Makropulos jako výhra

27.11.2011

Soutěžím ráda. Je mi celkem jedno, jaká bude odměna. Hřeje mě pocit, že znám odpověď na otázku, nebo jsem schopná jinak vyhovět požadavku. ;-)
Vyhrála jsem už několik cen, které lze právem označit jako "velmi zajímavé" :-))

Tentokráte jsem jentak "od boku" střihla odpověď na otázku z mého oblíbeného pořadu "Divadlo žije!" - a vida! Vyhrála jsem.
Skvělé je to, že si v tomto případě můžete vybrat dvě vstupenky do divadla "na co chcete". Já jsem poptala Věc Makropulos ve Stavovském divadle. Představení velmi diskutované, chválené i zatracované. Každopádně stále vyprodané.

Pan manager se mnou měl svatou trpělivost :-) jednou mi nevyhovoval termín, pak se mi zas nepozdávaly vstupenky... Ano, pryč jsou studentské časy, kdy jsme postávali za pár korun na 2.galerii a pohled na jeviště připomínal pohled do Macochy. Mám svoje tipy na dobrá místa- a chci v divadle dobře vidět a slyšet. ;-) Vyměnili jsme si několik mailů- až "to klaplo" :-)) pan manager to komentoval slovy: "kdo si počká, ten se dočká" - a poslal dva luxusní lístky do lóže ve zvýšeném přízemí.

Uvaděčky se zde činí. Myslím, že díky jejich vystupování nikoho nenapdane "zlobit". Nikdo nerušil, všichni byli společensky oblečeni a chovali se kultivovaně. ;-)

Věc Makropulos v pojetí Stavovského divadla se určitě nebude líbit každému. Zpracování je opravdu velmi netradiční- kostýmy, účesy, líčení herců, minimalistické kulisy... to všechno může milovníky klasiky znechutit až tak, že odcházejí (skutečně se dvě dámy zvedly, vzaly své kabáty - a znechuceně odešly :-(( )

Měla jsem tu výhodu, že jsem toto dílo znala pouze z literatury. Nikdy předtím jsem ji na jevišti neviděla. Neměla jsem s čím  srovnávat, a proto mě představení uchvátilo.

Soňa Červená v roli femme fatale.- Emilia Marty -je prostě dokonalá. Jí to musíte věřit, že už po světě běhá 337let! (zvídavější mohou vygůglit datum narození této dámy- obdivuhodná a energiií nabitá bytost!!!)

Život ji už nebaví, nudí se, je otupělá vůči citům  ... ale na druhou stranu se tak moc bojí smrti.
A tak to, co jiní považují za štěstí -  být nesmrtelný- ji svazuje a deprimuje. Smrt je pro každého z nás jistým mezníkem- víme, že náš čas na Zemi je vyměřen.

citace pro ilustraci:
Emilia: „…My – my staří víme příliš mnoho; ale vy znáte víc než my, vy hlupáci! Nekonečně víc!     Lásku, velikost, účel, všecko možné. Vy máte všecko! Vždyť ani nemůžete víc chtít! Vy aspoň žijete, ale v nás se život zastavil, Kriste Ježíši! a nemůže dál – Bože, ta hrozná samota!“

Prus: „Proč tedy jste si přišla… pro Věc Makropulos? Proč chcete ještě jednou žít?“

Emilia: „– Protože se strašně bojím smrti…“

A tak po skončení představení máte o čem přemýšlet- je prodloužený život a nesmrtelnost opravdu to, po čem toužíme? Učiní nás právě toto šťastnými?

Skvělý zážitek!
Konečně jsem taky viděla hlavní tvář Barování- Filipa Rajmonta- na prknech, co zanamenají svět! Super! Bylo mi líto, že postava Janka měla jen omezené trvání ;-) Pan Rajmont hrát umí :-)) (nesleduju seriály TV Nova - a tak jsem doposud mohla hodnotit jen  a pouze jeho moderátorské schopnosti :-)) 

Večer jsme zakončili procházkou přes vánočně vyzdobené Staroměstské náměstí... ale to až v dalším příspěvku.