Nejoriginálnější dárek

18.9.2015

Letos v září se z mého pana Wlka stal půlstoletý stařík :-) 
Slavíme vehementně, rádi a hodláme v tom pokračovat celý měsíc.

Gratulanti řeší dary ponejvíce se mnou, takže všechna "sousoší s jeleny" jsou snad zažehnána ;-)  Ti, kteří chtějí překvapit i mne, nakupují samostatně. 

Včera přišel Wlkovi balík z Moravy. Velká krabice byla pečlivě zabalená v černé fólii. Sotva Wlk dorazil domů, zvědavě balík oblížel a začal rozbalovat. Po chvíli přišel s tím, že balík je nějaký mokrý. 
"Jak mokrý, když byl celý zabalený v igelitu?", oponovala jsem.
"No, on je taknějak mokrý uvnitř", nedůvěřivě konstatoval příjemce.
Velká papírová bedna byla pečlivě vycpána bublinkovým igelitem, do něhož byla zasazena krásná společenská hra PUERTO RICO, přičemž spodní díl byl úplně mokrý, a na vrchu leželo nádherné přání s motivy kreslených koček. To bylo zcela suché.
Po chvilce zkoumání bylo jasné co se stalo... ono to vlhko totiž mělo i pachovou stopu- a my dobře víme, že odesílatelé jsou  zároveň i chovateli dvou koček- čili v tomto případě  viníků onoho zvlhnutí. Než odesilatel stačil balík zapáskovat, stihla tam některé šelma kočičí ještě něco přidat :-)

Dostali jsme s Wlkem  záchvat smíchu. Tekly nám slzy a jedna "vtipná" hláška stíhala druhou. Vůbec jsme nemohli přestat. 
Krabici jsme hodili na chodbu, kde ji začal lustrovat náš kocour. Byl jak magnet. Vůbec se nechtěl odtrhnout, protože- jako každá kočka - krabice miluje- no a když jsou navíc ještě označkované... ;-)

 

My jsme se předháněli v tom, jak to našim přátelům sdělíme. Asi by se slušelo zahrát si na diplomaty a dělat, že se nic nestalo... Poděkovat za dárek a zahrát vše do autu. Jenže to by pak celá historka navěky musela zůstat v utajení a já miluju věci s příběhem! 

Navíc jsme se shodli v tom, že jsme vlastně  utrpěli morální újmu: to, že Moraváci mají na Pražáky spadeno, to je všeobecně známé, ale že až takhle! To tedy bylo přes čáru! jakoby D1 nebyla dostatečnou mstou!! :-)) 

Večer jsem tedy nelenila a došlo na telefonní hovor. Ihned po poděkování za dar jsem zahájila výslech ve stylu: "Přivěďte kuchaře, co polévku vařili..." - tedy: "Kdo byl přítomen při vypravování zásilky z domu?"

Dárkyně okamžitě začala podezírat vlastní děti- cože provedly. Já na to, že děti to asi nebyly. Tak na druhý pokus už bylo slyšet jen:"Ježiš, kočky. Že ony se tam vys... "

Já na to, že nevys... to druhé zvládly bezvadně"

Následovaly opět výbuchy smíchu. Jak na Moravě, tak v Praze bylo veselo, protože tohle prostě nevymyslíš! Vzájemně jsme si schválili autorská práva na publikování této příhody, přičemž jsem byla protistranou škodolibě upozorněna na fakt, že za pár dní se budou slavit i moje narozeniny, čímž mě humor lehce přešel a rozhodně žádné zásilky nepřejímám!! A z Moravy už vůbec ne! Jedno vítězství o nejoriginálnější dárek jim přece musí stačit! 

-----------------------------------------------------------

Asi změním své životní motto: Daruj zážitek! na Daruj příběh! :-)) ...a to se pak teprv budou dít věci!! 

Kohoutek v zimě ;-)

17.2.2012

"To vypadá, že má ten kohoutek rýmu!", prohlásila naše Martina, když viděla, co provedla zima s vodovodním kohoutkem u sousedů.

Tento týden měly naše děti jarní prázdniny.
Na hory jsme nejeli :-(   Důvodů je více- s Majdou do hor v zimě nelze, takže zbývá rozdělit se na skupiny, což je zase s ohledem na věk Martiny nepraktické, protože je příjemné si moci občas zalyžovat i jinak než jako dozor a doprovod začátečníka.

No a v neposlední řadě taky zdraví mé nohy není úplně OK. Tedy já žila v domnění, že léčba už je dokončena, ale dr. byl  jiného názoru- včera mi nohu prohmatal takovým způsobem, že mi lezly oči z důlků. Konstatoval, že zánět je na ústupu a že plánovaná akce příští týden proběhne, že to se mnou lepší asi nebude :-)) Má pravdu... jak jde o komplikace, na to jsem přeborník. Seženu a uženu si cokoli- jen abych se zapsala do dějin medicíny ;-)

Hlídací babičky a dědečky, kam by se ratolesti daly vyexpedovat na delší dobu, nemáme - a tak vegetujeme doma.

S Martinou provozujeme bruslení a sjíždění kopců na čemkoli.  V Praze tedy moc sněhu není- z každého bobování přijde Martina obalená bahnem až na zádech. A dneska prší :-(

Původně byl v plánu jednodenní lyžovací výlet směr Liberec (Jablonec), ale to, co včera počasí předvedlo, definitivně rozhodlo o tom, že raději zůstaneme na základně.
Majda ven nechce, lebedí si doma a těší se na sobotu, kdy vyrazíme za kulturou :-)

Tak to byly takové líné prázdniny, ale děti zatím žádné protesty a zvláštní přání neprojevily, tak to vypadá, že jsou spokojené.

Hrajeme DIXIT!

6.1.2012

 Patřím do generace, která vyrostla na hraní  klasických společenských her. Moje dětství ovládly hry jako "Člověče, nezlob se", "Prší", "Kvarteto" a později i "Ruleta"  a všelijaké hry se žolíkovými kartami.
Jsem okouzlená tím, jaké hry se dnes nabízejí na trhu. Krásné provedení, luxusní balení - no a tomu odpovídající ceny :-(

Ježíšek nás asi občas pozoruje, a tak se rozhodl rozšířit naši sbírku her a pod stromečkem se objevilo i několik zcela nových společenských her. V současné době jsme okouzleni hrou DIXIT pyšnící se titulem "Hra roku 2010". Hra s nezvykle velkými kartami, na nichž jsou zvláštní obrázky. Obrázky zajímavé a fantazii podporující.

Úkolem hráčů je pohrát si se slovíčky a poškádlit představivost soupeřů. Někdy je to legrace, někdy pěkná fuška na přemýšlení. Po chvíli ale do hry vklouznete a začnete se snažit uvažovat nad tím, jak asi přemýšlí váš soupeř.
Podrobný náhled do krabice a do karet je zde.

V našem domácím herním týmu krom karet hrají důležitou roli i emoce :-))
Takhle to vypadá, když někomu nejde karta ;-)

Na krabici se píše, že hra je pro děti cca od 8let.
Myslím, že bude skvělým zpestřením i nějakého dospěláckého věčírku ... to pak asi karty nabydou i dalších  významů :-) Uvidíme, vyzkoušíme :-))

O výhodném nakupování

5.1.2012

Mám muže, s nímž mohu dělat spoustu věcí a bude mi skvělým spoluhráčem, popřípadě soupeřem a budu se při tom báječně bavit, či zdravě rozčilovat.

Je však i  několik věcí, které s ním rozhodně provozovat neumím, nemůžu... a snad už ani nechci, neb se u nich rozčiluju nezdravě a potěšení mi to nepřináší ani trochu.

Patří sem např. rybaření, sledování sportovních přenosů v TV a taky nakupování- tedy pokud si zrovna nehodlám kupovat IT vybavení, úsporné žárovky, či jakékoli elektrické spotřebiče. To nelení, sedne k internetu a během několika minut mám před sebou seznam výrobků všem normám odpovídajících a  ke koupi vhodných - včetně doporučených cen - to celé zpracované v přehledné excelovké tabulce.

Jakmile jde o koupi čehokoli jiného, mám jeho plnou důvěru a slíbí téměř cokoli, jen aby nemusel do obchodu vstoupit osobně.

Už loni jsem prohlásila jeho bundu za obnošenou a vyhlásila jsem akci "koupíme ti novou!" Nechtěl ani slyšet. Pak se jednoho dne nějakým nedopatřením ocitl v TESCU v doprovodu Majdy- naší prvorozené pubescentky v nejlepším "teen-věku". Prolítli spolu jedním obchodem- a hned měli vybráno. Majda mu svým zkušeným okem módní policistky vybrala bundu pěknou, leč velmi mladistvou- kostkovanou. Byli na to oba náležitě pyšní. Nic proti kostkám, ale přecejen bych uvítala k jistým příležitostem i něco méně nápadného než je nápadná černo-bílá kostka. A tak jsem trvala na koupi ještě jedné- nejlépe jednobarevné. Ti dva nelenili- a koupili spolu ještě jinou bundu. Pro změnu kostkovanou. Nebyla sice už tak výrazná, nicméně jsem akci vzala pevně do svých rukou- zakoupený model došla beztrestně vrátit (chvála této službě!!) a umanula si pana Wlka vytáhnout do víru nákupního centra.

Sliboval v čase adventním, "že vyrazíme". No, nevyrazili jsme. Nějak se nenaskytla vhodná doba, abychom u nakupování byli oba.

Po Vánocích vypukly slevy. "Ha! Vytáhnu ho na slevy!", myslela jsem si naivně.

"Jojo, někdy  zajdem", odbyl mě vždy ten kostkáč.

Bylo jasné, že musím udat přesný čas a vytyčit trasu. A tak jsem domluvila s babičkou hlídání- na odpoledne a na tu akci ho i připravila.
Neodporoval. Až když nastal okamžik "O", oznámil mi, že nemůžeme odjet teď hned (byl pátek - 4 hodiny odpoledne!!), protože má ještě jednu pracovní schůzku. Nechtěla jsem dělat scénu, a tak jsem se přemohla a asertivně se zeptala, zda je pravděpodobné, že odjedeme ještě dnes. "Jojo, já to vyřídím rychle- to bude hned. Pán už je na cestě, bude tu za 20minut" ... prima. Svlékla jsem si tedy kabát. Vím, že čas je relativní a "20minut" může některým pánům  trvat i celou věčnost.

O půl hodiny později to moje pekelněmódní stvoření bylo skutečně připraveno k odjezdu.
Jupí! Na nic nečekat,  šup do auta a jedééém!

Zatáhla jsme ho do svého oblíbeného krámu - a  nastaly potíže. Mnou nabízená bunda naprosto nevyhovovala - byla těžká, dlouhá, moc teplá...
Wlk s e tedy ponořil mezi kolotoče s vystavenými oděvy- několikrát se ujistil, že je v pánském oddělení... a začal vybírat. Šly na mě mdloby. Chvíli jsem ho pozorovala, ale pak jsem se rozhodla, že vyzkouším něco, co by mohlo obohatit i můj šatník. Wlk mezitím vybral bundu. Vypadala Ok, byla černá, slušivá- i velikost byla odpovídající- jen visačku neměla. Prodavačky měly problém se stanovením ceny. Chvíli jsme se dohadovaly, chvíli byly bezradné, ale nakonec prodaly za cenu, kterou jsem ani nečekala, ale rozhodně jsem neměla v úmyslu o ceně smlouvat. Bunda je mi v tomto případě přednější než úspory  :-))

Wlk hodlal vše pokoupit v jednom obchodě, a tak začal vytahovat i mikiny a svetry. Ujistila jsem ho, že nákupem budny to nekončí a že jdeme dál, jelikož občas chodíme i mezi lidi a šatník je tu a tam třeba oživit v intervalech kratších než jím stanovené dekády.

Suše mi oznámil, že má na 19. hodinu domluvenou ještě práci, že si MYSLEL!!!, že jdeme JEN pro bundu. Zatmělo se mi před očima. Měl ale smůlu- nenechám si svou kořit utéct jen tak. Nakoupila jsem mu několik věcí- bylo dobré sledovat jeho rozhodování: nejdřív vše krtizoval- buď to bylo "moc barevné"- rozuměj: vše, co má jiné odstíny něž šedá-černá a bílá- je "kříklavé" - nebo to "kousalo", nebo to bylo "upnuté"... no prstě furt něco. Ale sotva hodiny pokročily a bylo patrné, že bez nákupu nehodlám centrum opustit, svolil ke koupi mikiny i svetru bez delších cavyků. Ba i čepici, kterou "nepotřeboval, protože jednu (příšernou a kolemjdoucím hrůzu nahánějící už 10let)  má ", si koupil.

No a jelo se domů. Těšila jsem se, že něco koupím i sobě, ale smůla. V tom trysku nebyl čas. :-)
Tak doufám, že bunda vydrží, protože vidina, že stejnou akci opakujeme v dohledné době, mě docela děsí.

Výhodnému nakupování v páru ZDAR! ;-)

Svět je plný protikladů- zatímco kdejaký výstřelek techniky musíme mít neprodleně vlastnit a povinně jej používat, chodit bychom nadále mohli v pestrých a poločas rozpadu nemajících  svetrech z Maďarské lidové republiky či v dederonových košilích....  Zde se jaksi vývoj zastavil :-)

Štědrý den

24.12.2011

Jak se všechno postupem času mění... Děti se nemohly dočkat, až nastane okamžik "O" a budou moci vniknout ke stromečku a rozbalovat dárky.

I já si dobře vzpomínám, jak jsem kdysi dávno počítala minuty a den se neúnavně vlekl a u večeře mi připadalo, že dospělí záměrně zdržují a nejvíc mě dokázala rozčílit klasická otázka mámy, když se ptala stolovníků: "Nedáte si ještě někdo něco?" ... a vždy se našel někdo, kdo chtěl ještě trochu salátu, či kousek ryby .... ;-)

Role se vyměnily. Připadá mi, že den děsně letí a já nestíhám podle časového harmonogramu, který jsem si sama pro sebe sestavila. Od rána kmitáme, aby se nazdobil stromek, připravily pochutiny na večer- děti přepínají televizi a loví oblíbené pohádky a já s hrůzou zjišťuju, že jsou tři hodiny odpoledne a že ještě  musím na hřbitov. Musím, protože chci. Překvapilo mě, kolik lidí má stejnou potřebu: navštívit svoje nebožtíky právě dnes... Po čtvrté hodině odpoledne už byla tma, pršelo, na většině hrobů plápolaly plamínky svíček a pohybovalo se tam docela dost lidí.

Pak ještě zaběhnout k sousedům s dárečkem a s rybí polévkou - a honem nachystat stůl na večeři. To nám ten den rychle utekl! ;-) 

V šest večer jsme  skutečně zasedli ke společné večeři. Bylo nás osm. Parádní rodinná sešlost :-)  Český kapr chutnal i zaoceánské sekci :-))

Pod stromečkem měl každý překvapení. Ježíšek si dal práci a opravdu každého něčím překvapil - až šokoval :-))
Ozývaly se různé výkřiky údivu a díků, o babičku se několikrát pokoušel stav šílenství- to pokaždé, když rozbalovala krabici s "nějakou elektronikou". Děda totiž propadl kouzlu plastů a elektroniky. Vše nakupuje ve velkém stylu- mnohdy netuší, k čemu ta věc doopravdy slouží, ale reklama je mocná čarodějka, a tak se naše domácnost hemží vysavači všeho druhu, kávovary, TVpřijímači... a vrcholné číslo se mu povedlo, když na vánočním večírku vyhrál myčku na nádobí :-)) - takže i myček je tu dostatek :-))

Je s nimi legrace. Ještěže pan Wlk umí vše zprovoznit a popřípadě i opravit - ne každý přístroj vydrží naše neodborné zacházení :-)

Děti se nakonec nejvíce radovaly z darů obyčejných: z  kuličkové dráhy, kterou si moc přála Martinka; Majdu potěšila nějaké paráda a lávová lampa, kde se prohánějí modré bubliny. Samozřejmě nechyběly knihy a CD- ale to už se tady bere automaticky- to by spíš asi vzbudilo údiv, kdyby se něco takového pod stromečkem neobjevilo.

A tak jsme vybalovali a hned všechno zkoušeli a povídali a pili víno a kávu a mlsali kdeco... a spát se šlo samozřejmě dlouho po půlnoci.

Děkujeme za krásný večer strávený pohromadě a taky za spoustu dárečků... zasloužili bychom si i méně! ;-)

Vánoční kočičí žertování

24.12.2011

Tobin se na Vánoce taky těší. On se totiž těší na všechny akce spojené s chystáním většího množství jídla, protože jak správně předpokládá- čím víc se chystá, tím víc zbyde ;-)

Je to svérázná kočičí povaha. Nenechá si nic vnutit, poslouchá velmi neochotně. Má své jasné představy o tom, jak to bude v naší domácnosti vypadat, a nehodlá je měnit jentak.

Vánoční svátky přijela do Čech slavit i mezinárodní sekce naší rodiny. Dům je tedy plný lidí a je tu rušno téměř nonstop- žije to tu i v noci :-)

Tobin návštěvníky pěkně "vyškolil". Jednou v noci- cca ve 3h. ráno - šel J. na WC. Neprozřetelně nechal otevřené dveře do ložnice. Tobin využil této nepozornosti a ihned vyhřátý pelíšek obydlel. Když se po chvíli J. hodlal vrátit, aby pokračoval ve spánku, Tobin se jal bojovat! Syčel, prskal- a rozhodně neměl v úmyslu vzdát se bez boje. Chvíli to vypadalo tak, že J. stráví dlouhý zbytek noci v obýváku v křesle- a pěkně vyčká, až kocour dostane chuť na snídani, a lože opustí. :-) Nakonec se nějak dohodli.
J. skočil do postele a pečlivě za sebou zavřel :-))

Celodenní šichta- hlídání kapra a jeho příprava - Tobina zmohly natolik, že ke stolu ani neusedl. Obdržel sice místo s jmenovkou, ale usnul dřív, než se začalo servírovat.

Tak hezké Vánoce, ať  už  má vaše vánoční pohoda  jakoukoli podobu :-)

Vánoční vycházka

23.12.2011

Pátek byl ve znamení dodělávek a chystání se na dětmi tolik očekávaný Štědrý den.

Navečer jsme se ještě vydali na vycházku do centra Prahy, aby holky viděly, jak je krásně nasvícené a vyzdobené Staroměstské náměstí a aby to čekání  rychleji utíkalo. Já vím, ozvou se hlasy, že je to barevný kýč pro turisty, ale k Vánocům přece světýlka v ulicích i za okny patří.

Rozsvícený strom vzbudil u našich dětí nadšený obdiv ....

Dekorace v podobě mincí je nápaditá a nepamatuju si, že bych ji tam kdy viděla...

...ale každá věc má svůj rub- a tak jsem strčila objektiv i do zákulisí- tedy ke kmeni starého smrku-  tolik světýlek potřebuje ke svému provozu kilometry kabelů a skoro i svoji elekrtárnu ;-)

Rozsvícenému náměstí dominuje červeno-zlato-bíle nasvícená královská koruna

U stánků se nabízí všelicos. Něco méně, něco zas více vkusné. My jsme asi nejvíc okukovali háčkované ozdoby- stromečky a adělíčky- a nakonec jsme nevydrželi a  jednoho anděla ze sisalu zakoupili.

A tenhle anděl na všechno dohlíží pěkně z dálky.

Děti vyžebraly trdelník, na svařák nedošlo, neb jsme byli autem :-( a pít v jednom je neslušné :-).

Cestou domů můj stoicky klidný manžel ještě pokoupil vánoční dárky... času dost, žádný spěch...

 Dlouho do noci jsme pak ještě balili dárky a chystali bramborový  salát, aby Štědrý den nic nenarušovalo ;-) 

Návštěva z daleka

17.- 19.11.2011

Ještě musím napsat pojednání o návštěvě, na kterou jsme se velice těšili, kterou jsme dlouhé měsíce plánovali, neb návštěvníci měli problém opustit rodnou slezskou hroudu a Praha pro ně představovala všudečíhající nebezpečí ;-)

Nakonec se zadařilo, naši milí Slezané se rozhodli, že volných listopadových dní využijí k výletu. Ještě bych měla říct, že ač obě naše rodiny mají stejné příjmení :-), nemáme společný rodokmen. Seznámili jsme se před 8lety v době, kdy jsme hledali asistentku k Majdě- a slečna Katka si nás z dlouhého seznamu žadatelů vybrala právě kvůli tomu příjmení :-)) Dneska to vypadá tak, že se máme rádi všichni- Katka je prostě "naše" a její rodiče taky.

V naší rodině fungují jakési tajemné síly... Zhruba ve stejném okamžiku, kdy na ostravském nádraží nastupovali naši přátelé do žlutého vagonu RegioJetu, jala jsem se dokončit úklid dopěte a doutírat prach-   zjistila jsem, že je v obýváku skoro studené topení. Vyplísnila Wlka, proč ho vypíná??!! Wlk se hájil, že on nic (ale to dělá běžně ;-) ... a šel se ujistit ke zdroji. No a co se nestalo... plynový kotel byl mrtev. Nehodlal se nechat oživit běžnými praktikami. Oblil mě studený pot. Představa, že se sem táhne návštěva přes půl republiky a já je uvítám v místnosti, kde skoro mrzne a voda z potoka by možná byla teplejší, mi navozovala mdloby.

Wlk neváhal, kotel rozebral a naskytl se nám zničující pohled: základní deska byla úplně ohořelá. Státní svátek- dvě hodiny odpolene. kde koho sehnat? Kde ji rychle- nejlépe hned- koupit?  Ten kotel fungoval zcela bez problémů, ale své 10.narozeniny (skoro na den přesně!!) hodlal zřejmě oslavit dnem pracovního klidu, a tak kiksnul. Wlk vytáhl svoje kufry, pájky, kleště... dvě hodiny to mordoval- no a ...spravil!! :-) Byl na sebe náležitě pyšný, muselo se i chválit :-))- tentokrát bylo vážně za co!! ...návštěva už se tou dobou přiblížila ku Praze na několik kilometrů.

Vlak dorazil na minutu přesně. Jela jsem  autem k metru návštěvu vyzvednout, protože  chlapci měli lístky na hokej, což znamenalo obratem naskočit do tramvaje a jet na stadion, aby Jiří viděl na vlastní oči, jak hraje SPARTA!! ;-)

Druhý den jsme vyrazili do města. Na Vyšehrad.
Praha je prostě úchvatná. Letos jsem si provádění návštěv (i cizokrajných :-)) užila, baví mě sledovat, jak jsou návštěvníci nadšeni, jak se kochají a žasnou... ale nakonec skoro shodně konstatují, že žít by tu nechtěli- moc lidí, moc aut, hluk... nojo, to všechno k Praze také patří. :-(

Na Vyšehradě jsme se zdrželi déle, než bylo v plánu. Na hrobu Františka Hrubína ležel roztomilý vzkaz:

Svoji pouť jsme zakončili na Smíchově- v osvědčené hodpodě U Anděla. Skvělá kuchyně, vlídná obsluha a dobré pivo :-)

Nakonec jsme se ještě narychlo rozhodli, že zajdeme do divadla. 

Mně -patrně ze samé radosti- naskočil opar nebývalých rozměrů, takže jsem vypadala jak havajský domorodec po nezdařené plastické operaci rtů. Bylo to velmi neestetické, bolelo to a pálilo a pro konzumaci čehokoli to bylo značně nepraktické :-(( Zkrátka předvedli jsme návštěvníkům vše, co se dalo :-)

Na poslední chvíli se nabízely  vstupenky na muzikál Vražda za oponou v HDK. 

Divadlo je krásné- udělalo dojem ;-)

Představení jako takové bych tak minimálně o hodinu zkrátila. Je to veselá komedie (jak už český název napovídá)  s detektivní zápletkou, kde exceluje několik postav - pro mne osobně třeba O.Brzobohatý, M.Absolonová a I.Chýlková - ale chvílemi jsou tam "hluchá místa- prostě nuda".  Takže představení mě nijak nepobouřilo, avšak ani nenadchlo. 

Zatím nemám v úmyslu jej navštívit opakovaně ;-)

Stihli jsme toho ještě mnoho, ale zdaleka ne všechno :-)

Návštěva prchala na pendolino v sobotu navečer. 

Doufáme, že se zase brzy uvidíme! VždyŤ jsme si nestihli ani pořádně popovídat ;-)

Na tábor!

19.8.2011

Podařil se mi husarský kousek- tedy hned několik kousků ;-)

Udala jsem děti na tábor! Obě!! A ve stejném termínu!!

Obě mají premiéru- Martinka proto, že je malá a Majda proto, že na běžný tábor sama nemůže...

S Martinkou problém nebyl, nemá totiž žádné speciální požadavky. Jela na tábor pořádaný DDM, kam chodí na kreslení, takže znala i vedoucí a některé děti a těšila se moc. Ona je na tohle dobrá- pro všechno se nadchne, těší se, hned začne vymýšlet, co kde bude dělat...

Mně se líbil nápad, že seznam požadovaných věcí jsme dostali hned ve dvou verzích: psaný- pro rodiče- a obrázkový, aby i děti pomáhaly s balením :-)

Tábor pro Majdu zorganizovala parta skvělých nadšenců, kteří se rozhodli pro děti s tímto onemocněním něco dělat. V rámci projektu "Učíme se zvládat SMA!" pořádají různé vzdělávací semináře, zábavné programy pro děti... a tak na tento týden Majda odjela.

Má zajištěnou asistenci a vše potřebné - bez nadstandardních příplatků. Výborné je to, žeodjely ve stejném  termínu- každá je sice jinde, ale alespoŇ si od sebe odpočinou :-) ... ehm, zapomněli jsme Majdin tábor zaplatit! Tak jsme se na tu vzácnou chvíli těšili, že jaksi nikdo nezadal příkaz, takže nám hlavní vedoucí volala 2dny před nástupem, jak to s námi vypadá... no trapas! ještěže jsou tolerantní...

Apak jsme zmotali kdo kdy odjíždí a přijíždí... Majda měla nástup už v pátek, zatímco Martina v sobotu... no prostě co se týká zmatků, je na nás 100% spolehnutí :-)

Majda byla z balení trochu rozpačitá :-) Tohle na seznamu nebylo!!!

Zdárně jsme holčičky vypravili a laškovali s myšlenkou, že předěláme obývák- pěkně od podlahy :-) No ale... asi z toho nic nebude ;-) Kolikrát do roka se nám naskytne status "bez závazku" ...

Tak jsem zvědavá, jak dlouho tam vydrží! majdě jsme dali podmínku: alespoŇ do středy! :-)) (známe svoje lidi, že?)

Prohrála jsem

18.8.2011

Ano, prohrála jsem svůj boj v antihlodavčí kampani- po urputném týdnu slovních přestřelek a skloňování morčete ve všech pádech.

Neobstály moje argumenty proč si NEpořizovat hlodavce morčecího typu, nepomohly mi ani hlasité citace z vašich komentářů o inteligenci a chování těchto tvorů, nepomohlo ani vyhrožování, že Tobin je šelma kočkovitá po ulovení hlodavce lačnící... prostě moje dvě holčičky věnovaly veškeré úsilí tomu, aby to tu zmanipulovaly - a povedlo se jim to.

Po dobu mé nepřítomnosti na aukru vyhlídly domeček, oměřily místo, kde by mohl stát- aby na hlodavce nefoukalo- a respektovaly moji podmínku, že "doma nebude!" - tudíž budou dva, aby se mohli hřát a být spolu venku. Tatínkovi donesly všechny svoje úspory  a přesvědčily tatínka, že jim ho koupí a smontuje.

No tady ho máme v celé své kráse. Rozkošná garsonka s balkonkem.

Asi mě brzy trefí šlak. Proč já mám vždycky něco, co nechci??
Láteřila jsem tu, protože vím, jak to dopadne. Akorát mi přibyde další starost, až holčičky zjistí, že morčata nemazlí a nejsou tak veselá, jak se píše v příručce... no nic. Vyřešila jsem to tedy po svém. Každý si tu dělá, co chce- proč bych nemohla já?

Vrátila jsem se ke svém starému příteli, kterého jsem poslední roky tak trochu zanedbávala. Byly časy, kdy jsme spolu trávili večery a měli z toho oba dobrý pocit- on, že je užitečný a já, že jsem zas o něco chytřejší.

A to je on :-)

Přihlásila jsem se na intenzivní kurz angličtiny, chodím denně. Lektorka je skvělá, je nás tam pět a musím říct, že se ze mě jen kouří- ale baví mě to. Nemám čas na zbytečné rozčilování, doma udělám, co je třeba, a pak si  zalezu a píšu úkoly, nebo si dám sluchátka a poslouchám ... měla jsem to udělat už dávno! ;-) Mám klid. Hlodavce neřeším a hodlám intenzivně studovat i v září... a pak uvidíme ;-)

Takže lze říci, že ne každá prohra musí být ztrátou ;-)

Svátek

13.7.2011

Rádi vyhledáváme nejrůznější důvody k "oslavám" :-)
Dneska se jeden oficiální  nabízel- v kalendáři je tento den věnovaný všem Markétám- tedy i mně! :-))

Majdě se podle došlých SMS udělalo lépe a s babičkou přes den naspávaly probdělou noc. Z našeho plánovaného výjezdu do HK sešlo. Zůstali jsme s Wlkem doma. Venku lilo, nikam na večeři se nám nechtělo. Wlk pojal oslavu originálně :-)) Má tedy spoustu nectností (jako každý chlap ;-)), ale jeho velkou předností je jeho hravost a nápaditost v oblasti kravin.

Vystrojil mi retro oslavu- u babičky vyšťoural plexisklový tácek, doběhl pro šunkové chlebíčky, nelenil a zakoupil (podle mě nepitelné) víno zn. Sklepmistr (horší snad je jen Svíčka :-)), sebe oděl ve dvacet let starý oblek a širokou kravatu, natužil patku alá "Discopříběh" a v ruce třímal klasické rudé karafiáty (prý to byla fuška je sehnat :-)) a poukaz na rekreaci ROH :-))

Válela jsem se tu smíchy. Asociace se dostavily ihned, a tak jsme vzpomínali, jak jsme "tehdy" žili a co jsme jedli a pili :-)) Sklepmistra jsem nakonec usmlouvala- zůstal zavřený ;-)- a došlo na šampáňo. Po včerejší zkušenosti jsme se rozhodli láhev rychle vypít, abychom stihli alkohol odbourat a v případě potřeby (že zas Majdě bude zle) v noci vyjet k zásahu ;-)  
(nic takového naštěstí nebylo třeba)

Zatímco jsme konzumovali chlebíčky a řehtali se všemu možnému, venku se schylovalo k pěkné bouřce. Pro někoho romantická záležitoat, pro mě jeden z důvodů někam zalézt. Hromy bily, blesky křižovaly oblohu, utěsnila jsem všechna okna, stáhla žaluzie... aby můj drahý romantik rozrazil balkonové dveře dokořán, nainstaloval stativ a začal tu nádheru fotit!! 
Neskutečný!!!

Každý jsme oslavu pojal po svém. Tobin se s námi docela nudil. Bouřka ho nevzrušila, ani v TV nic pořádného nedávali...a tak usnul :-)

O tom, jak je vždycky všechno jinak

13.7.2011

Posledních půl roku můj život nabral tempo rychlíku a já si naivně plánuju, že ho zbrzdím. Ještě tedy přesně nevím, jak to udělám... ale! Udělám z něj osobáček- ne-li lokálku, abych se mohla pohodlně z okýnka rozhlížet a kochat se krajinou okolo a stačit tak zažívat všechny události.

 Na druhý červencový týden jsem se těšila a od března jej měla v diáři označený oranžovým zvýrazňovačem. Je to týden, kdy si moji rodiče berou obě naše děti na rekreaci. Pracovně jej s Wlkem nazýváme týdnem "svobody" a po letech jsme se naučili neplánovat na něj činnosti jako malování, přestavby, úklidy a podobné umrtvující práce. Ten týden prostě hýříme, řádíme, domů rozhodně nespěcháme... ;-)

Jenže letos se to nějak všechno komplikovalo. V červnu přiletěla do Prahy naše zaoceánská část rodiny, takže se chodilo po Praze a tak různě ;-)

V sobotu jsme tedy babičku s dědou a naše poklady odvezli na rekreaci směr Hradec Králové a dále se doma aktivně věnovali návštěvě.

V úterý ráno - tedy ve 4hodiny ráno- už jsme si to hasili liduprázdnými ulicemi přímo ma letiště. Vůbec nám nevadilo časné vstávání :-) - naše kanadsko-japonská delegace odlétala domů. V 5hodin jsme byli zpět doma a pračka už přežvykovala   povlečení a my si hodlali  den užít!!

Večer jsme se chystali vyrazit za kulturou do Literární kavárny v Salmovské ulici (o tom pojednám extra).
A v 19:15 jsme si už vybírali z vinného lístku, co si dáme! Zkrácené období "svobody" začíná!!! :-)) Koncert byl úžasný, víno vynikající, toustíky nevalné úrovně mi nemohly pokazit náladu. Předběžný konec kulturního vyžití byl oficiálně stanoven na 22.hodinu...

... ve 21:58 mi přišla SMS. Psala babička, že Majdě není dobře- co má dělat??  Málem mě kleplo! Nevěřícně jsem zírala na modře svítící dispej mobilu. Bylo jasné, že do HK nejsme ani jeden schopen hned jet a platit si taxíka na 100km...no, nevím.. Zjistila, jsem, jak vážný je stav. Majda zvracela, ale teplotu neměla. Usoudila jsem, že je to z vedra a riskla to. Nasadila jsem neutrální tón, - babičce-mamce- doporučila Hippokratovu léčbu- tedy jeden mokrý hadr na hlavu Magdalény, druhý na hlavu vlastní. (naše rodina pěstuje černý humor- babička odepsala, že OK, že to určitě zabere :-))  Napsala jsem jí, že můžeme přijet až tak za 4hodiny, až odbouráme požitý alkohol. Ať mi napíše, jak jsou na tom, že nebudu spát. Kdyžtak zalarmuju kamarádku, která naštěstí jako dětská dr. pracuje v hradecké nemocnici. (Měla by ze mě asi radost ve tři ráno, ale ona nás zná osobně již tolik let, tak ví, že zbytečně plaším jen vzácně :-) )

Jeli jsme metrem domů. Povídali jsme si s Wlkem o hudbě, která nás nadchla a o tom, co ta Majda zas má.. :-((
Nastavila jsem si zvonění mobilu na maximum- abych něco nepřeslechla-  a číhala, jestli zazvoní. Babička už nepsala. Hmm, žádný důvod ke klidu to tedy nebyl...

Během noci jsem mobil několikrát kontrolovala- šílela, jestli nevypadl signál, jestli přístroj funguje- pak jsem nevydržela a psala, co je s nimi??!!

Babička psala, že přežily obě a že vypravuje Martinku na raft... v tu chvíli mě napadlo, že možná budu co nevidět bezdětným sirotkem. Kam na raft?? No, mají organizovanou akci pro děti, tak ji pustili, aby měla zážitek!!!  a jsou s Majdou na pokoji. Majda se prý snaží snídat nějaké sušenky a nezvrací. Ufff! Martinka prý bude mít záchrannou vestu... snad Osud není tak zlomyslný, aby mě o všechny blízké připravil v jeden den- utěšovala jsem se.
-----------------------
Majda volala asi v 11dopoledne. Mluvila velmi rozumně, prý spala dlouho a domluvily jsme se, že kdyžtak včas dá vědět, že potřebuje do nemocnice a že mi bude přes den průběžně psát, jak jí je a co jí. (známe Majdu!! a její chu't k jídlu)

Po obědě mi napsala, co snědla a vypila a že k večeři bude čočka :-)) /patrně nějaká další schválnost ;-) - zakázala jsem čočku!! a doporučila raději suchý rohlík!/

Odpoledne mi Majda psala, že si jde umýt hlavu... ??? rozkaz zněl jasně: chci vědět přesné info o zdravotnáím stavu!!!

Dále psala, že babička je docela odolná :-)) a že tam mazlí nějakého kocoura ...grrr- já ji přetrhnu!!

A večer mi napsala, že by chtěla Martina k svátku morče.- neodpověděla jsem ... ty děti snad nejsou MOJE!!!

...tudíž v 19:00 jsme si s Wlkem otevřeli šampáňo a vnukneme jim myšlenku, že by nám dneska mohli dát všichni pokoj! svatý!! :-)) ...a venku začalo vydatně hřmět  a meterologové předvídají bouře s lijákem a kroupami...  tak ještě nějaká ta přírodní pohroma a máme to kompletní.

Inu všechno je vždycky jinak, jde jen o to se tomu rychle přizpůsobit ;-) ... a nepodlehnout panice :-)..zatím to na svobodu nevypadá, alespoŇ já jsem si ji vysnila jinak, ale což :-) Třeba urvu alespoň dva dny...dobré budou! ;-)

-----------------
Jednou mě klepne! ..ale nevím, jestli si toho v té rychlosti stačím všimnout... ;-)

Co koho potěší

20.5.2011

Přes týden toho moc nestíhám. než splním neodkladné povinnosti, které zahrnují především péči o ty dva nezletilce a taky pracovní záležitosti, jsem skoro mrtvá a bývá zpravidla už pozdní večer.

V pátek odpoledne  si Wlk vzal Martinu na MS v plážovém volejbalu (snad jsem  to pojmenovala správně!) - aby holka viděla, jak se sportuje profesionálně. Byla spokojená. nadšeně mi vyprávěla, že vyhráli Rusové a že to vůbec nevadí, protože Kosťa se může radovat z vítězství.  
(Kosťa je plyšový pes dovezený z Ruska :-) Fajn, hlavně si na všem najít to pozitivní! :-))


Majdě jsem tedy nabídla aleternativu. Jako všechny slečny jejího věku miluje nakupování. Tedy nemusí nutně dojít k procesu placení, ale to rejdění po krámech a okukování modelů je plně uspokojující.

Obchodní centra jsou plně bezbariérová, takže učiněný ráj! Vyrazily jsme do OC Harfa. Babička všeho nechala a hned se k naší expedici přidala. Musím pochválit MHD. Všechno jelo tak, jak mělo, řidiči-autobusáci obsluhující plošinu  byli vlídní, usměvaví ... paráda!

Majda nadšená. Samozřejmě proběho H&M, C&A :-)) A klasicky jsem si připadala úplně nemožně. Na cokoli jsem se jen podívala, to mi Majda hned zkritizovala- pohovořila o nevhodnosti barev vzhledem k mé barevné typologii  nebo upozornila na "blbý střih";  popřípadě odněkud přiskočila babička a výrobek zhodnotila tak, že jsem ho bez zkoušení zavěsila zpět.
Achjo, jak já to dělám, že jsem tak nemožná! ;-) Nakonec mi přece jen dovolily něco donést až k pokladně...


Po 2hodinách jsme toho měly dost a vydaly se na cestu domů. Jaké bylo překvapení, že se za tu dobu venku zatáhlo. Slunný teplý den byl pryč a na obloze se začaly kumulovat bouřkové mraky.

Naskočily jsme do prvního nízkopodlažního BUSu, který přijel- byŤ neměl požadované číslo :-) -  a snažily se přiblížit co nejrychleji domovu. Řidič byl pravda lehce zmaten, když se ptal: "Kam to bude?" - a já dopověděla "Někam k metru!" - okamžitě začal vyjmenovávat trasu... :-) až jsem si vybrala ;-)

Obloha poměrně rychle černala a začalo fučet. Wlk mi psal SMS, že se "něco žene"! :-)) Volala jsem, ať je tak hodný a dojede pro nás k metru, že to s Majdou domů nedoběhnu. Tak jo. Přijel. To už pršelo a blejskalo se vehementně.
Vystoupil z auta a vykulil oči na babičku: "Jé, vy jste tu všechny?? Já poslal Máťu k babičce, aby nebyla doma sama, když je bouřka..." ;-) ..nojo, tak než MáŤa babičku najde, snad budeme doma zpátky :-))

Než jsme dojeli domů (cca 5minut) lilo úplně strašně. Padaly kapky půllitrovky a pěkně studily. Než jsme Majdu vyložili z auta, byli jsme úplně promočení- a to jsem nad ní držela deštník. Madlena se smála, že nemohla ani řídit, zasekla se mezi vrátky a jásala: "Konečně jsem taky jednou v životě pořádně zmokla!!"

... mám já to ale nenáročné děti- jedna slaví se psem vítězství ruského týmu a druhá se raduje z lijáku...

Při úklidu

21.2.2011

V neděli večer jsem dospěla k rozhodnutí, že uspořádání mého pracovního koutku je nevyhovující, neestetické a že mi jistě způsobuje i nechuť k práci. :-)

Wlk vše vyslechl a jen rezignovaně řekl: "Tak jdem na to..."

Nečekala jsem tak rychlou reakci, ale šla jsem. Bůhví, kdy by na to pak došlo. Naprosto šílené je stěhovat stůl, který je obklopen nejrůznějšími technickými vymoženostmi, přičemž každý ten nesmysl má kabel se dvěma konci. Dráty byly vesměs velmi důmyslně propletené... Wlk vše pečlivě rozmotal, odpojil a byl si jist, že bude vědět, kam co zase znovu zapojit.

Došlo k naprostému přeskupení všeho, některé kabely se ukázaly býti pro takový velký třesk krátké ;-) No a já se teď snažím přebrat tu hromadu, která mi tu na zemi vznikla odstraněním všech papírů, krabiček, složek a jiných cetek.
Jisté je, že všechno se zpátky nevejde, neb se mi na pracovní plochu stolu nastěhovala krabice s PC a skener, čímž  jsem přišla o sektor B5 :-)

No a při tom přebírání všech těch smyslů a nesmyslů jsem objevila spoustu zapadlých pokladů z cest, přáníček, dopisů a taky  nějaké poznámky, co jsem si kdy vypisovala z  knížek...

"Základem studu není nějaká chyba, které jsme se dopustili, ale potupa, ponížení, které cítíme nad tím, čím jsme, aniž jsme si to vyvolili, nesnesitelný pocit, že je to ponížení otevřeně vidět..."  (M. Kundera- Nesmrtelnost)

"Jsou chvíle, kdy ti vůbec nepomůže , že umíš napsat MYSLIVEC..." (Medvídek Pú)

... a já to tady všechno probírám a čas tak neúprosně letí...

Dneska bez fotky. Jeden kabel se přecejen ztratil... ten od foťáku :-)