Lyžování v San Martinu

únor 2018

Pár praktických postřehů pro ty, kteří se vypraví z ČR autem.

Plán cesty

Cestovali jsme v neděli. Slibovali jsme si od toho menší provoz, což se splnilo. Wlk je pečlivý a trasu si plánuje včetně zastávek a nechá si vyhledat i pumpy, kde budeme tankovat. Na dálnicích je benzín samozřejmě dražší a všechny ty "macdonaldí rychlostánky" neustále narvané, takže odstojíte frontu na wc, pak na něco "na zub" a z pauzy je rázem ne úplně příjemně strávená hodina. Vyplatí se sjet třeba 3km z dálnice a celou tu parádu pořídíte za půl hodinky s tím, že vše je v klidu a bez front. V Rakousku mají nákupní centra v neděli zavřeno.
Cesta z Phy byla cca 750km dlouhá a přes Innsbruck a Brenner trvala 10hodin i se třemi zastávkami. Po dálnici se jede pohodlně až do Bolzana.
Posledních 60km do hor je cesta samá zatáčka, takže se jelo 80minut. Italové mají odklízení silnic zmáknuté. Pluhy tam potkáváte co chvíli. Ale bez řetězů bychom si vyjet netroufli. Sice jsme je nemuseli nasadit, ale věděli jsme, že je máme po ruce...

S tím točitým stoupáním ovšem přibývalo výhledů, které nelze označit jinak než úchvatné! Modrá obloha a zapadajícím sluncem osvícené skalnaté štíty velehor... pohledové kýče.

 Náklady na cestu tam i zpět:
poplatky za dálnice a tunely + benzín dohromady 5 500Kč


Ubytování v San Martinu jsme brali přes Booking.

SKI RESIDENCE je příjemný apartmánový dům s italskou paní domácí.

 

Byteček čítal 2místnosti. Dvojpostel a italské stlaní lůžkovin mě vytáčí. Takže kdo rád měkké postele a nevadí mu společná přikrývka (tedy rozuměj: v noci se o ni přetahuješ s kolegou, takže se od 4hodin těšíš na ráno a o nějakém klidném spánku nemůže být řeč), tak bude spát spokojeně. Koupelna s vanou, bidetem a wc parádní.
Kuchyňka o rozměrech mikro - vybavená varnou deskou, konvicí, lednicí, mikrovlnkou a základním nádobím včetně příborů.
Ručníky a utěrky byly k dispozici. Ćisticí prostředky musíte mít vlastní.

V budově je výtah. Sauna za poplatek a k dispozici je velká herna pro děti a samozřejmě lyžárna. Apartmány jsou velmi udržované. Jen systém vytápění jsem nepochopila. Topí se nějak centrálně, takže topení bylo studené, když jsme se vraceli ze sjezdovky- a rozžhavené, když jsme šli spát. Díky tomu se v rozích místnosti během toho týdne objevila plíseň :-(
Apartmán měl balkon, z nějž byl krásný výhled jak na hory, tak na městečko.
V apartmánu bylo možné dokoupit si snídaně za 8eur na osobu.
Parkování pro hosty bylo zdarma přímo u apartmánu.

Nákupy v San Martinu
Objevili jsme 2supermarkety. Mají klasicky otevřeno tak, že od 12 do 16h Ital nepracuje- má siestu a sbírá síly na večerní zábavu. V supermarketu koupíte všechno. Ceny běžných potravin vás na mizinu určitě nepřivedou. Pečivo se zde kupuje na váhu. Máslový croissant  vyjde na euro, ale víc než dva určitě nesníte :-)
Celé centrum městečka lemují podloubí, kde se nacházejí obchůdky se suvenýry, oblečením, sportovními potřebami...

 

Město je doslova napěchováno hotely. Některé jsou vyzdobené až kýčovitě- sochy jelenů a laní v nadživotních velikostech... Výhledy na okolní hory jsou nádherné z kteréhokoli místa.

Restaurace
V San Martinu je jich jako hub po dešti. Jen ty ceny nejsou pro několikačlennou rodinu úplně příznivé. Počítejte s tím, že pizzu pořídíte od 8er za kus. Pivo (velké má 400ml) je za 4eura. Nealko nápoje tak 2.50, talíř špaget (100g) za 10eur. Polévky jsou kolem 8eur. Za půllitru vína jsme platili 6eur (ale nebyl to žádný skvost- stolní klasika)

Google jistě poradí, kterou hosti ohodnotili hvězdičkami jako tu nej...  Samozřejmě ty vícehvězdičkové mají hlavní chod již od 15eur. Zkrátka bez peněz do italské hospody nelez :-)
Výhodnější je koupit zájezd u CK, kde bývá polopenze v ceně, což se nám letos díky mojí liknavosti nepodařilo.


Lyžování a doprava v San Martinu
To je úplná paráda! V pěším dosahu cca 300m od našeho ubytování je kabinová lanovka. Z ní vedou 2 modro-červené sjezdovky a jedna je navíc i osvětlená, takže v ceně 6denní permice máte 3x noční lyžování. je to lákadlo. Ale bylo narváno. Zejména snowborďáky. Takže na můj vkus moc rušno, ale zkusili jsme to! Jezdí se od 19:30 do 23:00.

Přes den je možné vyjet lanovkou až do výšky 2700m. To není na lyžování, ale na vyhlídku a nebo vycházku např. se sněžnicemi určitě. Člověk si tam připadá už jako v nebi.

 

S parkováním v centru je samozřejmě problém. Navíc centrum města se denně v 17hod. pro auta uzavírá a mění se v pěší zónu.
Městem rejdí neustále žlutý skibus cca do 17hodin. Ten rozváží lyžaře k další dvěma nástupním stanicím. Jezdí snad každých 10minut. Je dobré si zjistit, jak jedou poslední spoje- tedy i lanovky, protože v zápalu lyžování se pak nemusíte dostat zpět do výchozího bodu (jako třeba my, když všechny lanovky jezdí do 16:30- jen ta jedna do 16:00)- no a rázem je o dobrodružství postaráno.

 

 Prázdné sjezdovky byly v 11hodin dopoledne i po obědě. Kde všichni byli, těžko říct :-)


1x za hodinu jezdí i modrý skibus do sousedního střediska Passo Rolle. Určitě stojí za návštěvu.
San Martino je krásné. Možnosti lyžování myslím uspokojí každého. My měli štěstí, že nebyly žádné fronty a počasí se taky celkem snažilo. Rádi se sem vrátíme :-)

Starosti s lyžařským outfitem

12.2.2018

Co mě nejvíc nebaví je přípravná fáze před odjezdem na hory. Nezletilá roste jako z vody. Za rok urazila krásných 10cm do výšky, takže kalhoty byly rázem sice módní 7/8 délky, nicméně několikacentimetrová mezera mezi okrajem nohavice a okrajem lyžáků se vzhledem k množství přítomného sněhu nejevila jako praktická. Bunda na tom byla s délkou rukávů podobně. Takže oblíbené kolečko po "sportech" nás neminulo.

Já trnula, jestli se ještě po roce vejdu do svých lyžařských kalhot. Naštěstí to klaplo. ;-)
Nezletilá kritikou nešetří... Nerada nosím čepice. Ovšem moji čelenku okometovala slovy: "Mami, vypadáš v tom, jak po operaci uší."
Kašlu na to, hlavně, že mi do nich nefouká ;-)

Nejmíň potíží dělá Wlk. Ten se dožadoval pouze dvou STEJNÝCH rukavic. :-)

Než jsme vyrazili do terénu, dítě pořídilo několik selfie hned v předsíni. Asi aby bylo co sdílet v síti :-))
My- příslušníci starší generace- jsme řešili to, abychom měli obě rukavice stejné.

Happy Cheese 2018 v San Martinu

 13:2:2018

 Itálie v tyto dny nešílí ze svátku sv. Valentýna, ale žije karnevalem!
(mimochodem: Krásné fotky z toho benátského můžete vidět na Instagramu Jana Šibíka. Jako vždy skvostné záběry naprosto vystihující atmosféru)

I v malém alpském městečku San Martino se slavvilo.
Na 13. února připadla slavnost "Happy Cheese 2018 ".

Na náměstí se v podvečer sešel dav lidí. Ochutnávalo se víno a jakési jednohubky (sýr + něco). Na náměstí se během dne objevila velká postava smontovaná z dřevěné konstrukce, která držela dva typické italské sportovní symboly: obrovskou lyži a fotbalový míč.

 

Sláva byla zároveň karnevalovým průvodem.

 Když dohrála hudba a moderátor dohulákal pokyny, začali se z okolních kopců sjíždět instruktoři lyžařské školy se zapálenými loučemi. Obklíčili tu "morénu",  a pak ji zapálili.

 
Dav zašuměl úžasem, displeje mobilů zářily, protože  každý tu podívanou potřeboval zdokumentovat.  ;-)  Atmosféra velmi příjemná.

San Martino je město plné hotelů a turistů. V 17hodin se centrum města uzavírá pro auta a stává se velkou pěší zónou.

Přecejen na hory

15.2.2018

Začaly jarní prázdniny. Pro nás vždy týden lyžování. Jenže můj úraz v podobě zlámaného kotníku to celé zkomplikoval.
Po dlouhém váhání a celkem intenzivní rehabilitaci jsem se i já odvážila do hor. Původně jsme měli v úmyslu navštívit  Jeseníky. Počítali jsme s tím, že "kdyby něco" dojedeme do nemocnice za pár hodin...  ale pak mělo naše rozhodnutí i politický podtext... když nám krajané tak pěkně odvolili pana prezidenta a mají jasno o líné pražské kavárně, řekli jsme si, že jim nebudeme dělat turisty, řádně se pojistili a vyrazili do oblíbené Itálie.

Můj polámaný kotník pochopil situaci. Zregeneroval rychle a navzdory všem nepříznivým prognózám nazul lyžáky a jezdí ochotně všechny obtížnosti sjezdovek.
Vadí mu jen plužit a bruslit. Tak mu to nedělám :-)

Samozřejmě tímto děkuju své fyzioterapeutce, která se mi věnovala a trpělivě vysvětlovala, co s čím v těle souvisí... takže  nakonec rovnala celé mé tělo a naučila mě, že opravdu stojí zato pár minut denně věnovat své tělesné schránce, protože ona si všechno nepěkné zacházení pamatuje a jednoho krásného dne vystaví bolestivý účet.

Ubytování jsme letos lovili na osvědčeném Bookingu, protože to bylo opravdu ultralastminute. Máme krásný apartmán přímo pod štíty Dolomit. Úchvatné horské masivy přímo za plotem :-)

 Skiareál nabízí nekonečné kilometry sjezdovek. U lanovek nejsou fronty a na sjezdovkách nejsou lidi. Kde tedy všichni jsou, když většina ubytování se tvářila obsazeně?

 Obsluhu u lanovek a vleků dělají usměvaví Italové. Brýle se zrcadlovými skly nesundavají ani v případě sněžení a zatažené oblohy :-)

Výbornou kávu dostanete i na svahu do porcelánového šálku. Kouzlu "bombardina" jsme nepodlehli. Ale naštěstí tu mají i spoustu jiných dobrot :-)

Kvidoule + 3KK na PalmOFFce

8.2.2018

Sice už je únor, ale my čerpáme poslední dárek loňských Vánoc!

Na toto kabaretní představení jsme se moc těšili, protože už jsme viděli i "1.díl"
Humor, který tato skupina mladých umělců v seskupení s názvem Cabaret Calembour nabízí, mi připomíná cimrmanovské hlášky. Hrají si se slovy, jsou vtipní, pohotoví... u tolika replik jsem si říkala: "To si musím pamatovat!"- no a nic... snad jen, že " závidím soše oko na punčoše" :-)

V představení nechybí živá hudba a milé písně. Tentokrát určitě největší dojem udělala píseň o nešťastně zamilované  černé labuti. Doporučují ke zhlédnutí :-)
Igor Orozovič nemá chybu... sám si to napíše, sám si to odzpívá...

Pokud se vám podaří sehnat vstupenky, určitě zajděte! Necelé 2hodiny  strávené v hledišti vám vylepší náladu na několik dalších dní :-)