Ocitla jsem se na akci, kam jsem se sice typově vůbec nehodila, ale brala jsem to jako příležitost poznat společnost managerů a jinak vytížených lidí.
Večírek se konal v naší nejvyšší 27 patrové budově: City Tower v Praze na Pankráci.
Takhle vypadá pohled na smogem zahalenou Prahu z výšky 109metrů (uši mi zalehly hned v superrychlém výtahu a odlehly až druhý den ráno ;-))
Program oficiální části večírku zahrnoval ocenění pracovníků podávajících skvělé a neobvyklé pracovní výkony. Dostali pugéty nádherných -převážně exotických- květin v nadživotních velikostech a hodnotné odměny. Akci moderoval Milan Hein a myslím, že on i Marta Kubišová, která se snažila hlučnému davu cosi zazpívat a sdělit, byli značně rozladěni chováním těch draze oděných hostů.
Hosté neřešili, co se sluší a patří, a tak se během produkce nerušeně bavili, k samoobslužnému bufetu přicházeli s použitými talířky- aby si jako přidali a nešpinili při tom další nádobí, někteří nelenili a nabírali si ta jedlá umělecká díla přímo vlastní vidličkou...
Servírovalo se to, co běžně k vidění není :-) Moučníky, masíčka, sýry- to vše naparáděné... zvláštní kapitolu tvořila japonská sekce- tedy ochutnávka 12leté japonské whisky a nabídka sushi. Nic z toho bohužel neumím konzumovat, ale znalci tvrdili, že je to vynikající a že to v Aureole umí skvěle!!
Vše bylo dokonale sladěné, a tak i nevšední květinová výzdoba byla ve stylu sushi- tedy "květinové sushi". Vypadalo moc krásně! Hyacinty, pryskyřníky, hortenzie a pár zelených listů nanaranžovaných v misce a obaleno širokým zeleným listem čehosi. Bezva nápad ;-)
Hosté mohli během večera ochutnávat doutníky, vína a taky zkusit přistát letadlem na trenažéru.
Šla jsem to zkusit. :-) Pobřeží Hawaje není úplně ideálním terénem pro začátečníky :-)) jednalo se o nouzové přistání- instruktor zlomyslně vypnul motor a pásl se na tom, jak hobluju vrcholky hor a posléze přistávám kolmo na hladinu Pacifiku. :-(
Škoda, kybych byla bývala více trénovala, mohla jsem získat láhev dobrého vína... achjo, proto nemám ráda podmiňovací způsob. ;-)
Večer byl tedy i poučný :-) a hlavně! Potkala jsem tam spolužáka- a on mě i po letech poznal! Povídali jsme, řehtali jsme se vzpomínkám a slibovali si, že určitě uspořádáme třídní sraz :-)
Takže rozhodně nelituju, že jsem šla, ale jen jsem se ujistila v tom, že tyhle hypermoderní budovy nejsou pro mne.. ale pokud si chcete dát oběd v oblacích, je City Tower tím správným místem! ;-)
Budova je plně bezbariérová!
5 komentářů:
Vypadá to úúžasně, tam jsem nikdy nebyla..a asi ani nebudu.
já to, jako správný vesnický buran, ani neznám.. spíše než místo mě zarazilo chování návštěvníků..
a ta kytka je skvělá..
Není špatné čas od času vyrazit mezi "jiné" lidi.. Kdysi jsem pracovala mezi podobnými lidmi, nicméně doufám, že jsem si zachovala špetku zdravého rozumu a hlavně úctu vůči dalším lidem.
Takže Lucko, není proč se nazývat vesnickým buranem, buranství není něco neznat, ale znát a přesto se chovat stupidně.
kam ty všude se dostaneš?
Mě by lákal ten výhled na Prahu...a vůbec je dobře se občas podívat na svět zpatra :o)
Okomentovat