V kině Před půlnocí

3.9.2013

Narozeninový den pana Wlka dále pokračoval zase večer. Vydali jsme se do našeho oblíbeného klubového  kina "Atlas" na film, který si oslavenec vybral sám. Před půlnocí. Tak se jmenoval ten film, hrálo se už od půl deváté ;-)

Stihli jsme tedy ještě zastávku v naší oblíbené vinotéce na dvě deci a vyrazili vstříc kulturním zážitkům.

Já osobně o filmu nevěděla skoro vůbec nic. Jen že je to o manželských vztazích a že se to odehrává někde v Řecku.
Filmy totiž nejsou mojí silnou stránkou, ačkoli když se tak zamýšlím, posledních půl roku minimálně jeden nový za měsíc zhlédnu. Tak to to se mnou není zas tak špatné :-), ale za znalce se vydávat nemohu. Filmový maniak jich zhlédne minimálně tolik, kolik má týden dní ;-)
Navíc jsme zjistila, že toto je závěrečný díl trilogie... a že předchozí dva kusy  (Před úsvitem a Před soumrakem) byly hodně úspěšné.



 Dominantou filmu jsou dialogy. Pokud někdo strávil už nějaký čas v manželském soužití, jistě ocení návod, jak se hádat - pohotově, konstruktivně, vtipně, semtam i krutě cynicky...
Manželský pár- úspěšný a fanynkami obdivovaný americký spisovatel Jess a emancipovaná Francouzska  Céline- se vydali na letní dovolenou do Řecka.
A jak to tak bývá, najednou -když člověk vypadne z pracovního kolotoče, má čas na přemýšlení a  čas na toho druhého- tak to občas  začně pěkně jiskřit. Pár dní, na které se těšíte celý rok, se mohou změnit v psychodrama.

Z rozhovorů mezi těmi dvěma můžeme vyčíst všechno, co se třeba i hodně podobá našim problémům, našim úvahám o vztahu, o partnerovi... vytahování starých vztahů, křivd a hříchů- jak moc umíme odpouštět druhým?? , víra ve věčnou lásku- existuje vůbec?...pomíjivost v lidském životě... no tak exituje zcela určitě, jen my ji odmítáme (nejsme schopni??) začít vnímat v pravý čas...

Já se na film musím podívat ještě jednou v klidu - už kvůli těm dialogům, o některých věcech jsem si chtěla déle přemýšlet, ale v kině na to nebyl čas. Od meditování  mě rušila i spolusedící, která afektovaným smíchem v pravidelných intervalech přehlušila na několik vteřin i původní zvuk... ještěže měl film titulky.

Dobrých scén v něm bylo dosti, mě ale zaujala jedna na první pohled docela všední. Majitelé penzionu- řečtí manželé- uspořádali večeři pro své přátele. Sešlo se tam několik párů různých věkových kategorií, a tak se během konzumace vynikajících řeckých dobrot a popíjení řeckého vína rozjela nevázaná debata o podobách lásky a pomíjivosti času.
A tuto scénu nutně potřebuju vidět- tedy spíš slyšet znovu!! Tolik krásných moudrých vět... Jsem zvyklá si psát alespoň poznámky, abych to nezapomněla- v divadle, na koncertě- kdekoli. Píšu si je na volná místa v diáři, na vstupenku...píšu hrozně- potmě, bez brýlí :-) i chetitolog Bedřich Hrozný by s luštěním měl možná docela dost práce ;-)
Nicméně útržky z mých  zápisků

 "... všechno trvá jen chvíli. Stejně jako náš život. Objevíme se - a zase zmizíme. A pro někoho jsme velmi důležití... tomu pak chybíme... přitom tady jen procházíme..."

Líbila se mi i hudba... poslechnout soundtrack

Wlk se výběrem  trefil do vkusu mně i sobě.
Jen nevím, jestli mi ten film nevybral z výchovných důvodů ;-) Aby mi ukázal, jak muži trpí s verbálně zdatnými ženami- a nebo!!!  Jestli tam naopak nešel on ze studijních důvodů, aby se zlepšil v technice hádání - on to totiž vůbec neumí!! ...čímž mě taky někdy pěkně štve! ;-)

Nutně potřebuju vidět i předchozí dva díly!!