Do Českého ráje ...


17.7.2009 - 302.den z 365

... cesta příjemná je.. a o to více, když tam jdete s přáteli! :-)

Poslední den bez dětí jsme se vydali na túru hodně bariérovou: hrad Valečov a Drábské světničky. Tam se s Majdou asi sotva kdy vypravíme.
Meterologové slibovali vedro, kamarádka Renča s manželem zase nocleh a kulturní program- tak jsme neváhali, zabezpečili Mikeše a vyrazili směr MB.

Tady jsou k vidění všichni účastníci výpravy:

Ale pěkně popořádku:
Autem jsme se dopravili k hradu Valečov. Je vidět, že kastelán má "svůj" hrad opravdu rád. Při prohlídce podal velmi podrobný výklad o historii hradu, s nadšením promluvil i o rekonstrukci, která tam právě probíhá, byl dobově oblečen a i tak vypadal :-)

Zakoupili jsme si turistickou známku do naší sbírky a vydali se dále po červené značce směrem
ke Drábským světničkám.


Minuli jsme čedičový kopec Mužský a pokochali se pohledem z Krásné vyhlídky:




Poté nás už vítaly první megabalvany Drábských světniček.
Díky vydatným přeháňkám, které poslední dobou dopadají na území ČR, byly cestičky značně rozbahněné, a tak si každý návštěvník volil vlastní styl chůze :-)
Zde je "Studený průchod"- bylo tu chladno i ve 30stupňovém vedru. Ulička mezi skalami je opravdu uzoučká, pro lidi s nadváhou se může stát i nebezpečnou pastí ;-)
Renča si ovšem poradila a velmi elegantně skákala ze strany na stranu:

Cestou jsme měli mnoho zastávek, protože vyhlídky do kraje byly opravdu kouzelné. Prostě "zemský ráj to na pohled"



K některým vedly krkolomné cesta po žebříčcích a schůdečkách... byl to tedy adrenalin pro všechny a pro někoho i nadlidský výkon... ale společnými silami jsme všechno zvládli :-))




A ještě jeden pohled shora:

Výlet splnil všechna naše očekávání: byl poučný, příjemný a my jsme si jej moc užili!

Na základnu jsme dorazili až pozdě odpoledne. Ještě jsme zvládli koupání v bazénu, a pak se přihnaly mraky a bouřka.
Večer jsem hráli karty. Adélka pro všechny připravila turnaj v prší. Hráli jsme 20her, venku lilo jako z konve, hřmělo a lítaly blesky, pak začala i vypadávat elektřina.
Do pelechu jsme se rozešli až hodinu po půlnoci. Renča nás ubytovala v nové podrkovní miniložničce. Bylo krásná, ale bylo tam děsné vedro. Nechali jsme si otevřené okno, ale v noci opět přišel liják a vítr, takže se muselo zavřít, aby nepršelo dovnitř. Střešní okno mi nahánělo hrůzu. Nic takového doma nemám a ty hromy a blesky v přímém přenosu přímo z postele mi zrovna moc dobře nedělaly ;-)
Vrcholem bylo zvonění budíku ve 4hodiny ráno. Nejprve jsme nechápali, co se to děje, pak jsme začali přístroj hledat a zkoumat, zda jej lze umlčet i jinak, než rozšlapáním :-)
To byla noc!

Ráno se Renča přiznala, že utírala prach a do budíku vložila baterii, která se tam tak volně válela po poličce- aby jako bylo uklizeno :-)
Takže, Renčo, děkujeme za noční bojovku, po tom pochodu to bylo příjemné zpestření- rádi si s tebou zahrajeme "Honzo, vstávej", až přijedete vy k nám :-))

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

To by mě zajímalo jak jsi zabezpečila Mikeše?? Jen se pochlub, že jsi sháněla hlídání u mě, starého alergika. Ale holky, když jsem ji napsala, jak bych jí ho převychovala , tak si to rychle rozmyslela. Lenka

Wlcice řekl(a)...

Němou tvář svěřit tobě?? No, to bych mu neudělala... to ti spíš svěřím Madlenu, ale Mikeše neee!

Gabro řekl(a)...

Ideální ráno - hodné děti, kávička, snídanička a něco vtipného k počtení od Wlčice! :-) Já se opět bavím. Hlavně tím "Honzo vstávej!"

Anonymní řekl(a)...

jak píše Gabro...vždy vtipné i poučné zároveň...Marcela

AndyPan řekl(a)...

hezký kraj, mám to tam ráda