Samé schody

26.6.2014

 Pravda o našem hotelu. O některých věcech se cestovní kanceláře ve svých prospektech moc nerozepisují. Naštěstí na internetu sedá dohledat dost věcí- na různých cestovatelských fórech atp.

Hotel je poměrně rozlehlý, skládá se z mnoha pavilonů, budov a domečků v zahradě, která je ovšem ve svahu. Docela prudkém svahu. Takže celý areál je prošpikovaný krásnými schody z bílého mramoru. Zdravému a čipernému dvojnožci to jistě dojem nezkazí, ale v případě seniorů, nebo maminek s kočárky... to se jedná o slušný sportovní výkon. Některá schodiště jsou kopírována nájezdy, ty se ovšem mnohdy podobají svým sklonem spíše sjezdovkám. (Řek předpisy EU vnímá spíše informativně ;-))

My jsme měli štěstí, o které jsme tentokrát ani neusilovali. Bydlíme v dolní sekci- k moři kousek; po schodech běháme jen do jídelny a na pláž- a to nám jedině prospěje. ;-) Ale bydlet na kopci a zdolávat několikrát denně 156schodů... asi bych v tom dnešní 37stupňovém vedru radostí nezářila.

Po těch X letech soužití s vozíčkářem jsme si všichni vypěstovali schodový reflex-čili jakmile vidíme schodiště, hned nás zajímá i cesta sjízdná- tedy bezbariérová.
Martina při první cestě do jídelny, kdy jsme stoupali a pořádně nevěděli kam, jentak mezi řečí  prohlásila: "Tak tady by to pro Majdu nebylo..."

Schody vedou i na pláž. Ale dá se to sjet i výtahem. Díky němu jsem utržila zas jednu drsnou výchovnou lekci. Bylo to hned druhý den pobytu. Šly jsme s Martinkou na pláž. Já mám občas problémy s tím, co je vpravo a vlevo. myslím to dobře, ale špatně to pojmenuju... dle příruček o ženských nedokonalostech jsem naprosto v normě. :-)
Tak jsme došly ke schodišti- schodiště se stáčelo vlevo, nástup do výtahu byl vpravo. Cestu jsme ještě neměla naučenou, a tak jsem mimoděk zahla doprava- ke dveřím výtahu. Dřív než jsemstačila dát najevo, že jsme se spletla, Martina hned hbitě zahlásila: "Mami, připomínám, že už nemáme Majdu, takže nemáš důvod používat výtah! šup šup-po schodech!"
 "Spletla jsem se!", bráním se chabě.
"Jo, to určitě... známe tě, maminko. šup-šup, hybaj po schodech...", povzbuzuje mě náš malý drsoň.

Jojo, některé věci je mi potřeba občas připomenout... já bych se tu vozila výtahem- a už k tomu nemám důvod! achjo.