V domácí škole se děly věci!

19.1.2015

Martina byla dnes slavnostně panem doktorem uznána zdravou a může mazat do školy.
Za těch deset dní intenzivního soužití a samostudia jsme si užili všichni spoustu krušných chvilek. :-)

Pokořili jsme plnou krabičku antibiotik, platíčko nurofenu, spotřebovali 2krabice papírových kapesníků a taky několik kapitol z učiva ZŠ. Aby  měla Martina učení zábavné, vymýšlela jsem různé doplňovačky a jiné vychytávky, aby se dítě učilo rádo. přičemž po každém takovém výukovém bloku jsem byla zralá na psychoterapii a nebo alespoň na jistou dávku alkoholu.

To když třeba nezletilá s chutí vyplňovala názvy slovenských řek, kde jako nápověda sloužila počáteční písmena: H- jako Hron, V... jako Váh- a N? Tak třeba Nil.... šílela jsem. 
"Kdes to četla!!?? Ukaž mi to v textu?", zuřila jsem.
"Nikde jsem to nečetla. To mě jentak napadlo!", otráveně odpovídala vzpurná žákyně.
"Jenže my nehrajeme země-město- ale učíme se o Slovensku, víš?!!"

Asi nejtěžsí byla výuka češtiny. Vzory podstatných jmen mužského rodu. Hotová vražda!
Všechno jsem pěkně znázornila- barevně zvýraznila problematické partie slov... A když se mi zdálo, že je čas na procvičení formou samostatné práce- zadala jsem cvičení z učebnice. Úkolem bylo vypsat z textu všechna podstatná jména rodu mužského a určit u nich vzory a pády.

fantastům - 3.pád. množné číslo, vzor muž.

- "Jak jsi přišla na ten vzor?", zjišťuju myšlenkové pochody jazykovědcovy. 
"Úplně jednoduše: fantazec- bez fantazce- jako muž- bez muže, protože předpokládám, že fantazec je živej. ...a co to vůbec je, ten fantazec??"
Blahořečím autorům učebnice za tu jejich kreativitu. Na procvičení vzoru předseda se pro desetileté děti fakt nedalo použít nic názornějšího než FANTASTA ... a tak vysvětluji na příkladu: "To je něco jako ty, Martinko. Člověk odtržený od reality... snílek."

Bylo toho mnoho. Dítě se bránilo, že takhle strašně moc se ve škole nikdo neučí! :-) Jak moc efektivní náš proces byl, to ukáže čas- a pár školních testů.

Dnes po kontrole u pana doktora proběhl zajímavý dialog.

"Mami, a chtělas být někdy paní doktorkou?", ptala se Martina.
Popravdě odpovídám, že chtěla. Že moji medvědi byli svého času těmi nejošetřenějšími a nejproočkovanějšími mědvědy v republice. Měli bezplatnou zdravotní péči na vysoké úrovni a já- dítě neustále v péči ORL- jsem měla svoji lékárničku luxusně vybavenou nejrůznějšími lahvičkami od léků, kapátky, špachtlemi... paráda!
"Hm, tak já si taky hrála na doktorku. Ale teď si říkám, že je zbytečný studovat tolik let, aby tě pak někdo jentak poblil v ordinaci..." 
"No, tak to se na to s klidem vykašli, To fakt, nemáš zapotřebí, Marti..."


11 komentářů:

Všednodennosti řekl(a)...

Ta Vaše Martinka, ta umí pobavit, fakt že jo! Rozsvítilo mi den, to čtení o ní a jejím "studiu".Díky moc a zdravím do matičky stověžaté! Marcela

Anonymní řekl(a)...

Konečně jsem se dočkala zajímavého čtení. Potřebovala jsem povzbudit.

Anonymní řekl(a)...

Toho ditete je na doktorku skoda! :)

Anonymní řekl(a)...

:-))
U nás kdysi proběhlo "kůň podle vzoru píseň", což mi bylo LOGICKY zdůvodněno:"No protože na konci je ň"
Magda

Anonymní řekl(a)...

Také jsem zavzpomínala na domácí výuku syna: Děti zpívaly koledy. Jaký pád je KOLEDY?
Šestý.
Jak jsi na to přišel?
O kom, o čem jsou koledy? O Ježíškovi!

Jitka, pravidelný čtenář

Blanka řekl(a)...

Nedávno mi psala kamarádka nějak tak před osmou večer, jestli se může stavit. Přišla a říká, nalej mi něco, nebo ho zabiju :-) Učili se se synem do školy, prý Jendo, tak mi řekni nějaký města na Slovensku, dítko odpovědělo Třeboňsko a Kyjev :-D

Anonymní řekl(a)...

U nás se v sešitě zase zjevil .....slymák .... "vždyť je příbuzný ke slovu hlemýžď ne?" M.

msedlakova řekl(a)...

Můj syn, když byl školou povinný, tak dokázal udělat ve 2.třídě v diktátu 36 chyb.

Když mi to na aktivu sdělovala paní učitelka před všemi rodiči, málem jsem vlezla pod lavici. Rudá až za ušima.

Míša z Plzně

Anonymní řekl(a)...

Tak fantazec boduje! Ovšem poznámka o povolání lékaře svědčí proti tvému tvrzení, že je Martinka snílek - naopak, je to velmi reálná úvaha, jak my, pravidelní čtenáři, víme :-)
Renina Š.

Alča řekl(a)...

Hele, já jsem jako malá při všech příležitostech obkreslovala mapu Československa Slovenskem doleva a matce - kartografce jsem vysvětlila jednoduše, že se mi ta šablona prostě takhle líp drží a města mám správně, tak vo co jí jako jde?
My měli mapy doma všude - i místo papíru ve skříni na nádobí - a i tak si zeměpisářka stěžovala, že neumím najít žádnou ruskou řeku... načež máti, odchovaná kauzou "vo co jako jde?" sdělila soudružce učitelce, že v SSSR je, pokud ví, řek asi tak devadesát (to číslo už si nepamatuju), takže považuje její prohlášení o mé neschopnosti za značně nadnesené... předpokládá totiž, že minimálně Ob jsem na té mapě viděla i se svými diopriemi... a doma pak bylo, (no to radši nebudu moc specifikovat, co pak bylo... :-)) A vidíš, nakonec jsem to dotáhla až na univerzitu... :-)

Ali řekl(a)...

Martinka mě vždy spolehlivě rozesměje. Nás teď čeká domácí škola s prvňákem, tak mě smích velmi rychle přejde.