Dům U Čtyř berlí

19.11.2017

Přesně tak by se dal momentálně nazvat náš příbytek.
Jablko nepadá daleko od stromu - převedeno do reality: babička spadla pod smrk a má zlomenou nohu levou, zatímco sebou sekla jednoho říjnového večera na chodníku a zlámala si pravou.

To jsme dvojka... a Wlk si teď ke své práci ještě vesele taxikaří... a nestíhá ;-)

Můj příběh zní zcela banálně. Šla jsem po chodníku, kde jsem za tmy přelédla výmol. Zřítila jsem se k zemi, v kotníku křuplo a už se jelo. Na Bulovce na pohotovosti se chovali slušně, což jsem po mnoha zkušenostech neočekávala, tudíž jsme byla příjemně překvapena. Pan doktor vyčetl z černobílého snímku jasnou zlomeninu, a tak nebylo o čem diskutovat. Sádra, berle, 3balení injekcí heparinu proti sraženinám krve a jelo se domů.

Bědovala jsem tu, co všechno nemůžu a co které akce musím zrušit, protože s nechodicí sádrou člověk daleko nedoběhne. Nosit své tělo na rukou pomocí berlí, to není úplně vytrvalostní discilína ;-) Navíc to docela bolelo skoro týden, takže spaní taky nicmoc. Přesuny po bytě připomínají víceboj... no a donést si z kuchyně hrnek s kafem, to prostě nedám. Odnesu jen to, co se vejde do kapes :-)

Někdo mě litoval, jiný radil, že jsem měla dávat větší pozor na cestu, další převyprávěl svoje životní úrazy a neopomněl dodat, že pokud zlomenina špatně sroste, budou mi to muset operovat... Vyslechla jsem rovněž mnoho příhod, co se všechno přihodilo lidem, jejichž jména mi nic neříkala a dokonce se objevily i teorie, že se mi to stalo proto, abych konečně zpomalila svůj život... Tak a mám o čem přemýšlet! :-)

Spoléhám na regenerační schopnosti svého těla,  že si se mnou snad  i tentokrát nějak poradí a taky doufám, že si na úřadě někdo přečte mail o tom, že by bylo vhodné ten propadlý chodník nějak vyspravit.