Ze školních lavic 2.A

Občas mě při psaní domácích úkolů podpane záchvat sebelítosti a běduju si tady tajně:  "Proč já nemůžu mít alespoŇ jednoho potomka (co se požadavků vzdělávání týče)  standardního!???" ;-)

Martina na začátku druhého roku své povinné školní docházky dospěla k názoru, že některé známkované disciplíny nemůže akceptovat. Například OPIS. Zhruba sedmiletý jedinec dostane předlohu- jakýsi text- pár veršů, nebo několik vět- a jeho úkolem je přepsat tento text bez chyby- tedy se všemi náležitostmi- tečky, čárky, velká písmena... naše dítě ovšem netvoří opis, nýbrž vlastní originál- tedy cosi na motivy zadaného textu. Dospěla jsem k závěru, že tento druh úkolu jest pro "cvičenou opici" a že potomka svého nepoddajného v této disciplíně vycvičím.

I vybrala jsem  básně Pavla Šruta- jsou veselé, nabízejí zajímavé rýmy a člověk se u nich i zasměje. Denně OPIS osmi veršů. Dítě se snaží a tu a tam vytvoří i bezchybné dílo. Domlouvám jí a ptám se, proč se školní sešit jen hemží červeně opravenými chybami.
"Když mě to nebaví psát stejný, co už někdo napsal stejně...", laxně odpoví Martina.

Udala jsem několik případů, proč je třeba umět opisovat přesně zadaný text... tak naivně doufám, že ve volných chvílích bude to astrální stvoření přemýšlet o mých argumentech a pokusí se pak nevkládat do opisu slova vlastní- rádoby "lepší". :-)

Dalším úkolem byla abeceda. Děti se učily abecedu. Žádný problém (naštěstí). I dostala dítka tvůrčí úkol: vymyslet na každé písmeno abecedy slovo.

A co se neobjevilo v našem vypracování?

H - jako HYPOTÉKA. (na můj dotaz, zda ví, co to je- odpověděla, že "asi nějaký zvíře") :-))
no a V jako VINOTÉKA ...prostě běžný slovník žáka druhé třídy.... už se na nic neptám....

...já vážně na třídní schůzky nikdy nepůjdu ...  leda řádně maskována...  :-)

Úplně živě si představuju ty poetické večery, kdy paní učitelka (zcela vyšťavená) doma zasedne ke kávě a říká manželovi: "Představ si, člověče, já ti mám ve třídě dítě ... " :-)))