O tom, jak je vždycky všechno jinak

13.7.2011

Posledních půl roku můj život nabral tempo rychlíku a já si naivně plánuju, že ho zbrzdím. Ještě tedy přesně nevím, jak to udělám... ale! Udělám z něj osobáček- ne-li lokálku, abych se mohla pohodlně z okýnka rozhlížet a kochat se krajinou okolo a stačit tak zažívat všechny události.

 Na druhý červencový týden jsem se těšila a od března jej měla v diáři označený oranžovým zvýrazňovačem. Je to týden, kdy si moji rodiče berou obě naše děti na rekreaci. Pracovně jej s Wlkem nazýváme týdnem "svobody" a po letech jsme se naučili neplánovat na něj činnosti jako malování, přestavby, úklidy a podobné umrtvující práce. Ten týden prostě hýříme, řádíme, domů rozhodně nespěcháme... ;-)

Jenže letos se to nějak všechno komplikovalo. V červnu přiletěla do Prahy naše zaoceánská část rodiny, takže se chodilo po Praze a tak různě ;-)

V sobotu jsme tedy babičku s dědou a naše poklady odvezli na rekreaci směr Hradec Králové a dále se doma aktivně věnovali návštěvě.

V úterý ráno - tedy ve 4hodiny ráno- už jsme si to hasili liduprázdnými ulicemi přímo ma letiště. Vůbec nám nevadilo časné vstávání :-) - naše kanadsko-japonská delegace odlétala domů. V 5hodin jsme byli zpět doma a pračka už přežvykovala   povlečení a my si hodlali  den užít!!

Večer jsme se chystali vyrazit za kulturou do Literární kavárny v Salmovské ulici (o tom pojednám extra).
A v 19:15 jsme si už vybírali z vinného lístku, co si dáme! Zkrácené období "svobody" začíná!!! :-)) Koncert byl úžasný, víno vynikající, toustíky nevalné úrovně mi nemohly pokazit náladu. Předběžný konec kulturního vyžití byl oficiálně stanoven na 22.hodinu...

... ve 21:58 mi přišla SMS. Psala babička, že Majdě není dobře- co má dělat??  Málem mě kleplo! Nevěřícně jsem zírala na modře svítící dispej mobilu. Bylo jasné, že do HK nejsme ani jeden schopen hned jet a platit si taxíka na 100km...no, nevím.. Zjistila, jsem, jak vážný je stav. Majda zvracela, ale teplotu neměla. Usoudila jsem, že je to z vedra a riskla to. Nasadila jsem neutrální tón, - babičce-mamce- doporučila Hippokratovu léčbu- tedy jeden mokrý hadr na hlavu Magdalény, druhý na hlavu vlastní. (naše rodina pěstuje černý humor- babička odepsala, že OK, že to určitě zabere :-))  Napsala jsem jí, že můžeme přijet až tak za 4hodiny, až odbouráme požitý alkohol. Ať mi napíše, jak jsou na tom, že nebudu spát. Kdyžtak zalarmuju kamarádku, která naštěstí jako dětská dr. pracuje v hradecké nemocnici. (Měla by ze mě asi radost ve tři ráno, ale ona nás zná osobně již tolik let, tak ví, že zbytečně plaším jen vzácně :-) )

Jeli jsme metrem domů. Povídali jsme si s Wlkem o hudbě, která nás nadchla a o tom, co ta Majda zas má.. :-((
Nastavila jsem si zvonění mobilu na maximum- abych něco nepřeslechla-  a číhala, jestli zazvoní. Babička už nepsala. Hmm, žádný důvod ke klidu to tedy nebyl...

Během noci jsem mobil několikrát kontrolovala- šílela, jestli nevypadl signál, jestli přístroj funguje- pak jsem nevydržela a psala, co je s nimi??!!

Babička psala, že přežily obě a že vypravuje Martinku na raft... v tu chvíli mě napadlo, že možná budu co nevidět bezdětným sirotkem. Kam na raft?? No, mají organizovanou akci pro děti, tak ji pustili, aby měla zážitek!!!  a jsou s Majdou na pokoji. Majda se prý snaží snídat nějaké sušenky a nezvrací. Ufff! Martinka prý bude mít záchrannou vestu... snad Osud není tak zlomyslný, aby mě o všechny blízké připravil v jeden den- utěšovala jsem se.
-----------------------
Majda volala asi v 11dopoledne. Mluvila velmi rozumně, prý spala dlouho a domluvily jsme se, že kdyžtak včas dá vědět, že potřebuje do nemocnice a že mi bude přes den průběžně psát, jak jí je a co jí. (známe Majdu!! a její chu't k jídlu)

Po obědě mi napsala, co snědla a vypila a že k večeři bude čočka :-)) /patrně nějaká další schválnost ;-) - zakázala jsem čočku!! a doporučila raději suchý rohlík!/

Odpoledne mi Majda psala, že si jde umýt hlavu... ??? rozkaz zněl jasně: chci vědět přesné info o zdravotnáím stavu!!!

Dále psala, že babička je docela odolná :-)) a že tam mazlí nějakého kocoura ...grrr- já ji přetrhnu!!

A večer mi napsala, že by chtěla Martina k svátku morče.- neodpověděla jsem ... ty děti snad nejsou MOJE!!!

...tudíž v 19:00 jsme si s Wlkem otevřeli šampáňo a vnukneme jim myšlenku, že by nám dneska mohli dát všichni pokoj! svatý!! :-)) ...a venku začalo vydatně hřmět  a meterologové předvídají bouře s lijákem a kroupami...  tak ještě nějaká ta přírodní pohroma a máme to kompletní.

Inu všechno je vždycky jinak, jde jen o to se tomu rychle přizpůsobit ;-) ... a nepodlehnout panice :-)..zatím to na svobodu nevypadá, alespoŇ já jsem si ji vysnila jinak, ale což :-) Třeba urvu alespoň dva dny...dobré budou! ;-)

-----------------
Jednou mě klepne! ..ale nevím, jestli si toho v té rychlosti stačím všimnout... ;-)