Prasonísi – nejjižnější cíp ostrova

16.6.2016

Jih ostrova je téměř neobydlený. Jih ostrova láká zejména milovníky všech vodních sportů, které potřebují ke svému pohybu vítr. Poeticky se toto místo také nazývá „polibkem dvou moří“, protože Středozemní od Egejského je odděleno pouze úzkým pruhem písku, který bývá zatopen, takže na úplnou špičku ostrova, kde se nachází maják, se suchou nohou nelze dostat. 

 

Pohledy se nabízejí přímo úchvatné. V 10hodin dopoledne ale tak pálilo sluníčko, že jsme si říkali, že takhle nějak muselo být Exupérymu, když skončil na poušti. K majáku došel jen Wlk. My s Martinou jsme se po půlhodině chůze písčito-kamennou cestou do kopce dohodly, že se půjdeme raději vykoupat.  

 

Pohodlí nic moc. Pár slunečníků a jinak hejno surfařů a … nevím, jak česky pojmenovat ty, co provozují kiting. Tady je docela střet zájmů. Lidi, kteří si chtějí zaplavat a nebo se jentak rochnit ve vodě a další, kteří sledují pouze směr větru. Takže  zleva-zprava to sviští na prknech různých tvarů a napínají se kolem vás pestrobarevné plachty. Moc dlouho mě nebavilo sledovat, kdy Martině někdo sejme hlavu z krku. 

U pláže je velké parkoviště- tedy spíš vymezená ploha, kam celý den smaží slunce. Je zdarma. Taky se tam dá zajít do několika taveren – potraviny jsou zaručeně čerstvé ;-) 

 

Původně jsem chtěla fotit západ slunce, ale vzhledem k fotbalovému MS to neklaplo ;-)  Nevadí. Viděli jsme, co jsme chtěli. A stálo to zato!

O hlavním městě a jednom velkém pivu

15.6.2016

Hlavní město ostrova Rhodos se pro zjednodušení situace jmenuje stejně jako sám ostrov. Nachází se v severní špičce podlouhlého ostrova a setkávají se tam dvě moře: Egejské a Středozemní. Obě jsou stejně krásně modrá a průzračná, ale ten pocit výjimečnosti dodá čemukoli zvláštní hodnotu. 

 

Do města se dá dojet místním linkovým autobusem, který staví na každém patníku a sbírá hotelové hosty, takže by se z celodenního výletu mohl stát i výlet dvoudenní ;-) - a nebo taky lodí. My jsme zvolili cestování vypůjčeným autem.

Půjčovny aut různých značek tu jsou v hojném zastoupení. Provozovatelé jsou pohodáři. Předávání auta probíhá velmi zběžně, provozovatel auto doveze na smluvené místo- ukáže, kolik je tam benzínu- aby tam při vracení bylo stejně, předvede, jak se řadí – předá klíče, mapu ostrova a telefonní číslo pro případ nouze a nazdar.

Jednou jsme dostali auto bez pravého zrcátka. Tak jsem to hned aktivně reklamovala- a on mávnul rukou a řekl jednoduchou angličtinou: „To tady nebudeš potřebovat“. :-) Tehdy jsme pochopili, že tady se to bere jinak. Auto většina lidí ani nezamyká- kam by se tak na ostrově mohlo ztratit, že? Joo,my Pražáci máme jiné zvyky ;-)

Město Rhodos stojí za návštěvu z mnoha důvodů. Údajně se zde nacházel jeden ze sedmi divů antického světa – Rhodský kolos- čili rozkročená socha řeckého boha Slunce- Hélia. 

 

Ale vědci už vědí, že nestál tam, kde si všichni myslí, že stál protože byl zhotoven asi z 20tun bronzu a potopil by se vlastní vahou na dno. Ať to bylo, jak chtělo, tyhle báje se pěkně poslouchají a já mám místa s příběhem ráda.

Ve městě je k vidění několik zajímavých historických památek- úchvatné Staré měto – přístav, náměstí... 

 

 

Udělali jsme si dlouhou turistickou vycházku, kterou jsme zakončili návštěvou pravé řecké „gyrosárny“. 

V hotelu nalévají pivo do dvoudeckových skleniček. A tak když se slečna servírka ptala, jestli malénebo velké pivo- souhlasně jsme řekli, že VELKÉ! Jaké bylo naše překvapení,když na stole přistála litrová holina plná piva. :-) 

My z toho neuměli ani pít. Holina sice vypadala efektně, ale jakmile se naklonila, tak z té špičky to žbluňklo a přes okraj šplouchlo... jednou mně do kabelky, podruhé do výstřihu... takže pivní lázně byly v ceně ;-) Příděl piva mám pro toto léto vyčerpán.

Vydali jsme se ještě na vyhlídku- na kopci je samozřejmě Akropolis, jenže byla celá obestavěná lešením. Zřejmě vyšla dotace EU :-)

Památky se tu různě volně povalují v trávě, turisti po nich s oblibou lezou a fotí se s každým olámaným kamenem:-)

Okoukli jsme suvenýry, v podstatě vždy skočíme u koření a oliv. Zdejší produkce upomínkových předmětů mi nahání hrůzu, protože opravdu nevím, kam bych umístila osla ve skleněné kouli, kde při pohybu sněží, divoce malované talíře či rámečky na fotky, taky hrnky s anglickými nápisy o tom, jak máme rádi léto, Řecko, Rhodos... jsem turista primitivně zaměřený na „spotřebák“ - daruj a kupuj to, co se sní, vypije, nebo jinak zužitkuje a nepřivede obdarovaného do traumatu: „Kam s tím?“

Výlet do hlavního města opakujeme při každé návštěvě.

S dětmi určitě stojí za návštěvu Akvárium a úplným hitem je kino 9D! (to číslo fakt není překlep. Nejsem kinoznalec, ale netuším, co všechno se tam s člověkem děje ;-) )

Jihovýchodní pláže ostrova Rhodos

20.6.2016

Moře v Řecku je krásné asi všude. Není v něm tak živo jako v Egyptě, ale je průzračné a pláže jsou veřejné. Můžete tedy všude se svým vlastním plážovým ručníkem. Lehátka a slunečník se zpravidla pronajímají jako set na celý den za nějakých 7 až 10eur. Lepší hotely je mají v ceně. Na pláži obvykle bývá sprcha a taky wc a samozřejmě možnost občerstvení. Pláže jsou na ostrově Rhodos různé- oblázkové, písčité i ty, které jsou tvořeny jen útesem. Všechno má své plusy i mínusy... Nepatříme mezi aktivní vyznavače vodních sportů, a tak volíme pro pobyt stranu ostrova, kde vítr tolik nefičí.

Objeli jsme jich několik.

Tsambika

- se rozprostírá po skálou na níž se nachází malý kostelíček. Lidé se tam chodí modlit, aby si vyprosili potomka. Celý je vyzdoben fotkami dětí. Některé dokonce mají jméno Tsambika či Tsambikos zapsáno v rodném listě jako výraz díků P.Marii, že vyslyšela prosby rodičů a obdarovala je potomkem.

Pláž je písčitá, což je prima pro vstup do vody, ale pokud fouká vítr, písek máte opravdu úplně všude. Auto po takovém výletě vypadá jakoby přijelo ze Sahary. Plážový servis je super. Bývá tam dost obsazeno.

Pláž v zátoce sv.Pavla je velmi fotogenická :-) 

Jsou to vlastně dvě miniplážičky – ať si milovníci zdrobnělin přijdou na své a nechť je tím dostatečně znázorněno, že je to opravdu jak domeček pro panenky. Parkoviště bylo nacpané, takže jsme ji nakonec vynechali. Ale vrátili jsme se ještě jednou při západu slunce ji jentak nafotit. Znalci vědí, že zde je to místo, kde se údajně vylodil apoštol Pavel, aby tu šířil křesťanství.  Kostel je vidět vpravo. 

 

Příjemná je další písečná pláž označovaná jako Golden Beach.

Malá, příjemná, veškerý servis k dispozici. Rádi jsme se tam vrátili. Děti si přijdou na své. Písku hromady a mělko i daleko od břehu.

 

Prasonísi

Dvě moře v nejjižnější části ostrova odsebe odděluje jen několik metrů široký písečný pás. Egejské moře je samá vlnka, zatímco Středozemní bylo klidné. Každopádně vítr tam fučí, takže sportovci tam napínají plachty na všem možném. Sprchy jsem našla až na parkovišti a žádný luxus to tedy opravdu nebyl. Restaurace a obchody jsou k dispozici a prodejci zákazníky horlivě lákají.

 

Kiotari

Dlouhá oblázková pláž. V části, která je u našeho hotelu, by se při vtupu do moře hodily boty do vody. Kameny totiž kloužou a když jsou vlny, tak ještě podemílají nohy. Moře je průzračné, sprchy k mání.

Pefki

Písčité pláže -my jsme si vybrali jednu, kam netrefila ani navigace ;-) Ale byla útulná. Pár slunečníků na písčitém pobřeží a dokonce wifi, ale bez možnosti osprchovat se. Koupali se tam ponejvíce Řekové, takže asi má dobrou pověst i mezi domorodci. Byla přímo pod tavernou Dopapa.

 

Koupání v Řecku je prostě parádní. Baví mě dívat se do dálky a fotit si ty nádherné obrazy. I amatérské fotky totiž vypadají umělecky :-)

Ho-ří!

19.6.2016

Na nebezpečí požárů tu upozorňují cedule, které nabádají k tomu, aby se neodhazovaly nedopalky cigaret. Jenže... Zrovna když jsme se vpoledne vraceli z výletu, spatřili jsme za jedním kopcem mohutný dým. Bylo jasné, že někde hoří. A k tomu docela foukal vítr. 

 Zanedlouho se rozezněly sirény požárních aut, která se sjížděla k ohni. Podle hesla „spěchej pomalu“ houkající auto zastavilo u supermarketu. Vyskočil mladík-požárník ;-) a mazal do obchodu. Po chvíli se vynořil s krabičkou cigaret. Ukázal ji řidiči, ten pokyvoval hlavou a z gest bylo jasné, že chce něco jiného. Tak mladík-požárník běžel zpět, aby donesl požadovanou značku cigaret. Naskočil do auta, to se rozhoukalo a svištělo k požáru ;-) Ta pohodovost mě nepřetává fascinovat.

Odpoledne začala na hotelem kroužit letadla. Martina seděla na balkoně a Wlk na ni volal z pokoje: „Co to je za letadlo? Neletí hasit ten požár?“

„No,je to nějakej dvouplošník. Spíš historickej“, suverénně odpověděla Martina marně lovící wifi do svého mobilu.

Wlka ta informace zvedla z postele. Historický dvoupološník hodlal vidět na vlastní oči. Nad mořem ovšem kroužilo žluté požární letadlo, jen si přisedlo na hladinu, aby nabralovodu- a frrr zpět k ohnisku dýmu.

„Kde vidíš dvouplošník?“, atakoval Wlk Martinu.

„Nevim, říkala jsem si, že by to mohl být on...“, s klidem odpověděla nezletilá, přičemž hypnotizovala displej svého mobilu.

Wlk zoufale protočil oči směrem k nebi – patrně v marné naději, že ho nějaký řecký bůh vezme na milost :-) 

 

Až do večera tu kroužila letadla dvě.

Žádné poplašné zprávy se nerozšířily, takže to asi dobře dopadlo.

Výlet za bohem lékařství

Asklipio

Malá vesnička, kde se údajně narodil bůh lékařství- Asklepios. Ve starověku sem prý lidé z celého Řecka jezdili hledat ztracené zdraví. Tak mně se podařilo najít jen místní polikliniku :-) - zřejmě i se sanitkou.

 

Typická řecká vesnice. Navštívili jsme místní muzeum, okoukli obrázky svatých a zašli do kostela, který využívají i místní kočky (myje se pod lavicí)

 

Úzké uličky, z nichž vstoupíte někomu rovnou do kuchyně. Na střechách domů spletité dráty, všelijaké druhy komínů 

 

 

a třeba místo světených reklamních cedulí nápis přímo na fasádě- co na tom, že se občas splete řecká abeceda s latinkou. ;-)

 

Pohoda, klid. Úplně jiné století. Žádný shon a spěch. Jedno náměstí, kde je centrum a vše důležité: škola, parkoviště, kostel a vstup do taverny.

 Na kopci sedí rytířský hrad. Osobně jsme ho navštívit nešli. V tom vedru člověk sotva kráčí po rovině. Ale vypadá romanticky a fotogenicky :-)

 

Líndos a nákup bohů

Krásné starobylé městečko s bílými domečky je lákadlem pro turisty hlavně díky Akropoli. Vydali jsme se autem hned ráno, abychom se vyhnuli davům turistů, které sem hromadně svážejí autobusy v rámci organizovaných výletů. Autem se do města nedostanete. Podařilo se nám zaparkovat v placené zóně (3eura na den, Pražák jásá ;-) ). 

Spletitými uličkami mezi domky jsme se vydali na cestu vzhůru.

 

Pohledy do údolí a na moře byly úchvatné. Lenochodi mohou využít oslí taxi, který je za 5eur doveze nahoru. Nám bylo oslíků líto, tak jsme šlapali po svých. 

 

 

Uličky jsou přeplněné krámky. Prodává se zlato, oblečení, cetky a taky zaručeně originál tašky, kabelky a dále pak ledová tříšť všech barev a taky pomerančová šťáva, kterou vám připraví z čerstvých pomerančů. S přibývající nadmořskou výškou obchůdky mizí. Zůstávají jen řecké ženy nabízející vyšívané dečky a ubrusy. Víceméně taky strojová výroba.:-(

Vstup do Akropole se platí. Dospělý za 12Eur. Děti v Řecku vstupné na památky neplatí. Výstup vzhůru je poměrně náročný, protože i v 9hodin ráno už byly kameny rozpálené od slunce a byl děsný hic (údajně 28°C). Helénské sloupořadí vypadá úchvatně. Jenže všude lezou lidi, takže vyfotit moc dobře nešlo- snad jen proti obloze :-) 

Selfaři (pracovní název pro ty, kteří chodí s mobilem na tyči a fotí se před sloupem, za sloupem, na sloupu... špulí kačeří pysky do objektivu a celkem nic jiného je nezajímá). Každou chvíli se ozvalo zapískání na píšťalu. Už jsem podezřívala nějakou smyslů zbavenou matku, že dala dítěti píšťalku na hraní... ale kdepak! P획alkou hlídač vyháněl turisty, kteří opravdu hodlali selfie pořídit nejlépe z vrcholu sloupu. Taže jakmile lezli někam, kam se nesmělo, ozval se pronikavý pískot... chvílemi to bylo jak na fotbale. 

Díky průvodci jsem si rozšířila slovní zásobu. Už vím, že propyleje jsou vchod do svatyně a triréma, že je řecká válečná loď. A takyže mozaika z oblázků,po které to tolik klouže, se jmenuje hochlákia. Budu ve Scrabble tvrdým soupeřem :-)

Martina stále touží po nakupování. Suvenýry jsou fajn, ale jak je pak využít a začlenit do bytu? Chtěla by si koupit sošku boha. Nejraději Dia. Brala by i Háda, protože má u sebe toho trojhlavého psa. Zeus (první) pořízený na Krétě totiž nepřežil utírání prachu :-)

Martina ho ale nevyhodila. Uložila ho do krabičky od toneru, ačkoli ví, že slepit nepůjde. Je to bůh a nerada by si ho rozhněvala. Chová se k němu uctivě i po jeho zkáze ;-)

Tak jsme v obchůdkách okukovali bohy. Z koupě ale nakonec sešlo. Vadila cena nebo umělecké ztvárnění. Řecké bohy Martina miluje, o každémví, čí byl syn a kdo byl jeho dědečkem. Mě z toho pořád zkouší. Já bezpečně dávám jen Dionýsa a Heru :-) Na pláž tahá tuto knihu. Koupily ji s babičkou na knižním veletrhu. Ani jsem netušila, co všechno se do kufru vpašovalo.

Nakonec jsme koupili pohledy a Rubikovu kostku. 

Na bohy se rozhodně vypravíme znovu- ale jinam ;-)

Fučí a vlnobije

Jak jinak. Začala nám přece dovolená ;-)
Moře, které po našem příjezdu připomínalo rybník, se do rána změnilo v rozbouřené. Vítr fučel ze všech stran, tu a tam sprchlo... ale bylo stále teplo. A tak jsme se věnovali oblídce okolí. Vzali foťáky a šli.

Na koupání to nebylo, ale na stavění kamenných stromečků ano! Trénink trpělivosti- ne té mojí, aby nedošlo k mýlce ;-)

Velké vlny přinesly i vzkaz v láhvi. Byl plný smajlíků a přání hezké dovolené.

Obloha se změnila na modrošedou a moře taky divně vybledlo.

Další fotky jsou nepublikovatelné, neb jsme se vzájemně fotili na útesu. Moc prima zábava. Číhání na vlnu- aby vypadala  tříštící se o skálu pěkně v záběru způsobilo mou chvilkovou nepozornost a jiná vlna mě pěkně smočila ;-)

Hotelový servis je tu super. Pravděpodobnně budu taky potřebovat v letadle rozřířit pás :-)
Přítelkyně od naší paní Oranžové-trvalé už si stihla polámat křídlo. Má celou ruku v sádře. Chudák.
Zkusili jsme večerní animační program. Tak na to jsem asi málo veselá ;-) To nepůjde...

Těším se na výlety. jezdíme si autem sami. S CK je to moc organizované a taky cenově ne úplně atraktivní...