Neobvyklá procházka Prahou

13.9.2011

Občas se dostanu bez vlastního přičinění k úkolu, který mi způsobí lehkou neurózu. Takovým byla i akce "Provedeš paní profesorku po Praze, bydlíš tam, tak to znáš..."

Paní profesorka je z Kanady a hodlá přednášet na Konferenci o nervosvalových onemocněních, která se bude konat o víkendu v Českých Budějovicích.

Paní profesorku jsem vůbec neznala. Netušila jsem,co ji zajímá, po čem touží.... jen mi bylo jasné, že půjde o vzdělanou - asi starší - ženu a na internetu koukla, jak asi vypadá. Dostala jsem jen adresu hotelu, v němž bydlí. Čas příchodu jsem si - pravda- mohla zvolit sama. Vymluvit se z tohoto úkolu asi bylo možné, nicméně mně to lhaní moc nejde a následné výčitky svědomí mi stejně nedovolí radovat se z výdobytku, a tak to už dlouhá léta neprovozuju. Zkusila jsem u babičky poptat hlídání- a klaplo to!

Přemýšlela jsem, jaký "univerzální" program paní profesorce nabídnu. Uvítání a představení proběhlo- první kámen ze srdce spadl dolů- uf! Paní profesorka řekla, že je Louisa :-)
Dáma velmi milá, srozumitelně anglicky hovořící :-)
Nastínila jsem jí, co se dá v praze vidět- byla na pražské památky nažhavená, a tak vzhůru na "Staromák". Hemžilo se to tam lidmi, jedna svatba střídala druhou, jen apoštolové měli zrovna pauzu, neb bylo pár minut po 12.

Padl mi zrak na nápis a šipku: TOWER. Tož nabídla jsem vyhlídku. Paní po chvíli váhání kývla- a šlo se.

Z věže se naskytlo několik úchvatných pohledů. Týnský chrám...

Lidičky na náměstí...

Hradčana...

Červené střechy domů -tolik obdivované turisty ze světových  velkoměst plných mrakodrapů, kde střechy vidět běžně není... a krásné fasády starých domů...

Obešly jsme ochoz, chtěla jsem Louise udělat pár fotek, ale nechtěla moc pózovat...až když jsme sjely dolů, ptala jsem se, jak se jí líbila Praha z výšky... a Louisa skromně odvětila, že Praha je tak krásná, že překonala i svůj strach z výšek... No, bezva. Tak po půlhodině společného poznávání Prahy jsem Louise způsobila léčbu šokem... :-) Pěkně nám to začíná...

Prošly jsme Karlovu ulici, zastavily v Klementinu, dovedla jsem ji na Novotného lávku, odkud je údajně nejkrásnější pohled na Hrad -jistě si jej pamatujete ze staré stokoruny ;-), přes Karlův most jsme došly na druhý břeh Vltavy, abychom zakotvily na oběd v Malostranské besedě.

Louisa mě pěkně pocvičila v konverzaci- ptala se úplně na všechno. Probraly jsme parlament- poměr poslanců a senátorů, v momentě, kdy kolem prosvištěla záchranka, došlo na téma záchranný systém v ČR, dále jsme rozebíraly jednotlivé stavební slohy, českou kuchyni.... a procházkou došly až do mojí oblíbené Valdštejnské zahrady.

Lousia je profesí genetik, takže byla úplně paf z bílého páva. Takovou mutaci naživo ještě neviděla, a tak jsem ho vyfotila, aby se i ostatní mohli pokochat tím unikátem. :-)

Vracely jsme se pěšky zpět, Týnský chrám byl osvícen zapadajícím sluncem, které prostupovalo skrz šedá mračna.

Louisa byla spokojená. V 5odpoledne jsem ji vrátila do hotelu a popřála jí hezký večer. Chystala se na BLACK LIGHT THEATRE... ale to už měl na starost někdo jiný ;-)
Já pádila domů, abych trochu okoukla děti, které hlídala babička- a vyrazila na další štaci: do Salmovké literární kavárny. ...někdy s e to zkrátka sejde...