Vynucená zdravotní odstávka blogu

3.9.2013

 Tento článek není určen čtenářům empatickým!
----------------------------------------------------------------

Jsou chvíle, kdy si v životě nevím rady... a pak mívám šílené nápady- jako třeba zavřít blog a povolit vstup jen sama sobě. Je přece můj! Jenom můj!

A přesto už několik lidí nabylo dojmu, že když je volně přístupný na internetu, tak jej použije ve svých "vědeckých" pracích. Případ, který mě donutil k zamyšlení byl pátý v pořadí.

Nechci pisatele osočovat ze zlého úmyslu, jen bych příště žádala alespoŇ kousek empatie.

I tentokrát se kopírování textu týkalo kapitoly nejsmutnější :-(( A tak mi to nedá, abych se k tomu nevyjádřila.

Zodpovědně prohlašuju, že po smrti dítěte není žádná doba dost dlouhá na to, aby "TO bylo dobrý". Nikdy to už nebude 100%, vždycky bude jeden chybět a pravděpodobně až do konce mého života mě budou pronásledovat obrazy toho, jak by vypadala, kdyby žila, co by řekla, co by se jí líbilo a co ne. Navždycky nám všem bude chybět a byla naše. Tedy jestli o ní bude někdo psát, pak to budu já. Majda nebude součástí žádných vědeckých prací, žádných výzkumů ani rádoby filozofických úvah nad kvalitou jejího života a to jen ze zcela prostého důvodu: protože si to nepřeju.

Nepřeju si, aby se na akademické půdě pitvalo moje pojetí smrti, smutku a čehokoli a když jsem ty články psala, ani mě nenapadlo, že by měly být za tímto účelem využity. Byla to MOJE psychoterapie, místo hrstí antidepresiv jsem seděla a bušila do klávesnice to, co jsem jinak než slohově neuměla zpracovat.
A tak nechci, aby někdo světu tlumočil, co jsem chtěla říct. Nepovoluju citace blogčlánků nikomu. Výjimky se neudělují. Každý má možnost napsat si vlastní variaci na toto téma. Dotazníky o smrti nevyplňuju. Zatím se ke mně nedostal žádný, co by vnášel do problematiky něco nového.
Lze to pochopit a respektovat?

Chce-li si někdo číst o smrti a čerpat odborné citace, pak mohu doporučit cokoli od autorky  Elisabeth Kübler-Ross.  Je v tom vážně dobrá a její knihy jsou odborné a jako studijní literatura doporučované. Otiskovat moje články a fotky kdekoli jinde mi připadá nevkusné a v nesouladu s paragrafy, byť je to zaštítěno elegantním prohlášením, že je to v zájmu pomoci druhým.
Možná to bude znít divně, ale napadlo někdy někoho i to, že jsou v životě člověka okamžiky, kdy je člověk rád, že sám přežívá? A to úplně poslední, nač by v tu chvíli myslel, by byla čistě hypotetická pomoc druhým v podobné situaci?

Možná je čas nastudovat autorská práva... možná je čas zmizet i s blogem ze světa internetu a možná je čas zoufale zařvat: "Kde jste, vy vědci, všichni sakra byli, když bylo zle- ve škole, v nemocnici... a vůbec, když nebylo do smíchu!"


34 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Díky, že jste blog znovu otevřela, chyběl mi.Dana

Nika řekl(a)...

Milá Wlčice,

jsem jedna z těch, co čtou blog už dlouho, ale nereagují. Nemám dar slova, nevím jak napsat, jak moc smutno je mi nebo jak tu manželovi předčítám vaše story s morčaty. Až už budete psát dál nebo ne přeju vám jen to dobré. Nika

Iva řekl(a)...

Taky jsi mi chyběla, ale naprosto jsm chápala, že je to tvůj blog a jen ty o něm rozhoduješ.
A dnešní článek jsi napsala moc slušně. Možná, že to smažeš, ale já to napsat musím. já bych ty "dobráky" poslala pěkně krásně do prdele.A klidně i veřejně.
Dodatečně Wlkovi vše nej, byla by legrace, kdyby byli stejný ročník :). Myslím, že my dvě jsme:).

Anonymní řekl(a)...

Milá Wlčice, chyběla jste mi.Denně jsem zkoušela,jestli tu nejste a myslela na vás,jestli se vám nestalo něco moc zlého, že tu najednou nejste.Vaše psaní mi dává moc.Vím, nazbláznila bych se bez vašeho blogu, život by šel dál, takhle je ale hned o moc lépe. Dík a ať se vám zlo vyhýbá velikým obloukem. Míla

Anonymní řekl(a)...

Nepomohla by protikopírovací ochrana blogu? I když ji lze prolomit, snad by to odradilo alespoň část kopírovačů. A ti ostatní by to měli aspoň těžší.

Eva (pravidelně vás čtu, dosud jsem nekomentovala)

Sati řekl(a)...

Ahoj Wlci,
dnes mi zase najel váš blog a strašně se mi ulevilo. I když se osobně neznáme, ráda si vás čtu - hlavně Marťu naprosto žeru. Kdyby jste se někdy zatoulali do Beskyd, ráda vás poznám osobně. Zatím jen virtuálně. Velmi si cením toho, že jdeš s kůží na trh. Nastudování autorských práv bude zřejmě nezbytné.

Jíří Kýr Tenisák řekl(a)...

Dobrý den, jsem tu poprvé a trochu jsem si to tu prolezl, líbí se mi tu. Spisovatelku Ross doporučuji, mám od ní několik knih.

Anonymní řekl(a)...

Zaráža ma, akí dokážu byť ľudia drzí!!!! Nečudujem sa, že takéto veci človeka naštvú. Blog sledujem, je naozaj písaný od srdca a Vaša Maťka a jej hlášky sú super :)
Matu

Jitka Neradová řekl(a)...

Uf, jsem ráda, že jsi zpátky. Jakoby mi někdo sebral drogu, až tak jsem cítila,jak mi to čtení chybí. Na druhou stranu, plně s Tebou souhlasím. Je to hrozné, jak se vnímá k něčemu, co lze nazvat duševním vlastnictvím. Prostě to tam někde visí, tak si to klidně vezmu. Nevěřila bys, jak je obtížné vysvětlit to třeba studentům, když stahují práce z internetu. A ještě těžší vysvětlení je následně rodičům, když je za to trestáme. Ale to je jiná kapitola. Musím říct, že se ztotožňuji s tím, co výše napsala Iva. Nicméně, těší mě moc, že jsi zpátky a držím palce, ať se to již neopakuje. Krásný den celému vlčímu doupěti:-)

Aloha přátelé... řekl(a)...

Dobry den,
jsem dalsi z anonymnich ctenarek, ktera nekomentuje, ale je potichu vdecna, ze jste.
Bohuzel me neprekvapuje, ze se deje to, co jste dnes publikovala.
Je to nicmene naprosto priserne a je mi to lito. Je mi to OPRAVDU lito!
Nezaslouzi si to nikdo a Vy snad ze vsech nejmene.
Preju Vam silu se nad pitomce povznest a psat dal. Kdyz uznate za vhodne blog uzavrit, budete chybet. Ale chapu to a preji hodne stesti!
Zdravim, Jana

Ivča řekl(a)...

Dobrý den,
jsem také Vaše pravidelná čtenářka (nekomentující) a Váš blog mám přečtený od "A až do Z". Jste neobyčejně silná a akční žena, za což máte můj veliký obdiv (i když chápu, že asi o žádný nestojíte ;-)). Známe se sice letmo už pár let, ale díky blogu mám pocit, že Vás znám od nepaměti :-). Často se ráda nechávám inspirovat různými akcemi a knihami pro děti. Ze zavření blogu mi bylo opravdu smutno. Na druhou stranu naprosto chápu, že na to máte právo, je jen a jen Váš! Proto Vám chci poděkovat, že nás necháváte do něj nahlédnout. Doufám, že Ti "nenechavci" už dají jednou provždy pokoj a nebudou Vás dál trápit. Moc a moc zdravíme - holky Švadlenky :-)

Anonymní řekl(a)...

Možná je čas tenhle blog natrvalo uzamknout někam pod heslo. Já vím, že to tu potichoučku čte i řada anonymních čtenářů, včetně mě. Komentuju jen sem tam, některé veselé přílohy, líbí se mi vaše životní naladění a váš smysl pro humor. Co prožíváte, to si představit nedovedu, nejsem ve vaší kůži. Tohle je prostě velmi těžké. Teoreticky se člověk, který kus něčeho odsud, ničeho nedopouští. Je to na internetu, je to veřejné, lze citovat. To, že vy si to zkrátka nepřejete, je věc druhá. Že jste tenhle blog nepojala jako pomoc druhým, ale jako pomoc sobě, protože si ulevujete, sdílíte a pak je nabíledni, že si takovouhle akci berete osobně, jako zásah do vašeho soukromí, niterních pocitů. Vnímám to spíš jako neporozumění z obou stran. I když uznávám, že než cokoli z internetu použiju, pokud tam není vysloveně napsáno, že autor mi dává svolení s tím bez omezení nakládat, je slušnost se zeptat a dělám to. Někteří méně citliví jedinci si prostě myslí, že dodržet citační etiku s přiznáním zdroje stačí.

zápisky šílené matky, řekl(a)...

Vítej zpátky do blogového světa :-). A ať tak nebo tak .... však Ty víš :-).

Drž se. Okopírovat cizí texty považuju za nehoráznost už hodně dlouho. Bez ohledu na to, čeho se ty texty týkají. A zneužití obtížné situace druhého ku vlastnímu prospěchu, navíc bez jeho vědomí a souhlasu .... no, na toho drzouna škoda slov. Už jsem jich vyplýtvala dost.

Pa

I.

Lucka řekl(a)...

jsem moc ráda, že blog funguje..

taky mi chyběl :)

MartinaC řekl(a)...

Dobrý den Wlčice,
včera jsem měla takovou radost, když mi naskočil Váš blog. Po přečtení článku jsem jen zůstala zírat na monitor, čeho všeho jsou někteří schopní. Nerozumím a nechápu. Jako 12 leté mi tragicky zahynula mamka, kdyby mi někdo poslal nějaký dotazník nebo publikoval mé tehdejší, ale i dnešní, pocity, tak ho pošlu tam, kam psali pisatelé přede mnou. Pokud s blogem seknete či ho uzamknete pro nás závislé šmíráky, vůbec bych se Vám nedivila, ale bylo by mi to sakra líto. Píšete úžasně.

P:S: Jen díky Vám si umím zdůvodnit svou tukem obalenou kostru, jak psala paní Jitka i můj jste kulturní guru, tímto Vám též děkuji za objevení jejího a dalších skvělých blogů a přiznávám se, že používám Váš blog též jako rozcestník.Ráda čtu všechny Vaše články. Jako rodič vlastnící potomku ze stejné civilizace jako Martinka, se těším na další její příhody. Moje potomka včera úspěšně ztratila svou krásnou měsíc starou první občanku, poslala jsem jí tedy na úřad nahlásit ztrátu a zařídit doklad nový, leč ráno jsem nemohla najít její rodný list. Nebyl v obálce, kde tyto listiny uchováváme, nebyl ani na hromadě lejster k založení, nebyl nikde. Hned jsem si vzpomněla na Váš nedávný zážitek s VŠ diplomem a hned mám naději, že i tato listina ouřední se též někde ukáže.
Martina Cichrová

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den, Markéto,

jsem Vaše tichá čtenářka. Také jsme mi těch pár dní chyběla a jsem ráda, že jste zpět neb mi ttoho skrze psaní dáváte aniž tušíte. Vaše rozhořčení plně chápu.

Mnozí spoluobčané bohužel nechápu, že svoboda jednoho končí tam,kde začíná svoboda druhého. Je to tak, že lidé se ještě nenaučili účinně bránit a tak si mnozí dělají co uznají za vhodné jelikož ví, že vyváznou bez trestu.

Už jen vše dobré,
Jana

Anonymní řekl(a)...

Sakryš, tak tenhle důvod odmlky mě ani ve snu nenapadl. Nebudu skloňovat slova jako neetické, neempatické a nemorální, to je zkrátka a obyčejně taková hajz.... Chybělas tu, ale jestli by tě to mělo nějak bolet a rozdírat ještě potom, čím jste si jako rodina prošli, pochopím i to stáhnutí se z blogosvěta. I když teda nerada. A tomu (někomu, nevím, o co jde, vědci vědkyni, který si to možná přečte): Fakt si myslíte, že existuje něco, co by mohlo omluvit Vaše parazitování na pocitech po Majdině odchodu? Nechci odpověď veřejnou, sem, ale Vaši tichou odpověď vlastnímu já - fakt si myslíte, že tohle je někomu k užitku? Renina Š.

Baruschka řekl(a)...

A kuwa.. Četla jsem to 2x, jestli je něco takového vůbec možné.. Doufám, že dotyčným jsi to vysvětlila i osobně velmi důrazně a jak jsi na to vůbec přišla?

Ach jo.. i já patřím k závislákům, tak by mě moc mrzelo, kdybych přišla o vaše příhody, cestování, krásné fotky (ale pochopila bych to)

Wlcice řekl(a)...

Díky všem za názory i reakce. To je najednou odhalených tváří ;-)! si možná pro radost zavřu ještě jednou :-) (VTIP, samozřejmě!!)

pro anonymní koment- ale já tady výslovně mám napsáno, že materiály jsou určeny pouze ke čtení- srolujte až na konec vystavených článků- tam je počitadlo a poučení.

Citace žádná neproběhla- to bylo "copy" -"insert"- nejednalo se o odstavec, ale o strany textu.

Citovaná literatura vypadá opravdu jinak... už mi pár prací prošlo korekturou.

Ono něco jiného je dát proklik- ať si někdo přečte, jak to je doopravdy a něco jiného je vybrat si torzo, a pak o něm filozofovat. vytržené z kontextu může nabýt zcela jiného smyslu a vůbec!

pro Reninu: přesně tyhle otázky jsem si kladla taky. Smysluplných odpovědí jsem se nedobrala...

Jinak zas úplně posedlá nedotýkavostí nejsem.Pokud situaci vyhodnotím tak, že bude něčemu užitečné zapůjčit něco ze svého soukromí veřejnosti pro lepší pochopení- udělám to.
naposledy třeba loni zde: http://svp-vzacnaonemocneni.cz/portal/wp-content/uploads/skladacka.pdf

Ale musí to mít formu!! a taky nějaký cíl.Snad jsem srozumitelná...


Monika řekl(a)...

No jo, někteří lidé nemají zábrany, zato empatii nulovou...
Moc přeji, ať jich je co nejméně!
Já nestíhám číst pravidelně, ale čtu blog ráda, chyběl by mi. Ale naprosto to chápu, i já chtěla jeden čas blog zcela smazat...

Anonymní řekl(a)...

Milá Wlčice, jsem velmi ráda, že jste zpátky. Váš blog mi hrozně pomohl, když jsme se dozvěděli diagnózu syna (svalová dystrofie Duchenne). Ráda jej čtu a velmi často se pobavím nad výroky Martinky. Komentovat drzost lidí nemá smysl:-( Hodně sil a ať se vše daří.
Anonymní čtenářka Jitka

Alfa Betová řekl(a)...

Nevím, co napsat. Můj názor na tento blog a na zveřejnění byť jen odkazu na něj jsem řekla už v lednu tohoto roku a tak naprosto nechápu tvory (příčí se mi použít slovo lidi), kteří životní situace vaší rodiny využívají nebo dokonce zneužívají ke svému zviditelnění. Já se odvažuju jen tiše a s úctou nahlížet, držet celé vaší rodině pěsti a děkovat za to, že již tuším, co jsou opravdové životní priority. V článku zmíněný hyenismus mě neuvěřitelně rozčílil. Přeju vám pevné nervy. A nedejte se. Lidská blbost je věčná a všudypřítomná.

Sam řekl(a)...

Hurááá, nezamčeno - moje závislost na Vašem blogu je velmi silná :-)

Miša Tomišková řekl(a)...

Wlčice nebyla jsem tu,když jsi měla blog zamčený.Čumim jak péro z gauče na to co odehrálo,je mi to líto.Co s tím ...jedině zamknout a pustit jen"hrstku"dál :-(.
Můžu se zeptat...jak jsi se dozvěděla,že použili tvé texty.Psalas těm lidem,že se Ti to nelíbí? Ptám se protože,protože to je neomluvitelný,drzý,zlý,nechutný vzít si něco co těm darebákům nepatří :-((( a použít bezohledně.Grrrrrrrrrrrrrrrr :-(((( .

msedlakova řekl(a)...

také jsem ráda, že jste blog zase otevřela.
Moc ráda si u vás čtu.
Vaše důvody chápu, je neomluvitelné, takto nějaký text zneužít.
Vím, že je těžké vyjít s kůží na trh.
Mám postiženého syna autistu a bojovala jsem s tím, zda o tom před lidmi mluvit. Rozhodla jsem se o tom mluvit. Zatím jsem žádnou negativní reakci neměla.
Zatím.
Míša z Plzně

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den Markéto,
také patřím k jistě početné skupině anonymních čtenářů, kteří se těší na každý nový článek na Vašem blogu. Vaše vtipné postřehy a typický "wlčí" humor mi vážně moc chyběly. Je mi líto, že tyto Vaše vypsané pocity někdo zneužívá, bohužel bránit se proti tomu dá jen těžko, když chybí na druhé straně respekt a alespoň trocha slušnosti se předem dovolit autora.
Opatrujte se, Katka

Anonymní řekl(a)...

A já si říkala, copak se asi děje, v první chvíli jsem myslela, že mi nefunguje internet :)
Jsem ráda, že jste "zpět", vaše psaní mi už docela chybělo. Ale zase na druhou stranu... Je to mazec, drzost některých jedinců je k nepochopení... Oni si asi někteří myslí, že co je na síti, je asi všech...
S.

mirri řekl(a)...

Já přišla o jediného syna když mu bylo necelých 25 let a tak vás velmi chápu.Je to bolest v srdci navždy a taky život se člověku tím okamžikem hodně změní.Moc nám naši milovaní chybí... Myslím na Vás.Lidi někdy opravdu neznají hranice slušnosti.

kočička řekl(a)...

Tak je to i s medvědem,kousne do zadnice,až toho dne desátého houbaře.Je neskutečně trpělivý a dobromyslný.
Otci zemřela sestra na leukemii,babičce dcera ve 14 letech.Táhne se to generace,je to jiná zkušenost.Jiná.Individuální.
Život je vidět v úhlu pohledu ne každému daný.A formuje se to,nebu si to člověk formuje,je formou ?
A já věřím v duši živou,tranformaci vědomí.Je to zapsáno a prožité a tak to je,to je věčnost,navěky to trvá.

Olga Seidlová řekl(a)...

jsem moc ráda, že jste se vrátila! Jsem z dalších "anonymních" čtenářek, která čte váš blog. Kolikrát jsem u něj břečela, smála se, .. ani nepočítám. Bylo by škoda, kdyby zůstal zavřený. Ale chápu to! Je mi líto, že se najdou takoví lidé. Snad je těch slušnějších ještě na světě zatím víc. Děkuji za vaše články

Liška řekl(a)...

Uf, já se lekla, že stalo něco jetě horšího, když blog nejde. Taky mi chyběl.

Ale horšího ... ono je to dost. Dost ubohé. Kopírovači pohrdám odjakživa, bývají to blbci, ale tohle je ještě něco navíc :(

LenkaS řekl(a)...

Díky, že jsi zpět!

Peťa řekl(a)...

Milá Wlcice,
chodím sem jednou za čas, ale chodím...
čerpat z Tvých článků pozitivní energii, kterou tvůj blog vyzařuje.
Díky.

Anonymní řekl(a)...

Díky že je zase otevřeno! Olga