Listopadově

15.-17.11.2014

Státním svátkem prodloužený víkend jsme strávili doma.
Na to, abych vyrazila do ulic demonstrovat proti panu prezidentovi, jsem nějak neměla morál. Házet vejce mi není vlastní, navíc jistým řešením by snad bylo házet vejce pštrosí. 

Všelijaké hromadné připomínkové akce mě taky nelákaly. Revoluce mě zastihla v době studa na VŠ, takže na náměstích a v ulicích jsme strávila času poměrně dost. Dodnes nechápu, jak jsme zvládli zkouškové období, které neúprosně nastoupilo v lednu. ;-) Letošní nabízené happeningy ve mně důvěru nebudily, nechtěla jsem si kazit vzpomínky na ty nezapomenutelné dny konce roku 89.

Skoukla jsem pár dokumentů a s chutí se podívala na medailonek o výjimečné zpěvačce, která se stala tváří sametové revoluce - Martě Kubišové- "Magický hlas rebelky". Těšila jsem se na něj asi více, než bylo nutné. O paní MK už jsem viděla a četla spoustu  "dokumentů", takže tento mi nepřipadal ničím výjimečný- ani objevný. Ale její hlas ráda poslouhám, pamatuju si, jak se krátce po revoluci objevily desky a kazety s jejími nahrávkami- jak jsem kazetu "Songy a balady" sjížděla do úplného omrzení ;-) 

 Teď- s odstupem čtvrt století- jsem si tak přemítala, co by asi bylo, kdyby změna režimu nenastala. Jak by se nám žilo... přes všechny ty politické skandály a jiné aféry jsem ráda, že "čas oponou trhnul". 

Tak ještě jedna stylové- vlastenecky-listopadová ;-) 

 V pondělí jsme s Martinkou zavítaly do ZOO. Ta se neomrzí ani v nevlídných podzimních dnech.

Rezervaci Bororo  nechtěla opustit ani po hodině dovádění.

 Gepard ze svého pahorku bedlivě střeží, kde se co šustne....

 Teplomilní plazi ve všech barvách duhy...

Roztomilá slonomyš.  
Bércouna jsem nikdy předtím naživo neviděla. Vždycky se pečlivě schovával po kamenem. Až tentokrát se "myš s chobotem" vesele probíhala po písečném povrchu svého bytečku.

 Psouni v listí. 
Krásná podívaná na veselé dovádění chlupatých psounů vydrželi sledovat děti i dospělí. Psouni byli právě po obědě, takže tlamičku nemá od krve, ale od toho, jak hodoval na červené řepě :-)

Živé magnetky. 
Přesně tak vypadaly dvě rákosničky ulugurské přilepené na listech.

 A "gekonek" (můj pracovní název), 
který svou barvou i velikostí spíš připomínal brož na dámský kabát.

Nezdravě, ale s chutí jsme pojedly v místní restauraci a nevíme, jestli se za zvířátky nevypravíme ještě na Vánoce. ;-)



A naši soukromou oslavu 25. revolučního výročí jsem pojala stylově- jen to datum mi nevyšlo na den přesně, ale líp to nešlo ;-))