Podzimní prázdniny v maďarských termálech

23.-27.10.2016

Vzhledem k tomu, že léto mívám víc než pracovní, zkusili jsme loni dovolenou v termínu, který pro většinu lidí atraktivní není: konec října. děti mívají ve škole prázdniny, takže uvolněnka stačí na 2dny a je z toho pohodlně celý týden.

Dali jsme na doporučení a vydali se do maďarských lázní. Jsem v kontaktu s mnoha klienty na vozíku, a tak jsem chtěla mít i osobní zkušenost s tím, než jim něco doporučím. 

Ale nejsem úplně lázeňský typ. Procházky po kolonádě mě baví jen dokud nenavštívím všechny kavárny, a pak už je zas čas na něco nového :-)

Vybrali jsme si menší městečko Szentgotthard - hned u rakouských hranic. Z Prahy pohodlně za 6hodin jízdy autem. Ale dalo by se dojet i veřejnou dopravou.

 

Na parkovišti pouze 2auta s českou poznávací značkou. Menší resort s hotelem propojen chodbou, takže do bazénů a vířivek pohodlně dojdete z pokoje v erárním bílém županu. Hotel je rázem plný ledních medvědů různých rozměrů :-)

Ráchali jsme se v té teplé vodě zodpovědně- třeba i 4hodiny denně. Na odpočinek ideální. Kolem bazénů byly nádherné palmy a všelijaké lupenaté rostliny, takže iluze exotických krajin navozena dokonale ;-)

 

K dispozici byl i tobogán a skluzavka, který ovšem plavčíci pouštěli v záhadných intervalech. pár minut se jezdilo- pak si plavčíci sedli ke svým chytrým telefonům a zaujatě surfovali po sítích- a po hodině zas na chvíli nechali děti řádit.

Bazén pro nejmenší byl mělký a plný různých vodotrysků a sprch. 

 

Hotel byl moderní, zřejmě po rekonstrukci. Pokoje prostorné a vzorně uklizené.

 

Vycházky po  městě nenabízely moc možností. Ale kolem barokního kostela, který je dominantou lázeňského městečka, se rozprostírala krásná zahrada, která v barvách podzimu vypadala úchvatně. 

 

 

Divadlo- postavené na místě někdejšího kostela. Pár obvodových zdí je ještě dochováno.

 

Náměstí tvořilo pár obchůdků kolem dokola. 

 

Určitě stojí za návštěvu některá z maďarských cukráren. Nabízí se vynikající káva a výstavní zákusky.

 

 

 
Ale některé obrazy byly jak z dob hodně minulých :-)

 

Podnikli jsme dva další výlety mimo teritorium lázeňského městečka.

Jeden k jezeru Hársas. Dalo by se dojít i pěšky - na cedulích byla pro pěší túra označena na 70minut.
Nádherné výhledy a podzimní obrazy. Příjemná procházka, při které si můj krokoměr chrochtal blahem, protože byl rázem zakrmen příslušnými tisíci kroků. Cesty sjízdné i pro vozíčkáře.

A další výlet byl na území Rakouska. Na hranicích po nás po dlouhé době požadovali pasy a celník opravdu studoval naše údaje a obličeje.
Jeli jsme do oblasti Burgenland- jak už název napovídá, slibuje hrady ;-)

 My jsme se rozhodli navštívit nejstarší a nedobytný hrad Güssing.

 

Se stavbou Güssingu se začalo už v roce 1157 a se stal symbolem celého regionu. Parkoviště u hradu bylo zdarma a když jsme studovali orientační mapu: "Kudy k hradu?", zrovna jsme vyrušili v putování "šneka". :-) Šinul si to pěkně po vyznačených cestách.

 

Z hradeb se opět nabízely krásné výhledy do kraje. Na prohlídku hradu v němčině jsme si netroufli. Ale vycházka to byla pěkná.

V lázních bylo dobře, tělo řádně protaženo a prohřáto, ale 4denní pbyt pro mne byl plně dostačující. Déle bych s takovým lenošením měla problémy. Hlavně hotelová výkrmna by mne asi brzy zařadila do knihy hmotnostních rekordů. 

Každopádně jsme si v Maďarsku připadala jako manželka milionáře - bankovky minimálně se třemi nulami a plná peněženka :-)) 
Ceny v HUFech (říkali jsme tak forintům podle oficiální zkratky maďarské měny) se v přepočtu na české dělí deseti.

 

Klientům na vozíku i rodinám s dětmi mohu doporučit. Teplá voda, bezbariérové ubytování, výtahy dost velké i na elektrický vozík. Zvedák jsme ale u žádného bazénu nikde neviděla, ale silných  plavčíků tam bylo dost. 

Informace i jednotlivých  letoviscích v MaĎarsku má poměrně pěkně zpracované Hungariatour.

1301 INN

11.3.2016

Rádi si vybíráme ubytování pro svoje výjezdy mimo domov sami. Rejdíme na booking.com a nebo na tripadvisor - a bereme to od těch nejlépe hodnocených, protože když už se někam vypravíme, nechceme mít dojem zkažený tím, že sice pár peněz ušetříme, ale budeme řešit ještě kdovíjaké problémy. Pročítáme recenze návštěvníků a snažíme se najít to, co nám bude příjemné. Kritérií je několik- aby to bylo "všude blízko", aby tam servírovali snídaně- a nejlépe i večeře, aby "to tam bylo hezký" a aby to mělo něco, co jsme ještě neviděli ;-)

Už loni jsme při výběru lyžování v Itálii okukovali Hotel 1301. Zaujal nás svým netypickým a supermoderním betono-dřevěným vzhledem a zároveň  vysokým hodnocením. Mají stále obsazeno! 
Ale letos se na poslední chvíli zadařilo a jeden pokoj pro tři české zoufalce se našel ;-)


Takže hotel v obrazech mého digifoto: 

Hotel se jmenuje 1301 INN  - podle nadmořské výšky, v níž se nachází.

 

Budova je drákulovitého vzhledu. Vzhledem k množství sněhu zde není patrno, že stojí na betonových "nožkách". 
Hotel je bezbariérový.

Všechno je tam jaksi "šikmé"- nebo trojúhelníkovité. 

 

Z druhé strany má budova dřevěný plášť.

Ze sešikmených oken se nabízejí krásné výhledy na horské masívy:

Je zvláštní dívat se na zasněžené hory skrz kaktusy, které slouží jako dekorace ve společenské místnosti. 
Jiné "okrasné" rostliny jsem tu nenašla. A když jsem viděla divoké maďarské děti, divila jsem se, že na konci týdne byl jediným raněným sám kaktus, který utrpěl zlomeninu jednoho svého výhonu. Děti kupodivu zůstaly všechny celé.

Vstup do pokojů je z chodby, která připomíná pavlač, ze které

je vidět do společenské místnosti. Vypadá to efektně- krbová kamna, lustr, jehož plášť je tvořen závěsem z řetězů, pohodlné sedačky... nevýhovou je, že díky velkému otevřenému prostoru je všechno slyšet až do pokojů. Takže pokud se někdo veselí až do pozdních nočních hodin, máte možnost mít online přenos až do postele.

Náš pokoj se nacházel ve 2.patře. Měl malý balkonek a z oken bylo vidět přímo na sjezdovky. Tvar pokoje byl neurčitý- stěny svíraly různé úhly. Každopádně byl dost prostorný pro tři postele.

Dominovala mu obrovská skříň. Neměla dveře, jen závěs z kovových řetězů, na němž byl nastříkám obraz lyžaře.

Hlavní barvou interiéru byla tmavězelená.

 Koupelna se sprchovým koutem, moderním umyvadlem a bidetem. Obložení tmavěhnědé.

Restaurace byla vybavena nábytkem z masivu. Bytelné stoly a židle s výřezy obrysů zvířat. Servírovalo se formou bufetu- tedy vezmi si, co chceš a jez, dokud můžeš. 

Bar. Dalo by se říct: bar se zaječím příběhem :-)

Personál laskavý a tolerantní k vrtochům hostů. 

Pro hosty je wifi zdarma. 

Hotel nabízí i wellness služby- ty jsou taky v ceně. 

Lyžárna je v suterénu hotelu a má odkládací skříňky vybavené vyhříváním lyžáků. Hotel disponuje také půjčovnou lyžařského vybavení. 
Součástí hotelu je zimní stadion. Bruslení pro veřejnost se nabízí do pozdních večerních hodin. Vstup se platí a brusle se zde dají zapůjčit. 

My jsme si pobyt rozhodně výborně užili a hotel 1301 INN můžeme doporučit s velmi dobrým ohodnocením. 

Pochvalu si jistě zaslouží i CK FORLINE. Jezdíme s nimi už několik let, vždy ochotně poradí a nikdy nebyl důvod ke stížnosti.

Integrace je když...

26.2.2016

Integrací mám tentokrát na mysli téma "vozíčkář mezi lidmi" -nikoli tu mediálně propíranou integraci "školní".

Díky naší rodinné historii tvoří zhruba třetinu našich přátel osoby, které ke svému každodennímu životu potřebují vozík. Vyslechla jsem a taky na vlastní kůži zažila už nespočet příhod, kdy hlavní roli hrál vozíčkář, který řešil nějakou banální potřebu- jako se někam dostat, s něčím pomoci od náhodných lidí, úředníků... leč nepochodil. Zkrátka takové ty scénky z běžného života, kterým jsme schopni se zasmát až ve chvíli, kdy je někomu s určitým časovým odstupem vypravujete. 

Scénky jsou dobré, ale jejich vadou je, že pobaví až dotatečně. Takže občas dochází k tomu, že samotná akce může hlavním aktérům způsobit i nepohodu a nebo je naštvat, urazit, ponížit... tudíž pro praxi je pak lepší, když člověk poučen historií očekává, že pravděpodobně bude "zase nějaká scénka", ale nakonec je mile šokován tím, že všechno běží hladce, lidi se na něj usmívají a stávají se ztělesněným Dobrem. 
Tyto úkazy patří mezi vzácnější společenské jevy, a tak musím jeden takový popsat. Třeba se někdo inspiruje... nebo alespoň někoho ujistí v tom, že to s námi lidmi není tak úplně špatné.

Na páteční večer jsme měli domluvenou akci v Praze s našimi přáteli z jihu Čech. Maminka s dcerou (16) na elektrickém vozíku. Vše se domlouvalo na poslední chvíli, ale takové akce bývají pak nejlepší- a tato je toho pravým důkazem. 

Už od prosince jsme měli koupené lístky do Divadla ABC na představení V+W revue. Tak jsme se s maminkou domluvily, že zkusí poptat v pokladně lístky pro vozíčkáře, protože toto divadlo bezbariérový přístup má. Vozíčkářské místo v divadle i na poslední chvíli bylo volné a maminka byla velice spokojená s tím, že paní pokladní byla vstřícná a komunikativní.

Přemýšlela jsem, kde si dáme sraz a vypijeme "kafe". Oblíbený Světozor měl zrovna rekonstrukci, tak s ohledem na věk dorostenek jsem svolila, že tedy KFC nebo MacDonald- tam je to celkem na jistotu, co se bezbariérovosti týče. Ale naše nezletilé dámy prahly po kavárně. Uchvátil je Costa Coffee v pasáži Rokoko.  Tak jo.

Příjemné posezení. Výborná káva. Dražší, ale luxusní dobroty. Tak si holky vyhodily z kopýtka a my z pěněženky :-), ale někdy hraje důležitou roli i ten pocit "byl jsem v žitě"... 

Blížila se hodina začátku představení. Začali jsme se balit k odchodu. Jakmile osazenstvo kavárny zpozorovalo pobyb vozíku, začalo si uklízet své tašky z cesty, odšupovat kožená křesílka ke straně. Než naše karavana prošla uličkou mezi stolky, už byly dveře otevřené. Pan kavárník je přidržoval, popřál nám hezký zbytek večera a poděkoval za návštěvu.

Paní pokladní zas přeochotně vysvětlila, kudy  s vozíkem do divadla. Musí se vstupem z ulice V Jámě přes vrátnici. Pan vrátný o nás věděl. Hned nás směroval k výtahu. Jakmile se nám podařilo vystoupit, už se nás ujal pan technik a byli jsme předání do rukou paní uvaděčky. Ta se tvářila, že se na nikoho nikdy víc netěšila. Uvedla nás přímo na místo a seznámila nás i s tím, kudy do bufetu a do šatny. 

No ukázkový koncert lidské všímavosti a  ochoty. Tak jsem ráda, že jsme si "my Pražáci" pověstní svými všelijakými negativy ;-), neřízli další ostudu. 

Integrace je prostě když nikoho nezaskočí, že jste nepřišli po dvou, ale přijeli po čtyřech a všichni se tváří, že to tak má být. 
Vědí, kdy uhnout, co podat, nehladí vozíčkáře po vlasech a nehulákají na něj v domnění, že neschopnost chůze jej připravila také o ostatní smysly. 

-------------------------------------

Na představení "V+W Revue" jsem měla spadenou už dlouho, protože Martinka miluje Wericha a hned po pohádkách se vrhla na předscény a Osvobozené divadlo jako takové. Audioknihy mají své kouzlo- nedám na ně dopustit. 

Představení je hodně hudební- kdo by neznal písně V+W. 



Asi by nneškodilo některé pasáže malinko zkrátit. Jinak příjemný kus. 

Pohodový večer bez jediného důvodu ke stížnosti to byl- to se taky nepodaří každý den ;-)

Sólo pro tři

14.2.2016

Už podruhé jsme se kvůli lepšímu porozumění a možnosti vychutnat si detaily vypravili hromadně do Národního divadla na  taneční divadlo inspirované životy a písněmi tří zpívajících básníků z 60. a 70. let minulého století - Brela, Kryla a Vysockého.

Minimalistická scéna a osvětlení dodávají celému představení zvláštní atmosféru. Jevišti dominuje bílý stůl, kde se odehrávají některá sóla,  a všudypřítomná bílá kytara. 



Zajímavá koláž hudby, textů, mluveného slova a hlavně tance. 

O přestávce se diváci mohli osvěžit na balkoně  ND. 

Krásné výhledy na Prahu- Petřín, Hrad a Národní třídu. Nádhera. 

Na výstavě Krištofa Kintery

10.3.2012

Na mnohá doporučení a taky z potřeby vlatsní jsem v sobotu vytáhla rodinku na výstavu prací výtvarníka Krištofa Kintery do Městské knihovny na Mariánském náměstí v Praze.

Jeho jméno se skloňovalo v mnoha pádech zejména při vyhlašování cen "Osobnost roku 2011".
Za nejznámější dílo  bych asi označila sochu-lampu, která se jmenuje "Memento mori" a byla věnována sebevrahům, tudíž je umístěna přímo pod Nuselským mostem.

 Podrobnější čtení o tomto výtvarníkovi je ZDE

Výstava "Výsledky analýzy" je zvláštní po všech stránkách. Je veselá, osvětlená, chvílemi zahalená do tmy, mluvící, interaktivní, nutící k zamyšlení a jindy zas k úsměvu... a hlavně taky rodinná! Troufám si říct, že si na své přijdou všechny věkové kategorie.

Hned u vstupu jste upozorněni, že na výstavě se může jíst, fotit  a dělat vše, co bývá obvykle přísně zakázáno.  Uvaděčky návštevníka nestresují výchovnými pokyny, aby se nedotýkal exponátů a udržoval dostatečnou vzdálenost...všude panuje naprostá volnost a svoboda ;-) - a kupodivu ji nikdo nezneužíval!

 

Pořídila jsem tedy zcela legálně pár fotek :-)

Kaktus z plechovek od piva- myslím, že se jmenoval "Doma vypěstovaný" ... názvy exponátů, to je kapitola sama pro sebe :-)) Výtvarník je kreativní a smysl pro humor rozhodně nepostrádá ;-)

Zde je osobní průmysl :-) ..z továrního komína vychází v pravidelných intervalech dým...

Příjemným oživením jsou "talkmani"- mluvicí postavičky

Exponát "Svatý duch vypuštěn" - Martině nedal spát- strávila hleděním do díry v sudu dost času v domnění, že ducha spatří na vlastní oči ;-)

 

Mě pobavil "Pomník tisíce a jedné noci" vystavěný z polštářků mnoha druhů a barev :-)

V olověném příbytku přebývá "Plumbař"- a veškeré zařízení je rovněž z olova ...

V jedné místnosti jsou vystavené náčrty, nápady- takové ty skicy myšlenek... některé by se hodily na pozadí plochy PC....

 

 Všechny exponáty vás donutí k nějaké činnosti- budete si je chtít poslechnout, přečít, zamyslíte se nad názvem díla, užasnete nad kombinací nekombinovatelného...  Víc fotek dávat nebudu, zajděte a pokochejte se na vlastní oči! ...do 13.května 2012 to určitě stihnete ;-)

 Na výstavu se pohodlně dostanou i vozíčkáři - výtah je u vstupu z Valentinské ulice.

 .............................................................

A kdo ví, co je tohle?

Je to pohled do vnitřku knižního sloupu, který se nachází ve stejné budově o několik podlaží níž.
Cestou jsme se samozřejmě stavili ještě na oblídku zdejší knihovny... a s prázdnou rozhodně neodcházeli :-)

Sloup v hale stojí od r.1998; je vysoký 5m a je postaven asi z 8000 knih. Vypadá báječně! 

BROADWAY on ICE v Praze!

18.2.2012

V rámci jarních prázdnin jsme děti vzali na americkou lední show BROADWAY ON ICE, která se konala na Výstavišti.
Docela nás překvapilo, že o lístky nebyl zájem. Vyprodáno rozhodně nebylo- hala byla spíš poloprázdná- a jedno představení bylo dokonce zrušeno.
My máme ale muzikály rádi, a tak jsme se na poslední chvíli rozhodli, a udělali jsme dobře.

Moc pěkná podívaná, show se vším, co k  ní patří: pestré kostýmy, krásná hudba, dokonce i živý zpěv!

Rhapsody in Blue zahrál na klavír přímo na ledě Dale Gonyea  - a tanečníci nemohli být oděni jinak než v modré...

Zazněly známé melodie z  muzikálů Fantom Opery, Chicago, Kabaret...(inzerované CATS bohužel nezazněly :-(( )

Skvělé taneční i herecké výkony si zasloužily potlesk!!!
Dokonalé provední-tak jak to u těchto akcí bývá zvykem. Na ledě zářily krasobruslařské hvězdy  zvučných jmen: Dorothy Hamill, Nancy Karrigan, Brian Boitano, Oksana Bauilová... a taky  známí zpěváci z Broadwaye - Franc D´Ambrosio a Kevin Spirtas.

O vozíčkáře bylo postaráno dobře.
Vstup pro vozíčkáře je zřetelně označen. V hale jsou k dispozici toalety pro vozíčkáře. Místa byla na úrovni "střídačky", takže cca 4.řada od ledu. Paráda! Vstupné opravdu symbolické- za lístek pro vozíčkáře + doprovod 50Kč. Parkování hned u vstupu do haly zdarma. Takže není co vytknout :-)
-------------------------------------
Zítra se show stěhuje do Brna, Moraváci, neváhejte- nenechte si ujít :-)!

Videoukázka  ZDE

7 pádů Honzy Dědka

18.1.2012

Vyrazili jsme i s Majdou do Malostranské besedy na pořad 7 pádů Honzy Dědka. 

Jeho hosty byli tři muži zvučných jmen: Karel Šíp, Jakub Kohák a Richard Nedvěd.

Příjemná talk-show, plná veselých historek a vtípků-a taky kouzel ...samozřejmě záleží na povaze a zaměření pozvaných hostů ;-)

Ukázky z pořadu lze vygooglit- např. ZDE

Příjemná atmosféra, posezení u stolečků a lidí "tak akorát" :-)

S ohledem na naše prostorové nároky jsem organizátory pro jistotu kontaktovala předem, jak moc "friendly" jsou k vozíčkářům a musím jen chválit. Komunikace na jedničku, s ničím nebyl problém- jak řekli, tak udělali :-) Vozík byl v sále přednostně usazen, aby nikomu nepřekážel- a aby z něj bylo i něco vidět, výtah  fungoval... a Malostranská beseda nabízí tolik pořadů, které by stály za vidění... je ten čas na to mít ;-)

Coleda Cabaretu Calembour

19.12.2011

Andrea zorganizovala hromadnou kulturu. Vyrazili jsme na Kampu- do malého divadélka na představení - fraška na divoko :-)) - "Borůvčí". O legraci nebyla nouze :-))
Stojí za vidění, milovníci češtiny, improvizace a hudby si přijdou jistě na své.

Andrea napekla pro publikum asi 150perníčků s logem kabaretu, které bohužel zmizely dříve, než jsem je stihla zaznamenat na foto ;-) Byly krásné a dobré...jak to ta ženská dělá?? :-)) 

Jeden originální betlém :-)

a jedno originální calambouří přání :-))