Loutkové divadlo

8.7.2009 -293.den z 365

Už jsem se zmínila, že týden v Bělči je pro mě vždycky moc a moc přínosný. Setkávají se zde totiž zajímaví lidé. Mají jedno společné: rozhodli se pečovat o svoje děti, které do vínku nedostaly to, co většina z nás bere jako úplnou samozřejmost- zdraví. Jsou to děti, které potřebují a vyžadují celodenní péči nějaké další osoby. Jsou nemocné mentálně, tělesně, nebo i kombinovaně. Těžko říct, co je "lepší" a co "horší".
Tento týden mají jejich rodiče "dovolenou". V pečování jim pomáhá dobrovolník- asistent. Tedy člověk ( a nemusí to být vždy jen student- horní věková hranice není stanovena ;-) ), který je ochoten ve svém volném čase věnovat své síly někomu potřebnému. Jezdí sem i lidé, kteří na to čerpají řádnou dovolenou a vzhledem k tomu, že tak činí opakovaně, určitě jim tu je dobře.

Jedním z takových lidí je třeba i paní doktorka Eva. Pracuje na klinice kardiologie VFN v Praze, opravuje lidem srdíčka a dělá to výborně. Je totiž úplně nesnesitelně precizní a pracovitá :-) O své práci dokáže zajímavě a zaníceně vyprávět, ale jinak se tváří nenápadně...
Tady na fotce sedí úplně vlevo a sleduje text hry ;-)

Na tento pobyt jezdí už léta- vyčlenila si na něj týden dovolené. A pokud zrovna neošetřuje raněné ;-), nezahálí: pořád něco kutí, šije, plete, píše.... Miluje totiž loutkové divadlo, a tak si loutky vlastnoručně vyrábí a k tomu si i sama píše příběhy.

Spokojení diváci v první řadě :-)

Pletení z pedigu

20.4. 2009 - 216.den z 365

I dnešní zápis bude ještě patřit víkendu. Podařilo se mi přesvědčit kamarádku, která v Praze vede kurzy všehomožného tvoření, aby jela vyučovat do přírody :-) Ona je prostě neuvěřitelná- moje Madlenka k ní začala kdysi dávno chodit na keramiku, pak i já, naučila mě malovat na hedvábí, plést košíky, zkoušela jsem s ní i drátkovat ... jen paličkování stále odolávám- to je na mě málo akční- a pak také dostatek trpělivosti jaksi postrádám ;-)
Vysvětlila jsem Markétě, že jí nebude jinde líp než s námi v Bělči a že je to její jediněčná příležitost, jak ukázat své dovednosti nabyté v kurzu arteterapie v praxi :-) Nechala se ukecat a vyrazila se mnou i letos. Připravila si pro zájemce pletení košíčku z pedigu. Všechno vzorně nachystala. A celý víkend se nezastavila.

Zde trpělivě vysvětluje, jak založit osnovu a ulpést 1.řadu košíčku:

Po krátkém úvodním školení se všichni nadšeně vrhli do pletení. A jídelna se takrychle změnila v jakousi chráněnou dílnu ;-)

Markéta dokázala své kvality tím, že se do pletení pustili i nevidomí!
Představte si situaci, kdy si NĚKDO osahá košík, vyslechne, co a jak se dělá, a pak ten košík prostě uplete a prohlásí, že je to parádní zábava a že asi sekne s muzikou a začne se živit pletením košíků? :-)) Já bych se jako lektorka tetelila blahem. Takové uznání přece musí každého potěšit!!

Zde je nevidomá Lucka s asistentkou Martou. Ta si mě taky získala svým přístupem k handicapovaným. Asistenti k našim dětem jsou povětšinou studenti- SŠ a VŠ.
Marta se této věkové kategorii již trochu vymyká. Řekla, že děti už má velké, ale cítí, že má ještě sílu a hlavně chuť být užitečná, a tak asi před 3lety začala jezdit na školení, a pak i asistovat během roku. S nevidomými to krásně umí. Mívala Lucku jednu, letos už má Lucky dvě :-)

Tak a tady je můj košíček.

Dopletla jsem ho hodinu po půlnoci :-) Začala jsem pozdě, neustále někam odbíhala a různě povídala, a pak mi bylo líto nechat ho nedopletený do rána...
Myslím, že bude i k užitku. je akortá na stůl - na pečivo, nebo mlsky dětí.
Vždycky mám radost, když vytvořím něco hmatatelného, což se mi při vykonávání domácích prací moc nedaří :-(

Naše Katka

11.2. 2009 - 149.den z 365

Katka je naše první opravdová asistentka.

Poznali jsme se před 6lety, kdy si nás našla na seznamu žadatelů o osobní asistenci. Vybrala si nás proto, že ač je z 2.konce republiky, máme stejné příjmení;-) Pro nás to byla výhra, o jaké se nám nezdálo! Katka je člověk, který mě dovedl k rozhodnutí založit na svém blogu novou rubriku: "galerie milých lidí" :-)
Katka totiž umí pomáhat. Zcela nezištně, ochotně a jako asistentka má jednu neocenitelnou vlastnost: dokáže naslouchat a nesnaží se Majdě cokoli vnutit. Respektuje její názory, všechno se snaží vykomunikovat. Když do naší rodiny přibyla Martinka, automaticky si brala na starost obě a já mohla být klidná, protože děti byly vždy nadšené.
Katka už dávnou není studentkou, na asistenci už jí bohužel nezbývá moc času, hlavně nás dělí cca 380km..., ale stala se členem naší rodiny. Je to prostě "naše" Katka a protože měla tento týden v práci volno, přijela za námi na 2dny do Prahy.
Dneska měla v tom šíleném větru a sněžení naplánovanou vycházku po Praze...no ale zastavila se v Palladiu na obhlídku obchodů- a tam vydržela docela dlouho, takže ji příliš neofouklo :-) Odpoledne šla s Majdou na dramaťák a přišla nadšená.
Večer jsme povídali a povídali a čas utíkal nesnesitelně rychle...

Lenka

20.1. 2009 - 127.den z 365

Lenka je moje dlouholetá přítelkyně. A dneska sedí v kavárně, na což běžně nemívá moc času :-)

Asi bychom se nepotkaly, kdyby nám osud nedal společného jmenovatele, jakým je onemocnění našich dcer. Lenka se teď dočasně na pár dní v týdnu nastěhovala do Prahy. Dcera zde totiž studuje VŠ, a protože je na vozíku, tak je tu Lenka s ní, aby jí mohla asistovat. Je to prostě matka s velkým M. Zvládá všechno na jedničku, i když to vždycky není jednoduché. Naučila se spoléhat sama na sebe, všechno si sama vyřídí, zařídí, obstará a celekm nic jí není zatěžko...
Mám sice spoustu kamarádek, kterým můžu zavolat, když je mi ouvej, ale pokud jde o zdravotní potíže Majdy- a ty mě trápí vždycky nejvíc- pomůže mi skoro vždycky Lenka. Prožívá naše pobyty v nemocnici, když se Majda necítí, denně volá, píše... zkrátka vždycky poskytne tu potřebnou "psychoterapii".

Dneska nám konečně vyšel oběma čas na společné kafe, tak jsme zas probraly život ze všech (i z těch míň pěkných) stran ... a její Bára mezitím stačila získat o pár pater výš jedničku ze zkoušky.

Lenko, jsem ráda, že se vzájemně máme! ;-)