Přijímačky bez stresu

19.4.2017

V úterý ráno čekaly M. její první přijímací zkoušky- a to hned státní- zaručeně kvalitní.
M. měla tisíc doplňujících otázek. Ono osudné ráno se stačila 2x převlíct, několikrát přečesat a u snídaně vesele švitořila. Ujistila se, co se stane, když zkoušky neudělá?

"No, to si tě asi budeme muset stejně nechat", opáčila jsem smířeně ;-)
"Nebo máš nějakou konkrétní představu o tom,  co bude po TOM??"

Oddychla si. Vysvětlili jsme si, že na školu se přece hlásí ona, ne my- rodiče. Samozřejmě nás potěší, když uspěje- těch hodin strávených nad matikou a češtinou v rámci víkendů se dalo taky využít i jinak; ale pokud se ukáže, že konkurence byla přichystána na boj líp, pak se neděje nic zásadního- a další zkouška ji čeká za 2roky.

Předala jsem ji u vstupu do školy a šla si "po svém". Po testu z matematiky prohlásila, že to bylo těžký a něco vůbec nestihla. Klasika. Pomalé pracovní tempo, to je u nás (díky otci- samozřejmě) geneticky podmíněné ;-)

Měly jsme hodinu pauzu. Vzala jsme ji do cukrárny. Povídaly jsme si. "Mami, ty holky byly tak strašně vystresovaný! To by měla vidět!", líčila Martina.
"A ty ne? ", divím se nahlas.
"Já? Já jsem se uklidnila tím, že jsem si počítala na prstech, kolik lidí mi dneska  drží palce (následoval jmenný výčet). Pak jsem to znásobila dvěma. No a řekla jsem si, že když na mě  tolik lidí myslí, tak to přece musí dopadnout dobře...", prozradila svoji taktiku neslavná matematička.

Páni, mě snad klepne!! Tohle dítě nemůže být moje!!! Já starý stressman, který dočítal skripta ještě cestou na zkoušku- a ona: pohoda, vyšetří i čas na počítání spřízněných duší...  :-)

Čeština prý byla lepší, i když jsme vedly spor o "boty na podpatku" - myslí se tím větné členy. Otázku "boty KDE?? " jsem tedy opravdu neuznala jako správnou.

Závěrem:
Dle očekávání čeština dobrý, matika šílený. (Názor je čistě subjektivní.)
Po akci jsme nás obě odměnila jsem nás obědem. (můj krokoměr už v poledne ukazoval 15 478 kroků!)
A ať už to dopadne, jak chce, bude to správně.
Každopádně zjištění, že nezletilá zachovává chladnou hlavu i během zkoušek, taky není k zahození. To bych do ní neřekla :-)

Velikonoční debaty

 16.4.2017

 U barvení vajec jsme debatovaly s nezletilou o všem možném. 
Řekly jsme si, že letos budeme vajíčka kreslit. Ne malovat. Zkrátka co kus, to originál. No, v mém podání tedy určitě, protože jestli na mě nějaká Múza zapomněla, pak to byla ta, která učí lidi kreslit tak, aby šlo na první pohled rozeznat šneka od kytičky, což se v mém případě ne vždycky podaří ;-) 

Zakoupila jsme speciální fixy DECOR PEN (od Centropenu), které údajně drží na každém povrchu. No a jo! Vytvářela jsem na vejce nejrůznější abstraktní kresby říznuté naivním uměním a Martina žasla. 
Pravila: "Mami, ty jsi psychicky hrozně bohatej člověk!"
Tak to jsme potřebovala dovysvětlit: "Co si pod tím mám představit? Je to pro mě dobře- nebo špatně?" 
"No jakože máš tolik nápadů. Pořád a na všechno. A přitom říkáš, že to neumíš...", opáčila nezletilá. 
"Aha. No to někdy mám. Jen je nestíhám a některé taky neumím realizovat", odpovídám smutně.
"Jo a to bys měla zlepšit! Musíš to někomu vždycky zadat, mami!!", zkušeně a zdarma předává know-how s vážnou tváří dcera, zatímco stvářela vejce  v morčecím stylu.



V návalu předvelikonočního šmejdění jsem v knihovně narazila na tuto audioknihu. Martina ráda poslouchá, dobře snáší i klasiku a obě chválíme Český rozhlas za RADIOTÉKU.
Viděla jsem ve stojánku Bibli od A do Z, tak si říkám, kdy jindy poslouchat biblické příběhy než o Velikonocích. 

                                    

Martina doma chňapla po novém zboží. První výběr povídek prošel. Na Bibli koukla a pronesla: "Bibli? No já zrovna uvažuju, že bych se dala k buddhismu, ale ten jejich minimalismus je pro mě zatím dost nepřijatelný... no, ukaž, zkusím to..." 

Tak to bude ještě složitý proces... její dospívání a moje stárnutí ;-)



Státní přijímačky - co a komu chtějí dokázat?

14.4.2017

Přijímačky... letos opět po letech v režii státu.
Čeští ministři školství po sobě rádi zanechávají pomníčky. Paní ministryně Valachová z nich bude mít zřejmě celý hřbitov. Letos přibyl další s nápisem CERMAT.

Martina se rozhodla, že si půjde zkusit přijímačky na výtvarný obor jedné SŠ. Napadlo ji to v rámci adventního rozjímání, takže na zápis do nějakých přípravných kurzů bylo samozřejmě pozdě. Přípravu řešíme svépomocí. Už se mi o větných členech i zdá. Ale nehodlám z toho dělat tragédii v případě, že některý ze dvou set uchazečů bude předpisům pro přijetí vyhovovat víc.

Zaráží mě spíš skutečnost, že státem určené testy (CERMAT) testují žáky jinými typy úloh, než se na státem zřízených školách podle učebnic schálených MŠMT učí.

V Lidových novinách teď vycházela celá řada "zkušebních úloh" a pan Husar, který před lety založil úspěšný projekt "Zkoušky nanečisto", říká velmi výstižně:


Moc tomu nerozumím. Školy učí výhradně podle učebnic schválených MŠMT, ale zadání v testech, které mapují vědomosti žáků, jsou servírována způsobem, jaký žáci běžně nepoužívají a určitě budou překvapeni??
A tím chceme zjistit či dokázat co??

Z matematiky jsou to např. úkoly z geometrie. Ve škole dril: sestroj trojúhelník, čtyřúhelník...  rozměry máš dané- strana - úhel atp. ... zatímco v testu dostaneš předrýsovaný obrázek a pěkně ho podle pokynů dotvoř.

V českém jazyce je v testech  vše založeno na porozumění textu.
V jednom testu tedy žák načte odstavce a verše  z různých děl, v nichž se vyhledává daný jev, zkrátka překombinováno, znepřehledněno.

Takže když se k těm nezvyklým zadáním a záludným formulacím otázek přidá ještě tréma, to budou panečku výsledky!

Každopádně příprava na přijímačky se mi jeví jako dobrý byznys. Vzorové testy CERMATU na internetu frčí. Zajímavé jsou i ceny za "přípravu ke zkouškám" a nebo za "zaručené" tipy zkouškových testů .


Vyhovuje mi styl britských učebnic angličtiny: za každou lekcí je souhrnný test, který je ovšem koncipován tak, aby žáka připravoval na případné "mezinárodní" zkoušky. Takže se tam procvičuje porozumění textu- poslech, čtení s porozuměním... gramatické jevy zkouší vybíráním z několika možností, aby si student zvykl na techniky, které jsou u zkoušek  požadovány.
Nic složitého. Funguje to.


Umíte česky?

8.4.2017

Mám ráda češtinu a vše, co s  ní souvisí. Obdivuji moderátory a proslovy všeho druhu, pokud jsou pronášeny elegantní češtinou a naopak mě dokáže otrávit a znervózňovat přednášející, který větu nepostaví bez nicneříkajících "JAKOŽE a JAKOBY" - to je momentálně úplná infekce češtiny.

Vzhledem k tomu, že mám dítě školou povinné, nevypadnu ani z takových lahůdek, jakými jsou větné členy, pravopisná cvičení a jiné záludnosti. Někdy je třeba doma něco procvičit a dovysvětlit. To pak rejdím po internetu a hledám zajímavé odkazy s nápady, jak daný jev nezletilce naučit, a přitom v něm nevzbudit totální odpor k jazyku českému.

Projekt "Umíme česky" splňuje všechny moje požadavky.
Je to interaktivní a moderní výukový portál- výklad, procvičení daného jevu a zároveň i vyhodnocení - to všechno je ztvárněno nápaditě, vtipně, barevně- zkrátka tak, jak to děti mají rády. Super pomůcka pro domácí přípravu a  procvičení.

Zkuste si mluvený diktát nebo opravit chyby ve vtipech a nebo si zahrajte TETRIS se slovními druhy. Bude vás to bavit a budete s lítostí bědovat: "Škoda, že tohle nebylo za nás" :-)






S radostí vítám i nový projekt   https://www.umimeanglicky.cz/ 

PS: ...odepiš!

4.4.2017

Bezruči v Praze! To si nemůžu nechat ujít. Nakazila jsem svou vášní už i celou tlupu kamarádů, takže výprava je vždy hromadná.
Tentokrát jsme se vydali na zcela novou hru, která se tvářila, že nebude morbidní. Hra s názvem "PS ...odepiš!" slibovala pobavení na základě příběhů, které lidi píší na pohlednice, do dopisů a do přáníček.
S Českou poštou má každý dostatek vlastních zkušeností, je tak častým tématem hovorů asi jako počasí u Angličanů- a skoro stejně nevyzpytatelná. Dnes podáte- a to budete překvapeni, kdy bude doručeno. ;-)

Nápad určitě zajímavý. Očekávala jsem příběh, ten se ale neodehrál- šlo vlastně o jakousi koláž z textů na pohlednicích, které odrážely i "politickou situaci" doby, v níž byly napsány - tedy 70.-80.léta minulého století. Obdiv každopádně patří všem hercům, kteří jednotlivé "skeče" zahráli s maximálním nasazením.
(v jedné recenzi to dokonce autor vyčíslil, že 8herců nazkoušelo 90 různých rolí, což je na 90minut dlouhé představení rekord) 

Asi ne všechno jsme pochopila tak, jak bylo myšleno. Předčítané texty z pohlednic většinou nesouvisejí se scénkami. Černý humor je někdy (na můj vkus zbytečně) proložen vtípky velmi lacinými- kdo by čekal, že šlehačkový dort bude někomu napatlán na obličej... Patrně díky svému portrétu na poštovní známce se ve hře několikrát zjeví postava samotného státníka...

Bezruče miluju, na mnohé jejich hry bych zašla opakovaně, ale PS mi asi stačilo jednou.
Je to úlet, dojděte se podívat :-) Nápad mě nadchl, ale zpracování už méně.

Debilní kecy matek

1.4.2017

Video, které se na youtube těší několikamilionovému zhlédnutí.

Ano, v některých replikách se poznávám.
Jsem matka a mám někdy tendence být pro potomka nesnesitelná. Komentuju to, že v dětském pokoji není vynešen ospadkový koš nejapnými poznámkami o tom, že tam co nevidět porostou žampiony, neudržím se jedovatých poznámek typu: "nečum do tý lednice, není to televize" a taky skoro denně hulákám za zavřenými dveřmi koupelny, že nemáme vodárnu- to když nezletilá hodlá sprchováním trávit desítky minut...
Vůbec nepochybuju o tom, že v hitparádě "blbých keců" u spolužáků zaujímám slušné umístění ;-), ale je to vždycky silnější než já...

Dneska se nezletilá chystala na narozeninový mejdan. Některé maminky jsou vynalézavé... Tahle slečna s francouzským jménem a ryze českým příjmením slavila 13.narozeniny v nějakém wellness centru. Holky měly mít plavky a oblečení na tancování s lektorkou. Následovala ještě "gardenparty" s občerstvením.

Martina se samozřejmě těšila. Před odchodem jsem "zas musela" ;-) - a tak jí říkám: "Koukej pozdravit a za všechno poděkovat..." no a nadechla jsem se k dalším "dobře míněným radám", načež Martina plynně pokračovala: "Jasně  a budu se opatrovat, abys o mě taky nepřišla... " a s úsměvem se mi vine kolem krku.
"Co to je za řeči? Tohle přece neříkám!", bráním se a v duchu si přehrávám své "výchovné" repliky "na cestu" z předešlých akcí...
"Neříkáš, ale myslíš si to. Znám tě!", odpovídá ten dlouhonožec samá ruka a svírá mě v kravatě.
"No, tak už jdi, ty moudrá sovo, a pěkně si ten let užij- a hlavně nezapomeň, kde bydlíme..."

...budu se muset krotit. ;-)

Zrada v ČK

26.3. 2017

Zdrada v Činoherním klubu v režii Ondřeje Sokola. 

Hra o jednom manželském trojúhelníku. Klasické téma poměrně nevšedně zpracované - děj je totiž vyprávěn pozpátku - tedy postupně je rozkrýváno, co se vlastně stalo a jak před několika lety vypadly vztahy mezi třemi aktéry. Kupodivu tam na začátku figurují pojmy jako "nejlepší přátelé" a "láska".

Konverzace je ozvláštněna tím, že část dialogů probíhá prostřednictvím SMS zpráv, děj se odehrává na jednoduché scéně a hlavním aktérům není co vytknout. 

Text není složitý, ale myslím, že každý si v něm najde to své. Kdo z nás někdy někoho nezradil, nezklamal a nebo naopak nebyl obětí- čili nebyl zrazen a zklamán tím, komu důvěřoval... 
Cena za nevěru může být někdy krutá pro všechny dotčené. 
 

Oboustranné překvapení

28.3.2017

Pokus o překvapení se vydařil. Řekla bych až nečekaně, protože jsem dost překvapila i sama sebe. ;-)

Telefonní hovor s kamarádkou. Volám já, abych zorganizovala překvapení. Bára má narozeniny!

"Ahój, Baru! Mám pro tebe návrh. Co bys řekla tomu, že tě k narozeninám pozvu do divadla? Hodilo by se ti to v neděli ...?"

"Jé, ty jsi zlatá, že na to takhle myslíš. No, půjdu s tebou samozřejmě moc ráda. Neděle je ideální. A můžu vědět kam půjdeme?", doráží Bára.

"No jasně, tedy vlastně potřebuju taky otestovat, jestli už jsi to neviděla, aby nebyl trapas ;-). Myslela jsem, že půjdeme do Ungeltu na tu Skořápku", ochotně podávám informace. Lístky mám zatím jen rezervované, takže v klidu.

"Do Ungeltu půjdu ráda. Skořápku neznám, takže se těším, určitě to bude báječný", libuje si Bára.

"Ale jojo, víš, co je Skořápka. Bavily jsme se o tom, že chceš jít do divadla na Mihulovou, že se ti líbila ve filmu, ale v divadle že si ji neumíš představit, tak jsem si říkala, že ti udělám radost... tedy ty si taky nic nepamatuješ! :-) Koukej v té práci zvolnit, nebo ti brzy švihne!!", poučuju a těší mě, že nejsem sama, kdo je napůl šílený ze záplavy informací, které nestačí zpracovávat.

"No, já trvám na tom, že s tebou půjdu ráda kamkoli, ale vůbec nevím, že Mihulová hraje i v divadle, takže to je pro mne překvapení a těším se... :-) :-)", směje se Bára z reproduktoru mobilu. 

"Cože?? Jak nevíš, že hraje v divadle??", blekotám užasle  ... "A kdo to tedy chtěl??"

"No, to nevím, já to tedy nebyla, ale každopádně, až se dotyčný ozve, můžeš ho zpražit, že už jsi to viděla a podruhý na to nejdeš ", vysmívá se mi Bára.

Smějeme se obě a vtipkujeme, ale mně dodnes vrtá hlavou, kdo chtěl na tu Mihulovou jít. Já tedy ne. Bára taky ne. 
Takže jdeme s Bárou na něco, co chtěl vidět někdo jiný a já ho chtěla překvapit, což se mi lehce vymklo. Kdosi bude překvapený, že nejde a Bára je zas překvapená, že jde na něco, o čem ani nevěděla že je... 

.... takže zvolnit jsem říkala... no asi jo... ;-)


Deset let Jana Šibíka

27.3.2017

Výstava fotek Jana Šibíka v prostorách  Staroměstské radnice v Praze je bezpochyby zajímavým zážitkem. 
Šibík  je mým oblíbeným fotografem. Dvě jeho fotoknihy vlastním, další asi kupovat nebudu, ale jeho fotky si prohlížím ráda.    

 
                                                       
Šibík umí smutné věci vyfotit tak, že se z nich stane umělecké dílo. Jeho fotky mají silnou výpovědní hodnotu. Navíc jsou atraktivní i tím, kde jsou pořizovány: na místech, kde se bojuje, kde se hromadně umírá, kde nekontrolovaně řádí živly.... Jeho fotky mají příběh a já jsem moc stála o to, abych mohla zhlédnout výstavu v době, kdy  komentovanou prohlídkou  provádí sám autor. 

Povedlo se právě dnes. Pan Šibík vypravuje o cestování, o tom, jaké kontakty člověk musí navázat, když chce fotit v oblastech, kde se to úplně nehodí a nebo ve stítech, kde se svobodně fotit nesmí (KLDR)...

U fotografií jsou velmi zajímavé- pro mne mrazivé a zároveň naučné- popisky- jako třeba tento: 



Šibík vypravoval o tom, že nemá rád fotky bez lidí, že lidi a jejich výrazy jsou pro něj důležitou součástí toho konečného obrazu. Zmínil i to, že jeden obraz cvakne třeba 60x - a pak vybírá, který ten záběr je nejlepší- a musí být přísný.

Výstava je rozdělena do několika sekcí- války, uprchlíci, romská problematika, živelné katastrofy, AIDS v Africe a převraty v arabských zemích. Sekce se jmenuje "Arabské jaro" a myslím, že se dá s Janem Šibíkem souhlasit, když říká:

"Velmi jsme podporovali arabské revoluce. Měli jsme pocit, že pomůžou k demokratizaci zemí, tleskali jsme odstranění nedemokratických vůdců, jako byl Mubárak v Egyptě nebo Kaddáfí v Libyi, ale v současnosti je tam situace mnohem horší, než byla. Vlastně jsme zjistili, že by bylo lepší, kdyby vůdci zůstali. A to je velice smutné zjištění. Asi jsme přišli na to, že to, co funguje v Evropě nebo Americe, nefunguje ve všech zemích světa..." 


Poslední šance navštívit výstavu je  3.4.2017, kdy výstava končí.

Rozhovor s Janem Šibíkem, kde prozrazuje i na jaký mobil fotí ;-) - neleznete zde:  https://www.fotoguru.cz/jan-sibik-rozhovor/

U lékaře ;-)

21.3.2017

Mladý pan dr. byl po přečtení naší lékařské zprávy evidentně dobře naladěn. Samozřejmě lačnil po detailech akce ;-) 

Martina absolvovala všechnamožná dechová vyšetření. Žasla jsem nad tím, jak to mají vymakané a jak technika slouží. Sestřičky milé, usměvané, trpělivě vysvětlující pokyny, jak dýchat a kam foukat... 

Martina schytala samozřejmě i tucet testovacích vpichů, ale nesla to statečně :-) Největší hrůzu měla z toho, že zreaguje vpich na "morčata" nebo na "kocoura", což se samozřejmě nestalo, protože to by musela být již několik let osypaná trvale. 

Všechny vpichy se tvářily celkem netečně, jen ten jeden zrudnul. Pan dr. začal zkoumat kalendář, a vyjmenovávat rostliny, které reakci způsobují- já nejprve vyslovila podezření, že to je vakcína "bordel v dětském pokoji" a že není divu že reaguje tak viditelně ;-)

Tak uvidíme, co vyčte za 14dní z výsledků krve. 
Každopádně pohoda, klid a vlídnost, které po celou hodinu na pracovišti vládly, mě potěšily. Bohužel už vím, že to není standard...