Den v zajetí doktorů

18.7.2011

Kdo chce, může si tipnout, co je tohle:

Kdo si myslí, že kardiostimulátor v různých svých vývojových fázích, odpověděl správně. Ten vlevo je nejstarší z této sbírky, vyráběný v Tesle. A tyhle dráty vám doktor vpraví do těla- tedy do srdce, aby pracovalo ve správném rytmu. Vybere vám typ nejvhodnější pro vaše potíže a může vám slíbit, že dalších 10 až X let budtete fungovat "jako za mlada" :-)

Samozřejmě jsem velmi zkrátila a zlehčila obsah přednášky naší skvělé paní dr. Evy, která tento pobyt zaštiťuje po zdravotní stránce (přecejen koncentrace nemocných dětí je zde velká).
Paní dr. v civilu léčí lidem srdíčka. Je nesmírně šikovná a ani po letech ji práce nepřestala bavit- tleskám a opakuju, že tyhle lidi miluju!! Neznám nic horšího, než zmořen svými zdravotními problémy vstoupit do ordinace znuděného a nerudného doktora!

Paní dr. povyprávěla velmi zajímavě o historii kardiostimulátorů- já si jen pamatuju, že se používají od r. 1958 a že je zavedl jakýsi švédský doktor a jeho první pacient prodělal cca 26 reoperací (baterky se tehdy vybíjely po několika měsících) - a přežil svého operatéra o pěknou řádku let... Inu paradoxy ;-)

Dneska jsou kardiostimulátory velikosti větší mince- viz ten v igelitovém pytlíčku vpravo. Kdo si chce přečíst více a okouknout názorné fotky, jak a kam se kardiostimulátor zavádí- může kliknout SEM.

Vážně to bylo velice zajímavé.

V závěru přednášky jsem z okna místnosti  zahlédla, jak naše Martina letí dolů z cca 2metry vysoké prolejzačky (neměla tam samozřejmě co pohledávat!!) - spadla, prokousla si ret, tekla jí z nosu krev a řvala jak tur. Já měla rázem tachykardii!!! ;-) Martinu jsem dotáhla do koupelny, vše jsme zaléčili svépomocí - dostala vyhubováno, že neumí poslouchat a vidí, k čemu to pak vede... dobrý.

Horší to ten den začalo být s Majdou. Odpoledne zas začala zvracet. Jentak. Tušila jsem, že bude zle. Večer to nebylo lepší. Paní dr. jí píchla injekci na zklidnění žaludku, ale nezabralo to. :-(  Tušila jsem, že výjezd do hradecké nemocnice bude nevyhnutelný. Preventivně  jsem volala Katce- pracuje tam jako dr.-sice na jiném oddělení, ale my jsme extra případ a je pro doktory neznalé našich poměrů lepší, když je někdo věrohodný varuje :-) Katka byla zlatá, vše vytelefonovala a my opravdu sbalili věci a jelo se na kapačku.

Musím personál jen a jen chválit. Madlenu napíchli hned napoprvé, ubytovali ji na pokoji- přesně odbíjela půlnoc.

Krom nějakého šíleného dotazníku, nad kterým jsme se s Wlkem  sice dobře bavili, ale nedokázali na některé otázky najít vhodné odpovědi - kdo tyhle věci vymýšlí??? - jim nemám co vytknout.
Sestry opravdu celý den kmitaly, žádné vysedávání na sesterně - doktorů se tam za ten den a noc vystřídalo taky několik. Majdě se asi vrátilo to, co začalo už minulý týden s babičkou. Ono je to vcelku jedno, protože vždycky to končí stejně: kapačka a většinou je dobře. On tomu tedy nikdo nevěří, ale je to tak.

Majda se stala "vlastnictvím FN HK", jak se na peřině píše ;-)

Ráno se Majda vzbudila s dobrou náladou. Byla ochotná i jíst! Řekla, že půjdeme domů. Pan dr. tedy koukal dost vyjeveně, ale zas se moc nebránil- dohodli jsme se, že počkáme do večera- a necháme ještě pro jistotu kapat jednu bandu elixíru života. Majda celý den jedla, pila a tvářila se vesele.

Venku bylo krásně, naše společenstvo mělo na ten den v plánu celodenní výlet- tak naším cílem bylo poznávání FN HK. Někdo sbírá turistické známky, jiný zas lékařské zprávy... někdy si připadám jak blázen.

Ale mají to tam krásné!
Pokoje vyzdobené takovými veselými dekoracemi:

A za nápadité považuju i rozcestníky na chodbě
(ty jsem ještě nikde neviděla- a to jsem za ty roky už slušně zcestovalý nemocniční turista;-)

Večer se jelo zpátky do tábora!
Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že půjdu hned spát, ale pak mi to přislo  škoda-  radši jsem se šla rozptýlit do společnosti- a dobře udělala! :-)
Majda spala jak dudek - tvářičky pěkně růžové, tak jsme připili na její zdraví a modlili se, aby se nic podobného neopakovalo!