Holub, který seděl na větvi a rozmýšlel o životě

17.1.2015

...přesně takle lákavě se jmenoval film, který jsem si vyhlídla na festivalu severských filmů v mém oblíbeném starobylém kině Lucerna. Vstupenky v online předprodeji rychle mizely, a  tak jsem jentak bez rozmyslu a konkrétních představ zarezervovala 4místa s tím, že je nějak obsadím :-)

Když jsme se blížili k pokladně kina v den D, nestačili jsme se divit- v pasáži se klikatila dlouhá fronta a lidé bez rezervací byli viditelně zklamaní, že ten skvost neuvidí. Já jsem byla spokojená, že mám svou dávku severské deprese pojištěnou a že zas budu mít o čem dumat. Kino bylo skutečně vyprodané do posledního místa. To už se mi dlouho nestalo. A  moje první setkání s režisérem Royem Anderssonem mohlo začít... bylo to drama. Několik desítek mikropříběhů, dlouhé až předlouhé záběry, hned v úvodu pasáž nazvaná "Tři setkání se smrtí" mě navnadila, že se bude filozofovat o životě, ale kdepak... čas se vlekl, několik dvojic ze sálu během promítání odešlo... dalo se to pochopit ;-)

Já osobně bych na film podruhé nešla. Ze všeho nejvíc mě bavila scéna, jak lidé stojí frontu na lístky a snaží se všemocně dostat do sálu, aby ten filmový trhák zhlédli :-) 

No upřímně:  nejlepší z celého večera asi bylo posezení u nás doma ;-)... víno a Wlkův "brie sýr" zapečený s hroznovým vínem a upraženou bagetkou... 

...a závěrem:  ono anitak nezáleží na tom, na co jdete, ale s kým tam jdete, protože večer byl naprosto výtečný!! ;-)