Prohrála jsem

18.8.2011

Ano, prohrála jsem svůj boj v antihlodavčí kampani- po urputném týdnu slovních přestřelek a skloňování morčete ve všech pádech.

Neobstály moje argumenty proč si NEpořizovat hlodavce morčecího typu, nepomohly mi ani hlasité citace z vašich komentářů o inteligenci a chování těchto tvorů, nepomohlo ani vyhrožování, že Tobin je šelma kočkovitá po ulovení hlodavce lačnící... prostě moje dvě holčičky věnovaly veškeré úsilí tomu, aby to tu zmanipulovaly - a povedlo se jim to.

Po dobu mé nepřítomnosti na aukru vyhlídly domeček, oměřily místo, kde by mohl stát- aby na hlodavce nefoukalo- a respektovaly moji podmínku, že "doma nebude!" - tudíž budou dva, aby se mohli hřát a být spolu venku. Tatínkovi donesly všechny svoje úspory  a přesvědčily tatínka, že jim ho koupí a smontuje.

No tady ho máme v celé své kráse. Rozkošná garsonka s balkonkem.

Asi mě brzy trefí šlak. Proč já mám vždycky něco, co nechci??
Láteřila jsem tu, protože vím, jak to dopadne. Akorát mi přibyde další starost, až holčičky zjistí, že morčata nemazlí a nejsou tak veselá, jak se píše v příručce... no nic. Vyřešila jsem to tedy po svém. Každý si tu dělá, co chce- proč bych nemohla já?

Vrátila jsem se ke svém starému příteli, kterého jsem poslední roky tak trochu zanedbávala. Byly časy, kdy jsme spolu trávili večery a měli z toho oba dobrý pocit- on, že je užitečný a já, že jsem zas o něco chytřejší.

A to je on :-)

Přihlásila jsem se na intenzivní kurz angličtiny, chodím denně. Lektorka je skvělá, je nás tam pět a musím říct, že se ze mě jen kouří- ale baví mě to. Nemám čas na zbytečné rozčilování, doma udělám, co je třeba, a pak si  zalezu a píšu úkoly, nebo si dám sluchátka a poslouchám ... měla jsem to udělat už dávno! ;-) Mám klid. Hlodavce neřeším a hodlám intenzivně studovat i v září... a pak uvidíme ;-)

Takže lze říci, že ne každá prohra musí být ztrátou ;-)