O vlnách a lenošení

18.-19.6.2014

Řecko je sympatické tím, že nabízí snad ve všech destinacích průzračné moře. Voda hraje všemi odstíny tyrkysové modři a jen mě usvědčuje v tom, že modrá je nejkrásnější a nejodstínovatější barvou ;-)

Martina je vodomil.
Pokud je v bazéně, má nad hladinou spíš zadek a nohy než hlavu. U moře se vrhá na stavby z písku a kamenů.

Zdejší pláž je písečná. Při vstupu do vody je ovšem potřeba překonat kamenitý pás. Kameny jsou velikosti menších bochníčků chleba a některé pěkně kloužou. Sotva přes ně ale přehopkáte, začíná písečné dno. Martina co chvíli nějaký balvan vyloví a mávajíc s ním nad vlastní hlavou letí k lehátku s tím, že "Tenhle kámen je tak krásný, ten si berem s sebou domů."

 

 Pokud tyhle kamenné hrátky dobře dopadnou, nebude mít Martina rozbitou hlavu a nebudeme platit nadváhu zavazadel. ;-)
Mušličky tu nejsou a semtam je v moři  vidět nějakou rybku.

O sluníčko na Krétě není nouze, déšť tu v tuto roční dobu taky příliš nehorzí. Zato vítr dokáže turistům zhatit koupací plány. Ve čtvrtek odpoledne začalo fučet- podle meteoúdajů rychlostí 28km/hod, což vytvořilo na moři takové vlny, že se do něj odvážili jen kolegové z Omsku.

Večer už to na pláži vypadalo jak po převratu. Všechny ty kameny byly vyházené na pláži, pláž skoro zmizela a vlny šly jedna za druhou. Hladina byla úplně bílá, jak se voda vařila.

 

Martina se odpoledne rochnila na břehu, písek měla úplně všude a v plavkách si na pokoj donesla dalších půl kila.

 

 Po hodině jsme rozbouřené moře opustili a šli k bazénu a na bar. Tam vlny nikomu nevadí ;-)

Večer jsme šli uložit Martinu. V půl desáté prohlásila, že už jde spát, což je u ní nezvyklý jev....
O půlnoci jsem se probudila oblečená na posteli a divila se, co se děje. Wlk na tom byl podobně. Patrně jsme usnuli dřív než nezletilá... Bar má sice otevřeno do jedné, ale ani jeden z nás se netvářil, že by někam hodlal jít.

Tak nakonec si tu ještě přivodím otravu spánkem ...a kofeinem...a kdoví čímvším ještě....