Sobotní vojenský výcvik

17.9.2013

Zavalena pracovními povinnostmi a kulturou všeho druhu málem jsem zapomněla zazanamenat nezapomenutelný výlet na jih Čech, který jsme uskutečnili poslední srpnovou  sobotu.

Vydali jsme se za dědou do jihočeské vesničky s poetickým názvem :-))
No, ano, ve stejné vsi má chalupu i pan exprezident,takže název už byl náležitě medializován.

 Děda (tedy tchán) žije velice aktivně. O všechno se zajímá, zvládá obsluhovat počítač i mobil má plně pod kontrolou. S odchodem do důchodu se na plný úvazek začal věnovat i vojenské technice. Sbírá ji, používá ji, vystavuje ji na přehlídkách... a tak nám nachystal překvapení. Já vůbec netušila, co to bude! Ale z poznámek a úšklebků jsem vytušila, že to zas bude nějaká past ;-)

A taky že ano! Cestou do Prudic nás čekala jedna zastávka- a to bylo to překvapení! Navštívili jsme sídlo Klubu vojenské historické techniky... dvůr plný pásových vozítek, tanků, obrněných transportérů a nevím čeho všeho.

Martina ochotně lezla z tanku do tanku, já si neškodně fotila a obdivovala ty naftou páchnoucí nadšence, kteří lezli kolem vozů a prováděli jejich údržbu.

Pak ovšem nastal zlom. Děda zavelel:"Nastupovat! jedem!" A tak-ani nevím, jak- jsme se ocitli v nějaké obrněném vozidle. Motor řval na plné pecky a vozidlo opustilo stáj... jelo se polní cestou.

Jelo se divoce... ono to s takovým kolosem asi jinak nejde. Nacvakla jsem zcela bezmyšlenkovitě pár fotek, ale jinak jsem se spíš musela soustředit na to, abych udržela tělo ve svislé poloze... chybí mi povinná vojenská služba na tyto radovánky. ;-)

 

Tady ještě jedna fotka od pana Wlka- všichni se pevně držíme- jsem ráda, že nefotil zepředu, ten výraz v obličeji musel být asi taky ojedinělý! :-)

 Oddychla jsem si, když to vozidlo zajelo zase zpět do dvora.

Tak už vím, kolik nafty bere tank na 100km, taky jsem si vyslechla přesné názvy všech těch vozidel, které jsem samozřejmě v paměti neudržela déle než pár minut... no a s radostí, že jsme tuto zkoušku všichni přežili bez ztráty sluchu a života, jsme se vydali na pozdní oběd na chalupu.

Wlk servíroval vynikající rybu. Já vyfasovala vojenskou zástěru (jak jinak) a chopila se úklidu a mytí nádobí... bylo krásně teplo, sluníčko svítilo. Martina na zahrádce malovala velký obrázek na zeď, Wlk se někde potuloval po zahradě a já se nechala unést vidinou, jak sedíme na terase a pijeme kafe a neděláme NIC.
Uvařila jsem kávu do krásných žlutých hrnků a opásána tou o několik čísel větší vojenskou zástěrou jsem vyšla zcela bezelstně na zápraží.

Sotva jsem vystoupila z chalupy, ozvala se ohlušující střelba. Instinkt velel:"Zalehni!"- a tak jsem automaticky udělala takový ten shyb, aby vám neustřelili hlavu, přičemž jsem část obsahu hrnků samozřejmě vylila.... než se zpoza hromady dřeva ozval dědův výklad, jak střílet.
Myslela jsem, že mě klepne! Tak jsem se lekla!! ... a vůbec mi nedošlo, že se nacházím v území, kdy kdokoli a kdykoli může vyhlásit cvičnou válku.;-) Všichni byli touto etudou náležitě pobaveni.
Kávovou siestu dokreslovala hudba z nějakého vojenského rádia zavěšeného na trámu pergoly, kde samozřejmě nechyběly údaje o nadmořské výšce a GPS souřadnice  a státní vlajka :-)

Navečer jsme se ještě vydali na nedaleký volně přístupný židovský hřbitov.
Tady je pamorama- náhrobky s dálnicí...

Slunce zapadalo a všude bylo ticho a klid. Příjemné zastavení.

 

Mapa kudy kam ZDE

Krásný výlet! Všichni jsme si -dá se říct- přišli na své :-)) 

Martina  krmila ovce a koně, venčila psa- nebo spíš on ji :-), stříhala nůžkami živý plot, okoukli jsme zdejší rybník Nemravník- a můžeme všichni spekulovat, čím si takové jméno vysloužil :-)...  a ty tanky a střelba... no příště budeme připravenější a vojensky zdatnější! :-))

Míru zdar!