Návštěva z daleka

17.- 19.11.2011

Ještě musím napsat pojednání o návštěvě, na kterou jsme se velice těšili, kterou jsme dlouhé měsíce plánovali, neb návštěvníci měli problém opustit rodnou slezskou hroudu a Praha pro ně představovala všudečíhající nebezpečí ;-)

Nakonec se zadařilo, naši milí Slezané se rozhodli, že volných listopadových dní využijí k výletu. Ještě bych měla říct, že ač obě naše rodiny mají stejné příjmení :-), nemáme společný rodokmen. Seznámili jsme se před 8lety v době, kdy jsme hledali asistentku k Majdě- a slečna Katka si nás z dlouhého seznamu žadatelů vybrala právě kvůli tomu příjmení :-)) Dneska to vypadá tak, že se máme rádi všichni- Katka je prostě "naše" a její rodiče taky.

V naší rodině fungují jakési tajemné síly... Zhruba ve stejném okamžiku, kdy na ostravském nádraží nastupovali naši přátelé do žlutého vagonu RegioJetu, jala jsem se dokončit úklid dopěte a doutírat prach-   zjistila jsem, že je v obýváku skoro studené topení. Vyplísnila Wlka, proč ho vypíná??!! Wlk se hájil, že on nic (ale to dělá běžně ;-) ... a šel se ujistit ke zdroji. No a co se nestalo... plynový kotel byl mrtev. Nehodlal se nechat oživit běžnými praktikami. Oblil mě studený pot. Představa, že se sem táhne návštěva přes půl republiky a já je uvítám v místnosti, kde skoro mrzne a voda z potoka by možná byla teplejší, mi navozovala mdloby.

Wlk neváhal, kotel rozebral a naskytl se nám zničující pohled: základní deska byla úplně ohořelá. Státní svátek- dvě hodiny odpolene. kde koho sehnat? Kde ji rychle- nejlépe hned- koupit?  Ten kotel fungoval zcela bez problémů, ale své 10.narozeniny (skoro na den přesně!!) hodlal zřejmě oslavit dnem pracovního klidu, a tak kiksnul. Wlk vytáhl svoje kufry, pájky, kleště... dvě hodiny to mordoval- no a ...spravil!! :-) Byl na sebe náležitě pyšný, muselo se i chválit :-))- tentokrát bylo vážně za co!! ...návštěva už se tou dobou přiblížila ku Praze na několik kilometrů.

Vlak dorazil na minutu přesně. Jela jsem  autem k metru návštěvu vyzvednout, protože  chlapci měli lístky na hokej, což znamenalo obratem naskočit do tramvaje a jet na stadion, aby Jiří viděl na vlastní oči, jak hraje SPARTA!! ;-)

Druhý den jsme vyrazili do města. Na Vyšehrad.
Praha je prostě úchvatná. Letos jsem si provádění návštěv (i cizokrajných :-)) užila, baví mě sledovat, jak jsou návštěvníci nadšeni, jak se kochají a žasnou... ale nakonec skoro shodně konstatují, že žít by tu nechtěli- moc lidí, moc aut, hluk... nojo, to všechno k Praze také patří. :-(

Na Vyšehradě jsme se zdrželi déle, než bylo v plánu. Na hrobu Františka Hrubína ležel roztomilý vzkaz:

Svoji pouť jsme zakončili na Smíchově- v osvědčené hodpodě U Anděla. Skvělá kuchyně, vlídná obsluha a dobré pivo :-)

Nakonec jsme se ještě narychlo rozhodli, že zajdeme do divadla. 

Mně -patrně ze samé radosti- naskočil opar nebývalých rozměrů, takže jsem vypadala jak havajský domorodec po nezdařené plastické operaci rtů. Bylo to velmi neestetické, bolelo to a pálilo a pro konzumaci čehokoli to bylo značně nepraktické :-(( Zkrátka předvedli jsme návštěvníkům vše, co se dalo :-)

Na poslední chvíli se nabízely  vstupenky na muzikál Vražda za oponou v HDK. 

Divadlo je krásné- udělalo dojem ;-)

Představení jako takové bych tak minimálně o hodinu zkrátila. Je to veselá komedie (jak už český název napovídá)  s detektivní zápletkou, kde exceluje několik postav - pro mne osobně třeba O.Brzobohatý, M.Absolonová a I.Chýlková - ale chvílemi jsou tam "hluchá místa- prostě nuda".  Takže představení mě nijak nepobouřilo, avšak ani nenadchlo. 

Zatím nemám v úmyslu jej navštívit opakovaně ;-)

Stihli jsme toho ještě mnoho, ale zdaleka ne všechno :-)

Návštěva prchala na pendolino v sobotu navečer. 

Doufáme, že se zase brzy uvidíme! VždyŤ jsme si nestihli ani pořádně popovídat ;-)