Sedm pádů

4.2.2015


Včerejšek byl náročný den. Tušila jsem to, a tak jsem na to myslela s předstihem. 
Totiž... kdyby existovalo kdyby i v reálu, slavila by naše Majda osmnáctiny. Jenže ono kdyby neexistuje- je to jen gramatický jev, a tak nebylo co slavit. Vzpomínky byly ten den otravnější než kdy jindy. 
Od rána jsem si snad stokrát říkala na nejrůznější povzdechy kolegů a známých: "No, tohle bych taky chtěla řešit..." - a měla jsem tím na mysli třeba i to, že bych si nechala vynadat o šéfa, odřít auto a čekat 2hodiny na policajty, vybrat dárek pro tchýni a následně s ní strávit víkend... cokoli bych zvládla pořešit a přijmout s větší elegancí než to, co jsem měla na svém soukromém programu.

Pro tyto případy ordinuju zážitkovou terapii (= jedna akce stíhá druhou). Je to zkrátka ze zdravotních důvodů. 

Tato akce v plánu nebyla. V pondělí večer mi ale kamarádka řekla, že by ráda šla na Marka Taclíka do Malostranské besedy, ale že se jí samotné nechce. Sláva internetu a sociálním sítím zvlášť. Ne že bych chtěla sezvat 60lidí k nám domů na mejdan ;-), ale na organizování společných akcí je to ideální způsob.  Nakonec nás šla celé tlupa a bylo to moc fajn. 

Po delší pauze se do Besedy vrátil pořad  "7pádů Honzy Dědka". 
(Jsou to ale paradoxy... přesně před 3lety jsme  na tomto pořadu byli právě s Majdou. Po třech letech jsme skoro na den přesně seděli na stejných místech- což jsem evidovala samozřejmě jen já a vydržela jsem tím nikoho neotravovat  :-) )

  
Pořad založený na několika hostech, kteří díky rozdílným profesím předvedou zajímavou mozaiku vyprávění a improvizace. Cílem bylo pobavit se- což se vydařilo asitak na 150% :-)


Idol Marek Taclík- v poslední době hojně obsazovaný herec-  nezklamal, přestože bylo vidět, že je unavený, byl příjemným a vtipným společníkem; 
Objev loňského roku na scéně pěvecké- Elis- byla při rozhovoru  lehce rozpačitá, ale zpívala krásně. Robert Záruba čili chodící hokejová encyklopedie  - ví naprosto přesně kdy a kde se za posledních 50let  který hokejový zápas hrál, hbitě vždy doplní kdo a ve které minutě střelil gól... neuvěřitelné- hokejový autista mi připadalo celkem trefné označení :-) 

 Posledním hostem byla Adéla Banášová. 

 

Tohle jméno mi neříkalo vůbec nic. Jen jsem postřehla, že moderovala nějakou soutěž- ale nic víc. Blonďatá Slovenka mě ohromila svou pohotovostí, smyslem pro humor a všeobecným přehledem. Zasmála se od srdce i Taclíkovu vtipu, že "Slovensko není národ, pouze nálada" a zdatně vykrývala všechny slovní smeče soupeřů.

Takže z obávaného večera se stal nakonec večer velmi příjemný.... všechno je vždy otázkou volby. Naštěstí byla tentokrát správná.