeli jsme metrem domů. Povídali jsme si s Wlkem o hudbě, která nás nadchla a o tom, co ta Majda zas má.. :-((
Nastavila jsem si zvonění mobilu na maximum- abych něco nepřeslechla-  a číhala, jestli zazvoní. Babička už nepsala. Hmm, žádný důvod ke klidu to tedy nebyl...



Během noci jsem mobil několikrát kontrolovala- šílela, jestli nevypadl signál, jestli přístroj funguje- pak jsem nevydržela a psala, co je s nimi??!!

Babička psala, že přežily obě a že vypravuje Martinku na raft... v tu chvíli mě napadlo, že možná budu co nevidět bezdětným sirotkem. Kam na raft?? No, mají organizovanou akci pro děti, tak ji pustili, aby měla zážitek!!!  a jsou s Majdou na pokoji. Majda se prý snaží snídat nějaké sušenky a nezvrací. Ufff! Martinka prý bude mít záchrannou vestu... snad Osud není tak zlomyslný, aby mě o všechny blízké připravil v jeden den- utěšovala jsem se.
-----------------------
Majda volala asi v 11dopoledne. Mluvila velmi rozumně, prý spala dlouho a domluvily jsme se, že kdyžtak včas dá vědět, že potřebuje do nemocnice a že mi bude přes den průběžně psát, jak jí je a co jí. (známe Majdu!! a její chu't k jídlu)

Po obědě mi napsala, co snědla a vypila a že k večeři bude čočka :-)) /patrně nějaká další schválnost ;-) - zakázala jsem čočku!! a doporučila raději suchý rohlík!/

Odpoledne mi Majda psala, že si jde umýt hlavu... ??? rozkaz zněl jasně: chci vědět přesné info o zdravotnáím stavu!!!

Dále psala, že babička je docela odolná :-)) a že tam mazlí nějakého kocoura ...grrr- já ji přetrhnu!!

A večer mi napsala, že by chtěla Martina k svátku morče.- neodpověděla jsem ... ty děti snad nejsou MOJE!!!

...tudíž v 19:00 jsme si s Wlkem otevřeli šampáňo a vnukneme jim myšlenku, že by nám dneska mohli dát všichni pokoj! svatý!! :-)) ...a venku začalo vydatně hřmět  a meterologové předvídají bouře s lijákem a kroupami...  tak ještě nějaká ta přírodní pohroma a máme to kompletní.

Inu všechno je vždycky jinak, jde jen o to se tomu rychle přizpůsobit ;-) ... a nepodlehnout panice :-)..zatím to na svobodu nevypadá, alespoŇ já jsem si ji vysnila jinak, ale což :-) Třeba urvu alespoň dva dny...dobré budou! ;-)

-----------------
Jednou mě klepne! ..ale nevím, jestli si toho v té rychlosti stačím všimnout... ;-)

I po letech...

 ... jsem ji poznala!

Bylo vedro. Musela jsem na poštu. Nic příjemného. Fronta je tam vždycky, přívětivo málokdy. Dusno ještě umocňují frontoví bojovnící a nespokojení zákazníci České pošty.

Pro listovní služby ten den fungovaly tři přepážky (z deseti provozovatelných). U každé tak po osmi lidech ve frontě. Ledabyle jsem si vybrala tu, kterou obsluhoval mladý muž. Zaujalo mne, jak každého příchozího vítal znechuceným obličejem a nějakou doprovodnou poznámkou typu: "Jéžiš další. Ty lidi se dneska pos... mají bejt na koupáku a ne na poště, ne?"...a očkem mrkal po blonďaté  kolegyni, jestli to bylo opravdu vtipné. Odbíhal hledat do pořadačů zásilky, které si lidi přišli vyzvednout a slečna kolegyně se tam stále motala, až se jí podařilo dva koše s vyrovnanými dopisy k vyzvednutí shodit na zem. Pošťák zaklekl a místo obsluhování začal sbírat a třídit tu beztvarou hromadu. Samozřejmě vše komentoval, sám sobě se smál... bylo to prima zpestření, alespoŇ fronta tak rychle neubývala ;-)

Věnovala jsem svou pozornost jakémusi Vietnamci, který u vedlejšího pultu předložil k zaplacení štos složenek a úřednice jej s jedním exemplářem vykázala, že proškrtl kolonku, kterou měl nechat volnou. Argumentoval tím, že u těch ostatních to má taky. "Nojo, ale u téhle jsem si toho všimla!", odbyla ho. Podala mu čistý formulář a odeslala ho s tím, že podruhé už frontu stát nemusí. V klidu šel vypisovat dle doporučeného vystaveného vzoru.

Těch scének bylo mnoho, těžko bych takové vymyslela svou chabou fantazií. Najednou slyším za zády povědomý hlas. Ženský, nepříjemný, direktivní tón... Tak jsem začala zkoumat, komu patří. Jo! Byla to ona! Bývalá pracovnice sociálního odboru- dnes již důchodového věku.

Dost nevybíravě dávala rozkazy svému manželovi, který stál- na její pokyn ve druhé frontě- a protože "jeho" fronta postupovala rychleji, hulákala na něj, ať si jde vzít ten její lísteček, že ten dopis vyzvedne ON, když jde na řadu dřív.
Chlap se bránil, že mu to tam nevydají (ano, u každého okénka lze požadovat pouze určité služby a vydávací a přijímací zároveň bylo jen to "moje")
Uřvaná se na něj utrhla: "Co by nedali!"
Vtom se s vyplněnou složenkou k okénku vrátil ten "vyhnaný". Úřednice jasně oznámila: "Pán už tu byl, jen měl něco špatně, obsloužím ho přednostně." A manžel té uřvané dámy poodstoupil, aby si mohl vyřídit pohledávku onen oslovený.
 "No ježišmarjá, kdejakej šmejd šikmookej (ano, citace je doslovná!!!) tě tu předběhne, ty seš nemožnej, fakt! Já mám asi čas tady stát frontu celý odpoledne!" Pán ji okřil: "Mlč už, Maruš!!", a zrudl i na pleši.

Na poště to v davu zahučelo. To bylo tedy docela "silný kafe" asi pro všechny uši ...a já šla zrovna na řadu ... moje transakce nebyla nijak složitá, tak jsem jedním uchem  špiclovala, co bude dál.

Požádala jsem mladíka za sklem o poslání dopisu a 10známek na paragon. Mladík vzal otráveně dopis, hodil jej na váhu něco zahuhlal. Já na to nic, poněvadž jsme netušila, že to není jen jedna z jeho vtipných glos. "Povídám, kolik těch známek?", otráveně  přidal na hlasitosti.
"Deset. Na paragon.", suše jsem mu přání zopakovala.
Mladík řekl sumu, já zaplatila. Zaklapl desky se známkami a zíral na mě skrz sklo. "No co ještě?", ptal se dost nevěřícně.
Já na to: "Ten paragon."
"No to se musí hlásit předem!", snažil se mě odbýt.
" Fajn. Oceňuju váš smysl pro humor. Můžete to tedy napsat s tím dopisem na jeden. Dopište si sem ještě, kolikrát se to musí hlásit, aby došlo všem!", předběhla jsem ho v glosování. ;-)
Popadl tedy štůsek s paragony a razítko tam dal takovou silou, že to bylo slyšet snad až ven :-)))

Vedle u přepážky zatím úřednice usadila onu paní ukřičenou, která se přemístila do fronty k manželovi a domáhala se vydání zásilky  a láteřila úplně strašně (a hlavně zbytečně)
"Jo, paní, na mě řvát nebudete, já vás tímhle způsobem obsluhovat nebudu, byl tady pán, bavím se s pánem a vy si laskavě přečtěte, jaké služby zde na přepážce můžete žádat. Podání listovních zásilek není výdej. Výdej je pouze na šestce- vy stojíte na devítce", sjela ji velmi odměřeně a dostatečně nahlas úřednice za přepážkou.
 Hotovo-konec. Paní uřvaná sklapla. Úřednice evidentně měla praxi s výcvikem takových křiklounů.

Vypadla jsem. Dost zřetelně se mi vybavily scény, kdy jsem s touto dámou měla osobně tu čest. Jak už jsem se zmínila, pracovala na sociálním odboru (nebo jak se to oddělení tenkrát jmenovalo), kam jsem díky ZTP dítěti musela docházet za nejrůznějšími účely. Papírů bylo mnoho, razítek nikdy nebylo dost. Úřednice měly tehdy klienty rozdělené podle písmen abecedy, na něž začínalo příjmení... Po každé takové návštěvě následoval šílený pocit ztracenosti a bezmoci a chvílemi se mi jako nejjednodušší řešení jevil rozvod a změna příjmení. ;-) Ta ženská byla fakt děsná!! Nejenže nedokázala poradit, ona se nedokázala ani chovat!

Při vyplňování jakéhosi mnohostránkového formuláře mi cosi chybělo. Ono v pokynech nebylo výslovně napsáno, jaké potvrzení úřad vyžaduje- každý úřad si to dělal po svém, takže nepomohly ani rady kamarádek z jiných okresů. Během týdne jsem potřebné sehnala a šla to odevzdat osobně té dámě. No a dáma mi sdělila, že při kontrole zjistila, že ještě něco dalšího potřebuje nutně donést. Mně se to samozřejmě nelíbilo. Majda byla malá- na kočárku. Úřad rozhodně nebyl místem, kam bych s ní chtěla chodit na vycházky- tmavé chodby staré oprýskané budovy plné lidí, všude schody... takže co návštěva úřadu- buď táhnout dítě  s sebou, nebo čekat, až někdo dorazí domů hlídat a vpadnout na úřad v půl šesté večer.

Paní ukřičená na mě tehdy začala řvát, že ona tam od toho není, aby za mě vyplňovala formuláře (to po ní nikdo nechtěl- jen když ho kontrolovala a zjistila, že chybí cosi, mohla ta dvě cosi říct najednou, že tam nebudu lítat jak poštovní holub) - nebylo to poprvé, a tak jsem (tenkrát snad poprvé)  vystartovala do protiútoku a požádala ji, aŤ na mě neřve, že slyším dobře a že tím řevem jen zakrývá svoji neschopnost, že chci přeřadit jinam. Odbyla mě, že to tam nevedou a na světležluté papírové desky mého spisu si červeným tlustým fixem začala malovat snad deseticentimetrový vykřičník. Tak to bylo jak zamávání rudým hadrem na býka. Jako dítě z rodiny emigranta jsem si různých značek a cejchů  v "papírech" užila do svých 20let života až dost!  Okamžitě jsem se ptala, co to má znamenat. Řekla, že věděla, že se mnou budou potíže a že už to příště bude alepoň vědět. Byla jsem běsná, ale (oproti té jezince) mladá, lítostivá a nezkušená :-) Tehdy jsem neměla na to se s ní hádat, nebo cokoli jiného dělat...(inu fáze vývoje- některé nelze přeskočit ;-)
Odešla jsem s tím, že doufám, že příště vykřičník na mých deskách nebude a bylo mi fakt do breku.

To "příště" na sebe nenechalo dlouho čekat. Vykřičník tam byl i při mé další návštěvě. Hned jsem se ptala, co to má zanmenat a aŤ mi ukáže všechny spisy, které má takto označené.
Ona, že mi do toho nic není, že to jsou spisy úřední!! (tudíž asi JEJÍ) Nehodlala jsem se s ní přeřvávat, ani přetahovat. Požádala jsem, ať zavolá paní vedoucí. Nechtěla. Nakonec viděla, že to jinak nepůjde, tak zvedla telefon a s náležitou informací (jakože se omlouvá, že je tu problémová maminka a že to vždycky je náročné, ale tentokrát úplně nezvaladatelně... - no prostě prohovořila tak, aby paní vedoucí už při vstupu do kanceláře bylo jasno, že má před sebou kreaturu nejhorších lidských vlastností).
Vylíčila jsem paní vedoucí svůj problém, že jen žádám vysvětlení, jinak že to považuju za znevýhodnění oproti ostatním. Paní vedoucí uznale pokývala hlavou, Marušku vyplísnila, že to dělat nesmí... Maruška tehdy dýchala jak astmatik v záchvatu, bala rudá jak krocan a vykřikovala, že všechno je to výmysl (no jasně, nejvíc vymyšlený byl ten vykřičník), neovládla se a řvala i před paní vedoucí, že jsem  příííšerná a já ji dráždila tím, že zdaleka ne tak, jako ona neschopná. Paní vedoucí řekla, že na moji kauzu bude osobně dohlížet. Tak o to vlastně taky šlo, aby to dělal někdo, kdo ví, co  a jak a nebude mě otravovat a prudit. :-)

Bylo mi z toho tenkrát nanic. To jsem se sama sebe fakt ptala, jestli tohle mám zapotřebí... jestli tohle je bonus k tomu všemu, co s malou Madlenkou musíme řešit, prožívat a zařizovat... jojo, sama sebe jsem litovala! tak daleko jsme došla :-) (znovu připomínám: fáze vývoje! :-))

Když jsem dojela domů a jala se utápět v sebelítosti, zvonil telefon. Tehdy pevná linka. Maruška se mi musela omluvit :-)), tak to vyřešila telefonátem. Zněl asi takhle: "Tak já se vám tedy omlouvám (evidentně vůbec nevěděla, za co!!) - příště to snad bude bez problémů!" - a prásk sluchátkem.

Částečně mě to potěšilo. bylo to první malinkaté vítězství v boji s úředníky (ale máme i hodné!!-aby to někdo nechápal jakože zatracuju všechny)

No vida. A uplynulo 10let. Maruška už je v důchodu a je pořád stejně hnusná na všechny kolem. I na toho svého taŤku, který by měl někde sepsat návod, jak se s tímhle naučil žít??

Jak říkala moje babička: Blbec zůstane blbcem, holka, na ně nikdo nevynalez žádnej recepis.... měla pravdu :-(( Kolika lidem tahle ženská ještě otráví den.

Obrázky Emmy Srncové

7.7.2011

Vydaly jsme se s Martinkou do kulturního centra naší osady. Jednak do knihovny, jednak prohlédnout si milé obrázky Emmy Srncové, jejichž výstava zde probíhá až do 29.7.2011.
Díky prázdninovému termínu tam moc narváno nebylo. Všichni odjeli na prázdniny, takže jsme tam byly úplně samy.

Pro vozíčkáře je přístupné pouze 1.patro- dál výtah nevede. Výstava je v celém prostoru budovy- zejména pak v podkroví.



Obrázky Emmy Srncová mám moc ráda. Jsou veselé, naivní, zasněné a srozumitelné- tedy vidím, co autor maloval :-))
Kalendář s jejími obrázky se stal evergreenem pod babiččiným vánočním stromečkem a už léta má vyhrazené místo v interiéru domu.

Obraz "Vítání páníčků"


Obraz "Jing a Jang"

Výlet lze spojit s návštěvou vyhlášené cukrárničky. :-)