V novém čase

31.3.2014

Nové časy nemusejí být vždycky lepší. Ten letní je toho zářným příkladem.

Pondělí v novém čase mě málem zabilo. Měla jsem zrovna práci mino Prahu, takže představa, že zaspím, byla nepřípustná! Když člověku ujede metro, nadává, ale za 2minuty je zas dobře. Když vám ujede dálková autobus, může být líp zase za hodinu- a to už nemusí být včas. Ostražitost mě vzbudila ve 4hodiny ráno a svědomitost velela: "Už nespi! Znáš se! Zabereš a ani budík tě neprobudí...", poslechla jsem. V půl šesté jsem se vyhrabala z pelechu a jediná mylšenka, která mě napadala, byla   Prima začátek dne, pracovního týdne...


Sešla se mi skvělá studijní skupina dospěláků, takže den se rázem vylepšil a bez ohledu na časové posuny utekl rychle :-)  Mám ráda lidi, kteří mi dávají zpětnou vazbu. Je to poučné- a nemusí být vždycky pozitivní. Miluju lidské příběhy. To je moje škola života. A tihle mě tedy vyškolili! Nepřišli si svých 8hodin jen odsedět - vyptávali se na detaily, psali si poznámky...

Pozdě odpoledne ještě jeden pracovní pohovor. Je osvobozující říct zaměstnavateli, co dělat chci, co mi vyhovuje a co rozhodně odmítám- před podepsáním pracovní smlouvy. Proč já tohle neuměla před X lety? :-) Ono to totiž funguje!!!

Těším se na léto. Bude sice velmi pracovní, ale já doufám, že to všechno zvládnu a spoustu nového se naučím! ;-)

Konec března

29.3.2014

Venku je nádherně - jarně!!


... a já se opět dostala do časového presu.

Nutno podotknout, že jsem pro to udělala maximum a své daňové přiznání vydržela ignorovat jak nejdéle to šlo... ale datum je neúprosné.  Vymýšlím všechnomožné (i nemožné), abych jisté činnosti oddálila, ačkoli vím, že samy nezmizí... Nepoučitelná!!

Každoročně touto dobou mě napadá jediné: stanu se  státním zaměstnancem, budu požívat všech výhod v podobě stravenek a řádné dovolené, zodpovědnost přenechám šéfovi a budu zbavena všech těch papírů. Ještěže přítel Wlk má smysl pro zodpovědnost, nevzteká se, respektuje pokyny úřadu a vše dá vždycky do pořádku :-)

 Jednou z "neodkladných" akcí byla návštěva Hradu- zahajovala se přece nová sezóna! Turistů všech národností mraky!



Vstupy do různých hradních objektů byly dnes zdarma. To jsem netušila, protože nečtu noviny Metro, které cestující dostávají také ZDARMA každé ráno při vstupu do metra :-), ale stejně bych této nabídky nevyužila, protože strkat se v půlkilometrové frontě, abych ušetřila - to není úplně můj styl.


Zhlédli jsme zahajovací ceremoniál na třetím nádvoří, kam se dostavily známé historické postavy - Karel IV. se svými ženami, Rudolf II. s manželkou (na popud komentáře opravuji : s milenkou :-))  a Marie Terezie. Všichni vtipně pojednali o svých zásluhách a významných činech,


zahrála Hradní kapela a my se vydali  zpět do Jízdárny na výstavu soch Olbrama Zoubka, kde se vstupné normálně platilo, tudíž tam narváno nebylo ;-)


Cestou domů po Starých zámeckých schodech ...

Pohled na červené střechy starých domů z hradních zahrad ... neopakovatelný a úžasný!!



Praha je krásná a na ročním období ani nezáleží :-)
 

Večer nastoupila drsná realita ... zůstala jsem romanticky v zajetí svých loňských příjmů a navíc mě paralyzovalo zjištění, že nejen peníze, ale i čas mi díky posunu hodin na letní režim budou chybět! ;-)

Poklona a obdiv Zoubkovým sochám

29.3.2014

Nádherné sochy Olbrama Zoubka se na Hradě vystavují už od listopadu, ale samozřejmě se jejich návštěva odkládala až jak nejdále to šlo... zítra výstava končí, a tak jsme dnes dopoledne vyrazili a strávili v Jízdárně Pražského hradu přes hodinu. 




Jméno Olbrama Zoubka (*1926) vešlo do povědomí širší veřejnosti poté, co roku 1969 odlil posmrtnou masku Jana Palacha a vytvořil jeho náhrobek.
Od začátku 70. let mu komunistický režim zakázal vystavovat. Zoubek potom pracoval jako restaurátor. Dnes je známý figurálními plastikami, které jsou typické štíhlou postavou a rozrušeným povrchem.


  
„Dělám sochy letící, vznášející se a beztížné, se kterými rozehrávám trochu divadlo: každá v sobě nese určitou náladu, gesto nebo i neslyšitelný výkřik, jako by se spolu chtěly potkat a domluvit." říká Olbram Zoubek.












"Celý život pochybuji, živý, nedokončený, jakoby otevřený povrch mých soch je projev této nejistoty." konstatuje Olbram Zoubek..







Krásná a inspirativní podívaná. Vystavovaných soch je přes 200... ono se to za 70let práce nastřádá :-)

Sochy jsou výborně rozmístěné v prostoru- takže je lze obdivovat ze všech stran. Některé vypadají jakoby chtěly s návštěvníkem rozmlouvat... jiné nutí k zamyšlení na lidským žitím, bytím...

Nádhera! Pan Olbram Zoubek má můj obdiv. Jak sám skromně o svém talentu říká: "mám jen to štěstí, že mě ruce dobře poslouchají" :-)

Barování v březnu

22.3.2014

První jarní sobotu bylo v Malostranské besedě opět narváno- další díl Barování beznadějně vyprodán...

Stalo se pravidlem, že každý barovací večer osobně zpěvěm zahajuje paní ředitelka celé akce- Sandra Nováková. tentokráte písní z dílny Hapka-Horáček: Na hotelu v Olomouci.



Večer moderoval osvědčený Filip Rajmont. Filip občas na někoho z účinkujících zacílí .-), a chudák ten, když si toho nevšimne včas a nezmizí z dostřelu :-) A tak tentokráte  byl cíl zasažen. Plachý bubeník Petr Zimák důvěřivě vylezl ze zákulisí, protože si myslel, že jde na scénnu někoho doprovázet- ale kdepak. Filip mu naordinoval sólo! :-) Zvládl to bravurně, ale úplnou radost z toho tedy neměl ;-)...



Po dlouhé době dorazila na pódium Lucía Šoralová- píseň uvědla jako "cikánskou pohřební". V dobprovodu Michala Mihoka- skvělý zážitek!




Bouřlivým potleskem je vždy vítán Štěpán Klouček. ten večer vystupoval opakvaně- i s Brigitou Cmuntovou. A protože jejich hudební projev je vždy příjemný a kvalitní,  můžete je vidět naživo poslední březnový den v Praze v Carpe Diem. Vstupné symbolické: 59Kč :-)





Novou tváří večera byla Alžběta Oborníková - zvolila píseň Harfy v nebi... je zajímavé, kolik mladých interpretů sahá do zpěvníku PANÍ Zuzany Navarové.




Mluvené vsuvky F.R. zpravidla bývají zaměřeny na aktuální dění- politické, kulturní... takové postřehy a náměty k přemýšlení. Tentokráte si vzal na paškál Manuál úspěšného diváka, který pro diváky vydalo ND Brno.



Publikum řvalo smíchy, protože některá poučení byla skutečně pojata velmi zvláštně.

 

 Pokud šlo o nadsázku, nepodařilo se mi vypátrat, kdože takovým smyslem pro humor oplývá, neb autor uveden nebyl. Zřejmě kolektivní dílo. Možná i to financování bylo kolektivním činem daňových poplatníků...


 Každopádně poučení o tom, jak a v čem do divadla určitě mnohem dovedněji zpracovali jiní- etiketou se zabývající pánové- jako např. Ladislav Špaček, jehož "malé i velké" knihy etikety mají myslím poněkud jinou úrověň.

Manuál úspěšného diváka je volně ke stažení- na webu NDBrno.

 Nechyběly ani barové stálice zvučných jmen: Věra Nerušilová, Honza Nedvěd (ten lepší ;-)),po delší pauze zavítal i Ondra Brzobohatý s vlastní tvorbou, Václav Tobrman s dalším dílem Českého exkrementáře :-)














...a dalo by se pokračovat... :-) tak zase za měsíc- už 18.dubna!! :-) Tentokráte byl boj o lístky! Ale snad to nějak pořešíme a zase se všichni sejdeme u těch malých kulatých stolků se svíčkou ;-)


Den vody


23.3.2014

Víkend zasvěcený vodě.



V sobotu navečer začalo pršet a vydrželo to celou neděli. Měnila se jen intenzita dopadajících kapek. Nechali jsme se stylově zlákat k návštěvě Muzea vodohospodářství v Podolí. Ten nápad dostalo více lidí, jeden by neřekl, že déšť nebude fungovat jako výmluva na to, že je lepší zůstat doma.

Muzeum praskalo ve švech.

Prohlídka byla bez výkladu. Pobavily nás Ladovy obrázky, jejichž celou sérii s tematikou využívání vody Josef lada pro pražské vodárny namaloval.


Doma neustále lamentuju nad rychlovarnou konvicí, která bývá sedimenty pěkně pokrytá, takže co několik týdnů vyžaduje octovou ozdravnou kúru. Tak a takhle vypadá potrubí sedimenty doslova zarostlé.

Návštěvnící okukovali všechny ta ozubená kola, součásti turbín, vodovodní potrubí - a s čím to jen trochu šlo, tak kroutili a pohybovali.

Pro případ nouze je připravena i vodárna rezervní- tu bylo vidět jen za sklem.

V kinosále běžela několikaminutová smyčka, kde bylo přehledně vysvětleno, co všechno vodárna musí zastat a jaké služby pro veřejnost nabízí.

Všechny potřebné informace a kontakty, kde objednat prohlídku jsou zde: http://www.pvk.cz/muzeum-prazskeho-vodarenstvi.html

Únorové Barování v březnu

22.3.2014

- dřív jsem to prostě nestihla :-) Ale některé kousky by bylo škoda nezveřejnit!

I v únoru se sešla barovací parta v Malostranské besedě- a poprvé (v historii mé skoro pětileté docházky) chyběl bubeník Petr Zimák!! všechno je jednou poprvé, a tak soustavu bicích tento večer obstarával Michal Daněk.

 Sandra Nováková- jakožto ředitelka Barovacích večerů se samozřejmě aktivně zapojuje i na pódiu. tentokrát s písní Hany Hegerové "Z mého života" - taneční kreace: Filip Rajmont ;-)



 Václavu Tobrmanovi nikdo nemůže upřít smysl pro humor. Z písně z 50.let vytvořil oslavný song pro uživatele marihuany :-)



Premiéru měl na Barování Tomáš Vaněk. Písnička z muzikálu Sedemero krkavců.



Věra Nerušilová nezklamala. Je originální- přinesla noty z roku 1960. Předhodila je klavíristovi a udělila mu několik pokynů, jak si jeho produkci představuje ona :-) Je to živel, jehož energii nezbývá než obdivovat.




Dannie a Luk Bartoš sklidili potlesk za hit "My All"



Došlo samozřejmě na glosy politické a hojně se komentovalo rušení Činoherního studia v Ústí nad Labem. Měli jsme v úmyslu odejít "brzy", protože nás ráno čekala cesta autem do Itálie- ale nakonec jsme to stejně dříve jak hodinu po půlnoci nestihli.

Bezva večer- a už dneska se těším na další díl!! :-)
Ze začátku jsme vždycky šmejdili na internetu, kdo kde vystupuje- a kdo by mohl mít volno a přijít na Barování- dneska už nám to je srdečně jedno, protože víme, že špatný díl Barování prostě neexistuje :-)

Jen ty lístky shánět je čímdál obtížnější... :-( Až se na mě jednou nedostane, tak mi to bude víc než líto ;-)

Před dvěma lety

19.3.2014

... se v mém životě začal pomyslně psát nový letopočet. Majdin náhlý odchod nás překvapil právě "na Josefa"- údajně patrona šťastné smrti. - Ach, ty paradoxy...

Za ty dva roky se hodně změnilo. Stále se učíme žít "bezstarostně" - a je to nuda ;-)
To, na co jsem dříve nadávala, mi nakonec asi nejvíc chybí. Dohadování se, domlouvání - možná i to rozčilování se s institucemi... Ubylo adrenalinových záležitostí, nekonají se překotné odjezdy do špitálu - pravděpodobně už mi vymizela schopnost sbalit si příruční zavazadlo během několika málo minut, zvládat během dne změnit několik profesí a vymýšlet nejrůznější kombinace kdo - co a jak rychle udělá, aby vše klaplo... 

Za ty dva roky, co vedu život částečně osiřelého rodiče, mohu prohlásit, že neznám blbější otázky než je :"A stýská se ti ještě?" a nebo : "Už jste si zvykli?" Lidi mají zvláštní nápady. Vždycky si říkám, co tím asi mysleli, když se takhle zeptali.
Já mám totiž pocit, že se člověku ani stýskat nikdy nepřestane a že si možná na novou skutečnost ani zvyknout nechce.
Dělám všechno pro to, abych neměla čas na zbytečné rozjímání, ale občas to člověka stejně doběhne - objeví se vzpomínka, nečekaná asociace či drobnost -třeba, že mi Martinka donese k ořezání pastelky a řekne: "Tyhle metalízový jsou Majdy, řezej pomalu, ať mi vydržej" - a mě odbourá taková drobnost jakou je užití přítomného času...

Představy o tom, co by mohlo být- a není, jsou nej... , přesto se jim nelze vyhnout.

Každopádně mi už dva roky chybí parťák, který bezvadně uměl vysmečovat slovní hříčky, parťák, který uměl ve svém věku číst lidi líp než já a parťák, který naprosto mistrně ovládal umění humoru ultra suchého se všemi odstíny černi. Parťák, díky němuž jsem opravdu neznala slovo nuda a lelkování. Chybí mi a chybět nepřestane. Rádoby moudré poučky o čase jako nejlepším lékaři bolestí srdce nefungují. Ti, kdo je s oblibou hojně používají, zpravidla více načetli  než zažili.


Díky datu dnes vzpomínáme víc než dny ostatní...

V Senátu

10.3.2014

Koncem února přišel Martince dopis z kanceláře Senátu. Byla to reakce na účast ve vánoční výtvarné soutěži, kam poslala svůj výtvor.

Dopis byl osobní, na hlavičkovém papíře- a jaksi "na úrovni". Martina byla celá blažená, protože dopisy skoro nedostává a taky proto, že dopis byl zároveň pozvánkou na slavnostní předání diplomů, které se mělo konat ve Valdštejnském paláci.
Martina se tetelila blahem, jaké to tam asi bude a jak to bude probíhat no a samozřejmě jí vrtaly hlavou slibované ceny a diplomy ;-)

Nastal den D- a my vyrazili do Senátu na tu slávu :-) Po nezbytné bezpečnostní prohlídce jsme vystoupali do 1.patra, kde bylo vše krásně nachystané a všechny výtvarná díla vystavená na odivpozvaných hostů.


Moderátorka měla projev pečlivě připravený a velice kultivovaný, všechna dětská díla vtipně a decentně komentovala- stejnětak jako ředitelé dvou jakýchsi kulturních odborů, kteří osobně dorazili děti pozdravit a předat ty vytoužené diplomy :-) a ceny.

                                                                                                                          profifoto:M.Vlček

 Během jednoho projevu se ke mně Martina naklonila a šeptala: "To jsi ráda, že mě máš, viď?"
"Co zas máš? Proč bych zrovna teď měla být mimořádně ráda, že tě mám?", odpovídám, protože jsem zvědavá, co z ní zase vypadne...
"No protože jinak by ses do Senátu ani nepodívala...", doplňuje prakticky Máťa.
Snažím se nepodlehnout záchvatu smíchu, který se o mě dost silně pokoušel,  a s vážnou tváří jí šeptám do ucha: "No jasně. Kvůli tomu jsme si tě přece pořídili! Abychom viděli, jak to vypadá v Senátu!" ...

Po skončení slavnostního ceremoniálu byla pro děti připravena komentovaná prohlídka historických prostor. Děti prováděl "pan malíř", který děti bavil svěžím výkladem přošpikovaným zvídavými dotazy- tak jak to děti mají rády. 


Po skončení prohlídky se děti mohly občerstvit a prohlídnout si krásné dárky, které dostaly úhledně zabalené v taškách.

Byla jsem velice mile překvapena tím velkolepým pojetím celé akce. Děti si to náramně užily- a my dospěláci jsme mohli jen závidět. Tak zas jedna dobrá zkušenost...

... a já děkuji paní O. za tip!


Kompromis

10.3.2014

Baví mě pozorovat, jak si děti osvojují jazyk. Jejich pojetí některých jevů je pro dospěláka mnohdy zcela mimo schopnosti porozumět.
Baví mě Martince vysvětlovat slova cizí nebo neznámá.
Dnes došlo na kompromis.

"Mamíí, co je to kompromis?", ptala se naléhavě hned po příchodu ze školy.

"Kompromis? No to je něco jako ústupek. Když se sejde víc lidí a mají víc názorů na jednu věc, tak se udělá kompromis tím, že se všichni dohodnou na řešení, které nebude ani podle jednoho z nich. Bude to takové sjednocení všech názorů. Nikdo nevyhraje, ale všichni budou částečně spokojeni, protože v tom řešení bude kousek jejich pravdy... Takové hromadné vítězství, víš...", snažím se srozumitelně vysvětlit pojem.

"Hm, takže to je o ničem... kompromisy mě neberou... je lepší mít svoji pravdu", odkráčela si po svém Martina...

Pekelné bledule

9.3.2014


Podlehla jsem reklamě- a nechala se novinovým článkem zlákat na výlet do Pekla :-),
http://www.enviweb.cz/clanek/priroda/98813/tisice-bleduli-v-udoli-robecskeho-potoka-rozkvetly-o-mesic-driv

kde se kolem Robečského potoka začíná rozprostírat koberec z bledulí. Krása nevídaná! ;-)


Nádherná procházka údolím, kde se mezi pískovcovými skalami klikatí potok a mokřady jsou přemostěné dřevěnými lávkami, aby se dalo suchou nohou pokračovat dále.. Cestou se nabízejí překrásné výhledy na zrcadlení se ve vodní hladině doprovázené výkříky zdejšího vodního ptactva...



 Mne překvapila ta spoušť popadaných stromů - jako ozdravná kúra to nevypadá, spíš asi následek nějaké větrné smršti.




 Bledule letos díky teplému počasí vykvetly o několik týdnů dříve. Ještě nejsou rozkvetlé všechny, ale jsou nádherné. Zde je vidět,  jak lemují břeh potoka a ještě se přitom zrcadlí v jeho hladině.


 Tato polínka si tu někdo vyskládal asi před hodně dlouhou dobou :-)


 Je libo obydlet skalní dům?


 Pamětní deska na skále připomíná, že v těchto končinách žil muž se zajímavou minulostí- nejprve zapálený komunista- a poté signatář  a mluvčí Charty77 - Ladislav Lis.



Došli jsme až na nádraží do Zahrádek a odtud jsme se svezli alespoň jednu stanici vlakem zpět do České Lípy, kde jsme měli zaparkované auto u Pískovny. Prošli jsme pak celým městem- vlídným dojmem na mě nepůsobilo. Ale zdejší příroda to všechno vynahradila.

Vydat se na tento výlet určitě stojí zato. Procházka nám s focením a drobnými zastávkami trvala tak 3hodiny. Potkali jsme i rodiny s kočárky- pro ně tedy tato trasa pohodlná a snadno sjízdná určitě není. Foťák, svačinu a pití s sebou! Prochází se chráněným územím, takže stánky s občerstvením ani hospůdky tu nepotkáte!


Podovolenkový týden

7.3.2014

... byl značně náročný!

Mozek zřejmě zůstal kdesi na bílém alpském manžestru, takže časové ztráty způsobené neustálým hledáním čehosi nebo chystáním se na něco byly značné. Úplně jsem vypadla z pracovního tempa! ;-) Zkrátka mimopracovní rytmus mi nesvědčí.
Na pracovišti po dobu mé nepřítomnosti proběhly velké stavební úpravy- nové topení, přesekaná elektrika, vymalováno- vše, jak bylo domluveno!! I to se dneska ještě stává :-)
Ale  najít věci poschovávané v krabicích a hromádkách se mi ne vždy dařilo...

A doma kupky vybalených věcí, které jsem na etapy cpala do pračky a nestíhala usušené uklízet a žehlit.

 Do toho mě čeká příští týden víkendový pobyt s rodinami dětí s postižením, a tak vesele chystám program. Náš obývák jsem  dočasně proměnila na sklad všehomožného materiálu na výtvarné dílny, a ve čtvrtek jsme s Andreou do noci  domlouvaly, co je ještě třeba dokoupit a obstarat... ale výsledkem sezení je, že máme vymyšleno, jak tu různorodou skupinu budeme bavit a vzdělávat :-)) - chvílemi 100% splyneme s klienty  - a to vůbec není špatný pocit! ;-)

Mám tu společnost ráda. Člověk se tam ztratí se všemi svými anomáliemi - jak říkám: tam je normální úplně všechno ;-)
Pamatuju si, jak jednou vylezl kuchař z kuchyně a ptal se: "Tak kdopak tomu tady šéfuje dneska? " :-))

Počasí se zbláznilo a proti všem léta osvědčeným zákonitostem už předvádí slunečné a velmi teplé dny, a bylo jasné, že moje dítě nemůže chodit v zimních botách... leč ty loňské mu samozřejmě nejsou. A tak mě po celotýdenní šichtě čekal páteční výlet do obchodního centra, abych toho Little Elephanta elegantně obula- nejlépe na celou další sezónu.
Děvče ve svých 9letech žádá velikost obuvi 38. Jdou na mě mrákoty při představě, že jí nožka povyroste o více jak 3cm a jsme mimo velikostní škálu dámské obuvi! Já vím, že je série XXL- ale to mě příliš neuklidňuje. Viděl někdo lodičky ve velikosti 45? No, nic, hlavně, že nožky slouží... já vím, že velikost je (skoro) nepodstatná. ;-)
Koupila jsem jí hned 3páry bot, protože prostě "měli" :-)  Byla jsem šťastná jak blecha, i když úplně švorc :-)

Angličtina v Itálii

4.3.2014

Tak jako o Češích se dá říct, že jazyková gramotnost není jejich doménou, mohu ze své soukromé studie :-) vyvodit závěr, že ani Italové se se studiem angličtiny nepřetrhnou.

Veselá historka se mi přihodila na místním trhu.
Tarvisio je malé nepěkné městečko. Nepěkné proto, že v něm je spousta domů zanedbaných, rozpadlých a městem vedou dvě rušné silnice, takže tam 2x denně stojí nekonečná fronta aut. Domácí to vědí, a tak už mají všude billboardy, které hlásají, že proběhne revitalizace města a na vizualizacích to vypadá moc pěkně.
Ovšem trvale platí, že okolní příroda vše vynahradí, panoramata... to je pastva pro oči!

Jednou z atrakcí, na které průvodce upozorňuje, je místní tržitě. Parádní! S našimi tržnicemi a asijskými stánky to nemá vůbec nic společného. Tady to je takové tržiště butiků :-) Prodejci milí, vstřícní, ale ne otravní ... stánky dřevěné- a to celé je v zastřešené vytápěné hale.
Koupit lze cokoli- doporučují se kožené bundy, kabelky, opasky, všelijaká móda, ale i italské jedlé speciality... Vlezla jsem tam jentak ze zvědavosti! Nic jsem nepotřebovala!! ;-)

U stánku s tričky jsem postála asi déle (moje úchylka), než bylo zdrávo- a prodavačka už mě lapla. Jsou zvyklí, že tam jezdí na nákupy Rakušáci- mají to kousek- tak hned spustila, jestli mluvím německy. No, není to nic, čím bych někoho mohla ohromit, a tak jsem svojí tatarskou němčinou řekla, že německy radši ne, lepší anglicky. ;-)

Prodavačka koukla a ptala se německy: "Vy jste z Londýna?"
I na tuto otázku jsem spatlala německou odpověď: "Ne nejsem. Jsem z Prahy"
"Z Prahy? Tak proč chcete mluvit anglicky?", nechápavě kroutila hlavou prodavačka :-))

No jasně, jsi v Itálii, tak mluv italsky a netahej nám sem žádné novinky ze světa :-)

Triko jsem si po italsko-německo-anglické domluvě  nakonec opravdu koupila-  s motivem víc než provokativním - chechtaly jsme se obě :-))



Prodám lyže zn. přitahují záhady

2.3.2014

Když mi moje přítelkyně A. přála před týdnem dlouhou sms hezký pobyt, neopomněla dodat, že doufá, že zkrátka nepřijdou ani milovníci veselých wlčích historek, a že věří, že nějakou jistě ulovíme. 
Ještě v pátek večer to vypadalo, že tentokrát k žádná historka nebude...leda vymyšlená. Vše plynulo tak, jak se na řádnou rodinnou rekreaci patří...

Až přišla sobota ráno. Poslední lyžovací den. Při pohledu z okna jsme neměli šanci zahlédnout ani jeden sluneční paprsek.Všechny byly pečlivě zahaleny do mraků a drobného sněhopršení. Řekli jsme si, že zkusíme vyjet na hřebeny- jestlipak se sluníčko neschovává někde výš. Po snídani jsme vyrazili do lyžárny, abychom naposledy nazuli svoji výzbroj a výstroj. Maťa vzalala lyžáky z police, zkušeně zajela nohou dovnitř, ztuhla -nohu vyndala, zalovila rukou uvnitř boty a vyndala váleček sněhu, z něhož kapala voda. „Hele, co tam mám??!!“, pravila užasle. Bafla jsem druhou botu z regálu- a i ona byla po okraj nacpaná sněhem. Nechápala jsem. Vyndala jsem sníh a z bot jsem mohla vylívat vodu. Někdo vymyslel kanadský žertík a neváhal jej realizovat. Wlk na tom byl úplně stejně.

Nepublikovatelně jsem zaklela. Už je to tu zas! Zas další nestandardní situace k reklamaci. Sakra! Když já budu angličtinu používat k běžným konverzačním záležitostem- jakými jsou hovory o počasí, o ušlechtilých zálibách, o dětech...

Popadla jsem lyžáky vycpané sněhovou nádivkou a vydala se do recepce. V recepci byla osobně paní majitelka. Nevěřícně hleděla, chytala se za hlavu a uklidňovala mě, že všechno dá do pořádku, že se jim to ještě nikdy nestalo. Odvedla mě do sousední půjčovny lyží, kterou spolu s manželem taky provozují. Všichni tři servismani hleděli s úžasem, když jsem boty otočila a vylila z každé 2deci vody. Jeden boty vzal, hned se hrnul, že jedá usušit a řekl, že nám samozřejmě půjčí po dobu vysychání (což odhadoval na 2dny :-)) boty jejich. Gratis. Ať si doneseme lyže, že nám vyberou náhradní obuv a seřídí vázání.

Uf. Oddychla jsem si... Jak se za pár minut ukázalo- předčasně.
Martinčiny lyže totiž nebyly v lyžárně k nalezení. To snad není pravda! Ty lyže jsou začarované!! Loni touto dobou o cca 200m dále jsme řešili podobnou (dočasnou) ztrátu lyží. 
Podotýkám, že to nejsou žádné exkluzívní kusy. Vzhledem k tomu, že Martina roste jako z vody, koupili jsme je v bazaru a cena určitě nepřesáhla 70eur. A už jsou zase pryč!!

Do lyžárny dorazil italský manželský pár. Vytušili, že se něco děje. Paní se anglicky ptala, jestli mohou nějak pomoci – stručně jsem jí řekla, co se stalo – a ona to překládala do italštiny manželovi. Zatímco Wlk těkal v závějích kolem lyžárny a hledal lyže, já si dřepla na lavičku a pokoušely se o mě mrákoty, protože jsem si dost živě představovala, jak jdu na recepci podruhé s tím, že sotva jsem vylila z lyžáků litry vody, už jsem tu zas a nemůžu pro změnu najít lyže. Tak to si můžou všichni ti vlídní Italové ledatak pomyslet, že jsem špatně zamedikovaný psychiatrický pacient...

Ital se jal vylepšit jméno své vlasti, klekl na všechny čtyři a lyži našel zasunutou pod regálem botníku. No, vida! Tak mu říkám: „Bravo, Sherlock Holmes, ještě druhou!“ :-) Smáli se oba, to už jsme na čtyřech byli všichni, nakukovali pod ty nejspodnější regály, ale druhá lyže nikde.
Inspector Cluedo však nezklamal. Začal šmejdit po místnosti a lyži našel strčenou ve stočeném koberci. Šprýmař byl zdá se v mimořádně dobré kondici...

Chlapíci v půjčovně se snažili, Maťa s Wlkem byli spokojeni- a já to ještě schytala, že tohle beztak udělal nějaký znuděný čtenář blogu, aby to psaní trochu oživil ;-)

Tak doufám, že žertéř někde narazí na soupeře sobě rovného – chtěla bych vidět, jak se smíchy popadá za břicho... no, některá přání patří k těm nesplnitelným... 
 
Nakonec to vlastně všechno dobře dopadlo. Tahle 45Minutová rozcvička mě rozparádila tak, že jsem mohla na sjezdovku vyrazit v tričku. Hřál mě především pocit, že žádná situace není neřešitelná ;-)

Každá pohádka jednou končí...

1.3.2014

...i ta naše alpská. Sobota je posledním dnem našeho pobytu. Pohled z okna nasvědčuje tomu, že modro a slunečno vystřídalo sněžení.

Vyvezlijsme se lanovkou nahoru. Na hřebeny. 
Na hřebenech nebylo vidět dále než na vzdálenost jednoho předpisového carvingového oblouku :-(  Požitek z jízdy taky nic moc. Brýle sice fungovaly jako ochranný štít před hustě padajícími vločkami mokrého sněhu, ale zas přes ně bylo houby vidět na cestu ...


... a tak jsme to po hodině vzdali a sjeli do nižších poloh. Viditelnost tam byla lepší . Ovšem nesněžilo,ale  drobně a hustě pršelo. Během hodiny jsme byli mokří skrz naskrz. Tak jsme si řekli, že bude výhodnější a příjemnější otestovat další druhy místní pizzy- a lyžování zabalili. 

Ještěže takhle nebylo celý týden, ale jen ten poslední den!!

Dalším důvodem k oslavě bylo i to, že nikdo ze členů posádky neutržil žádný úraz- takže hurá! 
Připíjíme na zdraví a loučíme se tímto přípitkem zase na rok s Klubem přátel bílého manžestru- bylo to super!!


...a já už jsem si říkala, že tento pobyt byl takový vlažný, bez dramatických zážitků... ale poslední den to všechno změnil! neuvěřitelná historka se přecejen přihodila... napíšu. Příště ;-)
Jdu balit. Po snídani vyrážíme směr PRAHA!! :-)