Hendikepovaný čili "není jako ostatní"

 22.9.2013

Nevím, co mě popadlo- zalovila jsem v útrobách svého blogu a vykouklo na mě celých 99příspěvků, které jsme sice sepsala, ale už nikdy neodklepla tlačítko "PUBLIKOVAT". Proč? To nevím. Buď zapadly ve spěchu, nebo chtěly uležet...
Některé mažu, některé tam ještě nechám a některé asi můžu po dlouhé čekací době odkliknout....

 --------------------------------------------------
12.2.2012

Hendikepovaný neboli ten, kdo má z nějakého důvodu ztížené podmínky.
Autorem knihy "Kam jedeme, tati?", o které se dnes zmíním, je Jean-Louis Fournier - otec dvou hendikepovaných synů. Většinu knih, které jsem kdy o hendikepovaných dětech četla, napsaly ženy- potažmo jejich matky.
Tato kniha u žen taky "zabodovala"- získala v roce 2008 cenu Prix Femina, kterou uděluje porota složena výhradně z žen.

V knize je obsaženo mnoho drobných příběhů, vzpomínek a taky postřehů a zamyšlení, ke kterým rodiče vážně a trvale nemosných dětí vybízí "běžná" společnost.

Vše je líčeno ve stylu černého humoru- někdy opravdu až drsně cynicky. Ale to mi vůbec nevadí. Chápu tyto prostředky jako jeden ze způsobů, jak některé nestandardní situace přežít a jak čelit některým narážkám atp.

Ukázka z textu.

Kniha je vhodná pro ty, kteří chtějí nahlédnout do duše rodiče, který se musel vyrovnat s tím, že mu snová nikdy neřeknou "tati", nikdy ho neobejmou... nikdy mu neprovedou žádnou klukovinu.