Výlet za kočkami, Malým stromem a Toyen

16.1.2016


Během všedních dní není na kulturní vyžití s Martinkou čas. Moje práce, její kroužky- jít do divadla a vrátit se v 10večer, to se nám nechce. Takže si občas vyrazíme na kulturní tour po Praze.

Původně to měla být jen návštěva divadla, ale následně se na to nenásilně nabalilo několik dalších akcí. Bylo z toho pestré sobotní odpoledne a příjemný večer...
Cílem bylo dostat se na Kampu.

Kolemjdoucí mohou mít různé podoby- tak třeba zatoulaná labuť- a nebo všudypřítomní a na nervylezoucí jezdci na dvojkolkách. Nevím, jaká jsou pro tento nadčasový prostředek stanovená pravidla, každopádně na silnici z nich rozhodně radost nemají řidiči a na chodníku se hrubě nelíbí chodcům, protože kdo včas neuteče, bude přejet.

 

My jsme došly do Vodní ulice. Hledaly jsme doporučovanou Kočičí kavárnu. 

Uvítal nás útulný prostor s mnoha zákoutími, pelíšky a polštářky plný koček různých plemen. Všechny mazlivé, přítulné a dobře naladěné. Náš stůl bedlivě střežil čtyřnohý pan domácí v černo-bílém kabátku ;-)

 

Návštěvníci byli ke kočkám velmi tolerantní a veškeré jejich zlobení přijímali se smíchem a snažili se ty kočičí kousky zachytit na fotkách.

Pojedly jsme s Martinou levandulovou a čokoládovou makronku a vydaly se dále do Sovových mlýnů na výstavu surrealistických obrazů Toyen a abstraktních obrazů Františka Kupky. Výstavau je prodložena do 16.2.2016 a nám se moc líbila. Je to inspirativní a příjemný relax. Hledět na obrazy a teprve potom si přečíst, jak se dílo jmenuje. 

Obraz "Spící", který byl použit na plakátu a je součástí výstavy, - měl kdysi vyvolávací cenu 20milionů korun :-) Je krásný a náramně by se hodil do hry Dixit... 

Z výstavy to bylo jen pár minut cesty přes park do Divadla Kampa, kde se hrálo představení Škola Malého stromu. Skvěle zpracovaná hra na motivy stejnojmenné knihy o indiánském klukovi z kmene Čerokí.

Dvě herečky- Iveta Dušková a Petra Bílková- zahrají ve strohých kulisách celý příběh. Předvedou dokonale mluvící stromy, krocany, umírající telátko i kyselé okurky. Publikum se skvěle baví a navíc má spoutu příležitostí, kdy může začít přemýšlet i jinakosti a o toleranci... 

Celé představení kazily jen neukáznění rodiče, kteří do hlediště přivedli děti, jejichý věk vyžadoval jiný druh zábavy než 90minut sezení na sedadle. Ačkoli bylo všude na plakátech  výslovně napsáno, že představení je určeno dětem starším 6let, dorazily i maminy s kočárky. Děti brečely a hrůzně hýkaly (inu batolata)  a  ve vypjatých chvílích se ozývaly hlášky typu: "Tady je tma!" a nebo "Kdy už bude konec?". Divím se organizátorům, že volí taktiku- raději vpustím ty, co nesplňují  stanovená kritéria, než abych dopřál nerušený zážitek těm, co přišli se zájmem. 
Já osobně do Divadla Kampa na dětské představení už nepůjdu, ale představení rodičům i starším dětem ráda doporučím.

Hračky v Minoru

9.1.2011

Muzikálový příběh "Hračky", který jsme s Martinkou navštívily v krásném divadélku Minor, rozhodně není podívanou určenou jen pro dětskému  publiku.

V divadle je velmi útulno. Vše je barevné, přizpůsobené dětem ...

V příběhu vystupují oživlé hračky a parta čtyř dětí- zvídavá a moudrá holčička Máša; ostýchavý astamatik Leonard, drsně se tvářící obtloustlá dívenka s výstižnou přezdívkou "Rudá bestie" a přechytralý a zkoumavý Péťa, v jehož dětském pokoji se děj odehrává.
Vybavení pokoje je naddimenzované- obrovské dveře, obr bedna na hračky, dospěláci na chůdách, aby rozdíly mezi světem dětí a dospělých vynikly hned  na první pohled.

Já bych hodnotila pojetí hry jako poněkud svérázné ;-)- jsou v něm parodovány všechny jevy, které současné děti provázejí životem: útočné reklamy, nevkusné a kýčovité hračky (barbíny, koníci s vlásky...), paní na hlídání, uspěchaní rodiče s mobilem u ucha ... prostě takový ten současný konzumní způsob života :-(

Když do děje vstoupí Mimozemšťan, začnou se dít neobyčejná kouzla: děti začnou nahlas mluvit o svých pocitech, barbíny začnou stárnout (to je scéna, u níž smíchy slzí zejména dospělí :-) )...

Pestrobarevná a veselá podívaná spolehlivě pobaví děti (spíš až ty školou povinné)  i dospělé. Martince se představení moc líbilo a pravila, že půjde s Majdou ještě jednou :-)

KUKY výstava

9.1.2011

V neděli odpoledne jsme s Martinkou vyrazily do centra Prahy - za kulturou.
Miluje Kukyho - knihu i film zná dokonale, už půl roku s námi bydlí Kukyho pletený model (dárek od tety) v originální velikosti - a tak jsem ji vzala na výstavu "Kuky se vrací", kterou lze navštívit v galerii divadla Minor až do konce ledna 2011.

K vidění jsou postavičky z filmu,které Martina umí všechny pojmenovat, a tak nadšeně pobíhala od jednoho k druhému a vykřikovala, kdo je kdo a co v tom filmu právě dělal, když takhle vypadal. Náš pletený  a značně ošuntělý Kuky šel samozřejmě s námi :-)

Martina nadšeně jásala, když objevila hospodu:

Součástí výstavy je i Kuky v nadživotní velikosti a taky takové úžasné kukátko.
Vypadá jako veliká brambora na nožičkách, která má kolemdokola díry.

Těmi lze nahlédnout dovnitř- a spatřit tak z různých úhlů scénu z filmu.

Na výstavě si můžete samozřejmě zakoupit Kuky CD, DVD, plakáty ... pokud máte vstupenky na představení do divadla Minor, je vstup na výstavu zdarma. Expozice je umístěna ve dvou místnostech, takže na prohlídku a vyfocení s Kukym bohatě stačí 20minut, ale za vidění určitě stojí! ;-)

Zlatovláska

18.9.2010

V sobotu večer vyrazila naše kanadsko-japonsko-česko-vozíčkářská výprava za kulturou. Tentokrát na balet do Stavovského divadla. Na programu byla klasická pohádka: "Zlatovláska".
Stavovské divadlo mám ráda. Je přístupné vozíčkářům a  místa jim vyhrazená jsou vynikající.

Naši cizinci obdivovali interiér divadelního sálu a doslova žasli. Jsou věci, které si ani člověk neuvědomuje: Eiko jásá nad červenými střechami domů- pohledu z Hradu na střechy domů  se nemohla nabažit. Žije totiž mezi samými supermoderními budovami- sklo a na střechy lze pohlížet leda z vrtulníku ;-)

Zlatovláska se tvůrcům moc povedla. Je to rodinné představení, které potěší oko jak dospělého, tak dětského diváka.

Já osobně nejvíc oceňuji scénu (spíše muzikálovou, ale velmi nápaditě ztvárněnou), kdy mravenečkové sbírají perly v podobě gymbalonů :-))

Celé představení doprovází krásná hudba, jejímž autorem je Vladimír Franz (zaujal mě  onehdy v televizi svým zjevem.- je to ten pán potetovaný doslova "od hlavy až k patě" - a úplně jsem se pak zastyděla- předsudky mě málem polapily do svých sítí- vůbec jsem neměla v úmyslu ho poslouchat- a přiznávám, že asi právě pro tu jeho vizáž- ale musím uznat, že umí a hudba se mu povedla báječně!)
Po celou dobu mohou diváci sledovat živý orchestr.

Zkrátka mohu celé představení jen chválit. Choreografii, režiséra ( = Ondřej Havelka)... rozumné rozložení přestávek (jsou dvě, takže i děti to krásně "usedí" :-) a v neposlední řadě i provedení programu, kdy autoři pamatovali i na děti a vydali pro ně speciální dětskou verzi, která je plná obrázků a pohádka je v něm uvedena  v česko-anglické verzi.

Takže dporučuju! Blíží se nevlídné sychrané dny, a tak neváhejte a nakupte si vstupenky včas! Bývá vyprodáno. Z lože č.13 na 2.balkoně jsme viděli výborně- ani kukátko nebylo potřeba.