A je tu pátek...

 26.8.2011

Týden "svobody" utekl jak voda!  Rekultivaci našeho bydlení jsme opět s Wlkem odsunuli na neurčito. Vrhli jsme se raději do víru života plnou parou. Volný čas jsme si rozplánovali každý po svém, a tak jsme se poprvé  sešli doma ve středu večer :-) , ale to zavolal kamarád, aŤ se přijedeme podívat na jeho novou střechu a ochutnat kapra na grilu. Znělo to lákavě, vídáme se málo... takže jsme vzali láhev vína jelo se :-)

Celý týden jsme věnovali svým přátelům. Přes rok na běžná setkání nezbývá moc času a já to nevidím ráda, když se konverzace víceméně smrskne na SMSkování , kde v omezeném počtu slov čtete jen, jak je kdo zaneprázdněný. Já si stále žiju v té své idealistické bublině, že v životě nastanou chvíle, kdy člověk potřebuje lidi. A kde je pak vzít, když jsem je dlouhá léta odháněl pro nedostatek času? To se každý pohrne - pomáhat, naslouchat, foukat bolístky a rozveselovat chudáčka upracovaného. ...

Každý den byl pestrý, každý den mě čekalo-  krom studování a pracování - nějaké příjemné setkání;
stihla jsem i dětem nakoupit školní věci, než vypuknou fronty, ulovila jsem už i pár vánočních dárků (jojo, já nemůžu čekat, až nastane vánoční čas- to zpravidla řeším nemoce svých dětí a šílím pod tlakem všech načasovaných úkolů);
zaběhla jsem i na pedikúru, kde mi paní Úžasná hodinu hýčkala moje kopýtka;
denně poctivě psala úkoly z angličtiny;
strávila příjemné posezení s  Dreamcantadorou (  je to velmi erudovaná a příjemná dáma, která studiu psychologie zasvětila celý svůj život a  která kdysi Majdě za OS Moje přání organizovala výlet za nejkrásněkší knihou světa);
ve čtvrtek jsem šla do kina s kamarádkou- na prima komedii  "Zahraj to znovu, Same!" - Woody Allen v hlavní roli- film nabitý vtipnými hláškami  (W.A. se snaží seznámit:  "Co děláte v sobotu večer?" "Spáchám sebevraždu." "A v pátek večer?")  :-)   - dobrá volba pro letní večer...
Zkrátka stihla jsem toho mnoho, jen žehlicímu prknu jsem denně planě slibovala, že už už ho vytáhnu a zmasíruju mu záda napařovačkou...ale zůstalo jen u slibu- nebyl čas!! ;-)

V pátek ráno jsem ještě zaběhla k paní dr., protože mě od středy nesnesitelně bolela noha. A ta konstatovala, že mám zánět žil...  tož jsem  vyfasovala opět injekce fraxiparinu a detralex a mám mít většinu dne nohy ve výšce... tak to bych se odtud asi musela odstěhovat do nějaké rezervace :-)

Mezi 15.-17.hodinou jsme měli vyzvednout obě děti z táborů. Problém byl v tom, že každou na jiném konci republiky. Nejteplejší den jsme tedy strávili v autě - naštěstí klimatizovaném. Zázračně jsme se vyhnuli všem avizovaným karambolům (spousta lidí vážně jezdí jak o život!).
Posbírali děti - obě spokojené, živé, zdravé... co víc si přát.

Večer jsme věnovali vybalování zavazadel- Martina si balila sama - je to šikulka :-)) Hned mi hlásila: "Umazala jsem ti jenom tři trička!" ... umazala je opravdu eufemismus pro to, co jsem vytáhla z jednoho velkého klubka věcí z tašky ven! ;-)

Při rozložení osušky jsem objevila velikou díru. Ptám se jí, kde se tam vzala?? Nevěděla. Tak jsem dotírala: "Vy jste se o ni přetahovali? Nebo ti to někdo o něco roztrhl?"
Martina zjevně nehodlala ztrácet čas hledáním výmluv, a tak pravila: "No, jednou byla děsná bouřka. Tak to je asi od toho, víš. To je pravděpodobný, viď?..."
Hm, to je nejpravděpodobnější  ze všech možností, že nám blesk rozčísl koupací osušku... (jednou ji přetrhnu!)

Holky vypravovaly jedna přes druhou svoje zážitky. Dovezly si spoustu táborových suvenýrů, Martina je celá žhavá zpívat při kytaře, tak se pokusíme oprášit svoje táborové vzpomínky a zpěvníky... a kytaru ;-)