Listopadově

15.-17.11.2014

Státním svátkem prodloužený víkend jsme strávili doma.
Na to, abych vyrazila do ulic demonstrovat proti panu prezidentovi, jsem nějak neměla morál. Házet vejce mi není vlastní, navíc jistým řešením by snad bylo házet vejce pštrosí. 

Všelijaké hromadné připomínkové akce mě taky nelákaly. Revoluce mě zastihla v době studa na VŠ, takže na náměstích a v ulicích jsme strávila času poměrně dost. Dodnes nechápu, jak jsme zvládli zkouškové období, které neúprosně nastoupilo v lednu. ;-) Letošní nabízené happeningy ve mně důvěru nebudily, nechtěla jsem si kazit vzpomínky na ty nezapomenutelné dny konce roku 89.

Skoukla jsem pár dokumentů a s chutí se podívala na medailonek o výjimečné zpěvačce, která se stala tváří sametové revoluce - Martě Kubišové- "Magický hlas rebelky". Těšila jsem se na něj asi více, než bylo nutné. O paní MK už jsem viděla a četla spoustu  "dokumentů", takže tento mi nepřipadal ničím výjimečný- ani objevný. Ale její hlas ráda poslouhám, pamatuju si, jak se krátce po revoluci objevily desky a kazety s jejími nahrávkami- jak jsem kazetu "Songy a balady" sjížděla do úplného omrzení ;-) 

 Teď- s odstupem čtvrt století- jsem si tak přemítala, co by asi bylo, kdyby změna režimu nenastala. Jak by se nám žilo... přes všechny ty politické skandály a jiné aféry jsem ráda, že "čas oponou trhnul". 

Tak ještě jedna stylové- vlastenecky-listopadová ;-) 

 V pondělí jsme s Martinkou zavítaly do ZOO. Ta se neomrzí ani v nevlídných podzimních dnech.

Rezervaci Bororo  nechtěla opustit ani po hodině dovádění.

 Gepard ze svého pahorku bedlivě střeží, kde se co šustne....

 Teplomilní plazi ve všech barvách duhy...

Roztomilá slonomyš.  
Bércouna jsem nikdy předtím naživo neviděla. Vždycky se pečlivě schovával po kamenem. Až tentokrát se "myš s chobotem" vesele probíhala po písečném povrchu svého bytečku.

 Psouni v listí. 
Krásná podívaná na veselé dovádění chlupatých psounů vydrželi sledovat děti i dospělí. Psouni byli právě po obědě, takže tlamičku nemá od krve, ale od toho, jak hodoval na červené řepě :-)

Živé magnetky. 
Přesně tak vypadaly dvě rákosničky ulugurské přilepené na listech.

 A "gekonek" (můj pracovní název), 
který svou barvou i velikostí spíš připomínal brož na dámský kabát.

Nezdravě, ale s chutí jsme pojedly v místní restauraci a nevíme, jestli se za zvířátky nevypravíme ještě na Vánoce. ;-)



A naši soukromou oslavu 25. revolučního výročí jsem pojala stylově- jen to datum mi nevyšlo na den přesně, ale líp to nešlo ;-))

Hlášení v ZOO

3.7.2014

Vydaly jsme se s Martinkou do ZOO. Máme to kousek- jentak na odpolední 3hodinovou procházku. Bylo vedro, na koupaliště se mi nechtělo a ZOO byla přijata s radostí.

Pokaždé začínáme prohlídku u jiného vchodu. Tentokráte jsme zvolily ten "u žiraf".
Žirafy se ladně a klidně procházely po výběhu a zvědavých návštěvníků si celkem nevšímaly.

To surikaty obvykle předvádějí kejkle. Díky vedru byl ale dnes klid i v této rodině. Všichni byli svaleni na jedné valné hromadě.

Cestou ke slonům se nám udály hned dvě úsměvné příhody.

Tou první bylo hlášení místního rozhlasu: "Upozorňujeme návštěvníky, že se našel asi čtyřletý chlapec s obrázkem kačera Donalda na tričku. Chlapec hovoří pouze rusky. Prosíme rodiče, aby se dostavili k hlavnímu vchodu nebo k pavilonu opic- opakuji..."
Kolja se ztratil. I Martinu napadlo, že když chlapec hovoří pouze rusky, asi by se nemělo hlásit pouze česky...  ;-) snad se Kolja i přes jazykovou bariéru našel...

No a ta druhá úsměvná byla na náš účet. Ve sloní sekci mají různé vychytávky... můžete se svézt na sloním trenažeru, obdivovat indické kovové sochy slonů- zvonit jim na zvonky, vyzkoušet si "přepravku" na slony a taky se poměřit s dřevěnými maketami slonů různého stáří v životní velikosti.
Tak Martina má nohu stejně velkou jako 4letý slon. Zajímavé zjištění. K rozměrům dopělého slona jí ještě cca 5cm chybí. Tak doufám, že i martině ta 45 bude stačit! ;-)

 Symbol a unikát pražské ZOO- koně Převalského. Tenhle unikát se právě snažil sáhnout si nosem na ocas. ;-)

Velbloudi spokojeně přežvykovali a Martina vznesla dotaz, proč mají zvadlé hrby??? Tak to tedy netuším...snad že se málo napili?? Pokud nějaký velbloudolog tuší pravou příčinu, nechť nás poučí ;-)

Kouzelné byly všechny šelmy kočkovité. Byly líné a vedrem zmořené. Spaly v rozličných polohách:


 s podepřenou bradou

 naznak

 jako vagonky za sebou

 Lemuři byli veselí- jako ostaně vždy. Návštěvníci zlobili hlídače. Sahali na ně, lezli na trávník až k nim... v ohradě jedli... všechny tyto věci jsou z pochopitelných důvodů zakázané. Zaráží mě, že i přes napomenutí matka znovu dítěti zavelí: "Vlez si tam a pohlaď ho, je úplně hebkej. Já tě vyfotím!" ... Slečna pořadatelka byla na nervy a nestíhala všechy zlobivce umravňovat.

My jsme si procházku užily v klidu. Martina dostala vytouženou ledovou tříšť příšerné barvy. Vysvětlily jsme si, že sloní trus kupovat nebudeme, byť to zní legračně a tváří se to užitečně :-)

Pobyly jsme samozřejmě v koutku domácích zvířat- morčata, to je naše vášeň. Pozorovaly jsme dlouhou dobu ondatry, prolezly všechny ptačí voliéry a obdivovaly obratné a hravé opice.

V ZOO je dobře za každého počasí. :-)

V ZOO Praha - po kolikáté už? ;-)

14.8.2013

 Měli jsme tu hosty ze Slezska, a tak jsme je samozřejmě vytáhli do ZOO. ;-) Chodíme tam rádi. Stále je na co koukat, z každé návštěvy si odnášíme nějaký nový poznatek ze světa zvířat a samozřejmě spoustu snímků zdejších čtyřnohých obyvatel.

Tentokrát jsme ke vstupu zvolili severní vstup. To abychom si prohlídli nový sloninec a navštívili hrochy.

Hroší rodinka si po snídani dopřávala společnou relaxační koupel. Slávek, Váleček i Maruška se cachtali a potápěli svá obří těla až ke dnu nového bazénu se skleněnou stěnou.

 Sloni se mají tuze dobře. Od března letošního roku se přestěhovali do nového Údolí slonů.

A v únoru se jim narodila i sloní holčička Sita. Slony pražská ZOO chová už 80let, takže jisté zkušenosti jistě má ;-)

Kolem slonince je jakási "naučná stezka". Vysvětluje, pro která náboženství je slon významným a uctívaným zvířetem.

Zájemci pak mohou vyzkoušet i jízdu na slonovi. No, tedy na trenažéru :-) Za 10Kč je vám na pár minut zprostředkována iluze, že sedíte na sloním hřbetu a kolem vás (na plátně) sviští exotická krajina.

Žirafy se tvářily vznešeně a ukázaly své dva nové potomky- Zhruba 6týdenní miminka. Zatím jsou to bezejmenní kluk a holka.

Mě tradičně potěšily surikaty. Drobné vesele vyhlížející šelmy, které zpravidla stojí jako vojáci na zadních a zvědavě pokukují po návštěvnících, se tentokráte předvedly v úplně jiném světle. Žádné pořadové cvičení a stání v šiku- rvaní se a kutálení :-)

Pohled na tuto ležící šelmu mě docela vyděsil. Myslela jsem, že je po něm :-) Ležel a nic ... ani se nehnul. Zatímco ostatní mu tlapičkami rejdili v kožiše a tahali ho za ocas... on nic.

...a pak jim to pěkně spočítal. Z nehybné mrtvoly se stal rváč, který všem pěkně nakopal

Tak a ještě válet sudy přes ostatní, ať všichni vidí, jaká máme bříška...

A celou estrádu zakončíme valnou hromadou.

Fascinovaně hleděli hlavně dospělí :-) všichni sledovali ten pohyb v písku a všichni se usmívali :-))

No a ještě jeden trumf mám! Hyenu čabrakovou! Jinak noční a plachý živočich se tentokrát producíroval hodinu před polednem celkem odvážně po svém výběhu. měli jsme štěstí, byl tam pan odborník s mikrofonem, aby zájemcům podal odborný výklad.

Tak už vím, proč je čabraková :-) (čabraka je pokrývka koně- no a hyeně chlupy tvoří taky takovou dečku) -  a venku je proto, že se naučila na zvuk motorového vláčku, který s železnou pravidelností jezdí kolem. Ví, že v tu dobu bývá krmení, a tak nelení a každý vláček doprovodí... co kdyby náhodou zas něco servírovali :-)) Prostě z ní udělali komerční hyenu. Když mluví pán do mikrofonu, taky totiž tu a tam něco na zub při hodí ;.-)

Procházka byla fajn. Protáhla se na pět hodin! Čas tu rychle utíká. Děti se zabavily na všemožných průlezkách a vůbec nevadilo, že část ZOO je po povodni ještě nepřístupná.

Návštěvníci si chtěli koupit pohledy přímo ze ZOO, ale to se v žádném ze stánků nepodařilo. Pouze ty kýčovité mrkací a nebo nějaké nesmyslné. Klasický pohled se znakem ZOO a nějakým zvířetem- nevedeme. Tak alespoň novou turistickou známku jsme ulovili :-)

Den dětí v ZOO Praha

2.6.2012

 V naší rodině se patrně vyskytla další úchylka- zoománie. Minulou sobotu to u nás vypadalo velmi pracovně, a tak se dobračka Andrea nabízela k pomáhání. Různě jsme si z ní s Wlkem utahovali, až jsme se rozhodli ji opravdu využít- poslali jsme ji s Martinkou do ZOO. Obě se tvářily velmi radostně a z výletu přišly v dobrém rozmaru se spoustou zážitků... tak bezva. Děkujeme- teta se osvědčila, může hlídat častěji ;-)

Já jsem během týdne opravdu jako matka fungovat moc nestíhala, pracovala jsem stavebně, profesně, vědecky .-)... jen na Martinu jsem měla času zoufale málo. Slíbila jsem jí za to celý víkend.
V sobotu ráno se sem nahrnuli řemeslníci, a tak jsme se Martiny ptala, kam chce jít. Bez váhání nadšeně vyhrkla: "Do ZOO!"
Trošku rozpačitě jsem jí připomněla, že tam byla přesně před týdnem, jestli na to nezapomněla...
"Nene, já musím na kozy, ty jsme s Andreou nestihly!"
Tak jsme zavolaly sousedkám, a šlo se hromadně do ZOO. Měli na programu i oslavu Dne dětí, kterou organizovala Pražská plynárenská... Bylo mi jedno, co se kde bude dít. Chtěla jsem jen nic nedělat.

Nejsem dobrý fotograf, tak snad zaujmu alespoň námětem ;-)

...  jedna fotohádanka: Komu patří nožky? :-)

Pro děti byly připraveny hravé soutěže, sbíraly razítka do kartičky. Úkoly byly zajímavé a vtipné, tak to Martinu bavilo. Klokaní běh byl vylepšen o ocasaté pytle ...

V Arše probíhala doprovodná vystoupení- divadélko, soutěžní kviz a taky cvičení se zvířátky. Dětem se předvedl skunk Uršula a fretka Riki. Slečna dětem vykládala zajímavosti o těchto zvířátkách a taky názorně předváděla, jak jsou šikovná. Riki proběhl i zauzlovaným potrubím jako blesk.

 Zatímco se děti vrhly na hlazení a krmení koz v domácím koutku, já okukovala květenu.
Co je tohle za krásně kvetoucí keř??? ...to bude muset doplnit nějaký zdatný botanik.

 zuzi píše: Je to svída japonská, a ty bílé lístky jsou listeny, nikoli okvětní plátky, něco jako vánoční hvězda :)


 No a odpověď na úvodní otázku o nožičkách. Nožičky jsou JEHO ... ne moje :-)

Výlet do ZOO se jako vždy vydařil. Odcházely jsme po 5hodinovém pobytu. Máme celoroční vstupenku, tak jsme ani nemusely lamentovat nad zvýšeným vstupným. No i když návštěva občerstvení k peněžence taky zrovna ohleduplná nebyla :-) Ale co, Den dětí je 1x do roka (naštěstí ;-))

Vycházka do ZOO

4.7.2011

Návštěvy pražské ZOO, která letos slaví 80.narozeniny, patří k našim oblíbeným. Jen víme, že o víkendech to je velmi nepraktické, protože takový nápad má tolik lidí, že vycházka přestává být vycházkou a stává se davovou záležitostí. Vyrazili jsme proto v pondělí před státními svátky, což se ukázalo býti velmi dobrým tahem :-)

ZOO byla poloprázdná, vpoledne počitadlo návštěvníků hlásalo něco přes 3000, a to je proti víkendovém provozu tak třetina.

Máme rádi gorilí rodinku. Vlastníme CD s pohádkovými příběhy o Moje i Tatu, a tak jsme byli rádi, že dnes vybylo místo u výlohy a mohli jsme chvíli sledovat jejich dovádění.

Orli a supi ochotné pózovali mému digi ;-)

Podařilo se nám zhlédnout komentované krmení dikobraza Ferdy. Chodil za slečnou jako pejsek a pomlaskával si na hroznovém víně. je to starý pán- přes 30roků, což je prá rarita. Slečna nás ubezpečila, že dikobraz ostny opravdu nestřílí a prozradila i pikantnosti z jeho intimního života.

Gaviál indický poulil oči a vystavoval na odiv svoje ozubené čelisti. Tento krokodýl je prý pro lidi zcela bezpečný ;-) - jeho čelisti jsou křehké- člověka by neukousl- leda nějakou tu rybku si rád uloví.

PlameŇáci všech odstínů si čechrali peří, někteří dokonce opečovávali vejce a ekonomicky postávali na jedné noze.

Narváno bylo opět u lachtanů. jejich vystoupení se líbí nejen dětem, bohužel dospělí se nechovají zrovna jako dospělí, a tak si stoupají na lavičky, aby už pak nikdo za nimi nic neviděl... mě to vždycky otráví, prtože ty scénky se pravidelně opakují, tudíž by se dalo říct, že takové chování lze považovat za "normální".

 Lachtani svoji cvičitelku milují a za kus dobroty předvádějí legrační kousky. Nejkaktivnější je obrovský samec Meloun. Ochotně jezdí po skluzavce, chytá obruče a žongluje míčkem.

V koutku domácí ZOO mohou děti do výběhu ke kozám- nějak odtud zmizely automaty na koupi krmení??; mohou si zajezdit na poníkovi a nebo je pozorovat, jak žijí domácí zvířata. Tenhle vepř si po dobrém obědě vehementně drbal záda o kládu.

Tentokrát se nám vycházka protáhla na 5hodin. Samozřejmě jsme neprošli všechno a hodinu, když zrovna lilo, jsme strávili pod velkými slunečníky zahradní restaurace. Všichni byli spokojení, ale musíme se vypravit ještě jednou, protože jsme nestihli vůbec navštívit žirafy, klokany  a spol. a já bych ráda viděla nově opravené a přestěhované Gočárovy domky.

Určitě se do ZOO vypravte - krásné slunečné počasí není pro tento výlet podmínkou.
Jo! A mají novou (výroční) turistickou známku! ;-) 

Zvířata v akci

12.8.2010

Zakoupili jsme si rodinnou celoroční vstupenku do ZOO Praha. Bydlíme nedaleko, procházka tam je vždy příjemná. Můžeme pobýt jen krátce a nemusíme spěchat, kdykoli se můžeme vrátit- a to taky děláme. :-)
ZOO Praha zkrátka nezklame a nebylo tomu jinak ani dnes. Moje představa byla vyjet ráno v 10hodin, projít kousek, dát si oběd  a hajdy domů. Skutečnost byla taková, že nás v 16:05 vyhnal déšť :-)

Martinka šmejdí prstem po mapě a vybírá, co ještě navštívíme.

Prošly jsme Afriku- u žiraf byl naučný stánek, kde nám slečna povyprávěla několik zajímavostí ze života žiraf, hrochů a pštrosů. Nechlala kolovat žirafí parůžek, obrovský obratel a kus hroší kůže, která je mimochodem za života velmi citlivá- až po usušení ztvrdne jako kámen.

Žirafy se předvedly v celé své vznešené kráse, a my jsme zkoušely rozeznávat jejich druhy podle zbarvení a vzoru kůže.

Potom jsme se vydaly velkým okruhem k restauraci "Oceán" na oběd. S drobnými zastávkami cesta trvala přes hodinu ;-)

Po výborném obědě jsme zakotvily u vzdělávacího centra, kde se měl konat pořad "Lovci a jejich dovednosti".  Usadily jsme se na připravená sedátka rozmístěná kolem předváděcího pultíku, Majda zaparkovala, aby nepřekážela a vyhlížely slibované "zvíře v akci".  Po chvíli dorazil symaptický mladík vyzbrojený ozvučovací technikou

... a taky podivnými rekvizitami a přenosným zvířecím boxem :-)

Za okamžik z přepravky vykoukla čiperná fretka. Ošetřovatel o ní moc pěkně a zajímavě vypravoval. Upozornil zejména na její ohebnost, což ihned názorně předvedl:

Z trubky (komínovky) připravil pro fretku bludiště. Zauzloval rouru, jak jen to šlo- a pak fretku vpustil dovnitř. Prolezla hravě. na konci ji čekala chutná odměna. Tu slupla a už s e  těšila na další úkol. Celé vystoupení natáčel profi kameraman pro ČT, takže fretka své dovednosti opakovala několikrát a jednou dokonce zvědavě nahlížela přímo do objektivu kamery, až jí to nedalo a celý jej olízla :-)) Kameraman měl hned jiné starosti ;-)

Aby děti měly zážitek se vším všudy, dostaly podržet průhlednou rouru a fretka proběhla mezi nimi.

Další atrakcí byl skunk. Vlastně skunčice :-) jménem Uršula ;-) Dozvěděli jsme se, jakými zbraněmi skunk disponuje a jak je využívá např. k získávání potravy z těžko dostupných míst (hlubokých nábob a pod.)

V závěru se ještě předvedlo káně Pedro.

Pan ošetřovatel byl velmi trpělivý a s chutí vtipkoval na adresu maminek neposlušných dětí.
Všimla jsem si současného trendu "volné výchovy" dětí.  Často žasnu nad tím, co všechno maminky svým ratolestem tolerují, co všechno jim připadá k smíchu a někdy se bojím o ty jejich děti za ně.
A často mne taky napadá, že se "osobnost " mnohdy stává "spratkem" jen díky nesoudnosti svých rodičů.

V tomto případě šlo konkrétně o to, že pán si pruhovanou páskou vytyčil prostor, kam nikdo nebude vstupovat, ani ruce strkat, aby ho šelmy nekously. Zopakoval to 2x- jasně, srozumitelně i dost nahlas. Děti to respektovaly. Až do té doby, než jedna z maminek poslala svého broučka dopředu, aby viděl: "Jdi až tam k té lasičce", pravila. Pán dítko opakovaně napomenul do mikrofonu, takže všichni opětově slyšeli, že nemají lézt za tu pásku, aby FRETKA omylem nekousla... a nic. Maminka broučka nezavolala. Poslala tam ještě i toho druhého- aby hlídal toho mladšího. A tak pan ošetřovatel pěkně a soustavně ty dva odháněl a byl z toho celkem nervózní. Maminka těch dvou pokladů se usmívala a byla spokojená, že jsou úplně nejblíž, jak to jen jde a vidí nejlíp ze všech.

Já si prostě myslím, že osobnost lze pěstovat v oblastech názorů, umění, a nevím čeho všeho...ale jsou jistá pravidla chování ve společnosti, která platí pro všechny- od útlého věku. Pokud je záměrně porušuju, nevychovávám osobnosti, ale sebestředné spratky, kteří si za pár let už nebudou malí a roztomilí a budou si opravdu dělat, co uznají za vhodné bez ohledu na to, co je a není obecně platné. Možná čím dřív nějaká šelma "osobnost" rafne, tím líp pro její další vývoj.

ZOO opět nezklamala.  Po 6hodinách našeho pobytu začalo pršet, a tak jsme se vydaly k domovu, aby Majdě nezmoklo vozidlo. Máme sice pláštěnku, ale neradi ji sušíme a skládáme :-)

Naši dámskou ZOOjízdu jsme si opravdu užily! :-)