Ve školce jsem se nachomýtla ke skupince předškoláků. Čekali na chodbě na paní psycholožku, která s nimi měla provádět testy školní zralosti. Povídali si mezi sebou a Terezka v návaznosti na cosi prohlásila: "Až budu velká, budu princeznou!" Zadívala se na mě, pokynula bradou směrem ke mně a ptala se: "A čím jsi chtěla být ty, když jsi byla malá. Taky princeznou?"
Popravdě jsem odpověděla, že učitelkou, neboŤ u této věkové kategorie jsem nepředpokládala žádné "vtipné" narážky na tuto profesi... ale ouha! ;-)
"Učitelkou?", nevěřícně opakovala Ema. "A to umíš JENOM učit? Nic jinýho?"
"No, skromně doufám, že umím i NĚCO JINÝHO... :-)", bránila jsem se chabě. "Ale vždycky jsem moc chtěla být učitelkou."
"Tak to já budu kutilkou!", zahlásila Anička.
"Kutilkou? A co dělá taková KUTILKA?", snažila jsem se získat nějaké další informace pro případ, že bych ještě kdy měnila zgruntu profesi.
"No přece kutí!!", nevěřícně kroutilolo hlavou to dítě nad mojí neznalostí. "Tatínek je taky kutil. Tak budu po tatínkovi!", uzavřela debatu.
Saša se mohl přetrhnout, aby i on mohl sdělit světu svoje touhy. "To já budu PRACOVNÍKEM!", hrdě hlásil s lehkým ruským přízvukem.
"A jakým?", ptala jsem se zas natvrdle já ve snaze vyloudit nějaké neslýchané moudro- a povedlo se! ;-)
"Těžkým pracovníkem! Budu stavět domy, kopat díry na domy...", upřesnil Saša.
Jako poslední se projevil Jakub. "Budu krotitelem tučňáků a sov."
"To je tedy zvláštní kombinace zvířat. A jde to vůbec dohromady?", vyzvídala jsem.
"Jde. Zatímco sovy budou spát, budu krotit a krmit tučňáky. A až si půjdou lehnout tučňáci, budu krotit sovy..."
Měl to do detailu promyšlené :-) Kdy bude spát pan krotitel, to se asi ještě musí vymyslet :-))
Jojo, lidi, kteří dělají vytoužené povolání, jsou prý spokojenější- tož ať jsou spokojení i výše uvedení :-))
a jak praví klasik:
"... já ledačím už byl v tom božím světě
a čím jsem byl, tím jsem byl rád..."
a čím jsem byl, tím jsem byl rád..."
3 komentáře:
Náš předškolák chce být spisovatelem. Kdy ho veterinář v zoo opustil a jak přišel na dráhu vypravěče příběhů, vlastně ani nevím :)
Já osobně několik dlouhých let před školou toužila být kombajnérkou: fascinovali mě ti chlapáci v propocených tílkách a teplákách na šňůrku, žvýkající velmi ležérně párátko a přitom ovládající ten gigantický stroj. S druhým chrupem mě pak moc mrzelo, že kvůli amalgámovým plombám nemůžu být první českou kosmonautkou :) A pak jsem chtěla být doktorkou a ségra učitelkou. A nakonec jsme si ty profese vystudovaly obráceně... C´est la vie!
Já chtěla být vždy učitelkou...jak potrefená husa.
Marně listuju ve své paměti a přemýšlím, čím jsem jako dítě chtěla být. Dost se to měnilo, vždy v závislosti na tom, co bylo tzv. v kurzu. Ale určitě jsem nikdy nechtěla být ekonom. :-D
Můj syn nechtěl do školy za žádnou cenu. Marné bylo vysvětlování, že školu potřebuje a že bez školy by nemohl pracovat. Jeho odpověd' nás tehdy uzemnila: "Budu dědek ve sběrně, na to školu nepotřebuju." Vysvětlili jsme mu, že by se měl naučit počítat a psát, aby lidem mohl dávat stvrzenky za sběr. "Počítat umím do deseti a žádný stvrzenky jim dávat nebudu!" Do školy nakonec šel, ve finále se dokonce pokusil o pedagogickou fakultu. Nedostal se napoprvé, šel pracovat a další přijímačky pak už nezkoušel.
Dcera zpočátku neměla žádné ambice, měla spoustu zájmů, sedm let dělala klasický balet. Nakonec vystudovala výtvarnou školu.
Zato naše vnučky mají jasno. Starší bude rytířem, protože její táta dělá historický šerm a mladší bude princezna. :-D
Okomentovat