English is my hobby ;-)

18.9.2013

Trpím zvláštní anomálii: pořád neustálou potřebu něco studovat a stále se v něčem zdokonalovat ;-) Problémem je, že cílů je více  než časových a fyzických možností :-) No ale jednou za čas si dopřeju nějaký kurz angličtiny, abych tu školní angličtinu obohatila o živý jazyk.  Účinnější by jistě byly hodiny "one to one", ale když ve skupině je větší zábava :-) Mám už ozkoušenou jednu jazykovku v centru Prahy.

Rozhodla jsem se, že v září upozadím své pracovní povinnosti na úkor každodenní konverzace s rodilými mluvčími.(co na tom, že se díky tomu před jednou hodinou po půlnoci do postele nedostanu...) Škola nabízí různé studijní programy, takže skupiny jsou dost variabilní. Věk nehraje roli- studenti jsou ve věkovém rozpětí cca 18 až důchodový věk- takže se pohodlně vejdu ;-)

Zatím mi to celé 3týdny vydrželo a opravdu chodím ráda a poctivě. Kdo rád knihu o panu Kaplanovi a jeho osvojování si jazykových  dovedností, pak by se náramně bavil. Každou lekci se -díky naší různosti- semele tolik veselých příhod, že by to vydalo na knížku ;-)

Učitelé na nás testují různě moderní a převratné výukové metody- tedy snaží se nás přimět k akci. Nejvíc mě stresují úkoly typu: Řekněte něco o sobě...  ultrastres mi navodí poznámka, že to má být zajímavé!!
Vymýšlení příkladů o vlastní osobě- Co bys dělala, kdybys vyhrála milion dolarů?
Naprostou pohromou jsou idiomy- tedy takové ty nepřeložitelné věci- tak třeba věta: There isn't enough room to swing a cat. - Překlad vyvolával opakovaně salvy smíchu... přitom tato věta jen oznamuje, že místnost je malá.

Na úvod jsme měli takové seznamovací cvičení- vymyslet o sobě 5vět- a ten druhý bude hádat, zda je to pravda (nebo lež)- tedy TRUE or FALSE sentences.
Při zadání takové tvůrčí práce mě bezpečně napadají ty úplně nejšílenější koniny. Prostě mě v takových chvílích opouští mozek a ne a ne se vrátit ;-)

Vymyslela jsem tedy věty celkem primitivní, a protože jsem do dvojice dostala kolegu, který mi od prvního momentu lezl na nervy svou hlučností a potřebou se neustále ke všemu rádobyvtipně vyjadřovat (brouk Pytlík by se od něj mohl učit), byla má chuť plnit tento úkol na bodu mrazu. Četla jsem tedy kolegovi věty o své osobě a on odhadoval, zda lžu, nebo mluvím pravdu.

První prohlášení znělo, že jsem nikdy nebyla v Austrálii. Trefil to- pravda. Vševěd to opět vtipně glosoval a mě v ten okamžik napadla šílená věc...úlet nebo jak to nazvat...
Druhé mé tvrzení  znělo, že jsem taxikář(ka). Díval se na mě a smál se na celé kolo. Řekl, že rozhodně ne. A  já, abych tu jeho vševědu nějak nabourala- zahlásila, že ANO... prostě jentak.
Nakrmila jsem toho dobrého muže, že můj "part time job" je právě tato profese.
No a pak už se to vezlo... :-) Další věta byla, že jsem vegetarián... což samozřejmě pravda není, ale představa, že jím ukázněně a zdravě mě zlákala a řekla jsem, že jo. Posledním řezem, kdy jsem si definitivně podřízla pomyslnou větev, bylo tvrzení, že můj dům je plný koček.  (opravdu netuším, proč mě nemůže napadnout něco inteligentního??!!)

Tak jsme se pěkně pobavili a zasmáli a kolega alespoň na chvíli ztratil potřebu mít ke všemu co říct... byl celý paf z toho, že uhádl jen dvě z pěti...
 Ovšem pak přišla na řadu druhá část úkolu (o té se předem nemluvilo!!!), která mi moje nejapné žertování pěkně spočítala- i s úroky, dá se říct.

Lektor totiž zahlásil, že teď každý řekneme NAHLAS, co jsme se o kolegovi dozvěděli... No, myslím, že červený slavnostní běhoun byl v tu chvíli proti barvě mého obličeje úplně vybledlý... jen si zkuste představit, že o vás někdo celé skupině neznámých lidí hned na druhé lekci sdělí, že jste taxikářka, která má barák až po strop plný koček a cpe se trávou...

No, patří mi to.  Lepší reklamu jsme si nemohla udělat. :-) Každopádně kolega na mě zíral dost nevěřícně :-)) ... no nejen kolega :-) Radši jsem dál nic nevysvětlovala. Jsem tam jen na měsíc, tak to s touto neotřelou nálepkou nějak přežiju... Lhát se nemá, hlavně, že to pořád říkám :-))

Koneckonců mám tedy docela velkou konkurenci, co se ojedinělosti týče... V páteční skupině se pravidelně setkávám s osobou, která už je v důchodu. Obdivuhodná dáma, z níž energie jen srší. Taky moc nemlčí a hlavně každému tyká a vyniká znaostí slovíček, jako střešní taška, dlaždice, majzlík... no zkrátka umí pojmenovat věci, které nepatří úplně k běžným denním tématům;-)

Paní mě sjela hned při prvním kontaktu. Zapomněla jsem si ten den doma brýle, a tak jsem si psala poznámky na papír, jak mi to nejlíp šlo. Uznávám, že na soutěž v krasopisu to nebylo ;-). Seděla vedle mě, natočila si ten můj papír a povídá: "Ukaž, co tam máš. Já to nestihla. ... No ty tedy děsně píšeš. To mi neříkej, že to přečteš!"- a vyndala obrovskou lupu...a taky slovník, který možná ještě pamatuje Viléma Dobyvatele. Ostatní samozřejmě odpadli smíchy málem pod stůl. 

 

A dalo by se pokračovat...

Lektoři jsou moc bezva, mají hodiny připravené, aktivity jsou pestré-  a o legraci není nouze. :-)
Škoda, že v říjnu už to opravdu nebudu časově stíhat. Bude mi to chybět ;-)