Manželská diplomacie

25.9.2017

V disciplíně manželské diplomacie naprosto jednoznačně vynikala moje babička. Co ta všechno dokázala ustát, aniž by dědu fyzicky napadla a nebo seřvala... Snad nikdy jsem ji neviděla vztekat se a nebo se s ním hádat.

S podobným obdivem pohlížím po těch letech soužití i na pana Wlka. Jak on se naučil pracovat s mými výroky, aby nevyvolal válku, to je neuvěřitelné :-)

V sobotu došlo na akci: třídíme jeho šatník.
Nutno předeslat, že Wlk oblečení třídí na kategorie "nosím rád" a nosím proto, že to "někdo/něco vyžaduje". Módní vlny ho vcelku úspěšně míjejí. Rozhodně jim nepodléhá :-)

Toho víkendového odpoledne vytahal vše, co ve skříni měl a dokonce byl ochoten zkoušet jednotlivé kusy garderóby!

Došlo na trika. Některá šla nekompromisně do pytle s cílem "oranžový kontejner". Pak vzal jedno zánovní a šup s ním taky do pytle.
"Proč vyhazuješ tohle triko?", chtěla jsem zjistit podrobnosti.
"Je mi velký", odpověděl Wlk.
"Prosimtě, tohle triko ti nemůže být velký. Vždyť jsem ti ho kupovala já!! A tys ho skoro neměl na sobě", argumentovala jsem a ještě ho vyndala z pytle ven.
"No, protože je mi velký", sveřepě trval na svém Wlk.
"Velký ti není, jen ho nemáš rád. To je celý", končím debatu naštvaně.
"Tak nebudu nosit velký triko...", zcela zbytečně dovysvětluje svůj čin.
"Nebudu se s tebou dohadovat, tomu triku nic není. Nekouše, vypadá pěkně a je skoro nové"...

Probíráme se dál hromádkami.
A po nějaké době už dojdena závěrečnou rekapitulaci.
Oděvy roztříděné na "mezi lidi", "ještě ujde" a "na zahradu bude dobrý" - načež Wlk bere to konfliktní triko, aby jej vrátil do pytle a pronáší:"A ještě tady to triko, do kterého já nejsem dost velký..." 

 Tak to jsem tedy musela ocenit- jak to pěkně zformuloval, aby mě nedráždil tím, že "to triko je velký" :-)

Zářijový víceboj

18.9.2017

Září se přehouplo do své 2.poloviny. Ani nevím jak.

Léto bylo nabité akcemi- bohužel letos ty pracovní zahlušily dovolenkové lenošení. 
A začal školní rok a s ním i klasický školou řízený kolotoč
Do toho máme září prošpikované oslavami a kulturními akcemi, takže nuda tu nehrozí.

Začátek školy je u nás spojen s oslavou narozenin pana Wlka. Jenže co mu pořád kupovat... Vsadila jsem na zážitky :-) 

V den D jsem Wlkovi i Nezletilé oznámila, že je odpoledne čeká taková "narozeninová bojovka" po Praze. Start ve 14:30 a pohodlná obuv podmínkou. 
Wlk na mě nedůvěřivě pohlédl. tak Ujistila jsem ho, že se mu to bude líbit... že na to dohlídnu ;-)

Túru jsme zahájili v krásné a zajímavé kavárně na Letné. Alchymista nikdy nezklame. Je vhodné si tam místo zarezervovat. Ve vnitrobloku starých činžáků se ocitnete v pohádkové zahradě: huňatý zelený trávník, klece s barevnými zpívajícími ptáčky... a samozřejmě vynikající domácí limonády, luxusní zákusky a exkluzivní káva. Aby ne, když hned vedle je Muzeum kávy! 

 

 Po občertsvení jsem výpravu směřovala přes Letenské sady  k "metronomu". Bez vyhlídky na Prahu by to nebylo ono! Bufet U Stalina byl v obležení turistů. Posedávali na žulovývh obrubnících a v "Saturninových" lehátkách. Popíjeli kdeco z plastových kelímků, klábosili, poslouchali hudbu... 

 

...jen Nezletilá měla dojem, že se musí nutně zdokonalit v botanických znalostech a nutila mě pojmenovávat každý lupen, protože alkohol ještě nesmí a nic jiného nechtěla. Wlk si pivo dal a kochal se. 

 

Od Stalina jsme seběhli z kopce. Z Čechova mostu pozorovali čilý lodní provoz na Vltavě a šup do Galerie Rudolfinum. Ten den tam totiž začínala 100.výstava. Krištof Kintera a jeho NERVOUS TREES.

 

 

 I poučení pro návštěvníky je originál :-)

 

Je to takový "DIY projekt". Pobavili jsme se báječně. 

 

 

 
 Expozice byla v 5 večer už zcela opuštěná. Kam ten člověk na ty nápady chodí? 

 

 

Pan Wlk ještě obdržel tašku dobrot a vstupenky na představení, které se musely "vystát", protože některá divadla zkrátka online prodej neprovozují. Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy stála hodinu a půl frontu "na něco". 
Tak doufám, že "Tři gentlemani" budou stát zato! :-)