Výlet za kočkami, Malým stromem a Toyen

16.1.2016


Během všedních dní není na kulturní vyžití s Martinkou čas. Moje práce, její kroužky- jít do divadla a vrátit se v 10večer, to se nám nechce. Takže si občas vyrazíme na kulturní tour po Praze.

Původně to měla být jen návštěva divadla, ale následně se na to nenásilně nabalilo několik dalších akcí. Bylo z toho pestré sobotní odpoledne a příjemný večer...
Cílem bylo dostat se na Kampu.

Kolemjdoucí mohou mít různé podoby- tak třeba zatoulaná labuť- a nebo všudypřítomní a na nervylezoucí jezdci na dvojkolkách. Nevím, jaká jsou pro tento nadčasový prostředek stanovená pravidla, každopádně na silnici z nich rozhodně radost nemají řidiči a na chodníku se hrubě nelíbí chodcům, protože kdo včas neuteče, bude přejet.

 

My jsme došly do Vodní ulice. Hledaly jsme doporučovanou Kočičí kavárnu. 

Uvítal nás útulný prostor s mnoha zákoutími, pelíšky a polštářky plný koček různých plemen. Všechny mazlivé, přítulné a dobře naladěné. Náš stůl bedlivě střežil čtyřnohý pan domácí v černo-bílém kabátku ;-)

 

Návštěvníci byli ke kočkám velmi tolerantní a veškeré jejich zlobení přijímali se smíchem a snažili se ty kočičí kousky zachytit na fotkách.

Pojedly jsme s Martinou levandulovou a čokoládovou makronku a vydaly se dále do Sovových mlýnů na výstavu surrealistických obrazů Toyen a abstraktních obrazů Františka Kupky. Výstavau je prodložena do 16.2.2016 a nám se moc líbila. Je to inspirativní a příjemný relax. Hledět na obrazy a teprve potom si přečíst, jak se dílo jmenuje. 

Obraz "Spící", který byl použit na plakátu a je součástí výstavy, - měl kdysi vyvolávací cenu 20milionů korun :-) Je krásný a náramně by se hodil do hry Dixit... 

Z výstavy to bylo jen pár minut cesty přes park do Divadla Kampa, kde se hrálo představení Škola Malého stromu. Skvěle zpracovaná hra na motivy stejnojmenné knihy o indiánském klukovi z kmene Čerokí.

Dvě herečky- Iveta Dušková a Petra Bílková- zahrají ve strohých kulisách celý příběh. Předvedou dokonale mluvící stromy, krocany, umírající telátko i kyselé okurky. Publikum se skvěle baví a navíc má spoutu příležitostí, kdy může začít přemýšlet i jinakosti a o toleranci... 

Celé představení kazily jen neukáznění rodiče, kteří do hlediště přivedli děti, jejichý věk vyžadoval jiný druh zábavy než 90minut sezení na sedadle. Ačkoli bylo všude na plakátech  výslovně napsáno, že představení je určeno dětem starším 6let, dorazily i maminy s kočárky. Děti brečely a hrůzně hýkaly (inu batolata)  a  ve vypjatých chvílích se ozývaly hlášky typu: "Tady je tma!" a nebo "Kdy už bude konec?". Divím se organizátorům, že volí taktiku- raději vpustím ty, co nesplňují  stanovená kritéria, než abych dopřál nerušený zážitek těm, co přišli se zájmem. 
Já osobně do Divadla Kampa na dětské představení už nepůjdu, ale představení rodičům i starším dětem ráda doporučím.