Čas bilancování a předsevzetí

31.12.2017

Zas tu máme datum, které  snad každého donutí, aby se zamyslel nad tím, co se mu během uplynulého roku povedlo a co by už nikdy nechtěl opakovat. 

Vzájemně si přejeme, aby ten nový rok byl úspěšný a občas na sebe máme nepřiměřené požadavky typu: zhubnu 10kilo, nebudu věci dělat na poslední chvíli, budu dodržovat víkendy- tedy pošlu šéfa do háje, když bude v sobotu dorážet, že něco potřebuje hned teď, začnu cvičit/běhat... ;-) ...kdepak.Žádné datum nemá tak magickou sílu, aby mě donutilo státi se superženou.

Na mém psacím stole čeká nový diář. Chtěla bych umět "parkovat" do něj události nějak systematicky (na některé dny mi řádky nestačí).

V novém roce bych si taky přála:

- chodit do ordinací specialistů pouze na preventivní prohlídky
- neztratit nikoho ze svých blízkých 
- mít vždycky dost času na své přátele
- naučit se líp číst lidi - letošní rok mi vrazil několik výchovných políčků, snad si to budu pamatovat
- udělat si čas na lenošení a pořád něco neorganizovat :-) 
- naučit se nebrat si osobně to, že lidi neděkují, neodpovídají na maily - je to zkrátka asi trend
- víc jezdit rodinné výlety, protože ty letošní se moc povedly
- udělat si pořádek v PC (ach, ty složky) a ve fotkách (tolik by mě mrzelo, kdybych o ně přišla, ale než já něco najdu...)  
- mít se dobře a ustát chvíle, kdy to nebude úplně podle mých představ
- nikomu vědomě neublížit a když už, tak to včas poznat a napravit
- chodit pořád do práce ráda :-)
- a dalo by se jistě pokračovat...

Přeju každému, ať se mu rok 2018 vydaří podle jeho představ. 

Ať je v něm všeho akorát a nejvíc zdraví!

Adrian Mole v Dlouhé

28.12.2017

Divadlo v Dlouhé patří mezi moje nejoblíbenější kulturní zastávky. Těším se na každou jejich novou hru. Vstupenky s oblibou naděluju jako dárky. Nejinak tomu bylo i letos. V listopadu divadlo uvedlo premiéru  představení "Tajný deník Adriana Molea ve věku 13 a 3/4".

Kdo by neznal alespoň jednu z osmi knih Sue Towsendové,  které líčí dospívání a pubertální úlety Adriana Molea v 80.letech minulého století...

V roli Adriana září Martin Matejka. Tuto roli už mu asi nikdo neodpáře :-)
Adrian si píše deník o  všem, co mu připadá důležité. Vtipně komentuje chování a počínání svých rodičů, kteří právě řeší svou manželskou krizi, a rozhodně se nechovají podle jeho představ.

Samotný příběh se sestaven z  drobných scének- líčí Adrianovy zážitky se sousedy, jeho snahu pomáhat starému panu Baxterovi, který rozhodně není standardním důchodcem. Několik scén líčí  Adrianovo  zamilování se do spolužačky Pandory a jeho hovory s kamarádem "drsňákem"- Nigelem.

Výraznou částí hry jsou písně z 80.let- kdysi trháky diskoték- s českými texty. Herci Divadla v Dlouhé jsou schopni hrát na kdeco a zpívají rádi:-)

Hru lze označit jako rodinné představení pro rodiny se staršími dětmi (podle mého 13+). Ty mladší budou některé narážky a lechtivé texty těžko chápat. Rodiče si jistě přijdou na své :-)

Kdo rád audioknihy, pak verze v podání Vojty Kotka určitě stojí za pozornost.

Daisy Mrázková a její Nádherné úterý

27.12.2017

Objevila jsem pod stromečkem knihu od autorky, která mě v době mého dětství úplně minula! Daisy Mrázková a její Nádherné úterý. Kniha plná krásných obrázků a milých textů. 

"Když chceme, aby byl  někdo ještě lepší, než je, udělejme mu radost, to je jednoduché..."

A jak  jsem si taklovila informace, pan Google mi ihned začal podbízet reklamy  na to, co by mě  mohlo zajímat. A tentokrát se trefil! Využila jsem informaci, že ve Ville Pellé 

 

je až do 28.1.2018 možné navštívit výstavu obrazů Daisy Mrázkové "Co by se stalo, kdyby..."

Villa Pellé se nachází v luxusní diplomatické čtvrti Prahy 6. Je nově zrekonstruovaná. V suterénu je možno posedět v kavárně. V podkroví je připravena dílna pro děti. Mohou razítkovat, zkusit psát na klasickém psacím stroji a nebo malovat. 

 

Pro vozíčkáře a kočárky je k mání výtah i bezbariérové wc.

 

V informacích si lze zakoupit knížky Daisy Mrázkové, které jsou graficky opravdu velmi zdařilé. 

 

 

Vánoční rituály

 26.12.2017

Některé návyky nedokážu změnit. Předsevzetí, že dárky budu mít zabalené už před Štědrým dnem, každoročně z nějakého důvodu selže. A tak obvykle i hodinu po půlnoci vyhrabuju ze svých skrýší poklady a snažím se je nasoukat do ozdobných papírů, aby udělaly pod stromečkem pěkný dojem.

Babička vaří na Štědrý den staročeského kubu- tedy jídlo z krup, hub a česneku. martina s Wlkem frontu na přídavek nestojí. Mně kuba chutná.
Wlk zápasí s kaprem a snaží se do stojanu nasoukat bujnou severskou jedli. Tentokrát máme světýlek několik druhů, tak snad budou všechna svítit.
Já se snažím doladit úklid v obýváku a připravit stůl na večeři a zdá se mi, že čas hrozně letí.
Martina poletuje po domě a běduje, že ty hodiny snad stojí, že ten den vůbec neutíká ;-)

Já si ještě neodpustím výlety po hřbitovech. Dojdu nebožtíkům do kostela pro betlémské světlo a snažím se jej dovézt i domů. Letos bylo větrno. Světlo mi venku 2x zhaslo. 2x jsem se pro něj vrátila. Poté zhaslo až v průvanu naší předsíně. Tak letos rituál nevyšel...

 

 Zato v kostele bylo k vidění několik krásných betlémů

 

 

... a přes zeď kostela jsem se i v tom větrném počasí dlouho vydržela dívat na "panoramata"

Televizní štědrovečerní pohádku  jsme opět neviděli. Stihli jsme až Pelíšky. Taková milá klasika, kde už znáte každé slovo, každé gesto, ale stejně neodoláte... Pouštěli jsme k tomu lodičky. Byly krásné. Malinké pramice ze včelího vosku pluly ve skleněné míse po babičce neuvěřitelně dlouho.

Kocour mezitím systematicky likvidoval nové škrabadlo, které v rámci nadělování našel pod stromečkem.

 

Skákal sem a tam, až to vypadalo, že se mu přecejen podaří zamotat si ocas nebo packu do světýlek a strhne celý stromek k zemi.

Všichni se radovali z dárků. Někteří i na Štěpána. Babička totiž zapomněla celou dárkovou tašku ve skříni. 26.prosince večer zvonila zvonkem tak vehementně, že jsme měli dojem, že hoří. Zklidnilo nás hlasité babiččino volání: "Jeee-žííí-šeeek! Ještě tu něco zapomněl!!!" :-)

Proč v čase vánočním miluju svého pošťáka

12.12.2017

Tak jako Britové rádi hovoří o počasí, Češi zase rádi konverzují o svých zážitcích s Českou poštou. Na internetu koluje v čas adventním stovky vtípků  na téma doručování zásilek.  

                                                             zdroj: Facebook

                               Předpokládám, že v roli obžalovaného byl  už každý z nás :-)


 Náš pošťák už ví, jak to tu chodí. Má načtené sousedské vztahy, takže  se snaží, aby balíky nevozil sem a tam. Jeho poslední vzkaz mě taky pobavil- sice to nic nezměnilo na skutečnosti, že jsem se pak musela osobně vydat do domu hrůzy jménem POŠTA, ale alespoň jsem tam tentokrát nešla s pocitem křivdy.

Vzkaz na lístku:

zvoněno 3x

voláno 2x nezvednuto 

žádný soused nebyl doma

Můj pošťák má prostě 105% alibi!! :-)

Vánoční internetové nákupy

6.12.2017

Díky svému tělesnému handicapu, kdy i po sundání sádry moje chůze připomíná pohyb opilého tučňáka, letos upřednostňuji možnost nakupovat virtuálně. Minimalizuji tím pravděpodobnost, že do mě v koupěchtivém davu nákupního centra někdo strčí a nebo mi na polámanou nohu šlápne.

Tak moje úspěšnost v nakupování je zatím 50%. Z uskutečněných šesti objednávek hned tři musely projít reklamací. 

Kožený pásek koupený u Bati se tvářil, že je to přesně ten pravý- ovšem do té doby, než jsem jej chtěla vyndat z krabičky. Táhla jsem táhla, ale zdálo se, že nemá konec- v krabičce s nápisem velikost M se skrýval had snad 2metry dlouhý. Takže nakonec stejně došlo na návštěvu kamenné prodejny. Někdo zkrátka přehodil obal. 

Dalším pokusem nakoupit bez nutnosti vylézt z domu byl nákup CD pro nezletilou. Česká pošta nestíhá, pro jistotu doručení do Vánoc volím možnost doručení:  pobočka Zásilkovny. Díky modrým zónám se vyzvednutí trochu komplikuje, protože musím najít zónu, kde mohu parkovat za poplatek, ten pak samozřejmě uhradit. 
Překvapení se dostavilo při rozbalení zásilky- dostala jsem jiné CD, než bylo objednáno. Tak všechno zpátky. Prodejce neměl problém- jen tedy já musím CD zabalit, polepit příslušnými kódy a odnést zpět na pobočku, kde slečna Nerudná lamentuje nad tím, že reklamace dělá nerada, že to neumí... poté ještě dohadování se, jestli mi vytiskne potvrzení, že jsem zásilku skutečně podala. Poučuje mě, že ona není Česká pošta, aby vystavovala potvrzení, nicméně trvám si na svém, protože pohled na všudypřítomné hromady zásilek  všech tvarů mě úplně neujišťuje v tom, že se zrovna ta "moje" neztratí v chaosu. Slečna někam telefonuje a bez ohledu na to, že stojím metr od ní sděluje, že "ňáká ženská po ní chce nesmyslné potvrzení" - přítel na telefonu nakonec radí, že potvrzení vytisknout má, že to je logické. Prima. Slečna se sice neusmívá, ale mám, co jsem chtěla. 

Další velkou zásilkou byl nákup v knižním obchodu. Zásilka ovšem přišla neúplná. Chyběla jedna kniha. Odpověď na mou reklamaci: "Jo, zůstala nám tady ve skladu. Tak si přijďte..." 

Internetové nákupy mne tedy úplně nenadchly. 
Bůhví proč jsem si je představovala jako úsporu času i peněz.  ;-)