S Nohavicou v Lucerna Music Baru

16.10.2017

Zhruba po 20letech jsem se odhodlala a navodila si iluzi svých středoškolských studií a vydala se zase osobně na koncert Jarka Nohavici.

Lucerna Music Bar praskal ve švech a fronta na vstup se vinula celou pasáží až na tramvajovou zastávku ve Vodičkově ulici. Lístky zakoupeny čirou náhodou- patrně něcí nevyzvednutá rezervace- jinak beznadějně vyprodáno. Bylo to jen ke stání, ale nakonec večer plynul příjemně, že dvě hodiny utekly jak voda. Do O2 arény bych se na akci tohoto typu nevydala, ale tohle komornější provedení mi udělalo dobře.

Vždycky měl dobré texty a vždycky jsem obdivovala jeho slovní zásobu a schopnost skládat slova tak, že to znělo poeticky, neotřele a ještě se to vázalo k líbivé melodii. A žádné "CTRL+C a CTRL +V" - všechno pěkně z vlastní hlavy!!

Posledních pár let jeho tvorbu nijak intenzivně nesleduju, ale když v létě na táboře děti s chutí  vyřvávaly u kytary: 
"já chci mít čapku s bambulí nahoře,
jíst kaštany, mýt se v lavoře,
od rána po celý den, zpívat si jen.... ",

říkala jsem si, že ten chlapík prostě umí!

V textu písničky Minulost je dost věcí k přemýšlení... 
... doběhne nás, ta potvora..
vždycky a spolehlivě
Však i pan Nohavica o tom ví své...



Zazněla tu i píseň "Kdo z nás" z nového alba "PORUBA",  které vyjde v listopadu.


Bylo to fajn a potlesk spokojených diváků byl pro tohoto slezského barda jistě příjemným oceněním. 
Však víme, jako to "Ostravaci" s těmi "Pražáky" mají ;-)

Tak ještě musím někde ulovit vstupenky na ten 100% hodnocený Kabaret BO!


O neposlušné babičce

10.10.2017

Byla jednou jedna aktivní babička. Když jí na krku přibyl sedmý křížek, rozhodli se její spolupracovníci, že ji překvapí dárkem v podobě zážitkového wellness pobytu v horách na 400km vzdálených. 

Bylo to sice trochu z ruky, ale babička překonala všechny potíže spojené s dopravou do vzdálené destinace a pomocí vlaku, autobusu a taxi dorazila až na místo určení. 
 
A protože Facebook, kde babička samozřejmě také spravuje svůj účet,  je už několik týdnů zahlcen fotkami hub a přeplněných košíků hřibů, probudila se v babičce houbařská vášeň. I vyrazila do česko-polského  pohraničního lesa. A když na ni ze smrčí mimo cestu vykoukly dva hřiby, nedbala rad, že na sebe má dávat pozor a být opatrná- neváhala a skočila pro ně. 

V houbařském rauši ovšem přehlídla klády, které tam ležely. A tak si babička pro ty dva hřiby přímo doletěla. V letu ztratila botu, kalhoty si roztrhla tak, že nohavice spojovala pouze guma v pase a displej mobilu se díky nárazu zasekl. Babička zjistila, že sice v ruce třímá ty krásné hřiby, ale že se nemůže zvednout. Noha ji bolela a lamentovala nad roztrženými kalhotami. Vzhledem k tomu, že měla na druhý den zakoupenou místenku na cestu zpět, rozhodně nehodala ztrácet čas návštěvou lékaře. 

Po návratu domů byla násilím deportována do chirurgické ambulance, kde RTG snímek ukázal, že babička si dokázala na jeden zátah zlomit všechny prsty na levé noze - a palec dokonce hned 3x.

Babička má ortézu, berle a konečně i (lehce rozmazanou) fotku hromady vlastnoručně nasbíraných hub  :-)
Snad nám do příští houbařské sezóny sroste. 



Manželská diplomacie

25.9.2017

V disciplíně manželské diplomacie naprosto jednoznačně vynikala moje babička. Co ta všechno dokázala ustát, aniž by dědu fyzicky napadla a nebo seřvala... Snad nikdy jsem ji neviděla vztekat se a nebo se s ním hádat.

S podobným obdivem pohlížím po těch letech soužití i na pana Wlka. Jak on se naučil pracovat s mými výroky, aby nevyvolal válku, to je neuvěřitelné :-)

V sobotu došlo na akci: třídíme jeho šatník.
Nutno předeslat, že Wlk oblečení třídí na kategorie "nosím rád" a nosím proto, že to "někdo/něco vyžaduje". Módní vlny ho vcelku úspěšně míjejí. Rozhodně jim nepodléhá :-)

Toho víkendového odpoledne vytahal vše, co ve skříni měl a dokonce byl ochoten zkoušet jednotlivé kusy garderóby!

Došlo na trika. Některá šla nekompromisně do pytle s cílem "oranžový kontejner". Pak vzal jedno zánovní a šup s ním taky do pytle.
"Proč vyhazuješ tohle triko?", chtěla jsem zjistit podrobnosti.
"Je mi velký", odpověděl Wlk.
"Prosimtě, tohle triko ti nemůže být velký. Vždyť jsem ti ho kupovala já!! A tys ho skoro neměl na sobě", argumentovala jsem a ještě ho vyndala z pytle ven.
"No, protože je mi velký", sveřepě trval na svém Wlk.
"Velký ti není, jen ho nemáš rád. To je celý", končím debatu naštvaně.
"Tak nebudu nosit velký triko...", zcela zbytečně dovysvětluje svůj čin.
"Nebudu se s tebou dohadovat, tomu triku nic není. Nekouše, vypadá pěkně a je skoro nové"...

Probíráme se dál hromádkami.
A po nějaké době už dojdena závěrečnou rekapitulaci.
Oděvy roztříděné na "mezi lidi", "ještě ujde" a "na zahradu bude dobrý" - načež Wlk bere to konfliktní triko, aby jej vrátil do pytle a pronáší:"A ještě tady to triko, do kterého já nejsem dost velký..." 

 Tak to jsem tedy musela ocenit- jak to pěkně zformuloval, aby mě nedráždil tím, že "to triko je velký" :-)

Zářijový víceboj

18.9.2017

Září se přehouplo do své 2.poloviny. Ani nevím jak.

Léto bylo nabité akcemi- bohužel letos ty pracovní zahlušily dovolenkové lenošení. 
A začal školní rok a s ním i klasický školou řízený kolotoč
Do toho máme září prošpikované oslavami a kulturními akcemi, takže nuda tu nehrozí.

Začátek školy je u nás spojen s oslavou narozenin pana Wlka. Jenže co mu pořád kupovat... Vsadila jsem na zážitky :-) 

V den D jsem Wlkovi i Nezletilé oznámila, že je odpoledne čeká taková "narozeninová bojovka" po Praze. Start ve 14:30 a pohodlná obuv podmínkou. 
Wlk na mě nedůvěřivě pohlédl. tak Ujistila jsem ho, že se mu to bude líbit... že na to dohlídnu ;-)

Túru jsme zahájili v krásné a zajímavé kavárně na Letné. Alchymista nikdy nezklame. Je vhodné si tam místo zarezervovat. Ve vnitrobloku starých činžáků se ocitnete v pohádkové zahradě: huňatý zelený trávník, klece s barevnými zpívajícími ptáčky... a samozřejmě vynikající domácí limonády, luxusní zákusky a exkluzivní káva. Aby ne, když hned vedle je Muzeum kávy! 

 

 Po občertsvení jsem výpravu směřovala přes Letenské sady  k "metronomu". Bez vyhlídky na Prahu by to nebylo ono! Bufet U Stalina byl v obležení turistů. Posedávali na žulovývh obrubnících a v "Saturninových" lehátkách. Popíjeli kdeco z plastových kelímků, klábosili, poslouchali hudbu... 

 

...jen Nezletilá měla dojem, že se musí nutně zdokonalit v botanických znalostech a nutila mě pojmenovávat každý lupen, protože alkohol ještě nesmí a nic jiného nechtěla. Wlk si pivo dal a kochal se. 
 


Od Stalina jsme seběhli z kopce. Z Čechova mostu pozorovali čilý lodní provoz na Vltavě a šup do Galerie Rudolfinum. Ten den tam totiž začínala 100.výstava. Krištof Kintera a jeho NERVOUS TREES.
 

 

 I poučení pro návštěvníky je originál :-)

 


Je to takový "DIY projekt". Pobavili jsme se báječně. 

 

 
 
 Expozice byla v 5 večer už zcela opuštěná. Kam ten člověk na ty nápady chodí? 


 

 

Pan Wlk ještě obdržel tašku dobrot a vstupenky na představení, které se musely "vystát", protože některá divadla zkrátka online prodej neprovozují. Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy stála hodinu a půl frontu "na něco". 
Tak doufám, že "Tři gentlemani" budou stát zato! :-)



Přijímačky bez stresu

19.4.2017

V úterý ráno čekaly M. její první přijímací zkoušky- a to hned státní- zaručeně kvalitní.
M. měla tisíc doplňujících otázek. Ono osudné ráno se stačila 2x převlíct, několikrát přečesat a u snídaně vesele švitořila. Ujistila se, co se stane, když zkoušky neudělá?

"No, to si tě asi budeme muset stejně nechat", opáčila jsem smířeně ;-)
"Nebo máš nějakou konkrétní představu o tom,  co bude po TOM??"

Oddychla si. Vysvětlili jsme si, že na školu se přece hlásí ona, ne my- rodiče. Samozřejmě nás potěší, když uspěje- těch hodin strávených nad matikou a češtinou v rámci víkendů se dalo taky využít i jinak; ale pokud se ukáže, že konkurence byla přichystána na boj líp, pak se neděje nic zásadního- a další zkouška ji čeká za 2roky.

Předala jsem ji u vstupu do školy a šla si "po svém". Po testu z matematiky prohlásila, že to bylo těžký a něco vůbec nestihla. Klasika. Pomalé pracovní tempo, to je u nás (díky otci- samozřejmě) geneticky podmíněné ;-)

Měly jsme hodinu pauzu. Vzala jsme ji do cukrárny. Povídaly jsme si. "Mami, ty holky byly tak strašně vystresovaný! To by měla vidět!", líčila Martina.
"A ty ne? ", divím se nahlas.
"Já? Já jsem se uklidnila tím, že jsem si počítala na prstech, kolik lidí mi dneska  drží palce (následoval jmenný výčet). Pak jsem to znásobila dvěma. No a řekla jsem si, že když na mě  tolik lidí myslí, tak to přece musí dopadnout dobře...", prozradila svoji taktiku neslavná matematička.

Páni, mě snad klepne!! Tohle dítě nemůže být moje!!! Já starý stressman, který dočítal skripta ještě cestou na zkoušku- a ona: pohoda, vyšetří i čas na počítání spřízněných duší...  :-)

Čeština prý byla lepší, i když jsme vedly spor o "boty na podpatku" - myslí se tím větné členy. Otázku "boty KDE?? " jsem tedy opravdu neuznala jako správnou.

Závěrem:
Dle očekávání čeština dobrý, matika šílený. (Názor je čistě subjektivní.)
Po akci jsme nás obě odměnila jsem nás obědem. (můj krokoměr už v poledne ukazoval 15 478 kroků!)
A ať už to dopadne, jak chce, bude to správně.
Každopádně zjištění, že nezletilá zachovává chladnou hlavu i během zkoušek, taky není k zahození. To bych do ní neřekla :-)

Velikonoční debaty

 16.4.2017

 U barvení vajec jsme debatovaly s nezletilou o všem možném. 
Řekly jsme si, že letos budeme vajíčka kreslit. Ne malovat. Zkrátka co kus, to originál. No, v mém podání tedy určitě, protože jestli na mě nějaká Múza zapomněla, pak to byla ta, která učí lidi kreslit tak, aby šlo na první pohled rozeznat šneka od kytičky, což se v mém případě ne vždycky podaří ;-) 

Zakoupila jsme speciální fixy DECOR PEN (od Centropenu), které údajně drží na každém povrchu. No a jo! Vytvářela jsem na vejce nejrůznější abstraktní kresby říznuté naivním uměním a Martina žasla. 
Pravila: "Mami, ty jsi psychicky hrozně bohatej člověk!"
Tak to jsme potřebovala dovysvětlit: "Co si pod tím mám představit? Je to pro mě dobře- nebo špatně?" 
"No jakože máš tolik nápadů. Pořád a na všechno. A přitom říkáš, že to neumíš...", opáčila nezletilá. 
"Aha. No to někdy mám. Jen je nestíhám a některé taky neumím realizovat", odpovídám smutně.
"Jo a to bys měla zlepšit! Musíš to někomu vždycky zadat, mami!!", zkušeně a zdarma předává know-how s vážnou tváří dcera, zatímco stvářela vejce  v morčecím stylu.



V návalu předvelikonočního šmejdění jsem v knihovně narazila na tuto audioknihu. Martina ráda poslouchá, dobře snáší i klasiku a obě chválíme Český rozhlas za RADIOTÉKU.
Viděla jsem ve stojánku Bibli od A do Z, tak si říkám, kdy jindy poslouchat biblické příběhy než o Velikonocích. 

                                    

Martina doma chňapla po novém zboží. První výběr povídek prošel. Na Bibli koukla a pronesla: "Bibli? No já zrovna uvažuju, že bych se dala k buddhismu, ale ten jejich minimalismus je pro mě zatím dost nepřijatelný... no, ukaž, zkusím to..." 

Tak to bude ještě složitý proces... její dospívání a moje stárnutí ;-)



Státní přijímačky - co a komu chtějí dokázat?

14.4.2017

Přijímačky... letos opět po letech v režii státu.
Čeští ministři školství po sobě rádi zanechávají pomníčky. Paní ministryně Valachová z nich bude mít zřejmě celý hřbitov. Letos přibyl další s nápisem CERMAT.

Martina se rozhodla, že si půjde zkusit přijímačky na výtvarný obor jedné SŠ. Napadlo ji to v rámci adventního rozjímání, takže na zápis do nějakých přípravných kurzů bylo samozřejmě pozdě. Přípravu řešíme svépomocí. Už se mi o větných členech i zdá. Ale nehodlám z toho dělat tragédii v případě, že některý ze dvou set uchazečů bude předpisům pro přijetí vyhovovat víc.

Zaráží mě spíš skutečnost, že státem určené testy (CERMAT) testují žáky jinými typy úloh, než se na státem zřízených školách podle učebnic schálených MŠMT učí.

V Lidových novinách teď vycházela celá řada "zkušebních úloh" a pan Husar, který před lety založil úspěšný projekt "Zkoušky nanečisto", říká velmi výstižně:


Moc tomu nerozumím. Školy učí výhradně podle učebnic schválených MŠMT, ale zadání v testech, které mapují vědomosti žáků, jsou servírována způsobem, jaký žáci běžně nepoužívají a určitě budou překvapeni??
A tím chceme zjistit či dokázat co??

Z matematiky jsou to např. úkoly z geometrie. Ve škole dril: sestroj trojúhelník, čtyřúhelník...  rozměry máš dané- strana - úhel atp. ... zatímco v testu dostaneš předrýsovaný obrázek a pěkně ho podle pokynů dotvoř.

V českém jazyce je v testech  vše založeno na porozumění textu.
V jednom testu tedy žák načte odstavce a verše  z různých děl, v nichž se vyhledává daný jev, zkrátka překombinováno, znepřehledněno.

Takže když se k těm nezvyklým zadáním a záludným formulacím otázek přidá ještě tréma, to budou panečku výsledky!

Každopádně příprava na přijímačky se mi jeví jako dobrý byznys. Vzorové testy CERMATU na internetu frčí. Zajímavé jsou i ceny za "přípravu ke zkouškám" a nebo za "zaručené" tipy zkouškových testů .


Vyhovuje mi styl britských učebnic angličtiny: za každou lekcí je souhrnný test, který je ovšem koncipován tak, aby žáka připravoval na případné "mezinárodní" zkoušky. Takže se tam procvičuje porozumění textu- poslech, čtení s porozuměním... gramatické jevy zkouší vybíráním z několika možností, aby si student zvykl na techniky, které jsou u zkoušek  požadovány.
Nic složitého. Funguje to.


Umíte česky?

8.4.2017

Mám ráda češtinu a vše, co s  ní souvisí. Obdivuji moderátory a proslovy všeho druhu, pokud jsou pronášeny elegantní češtinou a naopak mě dokáže otrávit a znervózňovat přednášející, který větu nepostaví bez nicneříkajících "JAKOŽE a JAKOBY" - to je momentálně úplná infekce češtiny.

Vzhledem k tomu, že mám dítě školou povinné, nevypadnu ani z takových lahůdek, jakými jsou větné členy, pravopisná cvičení a jiné záludnosti. Někdy je třeba doma něco procvičit a dovysvětlit. To pak rejdím po internetu a hledám zajímavé odkazy s nápady, jak daný jev nezletilce naučit, a přitom v něm nevzbudit totální odpor k jazyku českému.

Projekt "Umíme česky" splňuje všechny moje požadavky.
Je to interaktivní a moderní výukový portál- výklad, procvičení daného jevu a zároveň i vyhodnocení - to všechno je ztvárněno nápaditě, vtipně, barevně- zkrátka tak, jak to děti mají rády. Super pomůcka pro domácí přípravu a  procvičení.

Zkuste si mluvený diktát nebo opravit chyby ve vtipech a nebo si zahrajte TETRIS se slovními druhy. Bude vás to bavit a budete s lítostí bědovat: "Škoda, že tohle nebylo za nás" :-)






S radostí vítám i nový projekt   https://www.umimeanglicky.cz/ 

PS: ...odepiš!

4.4.2017

Bezruči v Praze! To si nemůžu nechat ujít. Nakazila jsem svou vášní už i celou tlupu kamarádů, takže výprava je vždy hromadná.
Tentokrát jsme se vydali na zcela novou hru, která se tvářila, že nebude morbidní. Hra s názvem "PS ...odepiš!" slibovala pobavení na základě příběhů, které lidi píší na pohlednice, do dopisů a do přáníček.
S Českou poštou má každý dostatek vlastních zkušeností, je tak častým tématem hovorů asi jako počasí u Angličanů- a skoro stejně nevyzpytatelná. Dnes podáte- a to budete překvapeni, kdy bude doručeno. ;-)

Nápad určitě zajímavý. Očekávala jsem příběh, ten se ale neodehrál- šlo vlastně o jakousi koláž z textů na pohlednicích, které odrážely i "politickou situaci" doby, v níž byly napsány - tedy 70.-80.léta minulého století. Obdiv každopádně patří všem hercům, kteří jednotlivé "skeče" zahráli s maximálním nasazením.
(v jedné recenzi to dokonce autor vyčíslil, že 8herců nazkoušelo 90 různých rolí, což je na 90minut dlouhé představení rekord) 

Asi ne všechno jsme pochopila tak, jak bylo myšleno. Předčítané texty z pohlednic většinou nesouvisejí se scénkami. Černý humor je někdy (na můj vkus zbytečně) proložen vtípky velmi lacinými- kdo by čekal, že šlehačkový dort bude někomu napatlán na obličej... Patrně díky svému portrétu na poštovní známce se ve hře několikrát zjeví postava samotného státníka...

Bezruče miluju, na mnohé jejich hry bych zašla opakovaně, ale PS mi asi stačilo jednou.
Je to úlet, dojděte se podívat :-) Nápad mě nadchl, ale zpracování už méně.

Debilní kecy matek

1.4.2017

Video, které se na youtube těší několikamilionovému zhlédnutí.

Ano, v některých replikách se poznávám.
Jsem matka a mám někdy tendence být pro potomka nesnesitelná. Komentuju to, že v dětském pokoji není vynešen ospadkový koš nejapnými poznámkami o tom, že tam co nevidět porostou žampiony, neudržím se jedovatých poznámek typu: "nečum do tý lednice, není to televize" a taky skoro denně hulákám za zavřenými dveřmi koupelny, že nemáme vodárnu- to když nezletilá hodlá sprchováním trávit desítky minut...
Vůbec nepochybuju o tom, že v hitparádě "blbých keců" u spolužáků zaujímám slušné umístění ;-), ale je to vždycky silnější než já...

Dneska se nezletilá chystala na narozeninový mejdan. Některé maminky jsou vynalézavé... Tahle slečna s francouzským jménem a ryze českým příjmením slavila 13.narozeniny v nějakém wellness centru. Holky měly mít plavky a oblečení na tancování s lektorkou. Následovala ještě "gardenparty" s občerstvením.

Martina se samozřejmě těšila. Před odchodem jsem "zas musela" ;-) - a tak jí říkám: "Koukej pozdravit a za všechno poděkovat..." no a nadechla jsem se k dalším "dobře míněným radám", načež Martina plynně pokračovala: "Jasně  a budu se opatrovat, abys o mě taky nepřišla... " a s úsměvem se mi vine kolem krku.
"Co to je za řeči? Tohle přece neříkám!", bráním se a v duchu si přehrávám své "výchovné" repliky "na cestu" z předešlých akcí...
"Neříkáš, ale myslíš si to. Znám tě!", odpovídá ten dlouhonožec samá ruka a svírá mě v kravatě.
"No, tak už jdi, ty moudrá sovo, a pěkně si ten let užij- a hlavně nezapomeň, kde bydlíme..."

...budu se muset krotit. ;-)