Ohlédnutí za dovolenou

27.6.2014

 Některé věci se člověku neomrzí. A tak jako v Praze můžu fotit Hradčana ve všech ročních obdobích a kteroukoli denní hodinu, tak u moře je překrásný a neomrzitelný západ slunce...


 z pláže...

 z mola...
ze schodů u jídelny...


 ...mám jich celou sbírku!! ;-)


Řekové s oblibou lákají do svých taveren turisty na krásný výhled... mám ráda tu "řeckou modř" - kdekoli na fasádách, nábytku i oblečení.


V hotelových podmínkách bylo zjištěno, že šampáňo chutná z plastových pohárků úplně stejně jako z předpisových skleniček. Po třetí dávce je to jedno a jako tácek nouzově výborně poslouží k přenášení většího množství nápojů i notebook. ;-)



Odlet byl poněku překotný. U večeře nám průvodkyně oznámila, že náš pobyt byl operativně o půl dne zkrácen. Došlo ke změně odletu letadla. Jojo, to se musí akceptovat, na to má CK právo :-((

V letadle jsem po dlouhé době seděla u okýnka! :-)
Pozorovala jsem mráčky, obláčky- a dokonce vyfotila i letadlo v protisměru!




Tak sbohem, řecká rozdrobená pevnino... o moři se mi bude následujících X-měsíců jen zdát. Teď mě čeká už jen moře práce... ;-)




O výletu za skluzavkami, poplatcích a příplatcích

25.6.2014

 Martina je posedlá navštěvováním vodních atrakcí všeho druhu. Wlk se od těchto radovánek distancuje. Já se snažím nahradit zdravého sourozence nebohému dítěti, ale mnohdy mám pocit, že už se zpět na hladinu nikdy nevynořím. Voda mi bublá v uších i v nose ještě dva dny po návštěvě této atrakce.

Letos jsme návštěvu aquapqrku sabotovali, protože všechny byly jaksi z ruky a já odmítala trmácet se někam hodinu a půl, pak se další 3hodiny mlátit o skluzavky a lítat po schodech na tobogány, a tak jsem hledala nějaký přijatelný kompromis. Našla! Krásný areál cca 10km od našeho hotelu nabízel příjemné prostředí a k tomu dvě pěkné skluzavky.



Pátrala jsem na internetu, abych zjistila ceny a jiné podrobnosti. Marně. Nevadí. Nenechám se odradit. Cestou do města Wlk zajel k inzerovanému zařízení, a já se zřízence vyptala, kolik se platí vstup, jak mají otevřeno a jestli lze používat i ty skluzavky (jako jestli jsou v provozu).
Řekl, že vstup je zdarma, otevřeno mají od 9 do 9, skluzavky fungují a že si nesmíme nosit vlastní jídlo a pití a hned dodal, kolik stojí lehátka a slunečníky. Vzala jsem si pro jistotu ještě papírový prospekt (úchylka- nasyslím jich během každého výjezdu i několik kg :-)).

Bezva. Martinka si v hotelu našla kamarády, já se s jejich  maminkou spřátelila také- takže bylo domluveno, že vezmeme i jejich děti. (slibovala jsem si od toho, že budu osvobozena od ježdění na tobogánu)

 A tak jsme se po obědě vypravili. děti byly nesnesitelné svým těšením. ;-) Hodné byly, ostražité, aby někdo někoho z dospěláků nenaštval .-) Hlídaly se vzájemně ;-) Po vstupu do areálu se tetelily, jak je to tam krásné... bazény

... lehátka a slunečníky na krásném hustém trávníku pod štíhlými palmami... 


Labužníci si mohli pronajmout i soukromý domeček, kde byly pohovky, sedací vaky a kol dokola zatahovací záclonky a do bazénu bylo stejně daleko jako k moři... 
 




Občerstvení číšník roznášel na objednávku.
Stolečky u bufetu byly nápaditě vyřešeny- tak třeba někoho inspirují :-) Uprostřed desky byly truhlíky s nějakými evergreeny menšího vzrůstu. S nahrubo opracovanou deskou stolu to vypadalo moc pěkně.


Idylka skončila v momentě, kdy po hodině našeho pobytu přišel zřízenec, že za používání skluzavky chce 2E za dítě. No, tuto informaci jsem předešlý den sice neobdržela (it's free, pravil jiný Jouda), ale nechtělo se mi dohadovat se, když ty děti byly tak šťastné a jezdily do roztrhání plavek. Takže v 15:20 jsem zaplatila 6E, no a v 16:00 plavčík zatarasil vstup na schody a odešel.

Mysleli jsme, že má pauzu. Po nějaké době byly děti otravné, kdy se bude zase jezdit, tak jsem oslovila obsluhu, kdy ty skluzavky zas budou v provozu. A on suše odvětil, že zítra. Vyskočila jsem, jako jak to myslí??? Před půl hodinou jsme zaplatili za jejich používání- a on je tedy pustí až zítra???
 "Jo, přijďte zítra. Skluzavky jezdí od 13:00 do 16:00"
Já na to, že to nikde není napsané a že jsem sem kvůli tomu večer večer jela a ptala se, jak je otevřeno a kolik se platí a o tom, že se jezdí jen 3hodiny denně nikdo nemluvil, ani tu nikde nemají ceduli!!
On trval na svém, ať přijdu tedy zítra, že už vím, jak to chodí... měla jsem chuť ho nakopnout, ale asertivně jsem řekla, že jsou děti velice zklamané, že bazén a moře mají u hotelu zdarma bez omezení a že jsme sem jeli kvůli skluzavkám a že rozhodně nepřijdeme zítra, ale nikdy!

Odešel. Za chvíli přišel, že tedy jo... že dětem na malou chvilku skluzavky pustí... tak děti čekaly... po půl hodině šli plavčíci...děti běžely za nimi...ale oni si odložili věci, skočili do bazénu...pak si zapálili cigarety a zbytek pracovní doby proflákali na lehátku pod tobogány... kdo by v pracovní době hlídal cizí děti a ještě k tomu za poplatek... v 17:30 odešli domů.

Naše děti si to užily i tak, ale zklamané byly. Takže BAJA beach už nikdy více. mají to tam sice pěkné, ale já mám ráda, když vím, na čem jsem. 

Bylo to za ten týden podruhé, co mě Řek otrávil svým přístupem - "zaplať a neotravuj". Poprvé to bylo, když jsem kupovala lodní lístky a baba si účtovala ke každému dospělému euro navíc. (na webu opět ani zmínky o nějakém poplatku). Poplatek za vstup do přístavu. tečka. Buď zaplať, nebo ti ho neprodám. Nejsem smlouvací typ, dané ceny akceptuji, ale chci je vědět předem- nesnáším příplatečky a doplatečky a všechny tyhle výmysly.

Následně při vstupu na lodi  nás námořník začal rovnat do řady a mlel cosi řecky. Dívala jsem se na zem, protože jsme myslela, že je tam rozlitá voda nebo cosi, nač je třeba dávat pozor... "Look, madam, look!", přeladil do mezidnárodní mluvy. Pokyn patřil mně. Zvedla jsem hlavu- a CVAK! CVAK! tlustá řecká dáma s velkým foťákem na krku bez jakéhokoli dovolení vycvakla celou naši happy family, jak vyjeveně hledí při nástupu do lodi. Během plavby slečna fotky vytiskla, zasunula do pestrého kýčovitého rámečku a otravovala, ať si foto za pouhých 5E koupíme. No, nekoupili, protože to nesnášíme, focení jsme nepožadovali, neb fotky si vyrábíme vlastní dle momentální potřeby.

A ještě nesmím opomenout příplateček za šlapadlo!
Některá šlapadla měla stříšku - jiná skluzavku. cena šlapadla se dle tabule odvíjela od počtu osob. 1-2osoby 7E za hodinu, 4-5osob 12E za hodinu. Naše skupiny byla tvořena třemi osobami. Nespadali jsme do žádné z vypsaných kategorií, tudíž to bylo za 12E. Obsluha nám nabízela to se stříškou. Martina chtěla skluzavku. Tak jo...  a hned natáhl ruku a požadoval 2E za klouzání.

... i krásné Řecko má své stinné stránky. Uvedené ceny a informace jsou pouze orientační...

Jíme v Řecku

25.6.2014


... my moc rádi!

Pokaždé se usmívám při čtení recenzí hotelů, kdy se velmi často objevuje hodnocení stravy: "vařili furt to stejný"- "jídlo dobrý, ale pořád se to opakuje" "denně máte to samý"...

Nojo, ale oni hostitelé asi nepomýšlejí na to, že pokud je stravování servírováno formou bufetu, že si dotyčný jedinec nandá na jeden talíř skopové maso, k tomu, smaženou rybu, hromadu špaget, kopec hranolků, na to nakydá kečup a a jiné přísady- a to 2x denně a bude znechuceně hledět na talíř, že si to představoval jinak. Doma by si asi těžko dal svíčkovou s knedlíkem a do omáčky vložil řízek s bramborovým salátem, ale tady to mixuje v divokém stylu.

Za sebe mohu říct, že se mi ještě nestalo, že by některý z řeckých hotelů vařil "hnusně". Výběr je vždy dostatečný a záleží jen na tom, jak si to člověk nakombinuje. Tento hotel nabízel jídla chutná, krásně servírovaná a nikdo nehlídal ani odebírané množství, což byla možná chyba, protože některé talíře vypadaly nevzhledně před konzumací- i po ní. Hromady rozpatlaného jídla servírky odnášely ze stolů. Musím říct, že v tomto mrhání si libuje zejména ruská klientela. Štěstí rodiny tam zřejmě spočívá v nahamouněném množství.

Češi si zas rádi dají více kusů masa. Takže pokud kuchař z grilu servíroval po dvou tyčkách souvlaki (špízy) na osobu, tak Čech nelenil a pobídl ho, aŤ ještě kouká přidat, přičemž cestou kolem bufetu ještě přihodil další plátek jiného masa. Nechápu ten apetit- v tom vedru se to snad ani nedá strávit! ;-)

Mému žaludku k pocitu blaženosti stačil talíř zeleniny. Rajčata tu mají naprosto vynikající, masitá - chtnějí skvěle i v sušeném stavu s kořením- a samozřejmě tzatziki.


 Grilovaná ryba (prostě FISH- žádné bližší údaje se neposkytují :-)) a cuketa nebo lilek - mně bohatě stačila v přiděleném množství.

Nemusím zmrzlinu. Během celého pobytu jsme si nedala ani kopeček, zatímco zbytek mojí výpravy 2x denně plnil misku barevnými kopečky toho sladkého a studeného nic.

Zato dortíčky a zákusky... to je něco, čemu neodolám (já už prostě dožiju bez legínek ve svém šatníku :-)) Ještěže se na letišti při odletu z dovolené neváží taky cetující- to by bylo peněz na nadbytečná kila!! ;-)


V přístavních restauracích se nabízí především SEA FOOD. Mají to krásně naaranžované- na ledu. Ale měla jsem JEN odvahu to fotit :-)



 No a pokud nemáte chuť ztrácet jídlem drahocenný čas, stačí jeden rychlý HOT DOG :-)


V Řecku se musí najíst dobře každý, ale musí to umět.
Nenechat se unést nabízeným množstvím, vybírat si, nekombinovat nekombinonovatelné  a nechat si vždycky kousek místa "na potom" :-), pak je spokojenost těla i ducha zaručena.

Samé schody


26.6.2014

 Pravda o našem hotelu. O některých věcech se cestovní kanceláře ve svých prospektech moc nerozepisují. Naštěstí na internetu sedá dohledat dost věcí- na různých cestovatelských fórech atp.

Hotel je poměrně rozlehlý, skládá se z mnoha pavilonů, budov a domečků v zahradě, která je ovšem ve svahu. Docela prudkém svahu. Takže celý areál je prošpikovaný krásnými schody z bílého mramoru. Zdravému a čipernému dvojnožci to jistě dojem nezkazí, ale v případě seniorů, nebo maminek s kočárky... to se jedná o slušný sportovní výkon. Některá schodiště jsou kopírována nájezdy, ty se ovšem mnohdy podobají svým sklonem spíše sjezdovkám. (Řek předpisy EU vnímá spíše informativně ;-))


My jsme měli štěstí, o které jsme tentokrát ani neusilovali. Bydlíme v dolní sekci- k moři kousek; po schodech běháme jen do jídelny a na pláž- a to nám jedině prospěje. ;-) Ale bydlet na kopci a zdolávat několikrát denně 156schodů... asi bych v tom dnešní 37stupňovém vedru radostí nezářila.

Po těch X letech soužití s vozíčkářem jsme si všichni vypěstovali schodový reflex-čili jakmile vidíme schodiště, hned nás zajímá i cesta sjízdná- tedy bezbariérová.
Martina při první cestě do jídelny, kdy jsme stoupali a pořádně nevěděli kam, jentak mezi řečí  prohlásila: "Tak tady by to pro Majdu nebylo..."

Schody vedou i na pláž. Ale dá se to sjet i výtahem. Díky němu jsem utržila zas jednu drsnou výchovnou lekci. Bylo to hned druhý den pobytu. Šly jsme s Martinkou na pláž. Já mám občas problémy s tím, co je vpravo a vlevo. myslím to dobře, ale špatně to pojmenuju... dle příruček o ženských nedokonalostech jsem naprosto v normě. :-)
Tak jsme došly ke schodišti- schodiště se stáčelo vlevo, nástup do výtahu byl vpravo. Cestu jsme ještě neměla naučenou, a tak jsem mimoděk zahla doprava- ke dveřím výtahu. Dřív než jsemstačila dát najevo, že jsme se spletla, Martina hned hbitě zahlásila: "Mami, připomínám, že už nemáme Majdu, takže nemáš důvod používat výtah! šup šup-po schodech!"
 "Spletla jsem se!", bráním se chabě.
"Jo, to určitě... známe tě, maminko. šup-šup, hybaj po schodech...", povzbuzuje mě náš malý drsoň.

Jojo, některé věci je mi potřeba občas připomenout... já bych se tu vozila výtahem- a už k tomu nemám důvod! achjo.

Co tu všechno roste

24.6.2014


Dovolená v červnu má jednu velikou výhodu: v Řecku všechno kvete, tráva ještě není spálená od slunce... nádhera.

Nejkrásnější jsou asi ibišky. 
Jsou krásné a poměr velikosti květů je s těmi, co pěstujeme doma, poněkud v jiném měřítku.
 pro názornost: Moje dlaň není tak malá... ;-)


A kdo chce hádat, co to tady kvete, může :-)


 Anglické muškáty, kam se podíváš....

 Melounové pole.
 a tohle už zase nevím,co je, ale roste to tu jako plevel...



 odpověď k obr. č. 3: banánovník.

Všechny odborné doplňující informace v komentářích vítány!!!;-)





Jezero Kournas

23.6.2014

Vydali jsme se na výlet ke sladkovodnímu jezeru, které se tváří, že leží vysoko v horách, ale ve skutečnoti se nachází na úrovni moře. Na fotce jeto pěkně vidět. Tyrkysové oko vlevo je jezero- tmavší modrá skvrna vpravo je moře. 

 

 Jezero je asi kilometr dlouhé a místy prý až 25m hluboké.

 

 Jeho východní strana je plně přizpůsobena turistům -pláže,lehátkka, půjčovny šlapadel, taverny... Po hladině rejdí spousta šlapadel, Rusáků a hus.

I my jsme si šlapadlo půjčili. To bylo radosti! Né mojí ovšem...samozřejmě nestačilo, že budu šlapat, Martina se dožadovala jízdy na skluzavce... No, musela jsem :-) Wlk zlomyslně fotil, mám několik záběrů, které se nabízejí jako "profilové foto"- to by teprv stoupla návštěvnost blogu ;-) Sám se jízdy zdržel- asi se bál o své pět let nové plavky... ;-)

 Po hodině jsme měli šlapání dost. Dali jsme si místní frappé a kochali se a mně se zas plnila paměťová karta kýčovitými záběry.
 V jezeře a kolem něj žije spousta živočichů.Údajně vodní hadi (naštěstí jsme nepotkali!), želvy- ty jsme potkat chtěli, ale nepodařilo se- a na břehu mezi lehátky a slunečníky korzovaly husy a sledovaly, co turista odhodí, aby si pošmákly.

 Příjemné zpestření dne to bylo. Ještě poslední cvak z klikaté horské silničky a hurá na oběd a k moři!




Dobytí pevnosti Gramvousa a zátoky Balos

22.6.2014

V neděli jsme se rozhodli vydat se na nejzápadnější  konec Kréty- lodí na pevnost Gramvousa a do zátoky Balos.
Loď vyplouvala ze 110km vzdáleného přístavu Kissamos. Bála jsem se lodní lístky koupit předem přes internet, protože v případě, že bychom nedojeli včas, propadly by bez náhrady. Loď měla vyplouvat v 10:20. V 10:00 mi paní v pokladně sdělila, že je "too many people" a že lístky nemá. Ledaže bych jela lodí měnší, která vypluje za 3/4hodiny. Takjo. Ulevilo se mi, protože jízda po zdejší dálnici byla víc než nudná a štvalo by nás, kdyby byla ještě k tomu všemu zbytečná.

Později se ukázalo,že malá loď měla skoro jen samá pozitiva. Převážnou většinu cestujících tvořili občané Velké země... ještě loď nestačila vyplout, a tavárišči začali plenit lodní bar. Po půlhodině plavby to vypadalo, že dojde i na námořníky...

Plavba do zátoky Balos trvala necelou hodinu. Zátoka působí nádherně kýčovitým dojmem. Všechny následující fotky jsou bez jakýchkoli úprav-tedy i barvy jsou reálné.

V zátoce je mělčina, a tak loď musí kotvit dále od břehů. Výletníci jsou těch pár set metrů převáženi malými čluny.
 Na pevnině nerostě jediný strom, který by vrhal stín. Naštěstí na lodi půjčovali slunečníky.

 Voda je průzračná. Martina se nadšeně věnovala sběru mušlí :-)


Asi po 3hodinách slunění, rochnění se a kochání se jsme přejeli na sousední výběžek, na jehož vrcholu se nachází benátská pevnost Gramvousa. Pohled na ni je krásný... jen zdolat ten strmý kopec po kamenité cestě-necestě, to byl tedy výkon!! Někteří borci šli v žabkách (jasně,že se v každém průvodci píše, že  pevná obuv je nutná).

 

Odměnou za vyšlápnutí toho krpálu byly překrásné výhledy.




Průhled okýnkem pevnosti


 Skalnaté svahy byly porostlé souvislou vrstvou agáve.

... a pro turisty kýč: zrezivělý a polorozpadlý vrak pirátské lodi...kdo by odolal, aby si jej nevyfotil...

 Po náročném výšlapu a ještě náročnějším sešlapu ještě zbyl čas na koupání.

A zde musím zmínit další rusko-českou historku-Kterak můj MichailMichailovič zachraňoval čarovný prsten ruské carevny.
Carevna se ráchala ve vodě a jeden z deseti tlustých zlatých prstenů při vodních hrátkách povolil a spadl na dno moře. Můj nicnetušící Míša právě pozoroval skrz skla potápěčských brýlí život pod hladinou, když ho Serjoža oslovil, zda by nepomohl carevně najít prsten... Míšovi bylo trpané poslat SERjožu k čertu, a tak hledal. Já ho varovala, jen ať prsten najde, že dostane carevnu za ženu! Naštěstí dno bylo písečné, a tak Míša neměl šanci uspět... ;-)

A tady poslední pohled odjíždějící lodi....

Krásné to bylo. :-)

Do háje... palmového!

21.6.2014

Dneškem počínaje- adoptovali jsme si na pár dní auto. Malou bílou pandu. ;-)

A hned jsme vyrazili na výlet. Projeli jsme celým ostrovem- ze severu na jih. Do Preveli. Místa, které turisti vyhledávají kvůli klášteru- a pak také kvůli zvláštnosti, kterou lze na zdejší pláži spatřit. Palmový háj a říčku Magalo Potamo vlévající se do moře přímo na pláži, takže se lze koupat zároveň ve slané i sladké vodě. Jižní břehy Kréty omývá moře Libyjské. Je chladnější, ale průzračné a tyrkysové.

 Cestou jsme projeli několik horských vesniček a otevíraly se nám překrásné pohledy do údolí a na stréně kopců... a obloha pro dnešek vystrčila fotogenické mráčky...




Bystroočko jistě hbitě objeví relaxující kozu ;-)

 O kostelíky a kláštery tu není  nouze. Tento je "moderní sériová výroba", ale mezi těmi kopci vypadal celekm malebně.
 Pohled do kaňonu...
 Libyjské moře - zatím z útesu.
  
A cestou zvanou "polňačka" jsme se vydali k "Palmové pláži". Cesta byla prašná- hodně prašná. Taky hodně točitá, samý výmol a místy široká právě na jedno auto. Ještěže naše "panda" neumí mluvit, majitelku půjčovny by asi už nikdo nevzkřísil, kdyby viděla, kde všude se zánovní vůz z její stáje  projížděl.

 V Řecku můžete často narazit na cedule, které upozorňují na nebezpečí vzniku požáru a důrazně slovemi obrázky zakazují odhazování nedopalků cigaret. A takhleto dopadá,když někdo nedbá... hasiči právě měli co dělat, protože zdejší krajina je vyprahlá a suchá tráva hoří díky stále přítomnému větru velmi rychle...

 Ještě pohled z výšky na ohořelou plochu.

 Cestička, která nás opravdu dovedla až na pláž...  navigace tvrdila, že tam žádná cesta nevede.

 první dojem-nebyl špatný!

 KPalmovémuháji seale ještě muselodojít po schodech,které šplhaly podél útesu. Jiný přístup na pláž není. Během dne loděpřivážejí turisty na pláž, aby se pokochali a vykoupali. Měli jsme tovypočítané, abychom dorazili až v době, kdy už budou davy pryč.  A povedlo se...

 Procházka Palmovým hájem... chtěli jsme si půjčit šlapadlo, v průvodci jej vychvalovali, ale v reálu se ani jedno nevyskytovslo.
 ...a taky jimtu rostou v moři srdce... alesrdce z kamene, to zas není taková výhra :-)


Spousta kýčovitých obrázků dnes uvízla ve foťáku... krásný den, plný úžasných vjemů...