Nejoriginálnější dárek

18.9.2015

Letos v září se z mého pana Wlka stal půlstoletý stařík :-) 
Slavíme vehementně, rádi a hodláme v tom pokračovat celý měsíc.

Gratulanti řeší dary ponejvíce se mnou, takže všechna "sousoší s jeleny" jsou snad zažehnána ;-)  Ti, kteří chtějí překvapit i mne, nakupují samostatně. 

Včera přišel Wlkovi balík z Moravy. Velká krabice byla pečlivě zabalená v černé fólii. Sotva Wlk dorazil domů, zvědavě balík oblížel a začal rozbalovat. Po chvíli přišel s tím, že balík je nějaký mokrý. 
"Jak mokrý, když byl celý zabalený v igelitu?", oponovala jsem.
"No, on je taknějak mokrý uvnitř", nedůvěřivě konstatoval příjemce.
Velká papírová bedna byla pečlivě vycpána bublinkovým igelitem, do něhož byla zasazena krásná společenská hra PUERTO RICO, přičemž spodní díl byl úplně mokrý, a na vrchu leželo nádherné přání s motivy kreslených koček. To bylo zcela suché.
Po chvilce zkoumání bylo jasné co se stalo... ono to vlhko totiž mělo i pachovou stopu- a my dobře víme, že odesílatelé jsou  zároveň i chovateli dvou koček- čili v tomto případě  viníků onoho zvlhnutí. Než odesilatel stačil balík zapáskovat, stihla tam některé šelma kočičí ještě něco přidat :-)

Dostali jsme s Wlkem  záchvat smíchu. Tekly nám slzy a jedna "vtipná" hláška stíhala druhou. Vůbec jsme nemohli přestat. 
Krabici jsme hodili na chodbu, kde ji začal lustrovat náš kocour. Byl jak magnet. Vůbec se nechtěl odtrhnout, protože- jako každá kočka - krabice miluje- no a když jsou navíc ještě označkované... ;-)

 

My jsme se předháněli v tom, jak to našim přátelům sdělíme. Asi by se slušelo zahrát si na diplomaty a dělat, že se nic nestalo... Poděkovat za dárek a zahrát vše do autu. Jenže to by pak celá historka navěky musela zůstat v utajení a já miluju věci s příběhem! 

Navíc jsme se shodli v tom, že jsme vlastně  utrpěli morální újmu: to, že Moraváci mají na Pražáky spadeno, to je všeobecně známé, ale že až takhle! To tedy bylo přes čáru! jakoby D1 nebyla dostatečnou mstou!! :-)) 

Večer jsem tedy nelenila a došlo na telefonní hovor. Ihned po poděkování za dar jsem zahájila výslech ve stylu: "Přivěďte kuchaře, co polévku vařili..." - tedy: "Kdo byl přítomen při vypravování zásilky z domu?"

Dárkyně okamžitě začala podezírat vlastní děti- cože provedly. Já na to, že děti to asi nebyly. Tak na druhý pokus už bylo slyšet jen:"Ježiš, kočky. Že ony se tam vys... "

Já na to, že nevys... to druhé zvládly bezvadně"

Následovaly opět výbuchy smíchu. Jak na Moravě, tak v Praze bylo veselo, protože tohle prostě nevymyslíš! Vzájemně jsme si schválili autorská práva na publikování této příhody, přičemž jsem byla protistranou škodolibě upozorněna na fakt, že za pár dní se budou slavit i moje narozeniny, čímž mě humor lehce přešel a rozhodně žádné zásilky nepřejímám!! A z Moravy už vůbec ne! Jedno vítězství o nejoriginálnější dárek jim přece musí stačit! 

-----------------------------------------------------------

Asi změním své životní motto: Daruj zážitek! na Daruj příběh! :-)) ...a to se pak teprv budou dít věci!! 

Na pokračování

19.8.2015- začátek psaní příspěvku

Už si ani nevzpomínám, kdy naposledy jsem měla "aktivní volno" - tedy stav, kdy mám dojem, že je vše podstatné hotovo- a já si můžu dělat, co chci. Teď volný čas většinou využiju ke spaní.

Během léta jsem stihla spoustu akcí, zážitků na román ;-), ale nezbyl čas je zaznamenat. Momentálně jsem ale na akci, která je jedinečná a moc poučná. Tábor pro děti se spinální svalovou atrofií (SMA). Na běžné tábory nemohou, a tak se podařilo sehnat partu nadšenců, kteří se snaží připravit dětem na vozíku zážitkový týden.

 Fotky k vidění zde: https://www.facebook.com/prokekt.sma?ref=aymt_homepage_panel

3.9.2015 -pokračování psaní příspěvku

Můj blog by zasloužil nového majitele... to je jisté. Dnes jsem napsala už tolik různých zpráv, hlášení, pracovních mailů a vyřídila tolik telefonátů, že Tmobile musí hořce litovat, že mi vnutil neomezený tarif na volání s 20% slevou, protože se určitě proti své vůli stal mým sponzorem.

Denně vstávám s tím, že udělám jen to, co mám napsané na seznamu. Jo, jsem stará škola, píšu si "To DO LIST" ručně a těším se na okamžik, kdy zvýrazňovačem přejíždím vykonané skutky. Má to jen jednu vadu- v průběhu dne do něj dopisuju, takže výsledkem je to, že vlastně nikdy nezažívám stav "nemám co dělat".

Zážitky se mi kumulují a jsou víc než pestré!  Začátek školy, návštěva pediatra, účast na školení s úřednicí MPSV, záhadné nemoci v naší rodině, o přiměřenosti trestu za úmyslně konané dobro, o přípravě oslav na půlstoleté narozeniny ...  tak snad postupem času vše sepíšu- než to zapomenu :-)