O výhodném nakupování

5.1.2012

Mám muže, s nímž mohu dělat spoustu věcí a bude mi skvělým spoluhráčem, popřípadě soupeřem a budu se při tom báječně bavit, či zdravě rozčilovat.

Je však i  několik věcí, které s ním rozhodně provozovat neumím, nemůžu... a snad už ani nechci, neb se u nich rozčiluju nezdravě a potěšení mi to nepřináší ani trochu.

Patří sem např. rybaření, sledování sportovních přenosů v TV a taky nakupování- tedy pokud si zrovna nehodlám kupovat IT vybavení, úsporné žárovky, či jakékoli elektrické spotřebiče. To nelení, sedne k internetu a během několika minut mám před sebou seznam výrobků všem normám odpovídajících a  ke koupi vhodných - včetně doporučených cen - to celé zpracované v přehledné excelovké tabulce.

Jakmile jde o koupi čehokoli jiného, mám jeho plnou důvěru a slíbí téměř cokoli, jen aby nemusel do obchodu vstoupit osobně.

Už loni jsem prohlásila jeho bundu za obnošenou a vyhlásila jsem akci "koupíme ti novou!" Nechtěl ani slyšet. Pak se jednoho dne nějakým nedopatřením ocitl v TESCU v doprovodu Majdy- naší prvorozené pubescentky v nejlepším "teen-věku". Prolítli spolu jedním obchodem- a hned měli vybráno. Majda mu svým zkušeným okem módní policistky vybrala bundu pěknou, leč velmi mladistvou- kostkovanou. Byli na to oba náležitě pyšní. Nic proti kostkám, ale přecejen bych uvítala k jistým příležitostem i něco méně nápadného než je nápadná černo-bílá kostka. A tak jsem trvala na koupi ještě jedné- nejlépe jednobarevné. Ti dva nelenili- a koupili spolu ještě jinou bundu. Pro změnu kostkovanou. Nebyla sice už tak výrazná, nicméně jsem akci vzala pevně do svých rukou- zakoupený model došla beztrestně vrátit (chvála této službě!!) a umanula si pana Wlka vytáhnout do víru nákupního centra.

Sliboval v čase adventním, "že vyrazíme". No, nevyrazili jsme. Nějak se nenaskytla vhodná doba, abychom u nakupování byli oba.

Po Vánocích vypukly slevy. "Ha! Vytáhnu ho na slevy!", myslela jsem si naivně.

"Jojo, někdy  zajdem", odbyl mě vždy ten kostkáč.

Bylo jasné, že musím udat přesný čas a vytyčit trasu. A tak jsem domluvila s babičkou hlídání- na odpoledne a na tu akci ho i připravila.
Neodporoval. Až když nastal okamžik "O", oznámil mi, že nemůžeme odjet teď hned (byl pátek - 4 hodiny odpoledne!!), protože má ještě jednu pracovní schůzku. Nechtěla jsem dělat scénu, a tak jsem se přemohla a asertivně se zeptala, zda je pravděpodobné, že odjedeme ještě dnes. "Jojo, já to vyřídím rychle- to bude hned. Pán už je na cestě, bude tu za 20minut" ... prima. Svlékla jsem si tedy kabát. Vím, že čas je relativní a "20minut" může některým pánům  trvat i celou věčnost.

O půl hodiny později to moje pekelněmódní stvoření bylo skutečně připraveno k odjezdu.
Jupí! Na nic nečekat,  šup do auta a jedééém!

Zatáhla jsme ho do svého oblíbeného krámu - a  nastaly potíže. Mnou nabízená bunda naprosto nevyhovovala - byla těžká, dlouhá, moc teplá...
Wlk s e tedy ponořil mezi kolotoče s vystavenými oděvy- několikrát se ujistil, že je v pánském oddělení... a začal vybírat. Šly na mě mdloby. Chvíli jsem ho pozorovala, ale pak jsem se rozhodla, že vyzkouším něco, co by mohlo obohatit i můj šatník. Wlk mezitím vybral bundu. Vypadala Ok, byla černá, slušivá- i velikost byla odpovídající- jen visačku neměla. Prodavačky měly problém se stanovením ceny. Chvíli jsme se dohadovaly, chvíli byly bezradné, ale nakonec prodaly za cenu, kterou jsem ani nečekala, ale rozhodně jsem neměla v úmyslu o ceně smlouvat. Bunda je mi v tomto případě přednější než úspory  :-))

Wlk hodlal vše pokoupit v jednom obchodě, a tak začal vytahovat i mikiny a svetry. Ujistila jsem ho, že nákupem budny to nekončí a že jdeme dál, jelikož občas chodíme i mezi lidi a šatník je tu a tam třeba oživit v intervalech kratších než jím stanovené dekády.

Suše mi oznámil, že má na 19. hodinu domluvenou ještě práci, že si MYSLEL!!!, že jdeme JEN pro bundu. Zatmělo se mi před očima. Měl ale smůlu- nenechám si svou kořit utéct jen tak. Nakoupila jsem mu několik věcí- bylo dobré sledovat jeho rozhodování: nejdřív vše krtizoval- buď to bylo "moc barevné"- rozuměj: vše, co má jiné odstíny něž šedá-černá a bílá- je "kříklavé" - nebo to "kousalo", nebo to bylo "upnuté"... no prstě furt něco. Ale sotva hodiny pokročily a bylo patrné, že bez nákupu nehodlám centrum opustit, svolil ke koupi mikiny i svetru bez delších cavyků. Ba i čepici, kterou "nepotřeboval, protože jednu (příšernou a kolemjdoucím hrůzu nahánějící už 10let)  má ", si koupil.

No a jelo se domů. Těšila jsem se, že něco koupím i sobě, ale smůla. V tom trysku nebyl čas. :-)
Tak doufám, že bunda vydrží, protože vidina, že stejnou akci opakujeme v dohledné době, mě docela děsí.

Výhodnému nakupování v páru ZDAR! ;-)

Svět je plný protikladů- zatímco kdejaký výstřelek techniky musíme mít neprodleně vlastnit a povinně jej používat, chodit bychom nadále mohli v pestrých a poločas rozpadu nemajících  svetrech z Maďarské lidové republiky či v dederonových košilích....  Zde se jaksi vývoj zastavil :-)