Loutkové divadlo

8.7.2009 -293.den z 365

Už jsem se zmínila, že týden v Bělči je pro mě vždycky moc a moc přínosný. Setkávají se zde totiž zajímaví lidé. Mají jedno společné: rozhodli se pečovat o svoje děti, které do vínku nedostaly to, co většina z nás bere jako úplnou samozřejmost- zdraví. Jsou to děti, které potřebují a vyžadují celodenní péči nějaké další osoby. Jsou nemocné mentálně, tělesně, nebo i kombinovaně. Těžko říct, co je "lepší" a co "horší".
Tento týden mají jejich rodiče "dovolenou". V pečování jim pomáhá dobrovolník- asistent. Tedy člověk ( a nemusí to být vždy jen student- horní věková hranice není stanovena ;-) ), který je ochoten ve svém volném čase věnovat své síly někomu potřebnému. Jezdí sem i lidé, kteří na to čerpají řádnou dovolenou a vzhledem k tomu, že tak činí opakovaně, určitě jim tu je dobře.

Jedním z takových lidí je třeba i paní doktorka Eva. Pracuje na klinice kardiologie VFN v Praze, opravuje lidem srdíčka a dělá to výborně. Je totiž úplně nesnesitelně precizní a pracovitá :-) O své práci dokáže zajímavě a zaníceně vyprávět, ale jinak se tváří nenápadně...
Tady na fotce sedí úplně vlevo a sleduje text hry ;-)

Na tento pobyt jezdí už léta- vyčlenila si na něj týden dovolené. A pokud zrovna neošetřuje raněné ;-), nezahálí: pořád něco kutí, šije, plete, píše.... Miluje totiž loutkové divadlo, a tak si loutky vlastnoručně vyrábí a k tomu si i sama píše příběhy.

Spokojení diváci v první řadě :-)