Moje filmové léto

16.7.2013

 Do kina moc často nechodím. Zatímco v divadle se nacházím pravidelně a ráda a někdy i několikrát do měsíce, do kina zajdu párkrát za rok. Vadí mi ty reklamy a chroupání popcornu... a to už je obehraná píseň. Zkrátka mám v Praze asi tři kina, kam můžu- Aero, Atlas a BioOKO. ;-)

Jsou totiž zajímavá, nevypadají tak jako moderní kinosály- tedy uniformě- mají svoji tvář, svoji kavárnu, kde koupíte kdeco  jen ne ten POPCORN!!, který mi každé představení změní v iluzi posezení v kukuřičném lánu...  (dodatek: slečny barmanky z BIOOKO by možná mohly absolvovat nějaké školení, jak se chovat vlídně, že bílé víno se uchovává nejlépe v lednici, že to jinak "není dobrý" ...  AERO v tomto případě zaujímá 1.místo a pochvalu k tomu. Tam je posezení před filmem žádoucí!! :-)

Je půlka července, a já mám už zhlédnuté dva filmy!! :-)

Tak ten první je dánský z roku 2012 - je s titulky. S českým překladem názvu "HON". Znalci asi tuší, že severský film nebude žádnou veselou taškařicí. Takže kdo rád psycho, určitě doporučuju.

Film ze školního prostředí, co všechno se učiteli může stát, co všechno ustojí a neustojí vztahy - partnerské, přátelské, rodinné...  co způsobí jedno celkem nevinné tvrzení pětileté holky.
Drama, při kterém sedíte jak zařezaní a čekáte, že už konečně někdo hlavního hrdinu zachrání a osvobodí, ale kdepak... od začátku do konce si sympatický učitel zažívá psychologické peklo na všech frontách: ve ztahu s partnerkou, se synem, s nadřízeným, s kamarády... Je to film náročný a myšlenky se mi k němu vracejí i po týdnu. Za jistých okolností lze člověka zcela zničit jedním vykonstruovaným tvrzením... když se toho někdo chopí s nadšením, dokáže to :-(

Druhým snímkem je tolik propagovaný nový český film Alice Nellis REVIVAL. Do kina jsme šli hromadně, což je bezva, protože komedii si člověk užije mnohem víc, když se směje více lidí.

Revival byl z mého pohledu filmem příjemným. Komu nevadí černý -místy až morbidní- humor, bude se určitě dobře bavit. Mnohé hlášky jistě časem zdomácní i v běžném životě.

Film o stárnoucích kamarádech, kteří si uvědomují svůj strach ze smrti- na toto téma drsně žertují... chtějí si ve svém životě ještě užít, co se dá... Vztahy už dospělých dětí a rodičů... co všechno musejí rodiče dětem prominout a tolerovat a co se musí stát, aby děti pochopily a neodsuzovaly jednání svých rodičů, které často považují za staromódní a trapné. Komedie ze života. Každý z nás byl dospívajícícm dítětem, mnozí se pomalu přehupujeme do role těch "trapných rodičů, co nic nechápou"...

Pro mě úžasný výkon M. Krobota (zamilovala jsem si ho už v Okresním přeboru); překvapil mě herecky i R.Genzer (achjo, to jsou ty předsudky-role mu sedla náramně!). Bolek Polívka a Vojta Dyk coby otec a syn taky zajímavé... otravný je product placement.
Film se dá vidět opakovaně, pro letní líné dny jako stvořený. 

V 29.čísle Instinktu vyšel právě pěkný rozhovor s Alice Nellis - o filmu, o natáčení, o významných meznících jejího života...