Zobrazují se příspěvky se štítkemKultura. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemKultura. Zobrazit všechny příspěvky

Daisy Mrázková a její Nádherné úterý

27.12.2017

Objevila jsem pod stromečkem knihu od autorky, která mě v době mého dětství úplně minula! Daisy Mrázková a její Nádherné úterý. Kniha plná krásných obrázků a milých textů. 

"Když chceme, aby byl  někdo ještě lepší, než je, udělejme mu radost, to je jednoduché..."


A jak  jsem si taklovila informace, pan Google mi ihned začal podbízet reklamy  na to, co by mě  mohlo zajímat. A tentokrát se trefil! Využila jsem informaci, že ve Ville Pellé 

 

je až do 28.1.2018 možné navštívit výstavu obrazů Daisy Mrázkové "Co by se stalo, kdyby..."

Villa Pellé se nachází v luxusní diplomatické čtvrti Prahy 6. Je nově zrekonstruovaná. V suterénu je možno posedět v kavárně. V podkroví je připravena dílna pro děti. Mohou razítkovat, zkusit psát na klasickém psacím stroji a nebo malovat. 

 


Pro vozíčkáře a kočárky je k mání výtah i bezbariérové wc.


 

V informacích si lze zakoupit knížky Daisy Mrázkové, které jsou graficky opravdu velmi zdařilé. 

 

 

Teorie Tygra jako náhradní program

4.4.2016

Na pondělní večer jsme měli lístky do divadla. Samozřejmě koupené dávno před tím. Jenže i herci jsou jenom lidi, a tak se jim dějí lidské věci. Představení bylo z důvodu úrazu jednoho z představitelů zrušeno.

Jenže když už máte domluvené hlídání... je jednodušší rychle zařídit náhradní program, než odvolat babičku, která by mohla nabýt nesprávného dojmu, že příště nástup do služby nemusí brát tak vážně - takže šup do kina.
Kdepak, bydlení v Praze bych neměnila. Vždycky je kam jít a co dělat a díky metru jste všude ještě ten den ;-)

Na filmy do kina nechodím tak často jako do divadla, ale pravdou je, že pouze v kině vidím film od začátku do konce. Doma od toho odbíhám, nebo si k tomu vezmu práci na počítači- nebo alespoň žehlení- a pokud vydržím bez vedlejší činnosti, pak zaručeně usnu. V kině se chovám spořádaně :-)

Český film Teorie Tygra láká diváky mohutnou reklamní kampaní, ale myslím, že diváci si mezi sebou rychle řeknou, že "stojí za vidění". Je to film, u něhož se většina diváků, kteří už nějaký rok žijí v partnerském svazku, bude usmívat.
Je to film o životě, jak  my ženy s muži manipulujeme, ač o tom nechceme slyšet. Máme zato, že pro ně konáme dobro a děláme jim pomyšlení, a přitom je možná jen otravujeme a rušíme  a cpeme násilně do jiného stylu, než jim příroda naprogramovala.
Film je plný "hlášek", které bezpochyby v běžné mluvě zdomácní, odpustíte mu i pár drsnějších slov, protože i ta plní svou funkci (někdy je lepší od srdce si hlasitě zaklet, než fyzicky někoho napadnout ;-) )

Přestože diváci během filmu několikrát propuknout v hlasitý smích, po odchodu z kina má každý o čem přemýšlet. Každý z nás totiž v nějaké rodině vyrostl, takže ví, jak to chodí. On se totiž každý se ve filmu alespoň trochu najde- i když si to třeba rozhodně nehodlá přiznat nahlas.

Pro veterináře Jana (J.Bartoška) byla spouštěcím prvkem "zahájení odboje" smrt tchána. V tu chvíli si uvědomil, že i jeho vztah se řítí někam, kam on sám nechce a děsí ho pomyšlení, že to bude až do konce života.  Chce to změnit, ale jeho žena "generál" (E.Balzerová) není schopna a ochtona mu naslouchat, a tak ji začne po letech manželství zlobit. Vymýšlí vskutku nestandardní situace, někdy malinko přitažené za vlasy, ale pro pobavení to není špatné.

Trošku mě rozladil ten konec, nejsem úplně nastavená na happyendy, ale pro zmírnění deprese a výchovný efekt- proč ne :-)
Každopádně z kina jsem odcházela s předsevzetím, že svému manželovi nebudu dělat dobře za každou cenu a že nejlepší auto je rozhodně citroen (na modelu nezáleží- to je prostě účinek PP) :-)) 





Čínský zvěrokruh

28.2.2016

Neodolali jsme a vypravili se na obhlídku venkovní expozice dvanácti soch čínského zvěrokruhu v nadživotní velikosti, která je k vidění až do konce srpna před Veletržním palácem v Praze- Holešovicích. 

Výstava je vzácná! Autor Aj Wej-wej ji propůjčil pouze několika málo vybraným evropským městům. Praha ji získala mj. u příležitosti oslav 220. výročí Národní galerie

Martina měla pečlivě nastudovaná znamení všech členů rodiny. Máme společnou Opici, takže letos to bude jízda! Rok Ohnivé Opice nám přece musí přát!! ;-) 
Malá Opice se nezřízeně těší.
Velká Opice už ví, jak to chodí, a tak je s těšením na slibované zázraky opatrná. 
Aj Wej-wejova bronzová Opice se usmívá na všechny stejně povzbudivě.


 Propracované detaily Koně- včetně žilního systému!



 Kohout
 Pes a Prase

Pohled do tlamy Tygra


 Krysa celému zodiak-zástupu vévodí - a v dáli se symbolicky objevuje Potrefená husa ;-)



Přijměte pozvání na neobvyklou výstavu - milovníci umění jistě vstoupí i do interiéru Veletržního paláce. Zvěrokruh má tu výhodu, že ani v pondělí nemá zavřeno.



Integrace je když...

26.2.2016

Integrací mám tentokrát na mysli téma "vozíčkář mezi lidmi" -nikoli tu mediálně propíranou integraci "školní".

Díky naší rodinné historii tvoří zhruba třetinu našich přátel osoby, které ke svému každodennímu životu potřebují vozík. Vyslechla jsem a taky na vlastní kůži zažila už nespočet příhod, kdy hlavní roli hrál vozíčkář, který řešil nějakou banální potřebu- jako se někam dostat, s něčím pomoci od náhodných lidí, úředníků... leč nepochodil. Zkrátka takové ty scénky z běžného života, kterým jsme schopni se zasmát až ve chvíli, kdy je někomu s určitým časovým odstupem vypravujete. 

Scénky jsou dobré, ale jejich vadou je, že pobaví až dotatečně. Takže občas dochází k tomu, že samotná akce může hlavním aktérům způsobit i nepohodu a nebo je naštvat, urazit, ponížit... tudíž pro praxi je pak lepší, když člověk poučen historií očekává, že pravděpodobně bude "zase nějaká scénka", ale nakonec je mile šokován tím, že všechno běží hladce, lidi se na něj usmívají a stávají se ztělesněným Dobrem. 
Tyto úkazy patří mezi vzácnější společenské jevy, a tak musím jeden takový popsat. Třeba se někdo inspiruje... nebo alespoň někoho ujistí v tom, že to s námi lidmi není tak úplně špatné.

Na páteční večer jsme měli domluvenou akci v Praze s našimi přáteli z jihu Čech. Maminka s dcerou (16) na elektrickém vozíku. Vše se domlouvalo na poslední chvíli, ale takové akce bývají pak nejlepší- a tato je toho pravým důkazem. 

Už od prosince jsme měli koupené lístky do Divadla ABC na představení V+W revue. Tak jsme se s maminkou domluvily, že zkusí poptat v pokladně lístky pro vozíčkáře, protože toto divadlo bezbariérový přístup má. Vozíčkářské místo v divadle i na poslední chvíli bylo volné a maminka byla velice spokojená s tím, že paní pokladní byla vstřícná a komunikativní.

Přemýšlela jsem, kde si dáme sraz a vypijeme "kafe". Oblíbený Světozor měl zrovna rekonstrukci, tak s ohledem na věk dorostenek jsem svolila, že tedy KFC nebo MacDonald- tam je to celkem na jistotu, co se bezbariérovosti týče. Ale naše nezletilé dámy prahly po kavárně. Uchvátil je Costa Coffee v pasáži Rokoko.  Tak jo.

Příjemné posezení. Výborná káva. Dražší, ale luxusní dobroty. Tak si holky vyhodily z kopýtka a my z pěněženky :-), ale někdy hraje důležitou roli i ten pocit "byl jsem v žitě"... 

Blížila se hodina začátku představení. Začali jsme se balit k odchodu. Jakmile osazenstvo kavárny zpozorovalo pobyb vozíku, začalo si uklízet své tašky z cesty, odšupovat kožená křesílka ke straně. Než naše karavana prošla uličkou mezi stolky, už byly dveře otevřené. Pan kavárník je přidržoval, popřál nám hezký zbytek večera a poděkoval za návštěvu.

Paní pokladní zas přeochotně vysvětlila, kudy  s vozíkem do divadla. Musí se vstupem z ulice V Jámě přes vrátnici. Pan vrátný o nás věděl. Hned nás směroval k výtahu. Jakmile se nám podařilo vystoupit, už se nás ujal pan technik a byli jsme předání do rukou paní uvaděčky. Ta se tvářila, že se na nikoho nikdy víc netěšila. Uvedla nás přímo na místo a seznámila nás i s tím, kudy do bufetu a do šatny. 

No ukázkový koncert lidské všímavosti a  ochoty. Tak jsem ráda, že jsme si "my Pražáci" pověstní svými všelijakými negativy ;-), neřízli další ostudu. 


Integrace je prostě když nikoho nezaskočí, že jste nepřišli po dvou, ale přijeli po čtyřech a všichni se tváří, že to tak má být. 
Vědí, kdy uhnout, co podat, nehladí vozíčkáře po vlasech a nehulákají na něj v domnění, že neschopnost chůze jej připravila také o ostatní smysly. 

-------------------------------------

Na představení "V+W Revue" jsem měla spadenou už dlouho, protože Martinka miluje Wericha a hned po pohádkách se vrhla na předscény a Osvobozené divadlo jako takové. Audioknihy mají své kouzlo- nedám na ně dopustit. 

Představení je hodně hudební- kdo by neznal písně V+W. 



Asi by nneškodilo některé pasáže malinko zkrátit. Jinak příjemný kus. 

Pohodový večer bez jediného důvodu ke stížnosti to byl- to se taky nepodaří každý den ;-)


Sólo pro tři


14.2.2016

Už podruhé jsme se kvůli lepšímu porozumění a možnosti vychutnat si detaily vypravili hromadně do Národního divadla na  taneční divadlo inspirované životy a písněmi tří zpívajících básníků z 60. a 70. let minulého století - Brela, Kryla a Vysockého.

Minimalistická scéna a osvětlení dodávají celému představení zvláštní atmosféru. Jevišti dominuje bílý stůl, kde se odehrávají některá sóla,  a všudypřítomná bílá kytara. 



Zajímavá koláž hudby, textů, mluveného slova a hlavně tance. 

O přestávce se diváci mohli osvěžit na balkoně  ND. 
Krásné výhledy na Prahu- Petřín, Hrad a Národní třídu. Nádhera. 


Výlet za kočkami, Malým stromem a Toyen


16.1.2016


Během všedních dní není na kulturní vyžití s Martinkou čas. Moje práce, její kroužky- jít do divadla a vrátit se v 10večer, to se nám nechce. Takže si občas vyrazíme na kulturní tour po Praze.

Původně to měla být jen návštěva divadla, ale následně se na to nenásilně nabalilo několik dalších akcí. Bylo z toho pestré sobotní odpoledne a příjemný večer...
Cílem bylo dostat se na Kampu.

Kolemjdoucí mohou mít různé podoby- tak třeba zatoulaná labuť- a nebo všudypřítomní a na nervylezoucí jezdci na dvojkolkách. Nevím, jaká jsou pro tento nadčasový prostředek stanovená pravidla, každopádně na silnici z nich rozhodně radost nemají řidiči a na chodníku se hrubě nelíbí chodcům, protože kdo včas neuteče, bude přejet.

 


My jsme došly do Vodní ulice. Hledaly jsme doporučovanou Kočičí kavárnu. 

Uvítal nás útulný prostor s mnoha zákoutími, pelíšky a polštářky plný koček různých plemen. Všechny mazlivé, přítulné a dobře naladěné. Náš stůl bedlivě střežil čtyřnohý pan domácí v černo-bílém kabátku ;-)

 

Návštěvníci byli ke kočkám velmi tolerantní a veškeré jejich zlobení přijímali se smíchem a snažili se ty kočičí kousky zachytit na fotkách.

Pojedly jsme s Martinou levandulovou a čokoládovou makronku a vydaly se dále do Sovových mlýnů na výstavu surrealistických obrazů Toyen a abstraktních obrazů Františka Kupky. Výstavau je prodložena do 16.2.2016 a nám se moc líbila. Je to inspirativní a příjemný relax. Hledět na obrazy a teprve potom si přečíst, jak se dílo jmenuje. 



Obraz "Spící", který byl použit na plakátu a je součástí výstavy, - měl kdysi vyvolávací cenu 20milionů korun :-) Je krásný a náramně by se hodil do hry Dixit... 

Z výstavy to bylo jen pár minut cesty přes park do Divadla Kampa, kde se hrálo představení Škola Malého stromu. Skvěle zpracovaná hra na motivy stejnojmenné knihy o indiánském klukovi z kmene Čerokí.

Dvě herečky- Iveta Dušková a Petra Bílková- zahrají ve strohých kulisách celý příběh. Předvedou dokonale mluvící stromy, krocany, umírající telátko i kyselé okurky. Publikum se skvěle baví a navíc má spoutu příležitostí, kdy může začít přemýšlet i jinakosti a o toleranci... 

Celé představení kazily jen neukáznění rodiče, kteří do hlediště přivedli děti, jejichý věk vyžadoval jiný druh zábavy než 90minut sezení na sedadle. Ačkoli bylo všude na plakátech  výslovně napsáno, že představení je určeno dětem starším 6let, dorazily i maminy s kočárky. Děti brečely a hrůzně hýkaly (inu batolata)  a  ve vypjatých chvílích se ozývaly hlášky typu: "Tady je tma!" a nebo "Kdy už bude konec?". Divím se organizátorům, že volí taktiku- raději vpustím ty, co nesplňují  stanovená kritéria, než abych dopřál nerušený zážitek těm, co přišli se zájmem. 
Já osobně do Divadla Kampa na dětské představení už nepůjdu, ale představení rodičům i starším dětem ráda doporučím.


Něžné psychodrama

12.1.2016

Jestli chci, aby něco zůstalo letos stejné, pak moje kulturní aktivity. Někdo se jde vyřádit do tělocvičny, já relaxuju v kulturních stáncích, keré mnohdy mají velmi alternativní podobu.

Dnes jsem se vydala do klasického divadla Rokoko na irské psycho-drama "Molly Sweeney"

Mám ráda představení, kdy odcházím s pocitem, že "mám o čem přemýšlet". 

V tomto představení nejde ani tak o akci- všichni tři herci si vystačí s několika kroky. Ale ty monology! 

Hlavní hrdinka Molly je od útlého dětství nevidomá. Zatímco ona si se svým handicapem spokojeně žije, její nejbližší se snaží "dělat jí dobře". Nakonec ji partner donutí podstoupit složitou operaci očí. Všichni si od toho slibují zázrak. Molly si ale své procitnutí vůbec neužívá. Získala sice schopnost vidět, ale přesto se ze spatřených detailů neraduje tak, jak by se očekávalo.  Nevyhovuje jí ten "nový svět". Trpí úzkostmi, bolestmi- a to v tom svém starém nevidomém světě neměla. Tam se cítila jistě. 

Nabízí se mnoho námětů k zamyšlení... když někomu děláme "dobře" za každou cenu- je to pro něj vůbec dobře? Jak my můžeme vědět, co onen "nemocný" potřebuje? 
Zatímco my si nedovedme představit život v tmě (na vozíku- dosadit leze cokoli jiného) a zdá se nám takový život "strašný"- dotyčný se naučí žít s tím, co má k dispozici. Je spokojený  a naše touha a horečné snažení po jeho uzdravení ho jen sunou někam, kde se on najednou necítí dobře.

Zaznělo mnoho moudrých vět:

"Zakázala jsem si cokoli očekávat!"
"Získala jsme schopnost vidět. Ale nevidím to, co bych měla. Jsem zaslepená" 

Určitě oceňuji náročné (byť dlouhé) monology herců, což je stejně náročné také pro divákovu pozornost; a dále hru světla a tmy. 

Příjemné představení, které nenudilo ani obsahem- ani délkou.




War Horse - divadlo v kině

8.4.2014

Moje kulturní přítelkyně mě naučily chodit na představení NLT do kina. Úžasný kultruní zážitek. zatím pokaždé, kdy jsem se vypravila. Posledním kouskem byl "War Horse".
Vlastně mě ani nenapadlo, že si tímto představením symbolicky připomeneme 100.výročí začátku 1.světové války... (to jsem samozřejmě nevymyslela, to jsem pochytila z průvodního slova ;-))

Musím říct, že takhle zpracované divadelní představení jsem ještě neviděla. Vždycky mě fascinují kulisy a pojetí scény - nevlastním tuto prostorovou představivost, a tak vždycky jen žasnu, jak někdo šikovnější téma uchopil a "zhmotnil". A tohle je tedy něco!

Pohádkový příběh koně na pozadí první světové války.
Kůň  na jevišti vypadá skutečně jako živý, pohyby má dokonale koňské- a přesto je to "jen" loutka. Nádherná a dokonalá práce- jak tvůrců, tak herců.

Nedá se popsat, musí se vidět. Pěkné dokumenty o celém tomto projektu jsou k mání na internetu. Třeba zde:




Krásná a působivá hudba ...


... i po týdnu si ráda poslechnu znovu pravdivý text...

Only remembered, only remembered,
Only remembered for what we have done;
Thus would we pass from this earth and its toiling,
Only remembered for what we have done.



... a už ted se těším v květnu na "Podivný případ se psem" do mého oblíbeného klubového  kina Aero.

Divadlo, v němž nic nevidíte

 16.5.2013

Vydaly jsme se s Martinkou do divadla Kolowrat na představení, které má v podtitulu malý dodatek Cesta kolem světa - nikoli však za 80dní, jak pravil klasik- ale za absolutní tmy.

Uvedeno známým citátem z Malého prince: „Co je důležité, je očím neviditelné. Správně vidíme jen srdcem.“

Představení je celé založeno na smyslových  vjemech, jen zrak je vyloučen, protože ještě před usazením do hlediště dostane divák na oči klapky, do ruky kuličky, z nichž si musí vyčít označení sedadla a to si poté taky v sále najít. :-) Je to tak trochu adrenalin!  Stoupat po schodech do neznáma a osahávat židle, na kterých občas už někdo sedí, takže sáhnete "do měkkého" :-) - atmosféra je tímto úvodním vstupem náležitě uvolněna a představení začíná...

Foto: Facebook

Cestujete na lodi kolem světa, chvílemi na vás dopadá vodní tříšť z rozbouřeného moře, střídají se exotické vůně, běží kolem vás slon...

Příběh  J. Verna  vyprávějí příjemně zabarvené hlasy pětice mladých herců studia DAMÚZA. 

Je zajímavé, jak po několika minutách absolutní tmy začnou všechny ostatní smysly rozvíjet vaši fantazii a vtáhne vás to do děje. Součástí představení je i několik interaktivních scén, takže o legraci není nouze! :-)) Nechci tady prozrazovat další skvělé triky a zážitky, které na diváky během hry čekají, abych nepokazila překvapení někomu, kdo se na tento alternativní zážitek vypraví.

 A dalším překvapením je pak obraz, který se divákům naskytne po sejmutí klapek z očí. ;-) Iluze je ta tam. Pohled na scénu je... no řekněme překvapivý.

Představení zvládnou i děti (Martinka- 3.třída - naprostá spokojenost! Příběh znala - poslouchá jej na CD. Nadšeně pak vypravovala celou cestu domů svoje postřehy, a tak si dáme ještě pokračování a zajdeme na Neviditelnou výstavu.

Představení je putovní- na webu jsou uvedeny podrobnosti, takže si jej můžete pozvat i k vám!! :-) Mě osobně nadchlo a mohu jen vřele doporučit!
Kamarád výstižně poznamenal, že "je to taková 4D rozhlasová hra" :-))

Videoukázku, která nic zásadního neprozrazuje ;-),  můžete zhlédnout zde: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/167134-divadlo-bez-divani-jde-to-vubec/

Představení vzniklo za podpory Nadačního fondu Českého rozhlasu – Světluška a Nadačního fondu Kolowrátek.

Krásné Pohádky od Světlušky jsou zdrama ke stažení zde: http://svetluska.centrum.cz/pohadky/index.phtml


Pěna dní od Bezručů

18.4.2013

Ostravští Bezruči mívají jednou do roka pražský týden v Celetné, což je akce, kterou si nerada nechávám ujít. Problémem je snad jen to, že lístky zmizí z pokladny během několika málo minut. Poštěstilo se mi, že jsem byla lístkem obdarována (díky, Evi!!).

Zhlédla jsem představení "Pěna dní"- asi nejznámější dílo Borise Viana. Od Bezručů samozřejmě v originálním podání- scénu tvořil z poloviny zimní stadion, zatímco druhá polovina představovala koupelnu s vanou a zvláštěne vzorovanou hnědou tapetou a nádražními hodinami, které zdůrazňují to, že nám všem se nedostává právě čas.

 
zdroj:  ilustrační foto-internet-aktualne.cz

 Děj se odehrává v Paříži a hlavními hrdiny jsou dvě mladé milenecké dvojice. Seznámí se, přátelí se spolu, jsou šťastní a užívají života. Postupně se však objevují i starosti méně příjemné - starosti všedního života:  nemoc a následně i smrt. Divák v podstatě nemůže utéct zamyšlení o pomíjivosti lidského štěstí, o síle lásky a taky o strachu ze smrti- aŤ už své, nebo svých bližních... pocity, myšlenky, absurdní představy... téma mně osobně víc než blízké.

Absurdně je znázorněná i důležitost peněz- kdo je má, může si koupit i přízeň mnohých lidí... kdo je nemá, má problém i s tím, aby byl důstojně pohřben :-(

Bezruči byli drsní- "až na dřeň", ale já tohle divadlo miluju! Pokaždé obdivuju 100 a více % výkony herců, nápadité úpravy  scény, nevšední pojetí děje. Z divadla pokaždé odcházím s pocitem, že je o čem přemýšlet a jít to zaspat by byla škoda. Takže se nabízí večerní posezení u kávy - ev. u sklenky vína- a může se filozofovat, debatovat a obdivovat- nápady, provedení... Příště určitě ráda přijdu zas!!! ;-)

Jezdci v Ponci

3.4.2013

Vypravili jsme se na taneční představení, na které nás pozvala sama autorka- skvělá tanečnice s neotřelými nápady- Lenka Vagnerová. Seznámili jsme se s ní díky Majdě, která s námi od útlého věku kulturní představení navštěvovala. Tahle tanečnice jí učarovala svou rolí bílé kočičky Viktorie v proslulém muzikálu "CATS", a tak jí jednou napsala obdivný dopis.

 

Majda s Lenkou v r.2005

 
 fotky z archivu Martina a Andrey 


Dopis Lenku tenkrát oslovil natolik, že nás přijala do rodiny svých přátel.
Protože patří mezi špičky svého oboru, je velice časově vytížená a velkou část svého tanečního života tráví i v zahraničních angažmá, ale tentokrát přišla zvací SMS na představení vhod, nerozmýšleli jsme se a vyrazili s chutí na tolik vychvalované a obdivovavné představení "Jezdci".

Můj pohybový slovník je velice omezený. ;-)  Pohybu nijak výrazně neholduju. Nikdy jsem nebyla tou holčičkou, co navštěvuje hodiny gymnastiky a metá přemety a kotouly a celou sestavu pak zakončí pozicí "v provazu". Ani si nejdu jentak pro potěšení zaběhat do parku. Zkrátka jsme lenoch a žádné zbytečné pohyby neprovádím :-) No a možná proto mě fascinuje to, když má někdo své tělo natolik pod kontrolou, že jím dokáže vyjádřit zhruba to, co spisovatel slovy... a ještě u toho vábně vypadá!

Jezdci určitě stojí za vidění.
Sama Lenka o něm říká:  "Hlavní inspirací pro tuto inscenaci pro mě byli ptáci. Jejich bohatý svět nad námi, mytologický rozměr, jejich charaktery a úžasná dynamika. Jsou pro mě prostředkem, jak ukázat chování a toleranci k jiným bytostem..."



Inscenace je plná metafor ze života ptačí a lidské říše. Jednotlivé vzorce chování jsou divákovi předváděny zcela srozumitelně- ale přesto mu stále nechávají prostor pro jeho vlastní fantazii- může si domýšlet - mě bavilo představení sledovat z pohledu rodiče- tedy vztahy "rodiče a mláďata" - tanečník například nestačil shánět potravu pro ptáčata, krmil je klasicky z úst do úst, ale mláďata se posléze vymkla jeho kontrole a  rukama mu zakrývala obličej - takže nemohl volně dýchat - až se dusil. Ale  nebylo to jen na vážné téma- několikrát vyprodané hlediště vyprsklo i smíchy. Líbila se mi i hudba.  Scéna byla velice strohá- vlastně ji tvořily jen různě tlusté papírové válce. 
Jako celek velice zajímavé - inspirativní. Možná bych to měla vidět ještě jednou, abych pochytila všechny detaily a myšlenky ;-)

Divadlo Ponec působilo vlídně. Večer jsme zakončili příjemným posezením v divadelní kavárně. Obsluha i ceny vlídné. Není co vytknout!

Přehlídku nejzásadnějších tanečních představení za rok 2012 můžete vidět od 11. do 14.dubna 2013  v divadle  ARCHA. (na programu jsou samozřejmě i Jezdci)
více zde: http://www.tanecniplatforma.cz/

Na koncert Radůzy

26.3.2013

Na koncerty naší oblíbené Radůzy chodíme celkem pravidelně  už léta. Pamatuju si na nezapomenutelnou a úžasnou atmosféru v Balbínově poetické hospůdce na Vinohradech, kde sál praskal ve švech a Radůza hrála střídavě na kytaru a na klavír... To mi vyhovovalo nejvíc. No, to už je asitak 10let... pak se to mezi lidmi rychle rozkřiklo, že tahle holka je velký talent a začala koncertovat ve větším stylu. Hraje na všechno možné i na dudy :-)) a kolik jazyků zná, to už nemám přehled...

Dneska už Radůza vystupuje s kapelou, ale na kvalitě hudby a textů to nijak neubralo.

Vyrazili jsme letos do naší oblíbené Malostranské besedy. Loni tam Radůza měla koncert - paradoxně úplně ve stejném datu 26.3. -  lístky jsme však na poslední chvíli předali přátelům, 2dny po pohřbu Majdy se nám ještě do společnosti nechtělo.
Letos  to vyšlo! Lístky byly ke stání :-( , což jsem zjistila díky své nepozornosti až když už byly zakoupené... Lidí mraky, ale atmosféra příjemná a Radůza jak bývá jejím zvykem hrála opět s nasazením na 100 a více %.  Pánská kapela jí sluší :-)

Miluju její texty, obdivuju její slovní zásobu a schopnost používat slova neobvyklá, zastaralá... (jednou v nějakém pořadu podotkla, že si ráda čte ve slovnících :-) je to vidět.)
Některé písně působí tak zvláštně syrově, depresivně.. ale právě tohle na nich mám ráda. Dýchá z nich život- alespoň ten můj ano. Nevyhovují mi  řeči plné sluníčkových frází a objímání. Být pozitivní je sice IN, americký úsměv se nosí, ale život je jinde...

Vybrala jsem píseň z alba Ocelový město. Protože takové věci na světě opravdu JSOU....

Jsou

Hudba, text: Radůza

Jsou věci, kterým nelze se vyhnout
na které vždycky zůstaneš sám
jsou břemena, která nelze, než zdvihnout
a nést je životem dál

Jsou cesty, kterými musíš se probít
protože každá jiná vedla by v kruh
a pak navždy na jedné z orbit
člověk by kroužil jak hejno much

Jsou věci, kterým nutno se vzepřít
a zas jiné, kterým musíš se poddat
a je na tobě, kdy zůstaneš ve při
a kdy se odvážíš ruku ke smíru podat

a kdy se odvážíš zachránit sebe
protože padneš-li, zahyne svět
a máš-li dost sil, ze země seber
každého, kdo bude se slabostí chvět

Žádná z mých slzí tě neobměkčí…

Jsou tak strašlivá hnutí citu
že pukají světy do hloubi jader
přesto přeješ si- ještě být chci tu
i když rvou srdce zpod ňader

Je dobro tak velké, že spatřit ho nelze
aniž ho může pochopit mysl
jen občas ho zahlédnout skrze
bolest, jež zdánlivě postrádá smysl

Žádná z mých slzí tě neobměkčí
Jsou věci, kterým nelze se vyhnout
na které vždycky zůstaneš sám
jsou břemena, která nelze, než zdvihnout
a nést je životem dál…

Radůza vydala už i dvě knížky. Jedna je pro děti.  Martinka moc ráda poslouchá CD O Mourince a Lojzíkovi. Nedávno nám do knihovny přibyla ještě další knížka, o které bych asi neřekla přímo, že je pro děti "Čáp nejni kondor". Je zajímavá a řekněme alternativní s ohledem na jazyk a způsob, jakým je psaná ;-) Je to autobiografická vzpomínka na dětství prožité u babičky a dědy v Jenkovicích - tedy za dob socialismu, protože Radůza před několika dny oslavila 40.narozeniny ;-)

Takže zážitek silný, je o čem přemýšlet... Termíny koncertů na duben 2013 zde ;-)
http://www.raduza.cz/koncerty.php

A krásný moudrý rozhovor zde:  https://www.youtube.com/watch?v=UKWqsZKCN5U

Plejtvák

18.3.2013


Před měsícem měla na Malé scéně studia Ypsilon premiéru hra divadla Cabaret Calembour "Plejtvák" s podtitulem "Hra, jíž chybí sedm obrazů".


Inscenace byla pojmenována po exponátu Národního muzea. Hlavním námětem je problém, že se kostra plejtváka do muzea nevejde a je třeba ji zkrátit o sedm ocasních obratlů, což profesor Struna důrazně odmítá. Hra si dělá  legraci z typické české malosti a nových významů texty hry nabývají i v souvislosti s tím, že v současné době je Národní muzeum z důvodů rekonstrukce dlouhodobě uzavřeno ;-)

Vypravili jsme  se na toto představení s chutí, protože chytrý humor a jazyková komika nás baví :-) Bavili jsme se výtečně! Ivan Lupták v roli profesora Struny byl naprosto dokonalý ;-)

úryvek z textu:
Struna: Počkejte! Češi si postaví muzeum, a nevejde se do něj velryba?
Malajel: S velrybou v našich podmínkách nikdo nepočítal.
Struna: To tam chcete zavěsit kostru kapra?
Malajel: A proč ne?
Struna: Kostru kapra má každoročně půlka národa na talíři.

Rozhovor o inscenaci přímo s autorem a režisérem hry Milanem Šotkem zde:
http://media.rozhlas.cz/_audio/02832053.mp3

Divadelní noviny o Plejtvákovi:  http://www.divadelni-noviny.cz/z-deniku-teatropunkera-no-8


Pomáda v Kalichu

10.3.2013

Na nedělní odpoledne jsme dostali volné vstupenky na muzikál Pomáda do divadla Kalich. Chodím do tohoto divadla sice nerada (kvůli nepohodlnému sezení a nedostatku místa se tam necítím dobře), ale docela často, takže z nabízených muzikálů jsme viděla snad všechny.

V roce 2001 jsem měla možnost vidět první verzi českého nastudování s Romanem Vojtkem a Zuzkou Norisovou. Lehká letní komedie s nenáročným dějem, plná písniček a tanečních čísel... kdysi film mého mládí, kdy jsme hltali Travoltu ;-)
S tímto pocitem a očekáváním jsem šla i na nově nastudované představení v divadle Kalich. No, realita byla trošku jiná...

Už po prvních minutách mi bylo jasné, že rozhodně nepatřím do "cílové skupiny", kterou má představení oslovit. Přemysl Pálek- představitel Dannyho- je jistě dobrým tanečníkem, ale tyto kvality nemohu potvrdit u jeho pěvěckých výkonů- a že jich tam coby hlavní hrdina měl...
Nejsem si ani jista, že bylo nezbytné texty písní proložit tolika vulgárními výrazy - a pominu fakt, že jsme na představení chtěli vzít Martinku, protože divadlo Kalich veřejně nabízí i akci vstupenka pro děti zdarma???- a dětí do 10let bylo v hledišti docela dost - nemyslím si, že děti potřebují obohacovat slovník zrovna v této oblasti. 
Zarazila mě bulvárnost některých scén, které měly diváka rozesmát- úplněk symbolizovaný vystrčením holého zadku směrem k obecenstvu skutečně některé voliče roztleskal, a proto se stejná scéna opakovala i v druhé půlce- to asi kdyby se někdo dostatečně nepobavil hned napoprvé.
Scéna plná barev a hlavně světel. Hlediště bylo několikrát ostře nasvětleno reflektory, takže pak chvíli člověk promžikává, aby zas viděl další barevný kousek... 

Ocenit snad lze choreografii, taneční čísla company a potom závěrečné davové scény a písně (možná kdybych viděla jen posledních 20minut, odcházela bych spokojená). Z postav oceňuju výkon Míši Doubravové v roli drzé a cynické Rizzo - byť je to postava vedlejší, myslím že na sebe dokázala strhnout pozornost. Ale Míša už taková je. ;-)

Dorazilo mě, když publikum mělo potřebu po té tříhodinové extralidové show projevit své nadšení formou standing ovation. Já si kvalitní muzikál představuju jinak. Nemusejí mě sice mrzet vyhozené peníze (729Kč za jednu vstupenku je běžnou cenou), ale ztráta času ano-  tento výlet za kulturou a za poznáním bych klidně i oželela. Rozhodně to nebyl šálek mého čaje, dávám 30% a dodávám poznámku "laciný bulvární kýč"-  zážitek budu ještě nějaký čas zpracovávat. Je spousta věcí, které mi zbývají k pochopení...

Mary Poppins v Hybernii

1.3.2013

Na první březnový večer jsem se těšila už od Vánoc :-) Svoje blízké jsme totiž obdařila vstupenkami na známý muzikál  Mary Poppins, který v české verzi v roce 2010 uvedlo na scénu Městské divadlo Brno a přijelo jej předvést i do Prahy ;-)

                                                              foto vypůjčeno z webu MdB

Předlohou ztvárnění tohoto příběhu je příběh anglické spisovatelky Pamely Traversové a  také pětioskarový americký film z roku 1964.

Mary Poppins je jméno hlavní hrdinky příběhu, který se odehrává v Londýně na konci 19. století v domě manželů Banksových, kteří mají dvě děti a nemají na ně čas. děti se nudí, a tudíž pěkně zlobí. Mary je originální vychovatelka, která se zjevuje na přání Banksových dětí. Mary není obyčejná chůva. Je sice přísná, ale taky hravá a umí dokonce čarovat.  Přátelí se s veselým kominíkem Bertem a i z obyčejné procházky parkem dokáže dětem udělat nezapomenutelný zážitek.

Muzikál je propagován jako rodinný. Opravdu zaujme diváky cca od 6let až po seniory. Tříhodinové představení je plné tanečních čísel a stepu, krásných kostýmů, nejrůznějších efektů a samozřejmě zpěvu. Všechny smysly si přijdou na své :-) Divák odchází pobaven a příjemně naladěn.

Nepodařilo se mi najít českou verzi ústřední písniě muzikálu, a tak alespoň její anglická podoba- pro ilustraci. Schválně si zkuste říct tohle slovo: SUPERKALIFRADŽILISTIKEXPIJALIDÓZNÍ ;-)



Pěkná podívaná. Naši Mary Poppins zrovna hrála tolik inzerovaná Monika Absolonová. Hlediště bylo plné celebrit... stojí za vidění! :-)


V případě divadla Hybernia se připravte na ne příliš pohodlné sezení. Sedačky mají zvláštně pobyblivé i opěradlo, takže s vámi hýbe divák sedící za vámi, který drká koleny do vašeho opěradla, a do kolen vám zas drká opěradlo toho, kdo sedí před vámi. Nevím, kdo tohle vymyslel, ale každopádně bych mu dopřála tu rozkoš, aby si ve vyprodaném sále 3hodiny poseděl. Vadí mi, že některá divadla v centru Prahy zahustila v rámci vyšších zisků sedadla tak, že vám je narušován osobní prostor.
Točité schodiště zbrzdí dav lidí dokonale, takže se hlediště během přestávky nestačilo ani vylidnit. :-(

Šansonovinky

26.2.2013

Lístky na tento kulturní večer jsem koupila kamarádce jako dárek k narozeninám. Co má jeden pořád vymýšlet. Hrníčky, obrázky a jiné dárečky sice člověka potěší, ale záhy nastane problém: Kam s tím?... Drobné radosti se časem doma kupí, člověk se z nich těší, ale kam to všechno dávat... najela jsem na systém: Daruj zážitek :-) Ten vám 1/nikdo nevezme a za 2/ nespotřebuje žádný prostor, nikde nebude překážet... no a Wlk dodává, že zážitek nemusí být pozitivní, ale silný, takže odpadá i riziko toho, že by dárek mohl být nevhodný :-)

Šansonovinky byly ovšem dobrou volbou. Komponovaný pořad ze šansonů známé dílny Hapka-Horáček přišly zazpívat hvězdy hudebním nadáním a úžasnými hlasy obdařené: Věra Nerušilová, Ondřej Ruml, Lucía Šoralová a Honza Roušar. Ke klavíru zasedl osvědčený bavič a skvělý hudebník Václav Tobrman a za bubny samozřejmě Petr Zimák.

Alespoň malá ukázka zachycená na telefon :-) Ondra Ruml a Nepřeberná pokušení....




Večer to byl naprosto úžasný. Obdarovaná M. pravila velice dojatě, že tak krásný dárek v životě nedostala a že už ode mne nic jiného nikdy nechce :-)) ...no vida! :-) Daruj zážitek..jak se to osvědčilo! ;-)

A já musím říct, že  čímdál víc se mi začíná Malostranská beseda jako kultruní stánek líbit. Klubové pořady mají vždy příjemnou atmosféru. Má to jen jednu nevýhodu- z nabídky bych si vybrala tolikrát, že bych možná mohla mít v Malostranské besedě přechodné bydliště- abych neztrácela čas dojížděním :-) Zatím se hodně brzdím, ale i tak tam 2x do měsíce pravidelně zajdu.... je z čeho vybírat!

Novoroční antidepresivní večírek

s Janem Burianem jsem absolvovala hned 3.lednový večer v Malostranské besedě.

Mám toho člověka  ráda pro jeho styl, kterým se od ostatních liší, pro jeho vtipné a zároveň ironicky-kritické  texty- ať už ty zpívané, nebo ty v podobě různých novinových sloupků či povídek ...  jak on sám říká:  "některý věci se musej napsat, i kdyby je nikdo neměl číst"...a mám ráda i jeho zhudebněnou poezii.

Kdysi vysílala ČT i mnou oblíbený pořad s názvem "Posezení s Janem Burianem", kde představil mnoho zajímavých osobností.

Před lety jsem si zamilovala knihu "Chilský deník" a děsně toužila do Chile jet, což bylo technicky díky mé rodinné situaci jaksi neproveditelné, ale i nesplnitelná přání jsou součástí mého života... a třeba to někdy uskutečním.;-) Později k tomuto cestopisu v mé knihovně přibyl další skvělý kousek "Výlet do Portugalska", který už splněný mám :-)

 Od tohoto večera jsem si slibovala příjemný relax, kde budu poslouchat ne až tak známé písničky, poetické texty, kde se budu pást na umném zacházení s češtinou a kde se samozřejmě taky zasměju. Vše bylo splněno.

Jan Burian se dostavil, ač bylo vidět, že díky bolestem zad mu sezení i chůze úplné potěšení nečiní.

Usedl za  klavír a spustil - pro ilustraci si lze kliknout třeba sem (vlastní pirátský záznam tentokrát nemám -pouze jednu ne příliš kvalitní fotku ;-) )

 

Samozřejmě došlo i na glosy týkající se současné politické scény, která žije především volbou prezidenta. J.B. vysvětlil, že je vlastně "humanistický pravičák" :-)  a taky podotkl, že "prezidenta nevolíme, aby reprezentoval, ale aby nedělal ostudu"- jak výstižné!!  ;-) ... víc autentických hlášek si už nepamatuju, ale každopádně setkání s J.B. bylo příjemným zahájením mého letošního kulturního vyžití, které doufám bude opět pestré a bohaté jako v letech minulých.

Jana Buriana můžete navštívit hned teď  na jeho webu - nebo na  blogu! (takže KOLEGA! :-))

Burianův Dopis Ježíškovi 



Frankenstein v Atlasu

7.8.2012

Díky Andree, která poté, co mě naučila péct ty výborrné moravské koláče ;-), vrhla se na vylepšení mého kulrturního přehledu :-)- a vytáhla nás s Wlkem na divadelní představení do kina Atlas. Zajsitila kompletně všechno, stačilo jen se dostavit :-)

Kino Atlas je menší "klubové" kino, které divákům ke sledování filmů neservíruje litry coly a megakrabice popcornu, čímž si mě velice získalo. :-), ale  snaží se pro své diváky vymýšlet zajímavé projekty- a jedním z nich je třeba promítání záznamů divadelních her z londýnského Národního divadla. Tentokráte byla k vidění nejnovější verze "Frankensteina" (režie: Danny Boyle).
Hra je ojedinělá tím, že režisér Danny Boyle najal dva herce, Jonnyho Lee Millera a Benedicta Cumberbatche (moderního Sherlocka ;.-), aby se střídali o role vědce a jeho výtvoru.

Viktor Frankenstein je považován za génia. Je svojí genialitou natolik okouzeln a zaslepen, že stvoří monstrum- z mrvol, které i oživí, aniž by domýšlel, jaké důsledky jeho počin může mít...
Herecké výkony byly obdivuhodné- pro mne nezapomenutelný zážitek. Na konci představení máte chuť hercům zatleskat... ale to už běží titulky a vám dojde, že vlastně sedíte v kině. ;-)

Představení je promítáno s anglickými i českými titulky a pokud se na něj chcete vypravit, musíte se vypravit mimo Prahu, ale určitě stojí zato!  Bližší informace viz níže a nebo k dohledání na internetu :-)

 

zkopírováno z FB:
Frankenstein se konečně dostává za hranice hlavního města! Obě verze se objeví v kinech v Písku, Náchodě a Plzni.

obě verze Frankensteina v kině Vesmír (Náchod)  •pátek, 10.8. / 20:30

obě verze Frankensteina v kině Portyč (Písek) •úterý, 18.9. / 20:00 •neděle, 30.9. / 20:00

obě verze Frankensteina v kině Beseda (Plzeň) - Frankenstein zde bude uveden v rámci off-programu mezinárodního festivalu Divadlo Plzeň •neděle, 23.9. / 20:00 •pondělí, 24.9. / 20:00


Na výstavě Krištofa Kintery

10.3.2012

Na mnohá doporučení a taky z potřeby vlatsní jsem v sobotu vytáhla rodinku na výstavu prací výtvarníka Krištofa Kintery do Městské knihovny na Mariánském náměstí v Praze.

Jeho jméno se skloňovalo v mnoha pádech zejména při vyhlašování cen "Osobnost roku 2011".
Za nejznámější dílo  bych asi označila sochu-lampu, která se jmenuje "Memento mori" a byla věnována sebevrahům, tudíž je umístěna přímo pod Nuselským mostem.

 Podrobnější čtení o tomto výtvarníkovi je ZDE

Výstava "Výsledky analýzy" je zvláštní po všech stránkách. Je veselá, osvětlená, chvílemi zahalená do tmy, mluvící, interaktivní, nutící k zamyšlení a jindy zas k úsměvu... a hlavně taky rodinná! Troufám si říct, že si na své přijdou všechny věkové kategorie.

Hned u vstupu jste upozorněni, že na výstavě se může jíst, fotit  a dělat vše, co bývá obvykle přísně zakázáno.  Uvaděčky návštevníka nestresují výchovnými pokyny, aby se nedotýkal exponátů a udržoval dostatečnou vzdálenost...všude panuje naprostá volnost a svoboda ;-) - a kupodivu ji nikdo nezneužíval!

 
Pořídila jsem tedy zcela legálně pár fotek :-)
Kaktus z plechovek od piva- myslím, že se jmenoval "Doma vypěstovaný" ... názvy exponátů, to je kapitola sama pro sebe :-)) Výtvarník je kreativní a smysl pro humor rozhodně nepostrádá ;-)
Zde je osobní průmysl :-) ..z továrního komína vychází v pravidelných intervalech dým...

Příjemným oživením jsou "talkmani"- mluvicí postavičky


Exponát "Svatý duch vypuštěn" - Martině nedal spát- strávila hleděním do díry v sudu dost času v domnění, že ducha spatří na vlastní oči ;-)
 
Mě pobavil "Pomník tisíce a jedné noci" vystavěný z polštářků mnoha druhů a barev :-)
V olověném příbytku přebývá "Plumbař"- a veškeré zařízení je rovněž z olova ...

V jedné místnosti jsou vystavené náčrty, nápady- takové ty skicy myšlenek... některé by se hodily na pozadí plochy PC....

 
 Všechny exponáty vás donutí k nějaké činnosti- budete si je chtít poslechnout, přečít, zamyslíte se nad názvem díla, užasnete nad kombinací nekombinovatelného...  Víc fotek dávat nebudu, zajděte a pokochejte se na vlastní oči! ...do 13.května 2012 to určitě stihnete ;-)

 Na výstavu se pohodlně dostanou i vozíčkáři - výtah je u vstupu z Valentinské ulice.

 .............................................................

A kdo ví, co je tohle?


Je to pohled do vnitřku knižního sloupu, který se nachází ve stejné budově o několik podlaží níž.
Cestou jsme se samozřejmě stavili ještě na oblídku zdejší knihovny... a s prázdnou rozhodně neodcházeli :-)

Sloup v hale stojí od r.1998; je vysoký 5m a je postaven asi z 8000 knih. Vypadá báječně! 

BROADWAY on ICE v Praze!

18.2.2012

V rámci jarních prázdnin jsme děti vzali na americkou lední show BROADWAY ON ICE, která se konala na Výstavišti.
Docela nás překvapilo, že o lístky nebyl zájem. Vyprodáno rozhodně nebylo- hala byla spíš poloprázdná- a jedno představení bylo dokonce zrušeno.
My máme ale muzikály rádi, a tak jsme se na poslední chvíli rozhodli, a udělali jsme dobře.

Moc pěkná podívaná, show se vším, co k  ní patří: pestré kostýmy, krásná hudba, dokonce i živý zpěv!

Rhapsody in Blue zahrál na klavír přímo na ledě Dale Gonyea  - a tanečníci nemohli být oděni jinak než v modré...

Zazněly známé melodie z  muzikálů Fantom Opery, Chicago, Kabaret...(inzerované CATS bohužel nezazněly :-(( )

Skvělé taneční i herecké výkony si zasloužily potlesk!!!
Dokonalé provední-tak jak to u těchto akcí bývá zvykem. Na ledě zářily krasobruslařské hvězdy  zvučných jmen: Dorothy Hamill, Nancy Karrigan, Brian Boitano, Oksana Bauilová... a taky  známí zpěváci z Broadwaye - Franc D´Ambrosio a Kevin Spirtas.


O vozíčkáře bylo postaráno dobře.
Vstup pro vozíčkáře je zřetelně označen. V hale jsou k dispozici toalety pro vozíčkáře. Místa byla na úrovni "střídačky", takže cca 4.řada od ledu. Paráda! Vstupné opravdu symbolické- za lístek pro vozíčkáře + doprovod 50Kč. Parkování hned u vstupu do haly zdarma. Takže není co vytknout :-)
-------------------------------------
Zítra se show stěhuje do Brna, Moraváci, neváhejte- nenechte si ujít :-)!

Videoukázka  ZDE